Isew komentáře u knih

Čekala jsem od knihy trochu víc. Námět vůbec nebyl špatný, zasloužil by si lepší zpracování.

1 26.03.2023

Coriolanus Snow, všemi nenáviděný prezident Panemu. Jaký byl jako mladík? Prospěchář, egoista, nafoukanec, ale určitě ne pouze záporná postava, tak jak je vylíčen v trilogii (a ve většině zdejších recenzích). Sledujeme jeho vývoj. Myslím si, že stejné vlastnosti mají téměř všichni jeho spolužáci, někteří ještě horší, jen se o nich dovídáme pouze v náznacích. Ale protože sledujeme pouze interní zpověď Snowa, nevidíme do motivací jiných. Kdyby to tak bylo, myslím, že by nevypadal až tak hrozně. Měl i pozitivní stránky, i když vždy byly motivovány vlastním prospěchem. Dokázal se zamilovat a i přes případný budoucí trest, porušit pravidla (kapesník u hadů, jed v pudřence). Mnohem zvrácenější v této knize byla doktorka Gaulová, která měla hlavní podíl na tom, co se ze Snowa stalo. Shakespeare v díle Oko za Oko ústy Anglela říká něco jako: "Když jednou svou čest ztratíme, tak snadno, ať chcem či nechcem, klesneme až na dno." A přesně tohle se podařilo doktorce Gaulové se Snowem. První zlý čin byl těžký, další už snadnější a vedlo to k finálovému vyústění. Balada o ptácích a hadech nebyla lepší než Hunger Games, protože se velmi těžko dalo indetifikovat s hlavní postavou a fandit ji, ale za přečtení (či poslech), určitě stojí.

10 19.03.2023

Dočíst tuto knihu byla obrovská námaha. Těch zbytečných slov, které nebyly vůbec potřebné. Kapitoly, ve kterých vše důležité bylo řečeno ve dvou větách, ale zabraly několik stránek. Námět knihy je zajímavý, proto jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy. Ale množství lidí, kteří navštěvovali obchod pana Gauta a byli požádáni o malý žertík, byl kontraproduktivní. Spletivo vztahů a "nevinných" žertíků byla příliš velké. Čeho je moc, toho je příliš. Po událostech s Nettie bylo jasné, kam celý příběh směřuje. Zpočátku to bylo zajímavé a přehledné. Mohli jste si k postavám vybudovat nějaký vztah, ale s dalšími a dalšími lidmi, kteří byli zatažení do Gautových sítí, se tento klad rozplynul. Ke konci už jsem přeskakovala některé odstavce a čekala, co se z "toho" vyvrbí. A co to jako bylo? Konec byl naprosto přitažený za vlasy. Ne, tohle se ale vůbec nepovedlo. Zkrátit o dvě třetiny, změnit hloupý konec a mohla by z toho být pěkná povídka.

6 05.03.2023

To bylo hezké. Kdyby se v názvu neobjevilo jméno rodiny Kafků, asi by si k této knížce moc lidí cestu nenašlo, ale to je jen detail. Mám jen jedinou výtku a to, že kniha byla příliš krátká. Klidně bych pokračovala a sledovala osudy mladého Franze. Bylo to velmi příjemné nahlédnutí do časů, které už dávno minuly.

4 26.02.2023

(SPOILER) Čechov označil Višňový sad jako komedii. Komedii? Ne je to tragikomedie, kde tragika převládá. Veselého tam není vůbec nic. Trapného a tragického a smutného hodně. Statkářka Raněvská, která ač je finančně úplně na dně, půjčuje a rozhazuje zbytky svého jmění. Panství, které je zadluženo a je nutné ho prodat. Ačkoli Lopachin přichází s řešením, Raněvská se svým bratrem toto řešení odmítají. Višňový sad reprezentuje změnu v životě všech zúčastněných. Neochotu cokoli řešit a žít jak život přichází. Mistrovství Čechova je v tom, že na malém prostor a jednoduchém příběhu vykresluje mnohovrstvené a tragické postavy.
Viděla a slyšela jsem několik divadelních i rozhlasových inscenací a ve většině byl Lopachin vykreslen jako záporná, opovrženíhodná postava. Já ho tak ale nevnímám. Nezištně nabízel jediné možné řešení, které nebylo akceptováno a tak se zařídil po svém. Příchod starého sluhy Firse do opuštěného domu byl vyústěním tragikomického děje.

7 24.02.2023

Skvěle napsaná studie člověka, který spadl velmi rychle až na dno. Neseděly mi dvě věci, když se téměř abstinent po první skleničce tvrdého alkoholu stal okamžitě nezřízeným pijanem a poté téměř žádné abstinenční příznaky po zamezení možnosti dostat se k alkoholu. Z osobní zkušenosti posoudit nemohu (alkohol mi nechutná a nevidím smysl v tom, ničit si mozkové buňky něčím tak zbytečným, jako je právě alkohol). Částečně to autor vysvětluje tím, že Ervín Sommer nebyl alkoholikem tak dlouho, a tak se u něj nerozvinuly příznaky tak typické pro alkoholiky. A také, sám Hans Fallada alkoholikem byl, tak kdo jsem já, abych posuzovala, jak se alkoholik má typicky chovat. Román je to jinak veskrze výtečný. Pokud alespoň jednoho potenciálního alkoholika odradil od pití, tak mu tleskám.

4 21.02.2023

Kniha byla napsána v roce 1958. Gagarinův let se uskutečnil v roce 1961. V té době se počítalo s tím, že kolem roku 2050 už budou lidé ve vesmíru jako doma. Námět odpovídal tehdejšímu vnímání světa a není náhodou, že vesmírná sci-fi měla největší boom právě v této době. Na tehdejší dobu to asi muselo být přelomové dílo, v dnešní době je jak jazyk, tak zpracování zastaralé. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nesáhla.

3 19.02.2023

Tohle byl opravdu znamenitý ročník. Všechny příběhy měly vysokou úroveň a je velmi těžké vybrat ty nejlepší, zmínku si zaslouží všechny. Moc se mi líbil námět příběhu Kouzelný meč. Takový meč by opravdu nebyl marný a často by se hodil.

6 12.02.2023

Kvalita příběhů v tomto díle šla bohužel zase dolů. Z banálních a někdy trochu za vlasy přitažených příběhů v této knize vyčnívá snad jen příběh Brýle mámení. Škoda příběhu Perníkové mámení. Námět vůbec nebyl špatný, ale dalo by se to zpracovat zajímavěji.
Oceňuji knižní záložku.

1 12.02.2023

Když jsem četla tyto povídky poprvé, ještě na střední škole, byla jsem naprosto fascinovaná zejména povídkou Jáma a kyvadlo. Do té doby jsem nic podobného nečetla a byl to velmi silný zážitek. K nejlepším povídkám vedle Jámy a kyvadla řadím Sud vína Amontilliadského a Zánik domu Usherů. Poe dokáže vytvořit velmi hutnou atmosféru strachu na malém prostoru.

4 11.02.2023

Krásná obálka, zajímavý námět, zpracování ale už tak dobré není. Jak získám potřebné artefakty? No, jen si pro ně dojdu a většinou mi hned spadnou do klína. Ne, že by mi byla Červená Karkulka nějak sympatická i v naší pohádce, ale tady je to opravdu velmi iritující postava. Trochu to zachránil konec, který nebyl sice překvapivý (ale uznávám, že pro děti by být mohl), ale alespoň se tam udála nějaká zápletka.

2 11.02.2023

K této divadelní hře jsem přistupovala s obavami. Jana Nerudu znám zejména jako prozaika a básníka. To, že napsal i divadelní hru, byla pro mě novinka. Musím přiznat, že obavy byly zbytečné. Zpracoval téma nešťastné lásky, která vyústí v tragédii. Netušila jsem, že postavy dramatu byly opravdu reálné a Nerudovo drama věrně kopíruje skutečný příběh. Velmi příjemné překvapení.

1 09.02.2023

Jedna ze slabších věcí z pera velmi plodného italského dramatika. Goldoni je obdivuhodný v tom, jak jeden námět přetavit v mnoho divadelních her. Upovídané ženské rozšíří drby. Tentokrát si vezmou na paškál dívku a její nejasný původ. Jako vždy následují zmatky a stejně jako vždy i spokojené vyřešení problému a svatba. I když se to z těchto řádků nebude zdát, mám Goldoniho ráda. Za nejpovedenější jeho hry považuji Mirandolínu, Poprask na laguně a Sluhu dvou pánů. Ale i těchto povedenějších kouscích píše podle stejného mustru (snad jen Mirandolína se vymyká), jen k tomu přidává trochu víc děje. Ale pokud po tom byla poptávka, tak proč ne. Treperendy jsou slabým odvarem mnohokrát vyvařeného námětu. Jednoduchoučká jednoaktovka, která nenadchne.

1 07.02.2023

Velmi čtivá a svým způsobem napínavá kniha. V Jihočeském divadle hrají představení podle této knihy. Pokud se vám Café Groll líbilo, doporučuji k návštěvě. Skvěle dokresluje atmosféru doby. Je to mé druhé setkání s autorem. Určitě se poohlédnu i po jiných jeho knihách.

5 05.02.2023

Jak by řekl šikovatel Vogeltanz: "Čím víc nás tady je, tím lépe se nám povídá." Tady bylo postav víc jak na orloji. A povídalo se opravdu zábavně. Vesnice přelomu století, starosta, první radní, další figurky a boj o místo ponocného. Zákulisní čachry a nevraživost. Dva zamilovaní, jejichž budoucí štěstí závisí na jejich otcích (furiantech). Ačkoli tato hra měla premiéru v roce 1887, je stále živá, protože charaktery lidí se příliš nemění. A proto se stále inscenuje. A je to dobře.

2 04.02.2023

Fantom opery se mi líbil víc. Ale mladíček Rouletabille a jeho detektivní schopnosti taky nebyly špatné. Pokus o vraždu v zamčeném pokoji, podivné chování oběti i jejího snoubence, záhadné zmizení pachatele a letité tajemství a samozřejmě překvapivý vrah. I když to mělo spád, chvílemi to bylo příliš upovídané a ačkoli se stále něco dělo, přišlo mi to pocitově velmi dlouhé.

3 03.02.2023

Klasika. Prvně jsem Ženitbu četla na střední škole. A už tenkrát se mi moc líbila. Poté jsem ji viděla v mnoha podobách na divadle a slyšela jako rozhlasovou dramatizaci. Téměř vždy v překladu Leoše Suchařípy. Už jsem si na něj tak zvykla, že Ženitba v překladu Bohumila Mathesiuse byla velmi překvapivá. Ale byla to příjemná změna. Je to překlad uhlazenější, některé výrazy nejsou přeloženy tak expresivně, jinak jsou přeložena i jména ženichů (např. Podkolesin vs. Podkolatov; Čubkin vs. Nenažraný ; Anučkin vs. Onučkin; Ževakin vs. Žvanikin). Bylo to jiné, ale stále skvělé.

4 03.02.2023

Velmi čtivý a poutavý příběh z Vídně konce 19. století. Autor umí vykreslit atmosféru tak, že máte pocit, jako byste tam byli. Centrální hřbitov, Augustin Rothmayer, nemrtví, Almanach pro hrobníky, nové kriminalistické metody a nafoukaný fricek, který přišel do Vídně kriminálním inspektorům ukázat, jak špatně svou práci dělají. Náraz s realitou byl očekávaný. Případy byly logické, nikde nic nedrhlo. Už se těším na pokračování.

14 23.01.2023

Tohle byla naprostá bomba. Přečteno za jeden den a ke konci jsem napětím skoro nedýchala. Přiznám se, že poté, co jsem si přečetla velmi nepovedeného Tleskače, jsem se opravdu bála, aby má nejoblíbenější Foglarovka nedopadla podobně. Ale chyba lávky. Petr Hugo Šlik přesně pokračoval tam, kde Foglar skončil. Pokud byste dali někomu přečíst Chatu v Jezerní kotlině a pak hned tuto knížku, bez toho, aby znal autora, řekl by, že to psal stejný člověk. Jsem nadšená. Jako hodně nadšená. Je jediná výtka krapoza? To jsem tedy slyšela poprvé. Pro nás v oddíle i pro Foglara to vždy byla kápezetka. Ale to je jen drobnost.
Ve Foglarově knize mě příběhy kmene Krí nebavily. Tady to byla plnohodnotná součást knihy. Stejně napínavá, jako hlavní děj. Tleskám a děkuji.

6 15.01.2023

Jsou knihy, na které po přečtení velmi brzy úspěšně zapomenu. Jsou knihy, na které nezapomenu nikdy. Tato kniha je ten druhý případ. Silný příběh dvacátého století. Omlouvám se za vulgarismus, ale je to citace a já to tak cítím "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině." A to i ti, kteří se po revoluci převlékli z montérek do fialových sak. Porevoluční doba byla popsána stejně pravdivě jako období komunismu. Je to kronika dvacátého století. Doporučím ji svým dětem, protože je nutné, aby věděli, jaká byla doba do které se narodili jejich rodiče a proč někteří spoluobčané i po třiceti letech po pádu toho zrůdného režimu chtějí do čela státu demokraticky zvolit usvědčeného estébáka, lháře a zloděje.
Citace z knihy: "Marcela přemýšlela o tom, že tu zvláštní dobu už asi nikdo nepochopí. Nikdo si to už neumí představit. Jen nevěděla, jestli je to dobře. Jestli je dobře, že by už asi nikdo z dnešní mladé generace neuvěřil tomu, čeho byla za svůj život svědkem. Neuvěřil by vyprávění Františka a Karla o tom, čeho může být člověk schopen. Co se může stát, když si lidi dobrovolně a demokraticky zvolí systém, který umožní vládnout psychopatům a zrůdám."

15 14.01.2023