Město
Valerjan Pidmohylnyj
Román Město, přelomové dílo význačného ukrajinského prozaika Valerjana Pidmohylného (1901—1937), se odehrává v Kyjevě poloviny dvacátých let, má však nadčasový námět — je to věčný příběh mladého muže hledajícího si své místo v životě. Do Kyjeva přijíždí studovat Stepan Radčenko, účastník revolučních bojů a činorodý venkovský ekonom. Ač jeho první setkání s městskou kulturou poznamenává neporozumění, brzy se v něm probudí vášeň pro literaturu, jež se mu stane posláním, ale i výnosnou profesí. Město už nechce změnit, naopak, sám se mu přizpůsobuje. Jeho přerod z idealistického venkovana v úspěšného spisovatele a snad poněkud cynického městského intelektuála provázejí také vztahy se ženami. Ty pro něj spíše než rovnocennými partnerkami jsou zdrojem uspokojení a pomyslnými příčkami, umožňujícími mu lépe zapadnout do městského života. Pidmohylnyj byl v roce 1934 uvězněn a o tři roky později popraven. Stal se jednou z mnoha obětí represí, jimž byla v SSSR během třicátých let ukrajinská kultura vystavena. Jeho Město, které až do konce osmdesátých let nemohlo znovu vyjít, se stalo jedním z nejdůležitějších ukrajinských románů dvacátého století. Napsáno je svěžím, čtivým stylem, neschází mu ale ani propracovaná kompozice, v níž autor zúročil své zkušenosti překladatele stěžejních děl francouzské literatury. Díky tomu si jeho román dodnes zachoval čtenářskou přitažlivost a na Ukrajině vychází ve stále nových vydáních.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Větrné mlýny
Originální název:
Misto: roman , 1928
více info...
Přidat komentář
Přečteno do výzvy.
Popravdě nevím, co si o knize mám myslet. Zaujal mě život v tehdejším Kyjevě, čtení poměrně ubíhalo i přes skutečnost, že kniha nemá úplně děj, spíš se jedná jen o plynutí času a pár událostí, je to hlavně o pocitech. A tím se dostávám k hlavní postavě, jejíž pocity jsme sledovali. Stepan mi nebyl vůbec sympatický, zpočátku zarputilý venkovan opovrhující městem i jeho obyvateli poté obrací a naopak zavrhne vesnici, jeho chování k lidem také není dobré... Přemýšlela jsem, zda dát 3 nebo 4 hvězdy, nakonec 4, ale jen díky krásnému jazyku, jakým je kniha napsána, a životě v Kyjevě v té době, jak už jsem zmínila na začátku komentáře.
Město vyšlo v roce 1928 a vychází z jednoduchého konceptu, kde se mladý, nadějný, ale chudý venkovan dostává na studie do velkoměsta. Je plný ideálů, jak se naučí spoustu věcí, vrátí se domů a tam to všechno se soudruhy změní k lepšímu. Takový je i Stepan Radčenko. Přijíždí do Kyjeva studovat. Pár dní městem skoro opovrhuje, aby brzy otočil a začal opovrhovat venkovem. A nejen venkovem. On je přičinlivý a snaživka, a jak se mu začne dařit o chlup lépe, otočí a začne pohrdat vším a všemi z minula. Ano, asi cítíte, že mi k srdci nepřirostl. Je to hrozná figura. Stane se z něho i spisovatel, takového toho budovatelského rázu a hned zase ho to neba. Ženy si vybírá opravdu zvláštní a ještě zvláštnější s nimi má vztahy, často mu slouží jen k vybití určité frustrace. A tak ho sledujeme, jak se mu daří líp a líp a líp. Doufám, že ta poslední holka, se kterou si začal, s ním pěkně zametla. Ale to už v románu není. Ovšem přeju mu to z celého srdce.
Knížka je napsaná poměrně svižně a moderně. Opravdu moc se mi líbil druhý hlavní hrdina románu - město Kyjev.
Ve speciálním dubnovém kole čtou #klasikomilove ukrajinskou literaturu, konkrétně máme na seznamu první významný ukrajinský román 20. století a vlastně i jeden z nejzásadnějších románů na ukrajinské literární scéně obecně. Zajímavé je, že Valerjan Pidmohylnyj toto své vrcholné dílo napsal v pouhých 27 letech a jen o málo později se stal obětí stalinistického režimu: ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 10 letům vězení, který si měl odpykat na Soloveckých ostrovech, ovšem nakonec byl spolu s dalšími 1110 vězni popraven zastřelením. Bylo mu 36 let.
Město se odehrává v samotné metropoli země modrého nebe a pšeničných polí – v Kyjevě. Stepan Radčenko sem z venkova přijíždí, aby tu nasál vědomosti a jako vzdělanec se pak vrátil zpět do rodné vsi. Jak se dá předpokládat, nakonec se to samozřejmě vyvrbí docela jinak. Mladý Stepan je totiž přesně v tom věku, kdy se člověk hledá, což zásadně ovlivňuje jeho směřování – jeho cíle se proměňují a včerejší tužby a plány už ráno poté nedosahují téhož lesku a je třeba je jako nežádoucí odložit.
Během četby jsem se nedokázala zbavit dojmu, jako by Kyjev byl jednou z postav příběhu, nikoli jen jeho kulisou. Stepan, který měšťáctvím a vlastně městem samotným na počátku opovrhoval, se mu náhle začal poddávat a venkov se stal už po pár měsících vzdálenou a ztracenou minulostí… I ti, k nimž hrdina původně vzhlížel, se propadli až pod jeho kotníky, a v souladu s tím se změnilo i jeho nazírání lidí kolem něj, žen především.
Uplynulo už skoro 100 let od prvního vydání knihy a troufám si říct, že na aktuálnosti příběh mnoho neztratil. I dnes je kolem nás mnoho takových Stepanů, kteří si jdou za svým a morálku přitom odhazují v dál.
Ke knize jsem přistupoval s nejistotou, že nejspíš půjde o umělecké dílo těžko stravitelné. Jaké bylo mé příjemné překvapení. Román se velmi dobře čte, i když autor často používá krásný, vzletný jazyk (což obvykle na čtivosti nepřidává). Město je obrazem doby. Skoro podivuhodné je, jak zazní i v zajímavém doslovu, že je politicky neutrální. Různé schůze, výbory, revoluční "cokoliv" ukazují čtenáři, že revoluční duch byl v té době prostoupen celou společností. Nechybí ovšem ani obrázek běžného života lidí, chudoba přítomná na každém kroku, problémy bytové otázky apod. Pidmohylnému se také vydařilo celkem do hloubky vystihnout povahu hlavního hrdiny. A co je zajímavé, chvílemi mi přišlo, že nečtu román 100 let starý, ale jakoby ze současnosti. Hodnocení není u mě na 100%, ale 5* ano, 9. 5. 2021.
Výborně napsaný román o člověku, s nímž bych se nechtěl přátelit. Hloubka psychologického záběru je obdivuhodná, atmosféra díla je skvělá. Nelze nepřemýšlet nad tím, do jaké míry autor dává nahlédnout do vlastní duše.
Mé první setkání s ukrajinskou literaturou jinou než poezií či povídkou. Trochu sociopatický hlavní hrdina mi sice k srdci nepřirostl, ale po literární stránce jsem nadmíru spokojen.
Štítky knihy
MěstoKniha Město je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 40x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 2x |
Překvapení... Moderní a čtivý román, který zpočátku připomíná Mrštíkovu Santa Luciu a později Camusova Cizince. Stepan Radčenko jako prototyp arogantního, přesto v lecčems poctivého intelektuála na pozadí porevolučních časů, prorůstajícího s Kyjevem, hledajícího sebe samého a bažícího po životě se vším všudy. V hlavních rolích město, až poté tvorba, ženy, vyrovnávání se s minulostí (byť nedávnou) a nezadržitelný společenský vzestup. Těžko ho nesoudit - ale jako člověk, zbavující se iluzí o sobě a stojící si při všech myšlenkových a emocionálních veletočích za svým, má přinejmenším můj respekt.