IreneP
komentáře u knih
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Klasika všech klasik v literárním i filmovém světě. Dávám přednost knížce. Protože pocity Rosemary jsou popsané skvěle. Napínavé, okultní, skvělé.
Nerozlučné
Simone de Beauvoir
Pro mě krásný příběh dívčího a ženského přátelství, silně ovlivněný dobou a různým stylem výchovy v jejich rodinách. Jen nechápu tu předmluvu. Část o reálném životě postav bych dala až za příběh napsaný a viděný očima a srdcem Simone de Beauvoir.
V kleci
Henry James
Jak knížky od Henryho Jamese miluju, s jeho povídkami jsem se nějak nepotkala na stejné vlně. Stylisticky i pocitově výborné, dějově mě to neoslovilo a někdy jsem byla jen zmatená. Škoda. Ale z hodnocení okolo vidím, že ostatním se vedlo lépe. :-)
Chlorid sodný
Jussi Adler-Olsen
Jeden z nejlepších případů oddělení Q, které opět dokáže propojit několik starých případů, ve který se vyskytuje NaCl. Po předchozích dílech, které byly hodně osobní, co se týče pracovníků oddělení Q, tentokrát vyšetřování "slaných" případů neodhaluje nic z minulosti postav. Nechci tu prozrazovat něco víc, ale musím napsat, že ta skupina žen, která se mstí za prohřešky proti slušnému chování, ta mě bavila. Navíc se opět vracíme i k případu s nastřelovačkou, a to dost zajímavým obratem ve vyšetřování. Knížku jsem poslouchala opět jako audioknihu, kterou doporučuji. Už se nemohu dočkat dalšího dílu, protože jedno, pro oddělení Q vlastně nejdůležitější, téma zůstalo otevřené.
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
Po poslechu knížky Nejlepší pro všechny jsem musela poslechnout i tuhle dětskou část Kdo zabil Snížka. A dobře jsem udělala. Knížku zatím nemám ozkoušenou na synovi (10), ještě tak rok dva počkám. Mě, jako dospělákovi, se líbila moc. Je to klasická Soukupová. Realistická ve vztazích i v dětském světě. Někomu se to líbit nemusí. Ale mě ta skupina dětí, která pátrá ve vesnici po tom, kdo zabil problematického psa Sněha, bavila. A je jasné, že při pátrání se vleze i tam, kam se nemá. A že se děti mohou mstím a mít pitomé nápady. Ještě si pamatuju, co jsme dělali my, a svým dětech bych se za příklad nedala. Tohle je literatura pro děti. Jsou v ní pravé děti. Se svými pocity, nápady a jiným viděním světa, než mají rodiče. Samozřejmě.
Její děsivá souměrnost
Audrey Niffenegger
Tak tohle je opravdu zajímavá knížka, i když ano, zbytečně dlouhá. Jedná se o takovou verzi moderní duchařiny. Nechybí dvojčata, duch, láska, podivné postavy, silné rodinné vztahy i přetrhané rodinné vztahy, kotě, mrtvola, londýnský hřbitov Highgate a spousta myšlenek i dilemat, nad kterými by člověk normálně nepřemýšlel. A konec? No, ten mě překvapil. Za mě tedy moc, moc dobré.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Poslouchala jsem jako audioknihu a kdybych ji četla, nedočetla bych. A to mám předchozí knížky autorky moc ráda. Nějak jsem se nedokázala do příběhu ponořit. Skoro všechny postavy jsou nepříjemné a zvláštní. Má to své důvody, ale já s žádnou nedokázala najít společnou notu, zajímat se o její osud. Postrádala jsem nějaké napětí, jak v minulosti, tak v současné lince. Těch peripetií bylo až moc, do knihy vložená další kniha atd. Tentokrát zklamání.
Já, robot
Isaac Asimov
Soubor povídek o robotech, kteří se musejí řídit 3 zákony robotiky. A když dojde k nějaké chybě, je na pár lidech, aby chybičku odhalili a opravili. Knížka není špatná a je i čtivá. Některá povídka víc, jiná méně, 2 se mi líbily moc. Nižší hodnocení je jen moje, subjektivní, protože já osobně roboty nemusím, nezajímají mě a nebaví. Takže tyhle hvězdičky u mě autor "vydupal" a je to zázrak, že jsem ji přečetla a někdy se i začetla. A že mi někteří roboti i přirostli k srdci a fandila jsem jim.
Ostrov pokladů
Robert Louis Stevenson
Klasická dobrodružná knížka, v současnosti už spíš pro děti. V naší rodině jsme poslouchali audio - já a můj 10letý syn. Ten ji opravdu prožíval a byl nadšený. Mě taky bavila. Děj není nijak drastický, i když na pár mordů dojde. A postava Johna Silvera je ikonická.
Klaun v kukuřičném poli
Adam Cesare
Čte se snadno, ale to proto, že je to jen obyčejná vyvražďovačka bez nápadu i nějaké myšlenky, pro mě i bez překvapení.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Poprvé jsem se pokoušela o tuhle verneovku asi ve 12 letech, to jsem za sebou měla s nadšením Dva roky prázdnin a Patnáctiletého kapitána. Nepřečetla jsem ani 80 stran, pro mě to byla nuda k uzoufání. Znovu jsem se k ní dostala teď, po více než 30 letech. A bohužel, JE to nuda k uzoufání. Vlastně nevím, proč ji vydávat. Skoro nemá děj, ničím nepřekvapí, postavy jsou dost nesympatické - kapitán Nemo je tedy opravdu duševně narušená osobnost. Jakési morální poselství tam je, ale tak moc schované pod zbytečnými slovy, že se člověka ani nedotkne. Prostě tohle není knížka pro mě. A jsem si jistá, že už ani pro moje děti. Není se tam s kým ztotožnit, navíc i myšlenkově jsme trochu jinde. Opravdu mi vadilo to lovení a mrzačení mořských tvorů, ač jsem se sebevíc snažila si říkat, že to je holt dobovka. Ne, ne a ještě jednou ne. Kdyby tahle verneovka zmizela v hlubinách stejně jako ponorka Nautilus, nebyla by to žádná škoda. A ještě k vydání od Dobrovského - nechat jen minimálně upravený sto let starý překlad tedy atraktivnosti nepřidá. Palec dolů.
Čarodějky ze Sanctuary
V. V. James (p)
Překvapující, čtivé, opravdu jako mix Zoufalých manželek nebo Sedmilhářek a Čarodějek. Povedené a nutí k zamyšlení.
Válka světů
Herbert George Wells
Poslouchala jsem jako audioknihu a moc neočekávala. Ale příběh byl docela moderní a nadčasový. Útok z Marsu a sami Marťané vzbuzovaly opravdu strach. Je znát doba vzniku, ale příběhu to neškodí. Povedené.
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
Norman Ohler
Nový pohled na dění ve Třetí říši. Už od prvních kapitol poutavé. K audioknize jsem se dostala úplnou náhodou a téma drog ani nevyhledávám, ale tady to bylo skvělý. Takové zneužívání farmak, to člověk tedy často nevidí (nebo o tom neví). Zajímavé, kniha pěkně odsýpá a fakta překvapují.
Stroj času
Herbert George Wells
Knížku jsem poslouchala a kdybych ji četla, zůstala by nejspíš nedočtená. Ne, tohle mě nebavilo. Poutník v čase, který se dostane do daleké budoucnosti, kde potkává 2 kasty "lidí", jeho ne příliš zajímavé příhody tam, určitá chladnost vyprávění a samozřejmě intelektuální převaha imperialistického Brita (chápu, že to odpovídá době napsání) - no, nic, co by mě opravdu zaujalo. Za mě velké zklamání, protože dříve poslouchaná Válka světů se mi líbila dost.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Den Trifidů mi před lety doporučila kolegyně z práce, pro kterou to byla nejlepší sci-fi. To nemůžu posoudit, protože tento žánr jde docela mimo mě. Ale Trifidy jsem nejprve poslouchala načtené panem Norbertem Lichým a musím říct, že i pro mě se stala knížkou oblíbenou. Tentokrát jsem příběh četla a přišel mi snad ještě lepší. Den Trifidů můžu doporučit každému. Už začátek vás určitě vtáhne do děje a nejde je o to, jak přežít na nastalém chaosu. Je tam i láska, naděje i uvažování o tom, jak se každý k té nové situaci postaví.
Iluze
Barbara Nesvadbová
Četla jsem několik knížek od Barbary Nesvadbové a musím říct, že její fanynka (jako spisovatelky) nejsem. Po mnoha letech jsem dala šanci Iluzi a musím říci, že se mi líbila zatím nejvíc. Přelouskala jsem ji za večer a líbil se mi jak příběh (ačkoliv vcelku banální "zakázaná" láska), tak styl, jakým je to napsané. Přesně jak napovídá název člověk z toho má takový rozmazaný pocit, s každou kapitolou získává další střípek citů nebo děje do mozaiky příběhu. Toto se docela povedlo. A pěkná je i vizuální stránka knihy - černobílé fotografie a věty z textu.
Staré pověsti české
Alois Jirásek
Tak jsem si jako dospělá přečetla staré pověsti od Jiráska a pár věcí mě překvapilo. Už to členění na pověsti z doby pohanské (praotec Čech atd.), z doby křesťanské a starobylá proroctví. Nejvíc čtivá a nejznámější jsou ty pohanské. Starobylá proroctví nebyla nic pro mě, těmi jsem se musela docela prokousat. Asi proto jsem si z dětství vůbec nepamatovala, že tam jsou. Další překvapení se týkalo jazyka a "čtivosti". Jirásek psal překvapivě poutavě, líbily se mi hlavně jeho popisy přírody. Můžu jen doporučit.
Loterie a jiné povídky
Shirley Jackson
Znepokojivé povídky. Líbily se mi skoro všechny. Loterie, podle které nese název, byla až mírně hororová. Ostatní strašily spíš tím, co se ukrývá v běžném životě - odsudky, rasismus, samota, využívání, touha po lásce. Velice povedená sbírka, která nutí k zamyšlení a navozuje až zadumanou a posmutnělou náladu.