IreneP
komentáře u knih
Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
Tohle se mi tak líbilo! Psychologický román od Agathy Christie o ženě, která si je sama sebou naprosto jistá. Ona sama, její život, její děti a manžel a dům a všechno je prostě skoro dokonalé. Chudáci ostatní, kteří se svých životech tápají nebo dělají chyby. Hm, hm, to by se jí nestalo. Nikdy. Je šťastná a spokojená. A celá její rodina byla, je a určitě bude šťastná.... Ano, to si myslí, než uvízne na pár dní v poušti, sama Angličanka na ubytovně, kde čeká na vlak, který je kvůli dešťům zpožděný. Jedinou knížku dočte a pak už má jen sebe samu a svoje myšlenky a vzpomínky. A ukazují se trhlinky a pak i praskliny a průrvy v tom jejím dokonalém světě. Je to parádní sonda do života jedné rodiny a do duše jedné anglické paničky vyšší střední třídy.
Sok
Iain Reid
Nemyslím, že hororový thiller je přesné označení. Odehrává se tam si spousta hodně zvláštní věcí a člověku vrtá hlavou, co za tím vším je, ale jak tu někdo dříve psal, je to spíš psychologický thiller nebo částečně i sci-fi. Každopádně je to až do poslední strany nejasné a konec vážně překvapí. Čtivé a matoucí je to také.
Zvláštní, ale pravdivé
John Searles
Ke knížce jsem se dostala úplně náhodou a dlouho mi ležela v knihovně. Ale je to takový poklad! Je to psychologické drama s dramatickým koncem. Tak pěkně napsané, že ačkoliv je to plné strašných věcí (autonehoda, násilí, rozvody, náboženské zaslepení, smrt v rodině, vztek a zlost atd.), celkově to vyzní příjemně. A člověka ta knížka nepustí ani pár dní po přečtení. Což je zvláštní, ale pravdivé. :-)
Odysseia
Homér
Četla jsem v novém překladu ve vydání od Ledy a popravdě jsem si celou první část (asi 70 stran) zvykala na styl. A čekala, až se konečně objeví Odysseus. :-) Potom už to bylo výborné, začetla jsem se a knížka mě vtáhla, jako by šlo o prózu. Samozřejmě je to všechno takové vzletné a obřadné, jde spíš o vyprávění a vzpomínání u večeří, než o samotnou akci. Ovšem závěr má grády a tečou potoky krve. Překvapení, že je to tak čtivé.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Od Imaginárního přítele mě málem odradila ta spousta špatných recenzí. Ale byla by chyba a velká škoda, protože v Imaginárním příteli jsem našla takového mladšího bráchu románu To, který považuji za top, co se hororových děl týká. Knížku, která má přes 600 stran a k tomu dost malá písmena jsem ale přečetla za pár dní, bavila mě celou dobu a překvapovala mě. Zamilovala jsem si hlavní postavy (klaďase i záporáky) a dokonce mě nezklamal ani konec. Přiznávám, že závěrečná "bitva" mohla být trochu kratší, ale zase se takhle dostalo na každou postavu, a to jich v knížce opravdu není málo. Autorovi se podařilo vytvořit americké městečko, které pod svou zdánlivou obyčejností skrývá zlo. Zlo, které dokáže zneužít a využít každého obyvatele, pokud dostane možnost. A aby tu možnost nedostalo, od toho je tu dětský hrdina, jeho matka, jeden důchodce a šerif. Ano, trochu Derry, trochu Castlerock nebo Hawkins. Imaginární svět vedle toho skutečného.
Pozvánka
Lucy Foley
Takhle knížka má všechno, aby mě zaujala na 100 %. Je tam Itálie po 2. světové válce, vyšší třída, tajemství, tragická minulost, tajená minulost, skrytá láska, občanská válka ve Španělsku, filmové prostředí... a přesto to úplně nefunguje. Nevím přesně, co je špatně, ale ačkoli mě příběh zajímal, četla jsem těch pár stran docela dlouho a autorka mě neuměla strhnout.
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Na povídky si zrovna nepotrpím, ale tentokrát jsem si je pustila do uší a byla mile překvapená. Nejvíc se mi líbila hned ta první, ale užila jsem si všechny, každou jinak. Schlink umí podat loučení/rozloučení/ztráty plasticky, zhmotňují se nejen postavy příběhů, ale i jejich pocity. Není vůbec patetický, ať už jde o konec prázdninové lásku nebo smrt bratra. A není ani depresivní, ačkoliv jde o témata, která k tomu svádí. Příjemné.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Čtivá, napínavá knížka, dokonce jsem se při čtení v noci i bála. Líbilo se mi i rozuzlení. Povedené dílo o jedné partičce přátel jedoucích na dovolenou do srubu v Beskydech.
Město
Valerjan Pidmohylnyj
Město vyšlo v roce 1928 a vychází z jednoduchého konceptu, kde se mladý, nadějný, ale chudý venkovan dostává na studie do velkoměsta. Je plný ideálů, jak se naučí spoustu věcí, vrátí se domů a tam to všechno se soudruhy změní k lepšímu. Takový je i Stepan Radčenko. Přijíždí do Kyjeva studovat. Pár dní městem skoro opovrhuje, aby brzy otočil a začal opovrhovat venkovem. A nejen venkovem. On je přičinlivý a snaživka, a jak se mu začne dařit o chlup lépe, otočí a začne pohrdat vším a všemi z minula. Ano, asi cítíte, že mi k srdci nepřirostl. Je to hrozná figura. Stane se z něho i spisovatel, takového toho budovatelského rázu a hned zase ho to neba. Ženy si vybírá opravdu zvláštní a ještě zvláštnější s nimi má vztahy, často mu slouží jen k vybití určité frustrace. A tak ho sledujeme, jak se mu daří líp a líp a líp. Doufám, že ta poslední holka, se kterou si začal, s ním pěkně zametla. Ale to už v románu není. Ovšem přeju mu to z celého srdce.
Knížka je napsaná poměrně svižně a moderně. Opravdu moc se mi líbil druhý hlavní hrdina románu - město Kyjev.
Kočičí zaklínání - Irské mýty a pověsti
Michael Scott
Tohle byla nádhera! Úplně jsem se ponořila do těch krásných, i když často i smutných příběhů, kde není nouze o mořské panny, elfy, Kouzelné bytosti, skřítky, čarodějnice.
Tuhle knížku s klidným svědomím doporučím každému, kdo se rád někdy zasní, ale nemá rád cukrkandlovou ulepenost a také ví, že v životě nejsou jen šťastné konce. Také tu zpravidla platí, že není radno míchat svět lidí a svět bytostí Sidhe, které odešly to úkrytu uvnitř starých kopců a moří. Jenže to my, odchovaní na Erbenově Vodníkovi, přece známe.
Moc jsem ocenila doslov a také ilustrace Veroniky Zapletalové.
Žijme lagom - Inspirujte se švédským životním stylem
Anna Brones
Podobné knížky čtu, když si potřebuji odpočinout a načerpat trochu energie a třeba i nápadů. Knížka Lagom mě potěšila, protože má krásnou obálku a ještě hezčí fotografie uvnitř a texty jsou příjemně praktické, bez přílišného rozplizávání se v opěvování švédské filozofie uměřenosti, jako by neexistovalo nic lepšího. Tady najdete opravdu informace o designu a životě, poslední část je věnovaná pár receptům ze švédské kuchyně. Spokojenost.
Italské trojhubky
Marta Kučíková
Poslouchala jsem jako audioknihu. Martiny příhody z Itálie mi zase rozsvítily den a naplnily mě dobrou náladou. Tohle je sázka na jistotu, když člověk potřebuje tak trochu pohladit.
Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Satirické, vtipné a nedokončené. Pobavila jsem se víc, než jsem očekávala. Příhody Čičikova a lidí kolem něj dokázaly člověka vtáhnout do děje. Přesto vím, že znovu už ji číst nebudu a v knihovně ji mít nepotřebuji.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Moc, moc dobré! Strašidelné domy jsou moje milé čtení, však mám přečtené všechny ty od Darcy Coates. Ale víte, tohle je úplně jiné. Jazykově složitější, dějově propracovanější, živější a skutečnější, vtipné i plné pod kůži zalézajícího nepříjemného pocitu až strachu.
Vrby
Algernon Blackwood
Příběh spíše tajemný než vysloveně strašidelný. Dvojice vodáků, řeka Dunaj před více než sto lety, tajemné zákruty řeky mezi Bratislavou a Komárnem (to mě překvapilo!) a vrby. Vrby. VRBY! Do toho trošku povodeň a hodně silný vítr a osamělé nocování na ostrůvku mezi všemi těmi vrbami, před kterým vás místní - dokud jste ještě byli v nějaké civilizaci - varovali. Všechno je tak divné a dějí se zvláštní věci. Je to stará jednohubka, ale nic neztratila ze své svěžesti. Stojí za přečtení a navíc má i ilustrace, které skvěle pasují k textu.
Nečekané přiznání
Lisa Regan
Jako fanynka série o Josie Quinnové jsem opět spokojená. A možná je tohle díl, který se mi z těch 3 dosavadním líbil nejvíce. Svižné, napínavé, čtivé.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Řekněme si to na rovinu. Úrovně Podbrdských žen knížka Eugenie - příběh české hoteliérky nedosahuje. Příběh Eugenie byl takový nemastný, neslaný stejně jako sama hrdinka. Možná je to tím, že autorka tentokrát psala o osudu skutečné ženy. Nebyla jsem moc spokojená hlavně s tím, jak je příběh uzavřený. Chybělo to tam ukončení některých vztahů a také určité důvody, které vedly k tomu, že Eugenie změnila v závěru knihy svůj život tak, jak to učinila - stačily by 2 věty . Přesto je příběh hoteliérky z Plzně zajímavý z historického hlediska a doba je popsaná báječné. To musím nechat - popisem módy, designu, architektury a celkově ducha doby jsem zklamaná vůbec nebyla. Knihu jsem poslouchala, načetla ji Jitka Ježková, která je vždy zárukou kvality a posunula ji určitě o úroveň výš.
Hora mezi námi
Charles Martin
Horu mezi námi jsem poslouchala jako audioknihu a opravdu mě bavila celou dobu od počátku až do skoro úplného konce. Nechci spoilerovat, tak budu psát obecně, ale posledních pár kapitol ze soukromí obou hrdinou a taky konec, to bylo tedy zklamání. Celou dobu to bylo dost sladké na to, že ztroskotali ve sněhu v horách míle a míle od civilizace, ale po skončení jsem měla pocit, že nakonec mě hodili vysloveně do cukrové vaty. Je to spíš taková jako romance než drama.
Hlas pro vraha
Olina Táborská
Přijde mi, že tahle knížka je dost opomíjená a zapadla. Není to sice žádné vrcholné dílo české literatury, ale přiznejme si, že těch je pomálu. Myslím, že ale výborně slouží tak, jak byla autorkou zamýšlená. Jako shrnutí jednoho pátrání v rodině a hlavně jako popis toho, jak se žilo v Česku od padesátých let skoro do současnosti. Autorka popisuje věci, myslím, opravdu věrně. Hlavní hrdinka se celý život potýká se svých vztahem ke komunistickému režimu a s tím, jak v něm žít a uspokojit i své ambice. A samozřejmě řeší i osobní problém, vztah k otci a maceše, chybějící matku, předmanželské a manželské peripetie atd. A opravdu zajímavé mi to přišly do osudy po převratu. Detektivní pátrání po tom, zda byla smrt její maminky sebevražda nebo dobře utajená vražda, to je už taková třešinka na dortu. Ovšem docela varuji před audioknihou - hlas interpreta mi opravdu nesedl. Pokud o tom uvažujete, zkuste nejprve ukázku.
Houpačky
Lucie Konečná
Zábavné, vtipné, lehce se čte a člověk si říká, že by taky jednou byl rád takovou seniorkou a měl k tomu do party stejně praštěnou kamarádku. Je to i dojemné, ale v rozumné míře, tak hezky česky a ne pateticky americky. Radost to byla.