Poslední tajemství Jana T.

od:

Poslední tajemství Jana T.

Poslední tajemství Jana T. je příběhem slavného chlapeckého klubu Rychlých šípů. Završuje známou „stínadelskou" trilogii Jaroslava Foglara-Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována.

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26964/posledni-tajemstvi-jana-t-hZs-26964.jpg 4.376
Série:

Stínadelská trilogie (4.)

Žánr:
Dobrodružné, Literatura česká
Vydáno:, Kapitán Kid
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Přidat komentář
Runkyna
23. ledna

Můj ty světe! Četlo se to parádně. Ovšem Foglar to není. Občas mi lezly na nervy neustálé vzpomínky Rychlých šípů. Po zapojení žen a ostatních čtvrtí chybí už jen barevní, handicapovaní a uprchlíci. Ještě že datově je to 1938 a ne 1948 ..

JAnD
26.11.2017

Skoro jako by to psal Foglar. Až na to, že zde poměrně velkou roli hrají dospělí a děvčata. Přesná datace knize nijak zvlášť neuškodila, byť v historických souvislostech trochu pokulhává logika - pouštěli by rodiče své děti těsně po Mnichovu za šera jen tak do ulic města?
Velinský se snažil až moc zapasovat do děje i různé epizody a postavy z komixové řady Rychlých šípů - a místy to vyznívá až násilně . A také si neodpustil přihřát svoji vodáckou polívčičku.
Ale rád si tuto knihu jednou za čas přečtu.

padina
04.07.2017

Formálně velmi dobře řemeslně zpracované, láska k Foglarovu dílu dýchá z každé stránky knihy. S dějem je to trochu slabší. První třetina - nuda. Prostřední část je napínavá, čte se jedním dechem. Škoda jen, že pokus o logické dotažení Tleskačova příběhu nakonec vyzní poněkud nedotaženě, a vzhledem k původnímu Foglarově vykreslení Jana Tleskače i nelogicky. Konec - neskutečný úlet. A poslední kapitola je vyloženě kopnutí do slabin.

Pavelpi
14.05.2017

Hodně dobře napsáno.Kdybych nevěděl,kdo to napsal bral bych to jako další pokračování.Dokonce bych řekl,že je to lepší než třetí díl J.Foglara.Hodně logicky vysvětlena část záhad,které zůstaly otevřené.Je škoda,že dalšího kvalitního pokračování už se asi nedočkám,protože Jaroslav Velinský na nás také už kouká zezhora a možná se nám směje,když se snažíme hodnotit jeho knihy a přemýšlet,co tím autor myslel.

hanak_v_exilu
29.03.2017

Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak bude kniha patřit mezi jeho nejslabší. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, ovšem často marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, druhak tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do průměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. A konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.

Lussier
21.03.2017

Celkově pokažená atmosféra do té doby pochmurných, ponurých a nepřátelských Stínadel. Mnohem lepší pocit ve mě navozovalo a tedy daleko lepší a čtivější příběh pro mně znamenalo pokračování Stínadelské triologie od pana Josefa Červinky (Grifina): Poselství ze Stínadel. To je pro mě ten pravý čtvrtý díl!

Luccy78
30.01.2017

Připojuji svůj souhlas, že se jedná o opravdu velmi zdařilé a důstojné ukončení Stínadelské série. Miluju knihy Jestřába, hlavně ty z počátku jeho tvorby, a snad proto jsem knihu kupovala se zvědavostí a určitými rozpaky, co mě asi čeká a jak se s příběhem pan Velinský "popere". A musím říct, že jsem vážně nadšená a chválím velmi povedené dílo, které mě hned po přečtení pár stránek dokázalo vtáhnout do děje přesně tak, jak to umí Foglarovky. Svým "napnelismem" a stylem psaní mi to hodně připomínalo styl právě starého dobrého Foglara, jak psal ze začátku a možná i proto jsem tak nadšená, jen tak někdo by to nedokázal.

SimonBorn
21.12.2016

K Velínského čtvrtému dílu jsem se dostal až po letech od jeho vydání a jak píše p.Pecina, přistupoval jsem k němu trochu ostražitě. Je pravda, že kapitola o vydávání TAM TAMu popisující v úvodu knihy podrobně celý mechanismus vzniku a distribuce není zrovna šťastný počin. Jenže děj se pak zvolna a jistě rozjede do takových obrátek, že na tohle rozladění je rychle zapomenuto. Příběh má sevřenou strukturu, jednotlivé motivy do sebe zapadají jak ozubená kola a jen ten závěr počínaje kapitolou o rozpuštění vontské rady si zasloužil podle mého mínění pečlivější zpracování. jinak ale klobouk dolů, při vší úctě ke klasikovi J.F. je to dramatičtější a "foglarovštější" než třetí díl. Foglar již opravdu psal jinak než v dobách Hlasatele. Kupodivu, co jiní zde vytýkají, je naopak kladem - zahlazení některých nelogičností novým řešením, které působí věrohodně a zapadá do předchozích dějů, nové motivy (cesta po řece, přístavní prostředí), ba i "zcivilnění" Stínadel a zařazení děje do předválečné reality čtenáře -sice vytrhne z romantiky tajemného bezčasí- ale boduje opět ve prospěch věrohodnosti. Co unesl jeden a řekněme i druhý díl, v dalších pokračováních už je, nebo by bylo, přítěží. Je diskutabilní, zda je úplně šťastné použití motivů z komiksu do děje knihy, ovšem jak jinak a věrohodně Druhou Stranu zalidnit, že. Prolínání žánrů málokdy dopadne bezvadně a zde naštěstí k žádnému kolapsu nedošlo. Doplňování vontských nově objevených reálií do děje vůbec nechybí, pokud je nahrazeno jinou kvalitou - a tou zde je pozornost věnovaná Tleskačovi a jeho osudu. Tahle linie dopadla celkem vkusně a jsem s ní spokojen. Takže závěrem - přes uvedené výhrady, nevěřím, že by to někdo odložil nedočtené.

Joges
11.12.2016

Jaroslav Velinský je zárukou kvality. Téměř vše co napíše, se velmi dobře čte a křivka napětí přitom nenápadně šplhá vzhůru. Poslední tajemství Jana T. je rovněž poctivě napsaná kniha s každou drobností, která odkazuje na svět Rychlých Šípů. Kniha obsahuje téměř všechna hlavní i vedlejší jména, místa i události z předchozích dvou Foglarových dílů a přitom za nimi nijak nezaostává. Hlavní slovo tu také, konečně!, dostávají děvčata. Snad jen závěr je poněkud netradiční, jiný, ale jinak je pro mne tento volně navazující díl o stupeň lepší, než Tajemství Velkého Vonta.

pepa4081
22.05.2016

Kdybych neznal jméno autora, myslel bych si, že knížku napsal můj oblíbený Jaroslav Foglar (Rychlé šípy - z ostatních knih jak která). Ovšem kdyby takhle psal pan Foglar, určitě by ho znalo a četlo i více dívek. Knížka mne prostě velice potěšila a od nynějška má pro mne stínadelská trilogie čtyři díly.

witko
04.05.2016

Více než důstojné zakokončení Foglarovek.

kloin
24.01.2016

Mám po přečtení takový rozpačitý pocit. Temná Stínadla pro mě stále budou mít nádherný pocit z dobrodružství. Stínadla, která se změní v přítelskou a milou atmosféru je pro mě docela horor.

Kačudovič
08.01.2016

Byl jsem hodně skeptický, ale ve finále jsem byl relativně spokojen. Líbilo se mi (ačkoliv v souladu s dějem prakticky zbytečné) zakomponování komiksových postav a především hloubková analýza onoho "posledního tajemství", které naštěstí nesklouzlo do nějakých konspiračních "fantasmagorií." Charaktery hlavních postav zůstaly podle mě plně zachovány, dialogům mezi nimi také není co vytknout.

Nějaké zápory jsem přece jen našel. Konec románu sice budí dojem "happyendu", ale souhlasím s názorem, že takový by určitě Jestřáb nepoužil. Také se tak nějak úplně vytratila původní, místy až hororová atmosféra, kterou dokázal stylisticky mistr Foglar popsat tak perfektně, že by mu dnes leckterý autor tohoto žánru mohl závidět.

Pátou hvězdu si rovněž nechávám pro nepřekonatelný originál. Jinak tleskám autorovi za odvedenou práci.

Kakho-Oto
24.12.2015

Velinský napsal to, co soudného čtenáře napadlo při přečtení Foglarových děl: opravdový plán létacího kola by se nikdy nemohl vlézt do kuličky ježka v kleci, nalezení hlavolamu ve stoce by bylo rovněž nepravděpodobné (na druhé straně jeho nalezení v kabátu po dvou či třech letech není také nejpravděpodobnější). Jedná se o velice povedené pokračování. Na prahu těžké pomnichovské doby a pár měsíců před vyhlášením protektorátu se Stínadla s Druhou stranou nejenom sblíží, ale v podstatě spolu splynou (Mirek Dušín či Alžběta Prknářová co by členové Vontské rady). Autor údajně chystal další pokračování - to si ale vzhledem k ději této knihy nedokážu moc představit. Apropos příjmení Kisbel zní ještě hůře než Tleskač.

tatjana1737
05.12.2015

Nejvíc foglarovské pokračování z těch, co jsem četla. Kamarád, též milovník "foglarovek" vytýkal to, že nakonec prim hraje dívčí postava (nechci prozrazovat v čem PRIM), ale to mi ultra nevadilo. Vadilo mi jen to, že Nekolu pojmenoval jako Karla, protože pro mne to je Jaroslav :-). A nakonec jsem odpustila i to, že Tleskač vlastně nebyl Tleskač a že jeho tajemství zůstane tajemstvím :-).

marmota-b
16.11.2015

Dost mě tady zarazily ty kritické hlasy... Snad že jsem holka, kromě Foglara vyrostla mimo jiné i na Ransomovkách a tak vůbec, většinu z toho, co kritizují, nepovažuju za chybu, nebo to dokonce považuju za klad. Tak třeba tu epizodu s plánováním neuskutečněných závodů Stínadla-Druhá Strana vnímám jako skvělé uvedení do momentálního rozpoložení mezi těmi čtvrtěmi, bez kterého by zbytek knížky nebyl možný...
Z toho, co se mi zatím dostalo do ruky, bylo tohle jednoznačně nejlepší pokračování Stínadel a Rychlých šípů a o některých věcech tady občas úspěšně zapomínám, že je Foglar nenapsal, což se mi s jinými nápodobami a pokračováními, jakkoli třeba dobrými, nestává.
A že to jinde úplně netrefil? Nu co, nebyl Foglar, neměl jeho myšlení, měl jiné zkušenosti. 100% pokračování to nikdy být nemohlo. Jako ohlédnutí a pocta je to mnohem vynikajícnější, než to být mohlo.
Inspirace Ransomem je pravda na několika místech taky zřejmá... :-)

ajsigirl
15.11.2015

jako fanoušek knížek od Foglara, jsem se trochu bála pokračování a zakončení příběhu jiným spisovatelem. Ale můj strah vystřídalo milé překvapení. Podobný styl psaní mně rozhodně potěšil. Stínadla a jejich momentální vztahy s Druhostraníky je skvěle nasvícen a čtenář nevnímá, že čte další knihu ale pokračuje v té třetí. Záhady a jejich postupné řešení se objevovaly stejně jako v knihách předešlých. Až na začátek knihy, kdy autor opakuje některé příhody z minulých knih, jako by počítal s tím, že někteří čtenáři nečetli první 3 díly mně trochu vadil. (Za což strhávám půl hvězdyčky.). Jinak na to, že spisovatelem nebyl Foglar, je dílo velice zdařilé. Je to psané stylem jako předchozí díly a proto se opět lehce začtete a hltáte stránku po stránce. Z díla čiší úcta a pocta panu F., jeho dílo Rychlé šípy bylo křehce vzato a sepsáno tak, jak by se mu to určitě líbilo, a jak by to napsal sám. Pro milovníky Rychlích šípů doporučuji zakončit touto knihou nevyřešené otázky. Být tu více políčkové hodnocení dávám 4 a pul hvězdičky. (5 si přeci jen nechávám pro originál).

petym
11.10.2015

Dobrá kniha, čekal jsem docela dlouho na koupi, protože byla vyprodaná snad ve všech knihkupectvích. 5*

varanbooks
16.09.2015

Z nefoglarovských stínadelských knížek jednoznačně nejlepší. Jen by v každé kapitole nemusely být ty domácí úkoly. A pointa, ehm...

tenax
12.08.2015

Důstojně navázat na něco, co je ve svém žánru klasikou, to rozhodně není lehké. Velinskému se to, myslím, zdařilo náramně. Zachoval foglarovský edukativní styl vyprávění, jeho slovník, chlapecké pojetí dobrodružství a přízračnou atmosféru Stínadel. To, co je knize nejvíc vytýkáno – přesné časové zasazení příběhu a četné odkazy na minulá dobrodružství Rychlých šípů – to považuji naopak za přednost. Přestože se nadcházející válce nešlo vzhledem k chronologii foglarovských příběhů úplně vyhnout, Velinský tak učinil velice decentně, vlastně jedinou větou Široka na Vontské radě. Odkazy na minulá dobrodružství možná nepotřebují čerství dětští čtenáři, já – s odstupem několika desítek let od prvního čtení rychlošípáckých dobrodružství – jsem je naopak uvítal. A komu se to nelíbí, je plantážník a tak podobně :-)

MartinPecina
15.07.2015

Od pokračování stínadelské trilogie, napsaného po smrti Jaroslava Foglara jeho obdivovatelem Velinským, člověk nesmí čekat moc. Ale zvědavost nakonec stejně zvítězí. Teprve při čtení Posledního tajemství si ale uvědomí, jak hladce ten — pro svou naivitu často vysmívaný — Foglar uměl psát. Jak čtivě, přehledně, vkusně a poutavě strukturoval svoje knihy — krom Hochů od Bobří řeky a Pod junáckou vlajkou ještě Záhadu hlavolamu a její dvě pokračování.

Celá první půlka Tajemství je zahlušená zbytečnými odbočkami a vysvětlováním, zasloužila by si zkrátit aspoň o polovinu. Především na místech, kde se vedou zbytečné řeči o oblékání kabátů a loučení, případně tam, kde se rozvíjejí úplně dysfunkční linky, jako je ta se sportovním utkáním mezi Druhou stranou a Stínadly, ze které vůbec nic nevyplyne a která patrně slouží jen tomu, aby se mohl zjevit odmaskovaný Širokko.

Tajemství a bezčasí, vytvářející u Foglara mystickou atmosféru a zdání časové a místní universálnosti, nahrazuje Velinský doslovností a „faktografickou přesností“, možná až pedantností, se kterou vypočítává jednotlivá léta narození, úmrtí či věk postav, jejich zaměstnání, případně i technologické aspekty tisku a distribuce Tam-tamů. Velinský ke stínadelské mytologii téměř nic nového nepřidává, jen parazituje na tom, co už tady bylo, aniž by ze známých míst dovedl něco dalšího vytěžit. Nepřidává žádná nová zajímavá místa, která by se aspoň vzdáleně podobala Myší pasti, ulici Ve svíčičkách, svatyni Uctívačů, svatojakubskému kostelu a dalším, jediným novým prvkem je větší využití řeky a nález lodi.

Neobjeví se ani žádný nový artefakt z vontské historie, jakým byly kromě ježka třeba stínadelské kroniky, nebo aspoň tajemné kluby podobné tomu, co si říkal Rezavé klíče. Jediným takovým uskupením jsou Netopýři, nedozvíme se ale prakticky nic o jejich historii, členstvu a zvyklostech. Dokonce ani žádné zajímavé postavy na scénu nepřijdou, pokud těmi postavami nemají být dvě dívčí hrdinky, jejichž úloha v knížce je přinejmenším diskutabilní a které se postarají o poněkud překvapivou a málo uvěřitelnou pointu. Ovšem zázračné náhody a absenci logiky bychom našli i u Foglara, a tak jsem shovívavý. Nic proti většímu zapojení dívek do příběhu, je ale třeba přinést trochu přesvědčivější argumenty pro jejich zasazení do děje, abychom pochopili tu rychlou a nepravděpodobnou akceptaci dívek historicky a ideově ryze chlapeckým kolektivem.

Foglarovská invence ve jménech se také nekoná, žádný nový Mažňák, Losna, Hačiřík nebo Širokko či Tleskač za celou dobu nepřijde. Pozitivně ale hodnotím využití některých jmen z šípáckých komisků, která znalce potěší.

Naštěstí (!) se circa od poloviny knížky začne cosi dít, a tak i poněkud zadrhnutý spád a stylistika ustoupí akci, dokonce se začne objevovat i typický humor, který především v komiksech perfektně vyvažoval některé temnější příběhy. Rychlé šípy rozplétají záhadu zraněného chlapce, identitu Netopýrů a postupně doklopýtají až k největší „scénáristické“ prasárně. A snad neprozradím mnoho, když napíšu, že se týká jistého zpochybnění konce prvního dílu, pravosti kteréhosi artefaktu a také odkazu Tleskačova deníku. Považuji to za nedostatek invence Jaroslava Velinského, že nedokázal přijít stínadelské universum obohatit o vlastní kousek mytologie. Ale Velinský není Foglar, mystickou atmosféru navodit neumí, a tak je výsledkem spíše podprůměrná knížka pro děti, která nejvíce těží z toho, že pracuje s nám milými postavami.

choze
23.06.2015

Zdařilé volné (čtvrté) pokračování Foglarovy trilogie z pera jednoho z jeho epigonů, trampa a detektivkáře Jaroslava Velínského. Není to tak vypravěčsky sevřené, dynamické a atmosférické jako Foglarova trilogie, ale jinak je Foglarův čtivý styl napodoben věrně. Autor navíc na každé druhé stránce dokazuje, že má v malíčku nejen stínadelskou trilogii, ale i komiksová dobrodružství RŠ, bohužel neustálé nostalgické připomínání událostí z univerza RŠ poněkud retarduje tempo. Velinský se nebojí revidovat ty z nich, které považuje za problematické (vylovení ježka v kleci), nebo poprvé výrazně zapojit do příběhu dívčí postavy, a přitom zdatně rozvíjí stínadelskou mytologii a nemá nouzi o vlastní nápady (výprava do Stínadel po řece). V duchu třetího dílu pokračuje ve zcivilňování fikčního světa RŠ a věčně mladé ústřední hrdiny posílá ze základky do učení a na další školy a konkretizuje data událostí (smrt Jana Tleskače), občas nefoglarovsky podrobně popíše nějaký technický proces (tisk Tam-Tamu) nebo se blýskne nějakým dobovým a dnes už nesrozumitelným výrazem a končí snad ještě větším budovatelským hepáčem jako druhý díl. Ačkoli se mu podle mě nedaří úplně dosáhnout kvality prvních tří dílů, pro fandy stínadelské trilogie a Rychlých šípů je jeho knížka (velmi příjemná) povinnost.

gimli35
01.06.2015

Humor založený víceméně na opakování hlášek Rychlonožky z Foglarových knih a děj stojící na slovní hříčce "Pišto/Piš to"... ale zase krásné zakončení celé stínadelské ságy :)

Lucík_16
07.12.2014

Důstojné pokračování Rychlých šípů. Kapitán Kid měl velice dobře načtené komiksové příběhy, dost často na příhody z nich odkazuje. Navíc mě pobavila a i potěšila narážka na Ransomův Boj o ostrov, čímž vysvětlil vznik Amazonek ;-)

oli.rock
09.09.2014

Musím říci, že mě kniha velice překvapila a četla se jedna radost. Je pro mě drouhou nejlepší knihou ze série Stínadel. Škoda,že to tím všechno končí a nemohu tak číst dál dál :)

Li-be-ro
22.07.2014

Kniha dlouhé roky nesměla vyjít,přitom jde o dokončení příběhů Rychlých Šípů,o kterém věděl i sám Jestřáb-Jaroslav Foglar.

Petty81
30.06.2014

Myslím, že se tento závěrečný čtvrtý díl autorovi povedl- jen škoda, že ho nestihl napsat sám Jaroslav Foglar. Nicméně se mi kniha velmi líbila a doporučuji, aby si ji přečetli právě fandové skvělého pana Foglara !!!
Ale samozřejmě i ostatní čtenáři různého věku i pohlaví a třeba pak dotanou chuť přečíst si i jeho další knihy.

Ladys
16.05.2014

Dobře se to čte.
Zajímavé je, že se autor snaží (na rozdíl od Foglara) zasadit příběh do konkrétního času. A dělá to šikovně. Pořád je to hlavně příběh pro děti a mládež. Za dveřmi pomalu klepe válka, ale na příběhu to poznat není.
A ještě je sympatické, že Šípáci chodí do škol, do učení a že je na nich také vidět věkový posun.
Jen to vyrovnané zasazení děvčat do do té doby ryze chlapeckého příběhu může být pro někoho problém. I pro mě tam najednou těch holek bylo moc. Ale takové Amazonky, to asi byly správné holky....

Kakajko
17.03.2014

Ale jo, dobrý, ale ten konec? Že se stane Velkým Vontem.......?? Tohle by Foglar nikdy nenapsal.

jarin58
18.05.2013

Abych si mohl přečíst tuto nádhernou knížku,musel jsem po více jak čtyřiceti letech navštívit v knihovně oddělení dětské literatury.Úplně jsem omládl,jen na konci mi vyhrkli slzy když jsem si uvědomil že už je opravdu konec a už nikdy žádné pokračování nebude.



Štítky

Stínadla Rychlé šípy

Autor a jeho další knihy

Jaroslav Velinský

Jaroslav Velinský
česká, 1932 - 2012

všechny knihy autora

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Přečtených88x
v Čtenářské výzvě11x
v Doporučených11x
v Knihotéce30x
v Chystám se číst32x
v Chci si koupit6x