Mein Kampf

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Mein Kampf představuje jeden ze základních dokumentů nacistické ideologie, která v minulosti zapříčinila miliony mrtvých. Obsahuje mnoho polopravd a lží, propagandistickou demagogii a názory nehumánní, rasistické a odporující zákonům demokratických států.

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32423/mein-kampf.png 2305
Žánr
Literatura světová, Historie, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno, Michal Zítko - Otakar II.
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Mein Kampf

Přidat komentář
jiri5794
30.10.2019

Hnus... Kniha může sloužit pouze jako studijní materiál psychických patologií. Ani nevím, proč jsem to dočetl...

hippiesak
30.09.2019

Tak jsem tuto knihu KONEČNĚ dočetl. Dalo mi to tedy hodně zabrat (cca 2 měsíce po částech). Větší knižní politický odpad a blábol jsem snad v životě nečetl. Z celých 528 stran mě snad "zaujalo" tak max 20 procent, proto své hodnocení ukončím jednou hvězdou (když nad tím tak uvažuji, tak je to vlastně hodně symbolické, dát tomuto dílu jako hodnocení právě "HVĚZDU"). Zkrátka a dobře, většina knihy je politická propaganda a je to nudné, nudné, nudné. Píše se o knize jako o bibli nacizmu, což je pravda. Je zde rozepsána vize této strany tak dopodrobna, že pro politologa (a také psychologa) může být tato kniha skutečně zajímavá.

Pokud si chce člověk z nějakého důvodu přečíst tuto knihu jen pro tu část, která je silně diskriminační, tak mu postačí v první části najít 11. kapitolu "Národ a rasa". Mám takový pocit, že laická veřejnost tuto knihu primárně hodnotí díky této jedné kapitole.

Celkem zajímavá je 12. kapitola v první části "Počátky a vývoj Německé národní socialistické dělnické strany" z pohledu toho, jak se vlastně Hitlerovi podařilo přesvědčit tolik Němců, aby ho následovali. A v druhé knize 3. kapitola "Státní příslušnost a státní občan" popisuje Hitler jeho představu, jak je možné si v Německu získat příslušnost a občanství. Zajímavá kapitola je to s ohledem k dnešní situaci, která panuje v Německu s ohledem na migrační politiku.

Zkrátka a dobře, knihu ve své podstatě považuji za odpad, obyčejnou propagandu (kniha napsaná v roce 1925) a samozřejmě zcela odsuzuji to, co se stalo v následujících letech do roku 1945, tedy vlastně to, že myšlenky této knihy byly převedeny na skutečnost. A bohužel, nejen to.

lukas9608
28.09.2019

Vzdávám to, nedočetl jsem. Knihu jsem začal číst z důvodu zájmu o moderní historii i druhou světovou válku, ale je to až moc stylově i obsahově nestravitelné...

KristýnaMy
18.08.2019odpad!

Přečetla jsem první kapitolu a část o řešení židovské otázky. Tato kniha se zkrátka nedá číst. Jediné, co dnešnímu světu může přinést je ukázka šílence a ponaučení pro budoucnost společnosti.

Martian
08.08.2019

Kniha pomůže pochopit, jaký byl Hitler člověk a jak mohl dokázat to, co dokázal.

icewind
20.04.2019

Jsou knihy, které nemá smysl hodnotit v rámci nějakých procent nebo hvězdiček, jsou knihy, které bych snad ani knihou nazvat nechtěl a tohle je jeden z těch případů, resp. první záležitost o které podobným způsobem uvažuji. Trvalo mi dlouho než jsem se k tomu abych svůj čas věnoval četbě nečeho co chápu jako syrový historický dokument své doby a co jsem považoval za nutné přečíst z toho důvodu abych aspoň z části pokročil v pochopení toho, proč se některé události staly tak jak se staly.
Musím říct, že četba mě dost psychicky deptala a vysilovala, nejen naprosto těžkopádným slovosledem, myšlenkovými obraty a celkovou zmateností, ale hlavně tím, že z textu se v určitých pravidelných intervalech vylouplo to, co se nakonec o několik let později stalo realitou.... Snad ještě hůř na mě působilo to, že některé slovní obraty jste mohli (a můžete) celkem běžně zaslechnout i v řeči dnešních politiků, kterým parlamentní systém zrovna úplně nevoní....
Nemá smysl se rozepisovat a snažit se tady o svůj vlastní výklad toho, co tento spisek obsahuje, ale jsem přesvědčen o tom, že právě z důvodu ucelenějšího obrazu něčeho, co se tehdy stalo a jak se to vlastně mohlo stát, nestačí jen mít načtený sled historických událostí nebo Hitlerův životopis. Ten je ovšem dobré znát právě třeba z toho důvodu abyste při četbě Mein Kampf mohli srovnat to, jak Hitler nakládal z fakty ze svého života pro potřebu vykreslení sebe sama jako rodilého vůdce a génia. A nezapomeňte se obrnit velkou dávkou mentální odolnosti a soustředění.....

Mourasek
08.04.2019

Máchání transparentním hodnocením odpad, aby se neřeklo, aníž by byla kniha přečtena, se mne zdá poněkud nešťastným. Je to dejavu stejně jako v případě Koránu a Bible. Všichni se těmito tituly neustále ohánějí při argumentacích, přičemž je 95 procent z nich nikdy ne(do)četlo. Štítit se této knihy a okamžitě ji zavrhovat je věc, které bychom se měli vyvarovat. Je to lekce z historie, kterých si lidstvo, doposud, nikdy dostatečně nevážilo, a smyčka se neustále opakuje.
Již z barevné a velmi objemné skladby vět (sic jsem četl v AJ) je zcela evidetní sečtělost autora, která se projevila nejvíce v jeho orátorských schopnostech, tolik označovaných jako model řečníků kdekoli jinde. Všeobecný přehled se nedá upřít a nezávisle na obsahu, kniha je čtivá. Kniha je určitě čtivá, pakliže máte aspoň průměrný přehled o událostech oné poválečné doby, popř. předválečné, ke které se autor místy vrací. Ba co víc, jakkoli je to zarážející, především v první polovině se dá s autorem v lecčem souhlasit. Dám pro příklad třeba systém parlamentu ve státě a chování jeho členů v něm, co se týče většinové zodpovědnosti, popř. nemožnosti schopných individualit se v něm trvale prosadit. Také bych zmínil třeba zmínku o destruktivní "Nenárodní" politice Habsburgů, prvek sociální demokracie a odborů, který státní moc oslaboval, popř. neněmecký vliv, především slovanských národů, v parlamentu Rakouska. Jsou zde dobré postřehy a střízlivé ohodnocení věcí kolem. Méně vážnějším aspektem budíž kritika architektury, kterou, jako její student, autor nesnáší, a pakliže jste odpůrce moderny, možná najdete jeden z mála styčných bodů. Dalším plánem byla reformace vzdělání. Pakliže pomineme ideologickou notu, je taktéž velice trefná, vzpomínajíc degradaci vysokoškolského vzdělání, přílišnou obecnost a detailnost a ryzí nepraktičnost. Taktéž úpadek tělesné vzdatnosti a velice vášnivě upozorňující na nemužnost a nepraktickou intelektuálnost lidí ve vládních kruzích, postrádajících jakýkoli militantní prvek, dělající muže mužem.
Problém samozřejmě nastane, že při zmínění např. soc. demokracie, potažmo odborů, jako prvků topících rakouskou monarchii, posléze Výmarskou republiku, jsou zmíněni židé, popř. Marxismus, jako jejich nástroj k ovládnutí světa a destabilizaci národních států. V žádném z těchto případů zde není poskytnutý konkrétní důkaz, popř. vysvětlení. První náznaky se zde objevují při Hitlerově pobytu ve Vídni a utváření názoru o tomto etniku na základě povídaček a několika setkání na ulici, při kterých byl cítěn jejich zápach, pakliže to zjednoduším. Všechna racionalita předešlých stran jde v ten moment stranou jako náhlý závan větru.
Idea rasové nadřazenosti Árijců, které Hitler prezentuje jako původce oné, v té době nejpokročilejší, západní kultury, naprosto ignoruje fakt, že prvně germánská kultura byla v průběhu dějin pořímštěna (latinský prvek), a tudíž v žádném případě nebyli ani zdaleka oním původcem všeho, nezmiňujíc prvek řecký (který ovšem zmíní v souvisti s kulturou v jiných částech knihy a obdivuje jej), nebo třebas čínský.
Trefná je zmínka, že pouze člověk árijský je schopen efektivního hospodaření s půdou, kterou již v té době uvedl jako nedostatkové zboží, především s fenoménem přelidnění (což je dnes velice aktuální téma hlavně z hlediska ekologie), ovšem v té době zřejmě ještě nepočítal s nástupem intenzifikace zemědělství po druhé světové válce. Vznikla tak zde autorova nutnost zmínit expanzi do nového životního prostoru směrem na východ (korelace s výboji německých rytířů, kolonie v zemích koruny české, apod.)
Druhá část knihy monitoruje již vývoj Hitlerovy strany a jeho kroky již se dějící, nebo plánované. Pozdější industriální bestiálnosti z časů války zde nejsou naznačeny ani v nejmenším, poněvadž v té době bylo nejnutnější nejdříve nastoupit na cestu k moci. Celý proces tohoto politického boje vyznívá velice pečlivě a uniformovaně a organizovaně, což je náznak toho, co dodnes mnoho lidí přitahuje v souvislosti s vizuální atraktivitou a schopnostmi pozdějších útvarů Wermachtu, potažmo SS. Uznáte, že, krom řečnických schopností, se autor dokázal obklopit lidmi, kteří se na konkrétní schopnosti hodili nejvíce, na počátku zejména v oblasti propagandy. Sám detailně popisuje umění dialogu a řečnického přednesu, při kterém jsou argumenty upozaděny před formou!!! Zejména v oblasti vojenství můžeme být tak jen rádi, že uchopoval poslední slovo, v druhé polovině 2. sv. v. hlavně do svých rukou.
Popis tehdejší situace v Evropě, a následné predikce, určitě také stály za přečtení. Do očí bijící je zmínka, že spojenectví s Ruskem je naprosto nemožné, a povede ke skáze Německého národa. Velice technicky vzato, vyplnilo se. Vtipné je zamyšlení, zda-li sovětská vláda tuto knihu vůbec kdy četla, když došlo na předválečné paktování (konspirační nota). Naprosto mylnou byla varianta spojenectví s Británií, kterou považoval za naprostého hegemona, který nemůže ztratit již nic ze svého impéria, a bude se spíše snažit o krocení francouzských ambicí.
Všeobecně za to, pakliže by okolnosti a impulsy neumožnily Hitlerovi pokračovat do fáze, do které se dostal, kniha by samozřejmě nedosáhla takového "Ohlasu", a nejspíše upadla do zapomenutí, ovšem příjmuta by byla mnohem pozitivněji. Jde jen o náznak sledu událostí, které následně evolvovaly v následující hrůzy a neštěstí.
K zamýšlení je fakt, kolik lidí známe, píšících v současností tituly společensko-politické, které uznáváme jako myslitele a intelektuály, by bylo schopno realizovat svou myšlenku až do nejkrajnějších limitů, pakliže by se jim naskytlo stejných impulzů a motivací jako Adolfu Hitlerovi. Jejich krátké analýzy a zamyšlení by se v onen moment také transformovaly do jisté formy bible a její ideologie. Toto téma je stále aktuální, také u nás v Čechách, při současné názorové vlně anti-imigrace a xenofobie. Rétorika některých politických činitelů je podobně zbarvená, přičemž ničím nepodložena, až mrazivě připomínající jisté části této knihy.

JulianaH.
06.03.2019

Pokusím se napsat komentář coby historik, který se poněkud orientuje v dějinách Německa a Rakouska od 80. let 18. století (což je časově nejhlubší odkaz v knize) přes fin de siècle po 20. léta, kdy Mein Kampf vznikl.

Předně mě napadá zdánlivě nesouvisející historka. Když byl za první republiky jmenován ministrem války básník Josef Machar, smáli se mu, že je pro takovou pozici nekompetentní, a noviny zesměšňovaly jeho projevy v parlamentu. Machar si tedy přeložil z angličtiny text jistého britského generála a přednesl ho pod vlastním jménem. Teprve když noviny další den zase strhaly jeho "nekvalifikované žvásty", odtajnil jim, že šlo naopak o žvásty vysoce kvalifikované. :)
Otázka zní: kdyby vám někdo předložil kus Mein Kampfu a podepsal pod to Moltkeho, Friedricha II., Pufendorfa nebo Schopenhauera, byli byste si jistí, že byste to poznali? A kdyby vám naopak někdo dal úryvek z těchto válečných teoretiků, právníků a filosofů a tvrdil, že je to úryvek MK, jste si jistí, že byste se nerozčilovali nad "Hitlerovou" perverzitou a nevzdělaností? Veřejné mínění je sugestivní a zrovna nenahrává nezávislému zvažování hodnot.

Teď k vlastní knize. Překlad je ostudný: překladatel špatně přepisuje i vlastní jména (např. Boklizius místo Böcklin, Feders místo Feder atd.), občas vynechá ve větě zápor, jindy je vidět, že sám nerozuměl smyslu textu, a tak přeložil jednotlivá slova mechanicky, tu a tam zaměňuje podobná slova odlišných významů (držba a država), ... Na základě této verze si nikdo neudělá obrázek o originálu, pokud tedy nemá otevřenou německou verzi hned vedle na stole. O autorových vyjadřovacích schopnostech překlad nevypovídá nic.

Nechci psát recenzi ani analýzu, takže jen pár mých postřehů:
a) Z knihy jasně vyplývá, že nacismus nespadl z nebe jako destilát zla. Naopak se vyvinul z materie tohoto světa. Metody Hitler přebírá od sociální demokracie a komunistů, počínaje násilím jako prostředkem politického boje a konče utvářením veřejného mínění pomocí propagandy v novinách. Sám říká, že jeho hnutí je vyšší syntéza Schönererovy všeněmecké politiky a Luegerovy křesťanské demokracie. Ve své době nacismus nepůsobil tak démonicky, jak ho vidíme teď, protože nebyl (přiznejme si to) nijak neobvyklý, co se týče metod.
b) Asi těžko bychom hledali politika, který měl tak hluboké zkušenosti s praktickým životem. V tom je Hitler spíš protějškem Gorkého.
c) Není pravda, že kniha je prolhaná. Naopak je upřímná tam, kde by to člověk nečekal. Autor (podobně jako třeba Orwell v Holdu Katalánsku) klidně přizná, že v jisté fázi válečného nasazení se o něj na frontě pokoušel strach.
d) Zajímavé mi přišlo i to, že si očividně dost váží Britů a na rovinu řekne, že nepřítel byl v něčem lepší (zejména v propagandě). Nebo že němečtí vojáci na frontě držkovali při plnění rozkazů.
f) Kromě Lenina a Hitlera mě nenapadá žádný politik-myslitel, který by vytvořil originální filosofický systém a dovedl do něj vtáhnout všechno, od evoluce po boha, načež by z něj konzistentně odvodil politickou a vojenskou taktiku. Občas to skřípe (nemůžu se ztotožnit s teorií tvůrců, nositelů a bořitelů civilisace, protože mezi prvními mně scházejí třeba Číňané nebo Mínojci, kteří neměli árijský původ), ale většinou to překvapivě dobře funguje - jistě i proto, že Hitler postuluje účelné uspořádání světa racionálním stvořitelem.
Nacismus je zkrátka systém, který chce prosadit vítězství kvalitativního principu nad kvantitativním, a to na historické (národy), politické (nacismus) i metafysické (rozumný boží řád) úrovni. Nižší sféry mají analogii ve vyšších.
g) Nelze zapomínat na to, že nacismus je adaptace na komunismus: taktika se mu přizpůsobuje, aby ho mohla porazit, kdežto strategie se s ním bytostně rozchází. Můžeme s touhle myšlenkou nesouhlasit, jak chceme, ale nelze jí upřít velikost a dobovou úspěšnost. Pacifismem komunismus porazit nelze.
h) Kritika parlamentní demokracie mi přišla geniální a univerzálně platná. Přesně tak: poslanci nejsou odborníci na to, o čem rozhodují, nenesou osobní zodpovědnost a bývají voleni lidmi, kteří nerozumějí politice a nerozeznají génia od žvanila, tj. občany. Lze tomu něco vytknout?
i) Autor není žádný hlupák, a už vůbec ne nevzdělanec. Nevím, kolik odkazů na architekturu a filosofii, případně kolik biblických citátů a parafrází Schopenhauera a Goetha má ve svých dílech Churchill, ale silně pochybuji, že jich bude víc než v MK. Kdo se například dostal k pasáži, v níž Hitler vysvětluje, že stát je prostředek, a nikoli účel, mohl si všimnout, že se tady inspiruje Nietzscheho kritikou Hegela. Myslíte, že by byl něčeho takového schopný Churchill? (Jenže Churchill vyhrál.)
e) Má smysl pro humor. Je to snad jediný autor, který na pěti stech stran dokáže mluvit téměř bez přerušení ironicky. A občas jsem se srdečně zasmála, například karikaturám parlamentářů. Nebo tomu, že spojenectví Německa a Ruska by bylo jako smlouva stromu se jmelím. :D
f) Ano, jazyk je excentrický a silně metaforický i v originálu, nejen v tomto zprzněném překladu. Někdy nepříliš zdařile ("škrtící zmije"?), jindy naopak velmi podařeně (noviny prý vytvářejí "takzvané veřejné mínění, z jehož pěny pak vystupuje parlamentní Afrodíté" - to je skvělé!). V každém případě byl Hitler jeden z mála politiků, který nepoužíval klišé, což je zajímavé. Myslím, že i to svědčí o faktu, že neměl v hlavě prázdno.
Za mne 10/10. ⭐⭐⭐⭐⭐ ⭐⭐⭐⭐⭐

PS. Fascinují mě zdejší "liberálové", kteří chtějí něco předepisovat jako "povinnou" četbu. :D Navíc s komentářem, který by člověku řekl, co si má myslet. Tak buď jste demokraté a věříte v člověka, nebo nejste, ale rozmyslete se.

1