Isew komentáře u knih

U této knihy se dá s klidem konstatovat, že forma vítězí nad obsahem. Kniha není silná ve svém příběhu. Ten je v podstatě jednoduchý a předvídatelný. Čekala jsem příběh mnohovrstevnější a propracovanější. Nedočkala jsem se. Čeho jsem se ale ve velkém dočkala byly popisy míst a duševních pochodů stárnoucího muže, zaslepeného nečekaným citem k mladičkému polskému chlapci. Neocením popisy míst téměř v žádné knize a ani tato nebyla výjimkou. Chápu, že je tato kniha ceněná právě pro svou formu, ale já ji ke svým oblíbeným nezařadím.

1 06.01.2023

Nebylo to špatné, ale z námětu se dalo vytěžit mnohem víc. Samotné úkoly v knihovně mohly být mnohem více propracované. Vyhledávání knih podle čísel, když mají k dispozici katalog? Mají k dispozici internet, ale nevyužívají ho? Najdou stopu a vypadne lístek s nápovědou? Třeba někdo napíše knihu, která by měla podobný námět. Kniha by se měla číst v knihovně a všechny stopy by se daly najít v knihách, které jsou v knihovně. Moc ráda bych si takovou hru zahrála, ale hru pana Lemoncella bych hrát nechtěla.

2 01.01.2023

Pokračování Stínadelských událostí, které začínají tam, kde Foglar ve třetím díle skončil. Musím ocenit naprosto autentickou atmosféru Stínadel. To se opravdu povedlo, stejně jako ilustrace. Příběh nebyl špatný a velmi dobře se četl. Průmyslová špionáž mi v knize neseděla a přišla mi zbytečná. Ale ve výsledku je to velmi povedený návrat.

3 31.12.2022

Čekala jsem rozhodně víc. Zajímavý námět, který zůstal nevyužitý. Vůbec jsem se neztotožnila s hlavními postavami, pletla se mi jména. Vlastně mi bylo jedno, jak to skončí. A ta opravdu nepravděpodobná náhoda na konci ...?

2 27.12.2022

Nečekala jsem to, ale v tomto ročníku se objevily nové motivy, které ještě nikdy nebyly použité. Velmi příjemné překvapení. Příběhy si udržely laťku, která byla nastavená v předešlém roce. V příběhu O.O. O je akcentována problematika třídění odpadu zejména výrobků z plastu. Vlastně si ani neuvědomujeme, jak skvělé je teď mít na každém rohu popelnice na tříděný odpad. Hezké připomenutí, že dřív to tak samozřejmé nebylo.
Nejoblíbenější příběhy: Je dobré mít koníčka, Tisíc a jeden recept, Město v písku

3 27.12.2022

Tento ročník je vážně velmi dobrý. Není zde ani jeden špatný příběh, což se ne vždy povedlo.
Oblíbené příběhy: tady je těžké vybrat, klidně bych mohla napsat všechny, ale nejpovedenější asi Orlí pera, Klášterní tajemství, Starý mlýn

1 27.12.2022

(SPOILER) Tak tohle se opravdu hodně nepovedlo. Příběh nemá s Folarovými Stínadly kromě pár jmen a míst společného vůbec nic. Atmosféra Stínadel, tak jak ji vykreslil Foglar, tady absolutně schází.
A Tleskač? Ten zakřiknutý kluk, který u Foglara byl samotářem, o nikoho než o svou práci se nezajímal a jehož jediným trochu blízkým člověkem byl kostelník od Svatého Jakuba, je najednou ve středu dění? A jeho původ? To už je opravdu hodně, ale hodně přitažené za vlasy.
Stínadla ve Foglarově světě sjednotil až Vojtěch Vont. Byla to uzavřená čtvrť. Každý se tam bál. V této knize to tak nebylo. Ve Stínadlech bylo mnoho různých skupin, ale jedna velká organizace ne. Proto u Foglara byla první kronikou až ta s Vojtěchem Vontem, který založil Vontskou organizaci. V této knize se tvrdí, že před Votěchem Vontem byly minimálně dva „Velcí Stínové“. Ano, Stínové. Proč, když už se pojmenovali po své čtvrti, což má svou logiku, by se přejmenovávali po Vontovi?
Pokud by tento příběh neparazitoval na tak skvělých knížkách, tak bych dala hvězdiček víc, ale takhle ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Víc než Stínadla mi to připomínalo atmosféru Prašiny.
Autor v rozhovoru říká, že při psaní Tleskače měl pocit, že mu Foglar seděl za krkem. Tak po přečtení této knihy musím konstatovat, že nevím co nebo kdo tam seděl, ale Foglar to určitě nebyl.
Shodou okolností jsem před pár měsíci četla knihu Poslední tajemství Jana T od Jaroslava Velinského. https://www.databazeknih.cz/knihy/stinadelska-trilogie-posledni-tajemstvi-jana-t-26964 Pokud máte rádi Stínadla a chcete se dozvědět o tom, jak to mohlo být s Janem Tleskačem, tak sáhněte po této knize, která je důstojným pokračováním Stínadelské trilogie a vysvětluje původ Jana Tleskače, který není přitažený za vlasy a ctí Foglarův svět.

10 13.12.2022

Ibsen patří k mým oblíbeným dramatikům. Jeho díla jsou tíživá, ale mají přesah. Z paměti se vám nevytratí a často se přistihnu, že se k některým jeho hrám v myšlenkách stále vracím. Rosmersholm ale taková hra není. Téma mi nesedlo. Celá emancipace a osvobození se od rodinných tradic hlavního hrdiny, změna celoživotního postoje a odhalení motivace manželčiny sebevraždy ... A konečné vyústění ... No, k této hře se vracet nebudu.

1 11.12.2022

Po naprosto skvělém prvním dílu přišlo pokračování. A je znovu výborné. Tleskám a doufám, že se někdy dočkáme pokračování. Dovolím si zde přepsat vzkaz po splněné zkoušce zodpovědnosti. Zdá se mi, že je zejména pro dnešní dobu velmi přínosný.
"Vždycky se kolem Tebe budou nacházet lidé, kteří budou toužit po moci. Nejsnazší způsob, jak ovládat druhé, je totiž strach. Člověk, jenž touží po tom, aby řídil Tvůj život, pak určí vnějšího nepřítele. Není důležité, jestli tento nepřítel je skutečnou hrozbou či nikoli. Mocichtivec Ti vstoupí do života a přesvědčí Tě, že před touto hrozbou se nedokážeš ochránit sám. Pak už je jen krůček k tomu, aby Ti v okamžiku vystupňovaného strachu nabídl, že Tě před nebezpečím ochrání. Stane se prostředníkem mezi Tebou a Tvým životem. Namluví Ti, že bez jeho pomoci bys to nezvládl. Přinutí Tě vyměnit svobodu za bezpečí. Přiživuje Tvůj strach všemožnými způsoby a činí Tě tak slabým. Snaží se Ti namluvit, že vše dělá jen a jen pro Tvé dobro. Buď bdělý a nauč se tento vzorec rozpoznávat. Číhá na Tebe skrytý všude kolem a má mnoho podob. Pamatuj, že jsi to Ty a jen Ty, kdo má vládu nad svým životem. Jsi zodpovědný sám za sebe. Nepotřebuješ žádného samozvaného prostředníka mezi sebou a světem kolem. A už vůbec nepotřebuješ prostředníka, který by Tě dovedl k sobě samému. Tahle cesta je Ti otevřená po celý život."

1 10.12.2022

Havíři, horníci, důlní nehoda, téma, které jsem u Karla Čapka nečekala. A jaké to bylo? Výborné. Zkrátka Karel Čapek, Mistr s velkým M. Nejlepší dramatik, který se v této zemi narodil.

1 08.12.2022

Molièrovy hry jsou živé i po staletích. Proč? Protože jsou opravdové. Jak mužské, tak ženské postavy jsou uvěřitelné a stále živé a určitě stojí za přečtení.

2 08.12.2022

Nádherné kresby. Propracované. Za mě opravdu skvělé. Je jasné, že obsah Bílé nemoci byl velmi zkrácený, hlavní myšlenka tam však zůstala. Děj nebyl zdaleka tak gradován, jako v knize, ale na malém prostoru komiksu je to pochopitelné. Komu se líbil komiks, doporučuji si přečíst divadelní hru nebo když ji někde budou inscenovat, jít do divadla. Stojí to za to.

5 02.12.2022

Tahle kniha je dlouhá. Kdyby byla o polovinu kratší, tak je pořád dlouhá. První dvě třetiny knihy byly docela dobré, někdy dokonce výborné, někdy nudnější. Ta poslední třetina byla nuuuddddnnnnáááá. Knihu bych ukončila střetem s Intefem a dala bych mnohem větší hodnocení. No, položka do letošní výzvy splněna a další díly určitě vyhledávat nebudu.

9 24.11.2022

Rozšíření tvůrčího týmu prospělo rozmanitosti příběhů. Čtyřlístek už toho má hodně za sebou, tak se někdy náměty příběhů opakují. Čtyřlístek má však velkou výhodu (na rozdíl např. od Rychlých šípů), že se může pohybovat v minulosti, současnosti i budoucnosti.
Došlo i na variaci pohádky Kalif čápem.
Oblíbené příběhy: Osudný elixír, Záhada pyramidy, Móda je móda, Příliš smutná princezna

2 13.11.2022

Film Údolí včel jsem viděla, když mi bylo třináct. Byl to tak silný zážitek, že mi z paměti nikdy nevymizel a čas od času jsem si na něj vzpomněla. O mnoho let později jsem se dostala ke knize. Myslela jsem si, že film nemůže překonat. Nepřekonala. To ale neznamená, že to není pětihvězdičková záležitost. Jen ten film v režii Františka Vláčila je dokonalý. Po opětovném shlédnutí filmu musím konstatovat, že je to pro mě nejlepší český film, který kdy byl natočený. Klobouk dolů před Vladimírem Körnerem i Františkem Vláčilem. Kongeniální záležitost.

5 30.10.2022

Má nejméně oblíbená divadelní hra od mého milovaného Karla Čapka. Rozdílný pohled ženy a muže na život i smrt. Čest a sláva, služba, vlast na jedné straně; láska, domov, rodina na straně druhé. Je to těžké dílo. Bohužel na mě příliš patetické. Ono to vlastně ani jinak nejde s takovým tématem. Naprosté míjení se mužského a ženského vnímání světa. Může být láska k vlasti tak silná, že za ní člověk položí svůj život? Když se aktuálně dívám na ty, kteří si říkají vlastenci, je mi smutno. TGM, velký přítel Karla Čapka, to řekl přesně: "Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným."

6 29.10.2022

(SPOILER) Úroveň příběhů se po minulém díle zvedla. Mají znovu invenci a některé i nové nápady. Neseděl mi příběh Tajemství oceánu, ve kterém se Čtyřlístek rozhodne hledat v moři poklad. Opravdu ho najdou, ale poklad hlídá chobotnice, která se ho nechce vzdát. A co udělá Čtyřlístek? Milou chobotnice spoutá a vytrhne z jejího přirozeného prostředí, aby ji předal do akvária v muzeu. Hm. Ponaučení? Když se mi něco nelíbí (nebo líbí), tak si to zkrátka odnesu sebou domů. Nemůžu tu tam zkrátka nechat, protože to prostě chci! V dalším příběhu, který sám o sobě nebyl špatný, požádají dva fanoušci Pinďu a Bobíka o autogram. Piňďa jim zamračeně řekne: "Až po zápase!" a Bobík dodá "Teď padejte za tátou!" Hm. Taky výchovná perla.
Oblíbené příběhy: Není Pinďa jako Pinďa, Postrach preérie, Nikdo nic neví

1 23.10.2022

(SPOILER) Wilde je můj oblíbenec. Mám ráda jeho humor. Vějíř lady Windermerové mě ale příliš nenadchl. Přemýšlela jsem proč a došlo mi, že nechápu jednání lorda Windermera. Před svou ženou obhajuje paní Erlynnovou, a říká že lady jí křivdí a že je do dobrá a slušná žena. V závěru se dovídáme, že ho už pár měsíců vydírá a obírá o peníze. No nevím, asi bych se o vyděračce nevyjadřovala jako o slušné ženě. Neurazí, nenadchne.

2 16.10.2022

Těšila jsem se na pokračování Rychlých šípů. Trochu jsem se obávala, že to nebude úplně ono. ALE... Neskutečné překvapení. Bylo to mnohem lepší, než ne příliš povedený třetí díl - Tajemství Velkého Vonta. Znovu jsem měla pocit, že jsem ve Stínadlech. Mrzí mě, že pan Velinský nedokončil Černé stíny - započatý třetí díl Vontských dobrodružství. Moc ráda bych si ho přečetla. V tomto zakončení stínadelských příběhů se dočkáme uzavření všech záhad. Kdo byl Jan Tleskač, kde se vzal hlavolam Ježek v kleci, co se stalo s Mažňákem, jak se mohl nákres kola vejít do Ježka v kleci, jak vypadala Stínadla pod vedením Losny... Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.

13 09.10.2022

Příběhy z let 1992 - 1993. Některé motivy se stále opakují. V příběhu Jenom rychlost nestačí se nám vrací motiv z příběhu Modrý přízrak, který byl následně využit ještě několikrát. Čtyřlístek má nekonečné možnosti, může zažívat příběhy v současnosti, cestovat do minulosti i budoucnosti. Zapojení nových autorů bylo přínosem.
Nejoblíbenější příběhy: 200, Dům v závějích

3 08.10.2022