Isew komentáře u knih

Mít svůj arizovaný židovský obchod. Terno. Přece je všem jasné, že každý židovský obchod musí být zlatý důl. A co když není? Co všechno i se slušnými lidmi, udělá strach? Jít proti davu? Vzepřít se? Kdo z nás by to dokázal tváří v tvář smrti? Odhalení lidských charakterů na malém prostoru novely stálo za to. A nedopadlo to vlastně nejlépe, jak mohlo? Co by bylo s hlavními postavami dál? Nečekal by je horší osud? Hrozná doba, která přála všem pokřiveným charakterům. Poučit se z historie? Sakra ano. Hledat generálního viníka marasmu je přece tak snadné. Hlavně, když je to někdo jiný než my sami.
Neviděla jsem film. Ani se k tomu nechystám. Mám svou vlastní představu a nechci, aby mi někdo vnucoval jeho. Proto mám raději knihy než filmy.

5 07.11.2014

Snažila jsem se. Opravdu. Dala jsem knize několik dalších šancí, ale nešlo to. Je mi úplně jedno, jak to dopadne a proč. Asi se to nikdy nedozvím a myslím, že vůbec o nic nepřijdu.

30.10.2014

I když si už za pár let nebudu pamatovat všechny detaily z této knihy, myslím, že ve mně bude vzpomínka na četbu rezonovat. Má smysl stále se vracet k minulosti, ke kořenům, nebo žít přítomností a hledět do budoucnosti? Má smysl hledat a potkávat blízké, se kterými jsme se z nějakého důvodu v životě minuli? Nepřinese to víc škody než radosti? Není lepší uchovávat si vzpomínky než být konfrontován s realitou? Pradědeček hlavní hrdinky přijel na Volyň hledat štěstí a bohatství. Jeho potomci se v průběhu války, po válce i po sametové revoluci vraceli do země, kterou znali jen z vyprávění a měli ji velmi zidealizovanou. Střet s realitou byl tvrdý. Tvrdá byla i realita těch, kteří po válce na Volyni zůstali pod vládou SSSR. Velmi čtivě napsaná kniha, která nutí k zamyšlení.

5 15.08.2014

Co vás nenaučí v hodinách bankovnictví, to získáte četbou této knihy. Bylo to mé první seznámení s autorem, které mě přivedlo k četbě jeho dalších knih. Ale, i přes nespornou kvalitu jeho ostatních knih, tato pro mě zůstává první na žebříčku.

5 06.08.2014

Zajímavá korespondence dvou neznámých lidí, které spojil jeden špatně odeslaný email. Emailová konverzace se ze začátečního pobavení posune do velmi osobní roviny. Až přijde čas se setkat. Konec byl nečekaný, ale líbil se mi.

1 06.08.2014

Útlá knížečka o tom, co se jinde nedozvíte a většinou na to musíte přijít sami. Takhle je to přehledné a v jednom balení. I o hovínku se dá psát poučně a s humorem.

3 05.08.2014

Napínavá detektivka pro malé děti. Tatínek ztratil nůž. Pod dubem. Jenže jaký strom je dub? Než se Martínkovi podaří nůž najít, poznáme mnoho různých stromů. Mladší dcera chtěla tuto knihu číst každý večer po hodně dlouhou dobu. A teď už ví, jak vypadá topol, bříza a další stromy. Je to hezký nápad a krásně ilustrovaný mou oblíbenou Helenou Zmatlíkovou.

4 05.08.2014

Po literární stránce je Mein Kampf naprostá katastrofa. Dostat se přes další stránku vyžaduje nesmírné úsilí. I když byl Hitler bezpochyby skvělý řečník, spisovatel byl prachmizerný. Po obsahové stránce je to ještě větší hrůza než po stránce literární. V podstatě už v roce 1926 Hitler všem sdělil, co je zač a jak se bude chovat, jestli se dostane k moci. Bylo to tak fantaskní, že nikdo ze spojenců nevěřil tomu, že by byl schopen to udělat? Pokud by vzal tuto knihu někdo v úvahu, dala se historie změnit? Nebo to kvůli literární stránce nikdo odpovědný nedočetl? Nedávám knihám odpad, ale tohle si nic jiného než toto hodnocení nezaslouží. Přesto ji v bazaru někdo prodává za 800 Kč + poštovné. Nedovedu si představit hůře využité peníze, než si pořídit tento škvár. Mít ho doma v knihovně, tak bych mu musela zařídit vlastní foch. Žádné knížce bych nepřála, aby se byť jen opírala o takovou příšernost.

Jen ve dvou případech, které si vybavuji, byl film lepší než knižní předloha - Vinnetou a Forrest Gump. Ne, že by tato kniha byla špatná, jen v porovnání s výborným filmovým zpracováním hodně ztrácí. Filmový Forrest je jiný než ten knižní. Je poetičtější. Zase na druhou stranu, nebýt filmu, tak bych se asi ke knižnímu vydání asi těžko dostala.

3 05.08.2014

Milostné eskapády nezadané třicátnice. Ona je předkladatelka, má kamaráda gaye a kamarádku stalkerku. A ano. Je tu ještě pan Božský (pardon Krásný). Ona ho má ráda, on jí ne. Ona má ráda ji, ona jí ne. Tak a to je asi v kostce všechno.

03.08.2014

Myslím, že zvlášť tomuto dílu škodí školní osnovy. Romeo a Julie. Příběh velké a tragické lásky. Proč to číst, když vím o čem to je? Ten známý příběh je jen svrchní vrstva. Vše je ukryté, jako v každém Shakespearově díle, v podtextu. Jaký byl vlastně Romeo? Zamilovaný mladík s romantickými sklony? Já ho spíš vidím jako přelétavého floutka, který by, pokud by nedošlo k závěrečnému vyvrcholení, po pár měsících Julii vyměnil za jinou. To je Shakespeare. Není prvoplánový. A to se mi líbí.

14 02.08.2014

Detektivka, kde se na vyšetřování podílí robot, který je na první pohled (možná i na druhý) od nerozeznání od lidí. Je obdařen inteligencí, ale chybí mu lidské pocity. Těch má naopak lidský detektiv víc než dost. Nesourodá dvojice, která se musí naučit spolu vycházet a spolupracovat. Zajímavý námět. I zápletka je docela obstojná. Jen mám dojem, že těch zapeklitých detektivek, kdy je vrah odhalen na posledních stránkách, bylo v mé četbě v poslední době už nějak moc. Asi sáhnu po nějakém Colombovi, kde vím, kdo je vrah od počátku do konce. Jen tak pro změnu.

4 01.08.2014

Na půdě jsem vyhrabala krabici starých knih. A v ní byla i zaprášená, omšelá kniha bez obalu. Adolf Branald hm, jeho Dědeček automobil nebyl špatný. Vandrovali vandrovníci, to mi nic neříkalo. Tehdy jsem netušila, jak úžasný poklad držím v ruce. Dceři byly dva měsíce a já ji ve stínu ořešáku četla pohádky. Začala jsem jí číst Vandrovniky místo pohádek. Potřebovala jsem změnit na chvíli žánr. A dceři byl zatím obsah tak nějak jedno. Zpočátku nic moc, ale později jsem se přistihla, že Vandrovníky čtu, i když dcera spinká. Dočetla jsem ji jedním dechem. Už tenkrát jsem se rozhodla, že tuto knihu jednou svým dcerám přečtu znovu, až budou větší a budou z toho něco mít. Těším se na to a myslím, že i ony budou nadšené stejně jako jsem byla já. Knihu jsem zařadila po poličky mezi mé knižní poklady. Čas od času se zalíbením pohladím její omšelý hřbet.

6 01.08.2014

Mé první seznámení s Arto Paasilinnem. Hned úvodní věty naznačily, že mě čeká úžasná jízda. Celá kniha je skvělá. Paasilinna vypráví stylem, který mi vyhovuje. Vtipný, ironický, absurdní, psaný s lehkostí. Náhoda svedla dohromady lidi, kteří by se ve skutečném životě asi nesešli. A já s potěšením sledovala jejich společné soužití. Les oběšených lišek je pro mě výjimečná kniha i tím, že kdykoli se dostanu do sauny, okamžitě se mi vybaví. Je to můj saunový evergreen. Finská mentalita se mi hodně zamlouvá. I ve velmi nehostinných podmínkách, při nedostatku základního vybavení, si neodepřou jedinou věc - saunu. Jo, bavilo mě to moc a moc.

7 01.08.2014

Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole. Byla jsem nadšená. Romantika, láska, rytíři, čest. Přečetla jsem oba díly jedním dechem a dlouho se mi tato kniha v myšlenkách vracela. Nedávno jsem se k ní znovu dostala. Byla rozvláčná, chvílemi nudná, předvídatelná a naivní. Kniha zůstala stejná. Změnila jsem se já. Všechno má svůj čas. Vychází mi z toho, že jsou knihy, které skutečně osloví své čtenáře jen v určitém období. To období může být u každého jiné. Pokud však z jakéhokoli důvodu tohle období mineme s tím, že se ke knize vrátíme později, už to nemusí být takové. A vypůjčím si citát z mé oblíbené dětské komedie Ať žijí duchové "Ale kdo to má poznat?"

3 01.08.2014

První kniha a možná vlastně jediná, kterou jsem přečetla a začala hned číst ještě jednou. Po třiceti letech jsem knihu četla s dětmi a musím říci, že neztratila nic ze svého kouzla. Nádherný příběh. Poučný. Ronja a Birk. Pro mě je to stejné synonymum jako Romeo a Julie. Ti dva zkrátka patří k sobě. Nádherná příroda, nezapomenutelní obyvatelé lesa, na první pohled drsní loupežníci. Je to moje srdcovka. Byl to zážitek i pro mou čtyřletou dceru, která na motivy příběhu složila písničku. Naštěstí se mi ji podařilo natočit a čas od času si ji pustím. Často se přistihnu, jak si broukám: "Jednoho dne, stalo se, že se Ronja narodila ... ".

9 30.07.2014

Knihu jsem dostala bez přebalu a nečetla jsem ani anotaci. Podle názvu jsem očekávala středověký román. Čekalo mě překvapení. Je to příběh z Československa z osmdesátých let minulého století. Na zámku v Kamenici byly ukradeny tři staré, avšak ne příliš cenné, obrazy. Den předtím se na zámku konalo divadelní představení místního recitačního souboru. Kdo je pachatelem? Jak krádež provedl? Kdo je pachatelem se dalo dost dobře odhadnout již na začátku příběhu. Drobné detaily a souvislosti byly dovysvětleny v závěru. Nejednalo se však o klasickou detektivku. Detektivní motiv byl jen epizodou v běžném příběhu mladých i starších obyvatel a návštěvníků Kamenice. Byla to příjemná a nenáročná četba.

29.07.2014

Tato knížka mě v dětství minula. Manžel o ní ale vypráví, jako o nejoblíbenější knize svého dětství. Natěšená jsem ji s dětmi začala číst. Zpočátku jsem si myslela, že Karkulín je jen Benův výmysl. Asi v polovině knihy se ukázal i ostatním a ejhle Karkulín je skutečný. Moc se mi tomu nechtělo věřit, protože je velmi sebestředný, sobecký a otravný. Žádný vzor pro děti, spíš antivzor. Myslela jsem si, že mi možná kouzlo té knihy uniká, protože už nejsem cílová skupina. Nebyl to ale jen můj dojem. Dcera se mě často ptala, proč je Karkulín tak zlý a proč pořád všechno Benovi bere. Jak mám vysvětlit dětem, že ten nejlepší Benův kamarád je takový protiva a přesto na něj Ben nedá dopustit? Když jsem se manžela ptala, co se mu na té knížce v dětství tak líbilo, řekl mi, že to, jak měl Karkulín klíček a uměl létat. Asi mi to nestačí. Jsem ráda, že jsme s vypětím sil knihu dočetly a můžeme se vrhnout na něco zajímavějšího.

3 29.07.2014

Krysař z Hameln. Pověst, která mi přijde dostatečně známá. Nic mě tedy nenutilo, abych si jí ještě navíc přečetla. Přesto jsem se k ní přece jen dostala a vůbec nelituji. Příběh je známý, ale právě ty drobné nuance, které známé moc nejsou, byly tím pravým kořením. Setkání Krysaře a doktora Fausta v krčmě. Jejich rozhovor. Pomalý rybář Sepp Jörgen a jeho přemítání o svém osudu. Krysařovy úvahy o lásce. Prostý výtah z díla nemůže obsáhnout to, co je skryté za příběhem. Tohle by měli učit ve škole a ne po studentech chtít, aby jen zhruba věděli, o čem kniha je.

6 28.07.2014

Útlá knížečka, která se dobře četla. Období vlády Pavla I. není, na rozdíl od období vlády jeho matky Kateřiny Veliké, až tak známé. Osudy Pavla I. jsou v knize pojaty jen jaksi na pozadí výstavby Michajlovského paláce, který si car nechává vybudovat, aby se cítil v bezpečí před nepřáteli. Nejlepší architekti a umělci se podílejí na výstavbě paláce, pokud je nevyzpytatelný car z práce nedovolá. Jsou loutkami v jeho rukou a pouhé figurky, kterými přesouvá podle nálady. Kniha přibližuje i postavení nevolníků, kteří mají mizivou možnost vykoupit se z nevolnictví a jsou jen loutkami v rukou těch, kterým osud dopřál být jejich pány.

2 28.07.2014