IreneP
komentáře u knih
Kill Creek
Scott Thomas
Je mi líto, že to musím psát, ale pro mě byl Kill Creek jedno velké, dlouhé, utahané zklamání.
Chaloupka strýčka Toma I.
Harriet Beecher Stowe
Původně napsané jako literatura pro děti, podle mého názoru určitě ne pro malé děti. Popis otrokářského Jihu a života otroků a jejich pánů a paní je dostatečně realistický, abyste je jako dospělí nenudili. Moc dobře napsané a čtivé i v současnosti. Srdce se to dotýká stále.
Pochovajte ma za lištu
Pavel Vladimirovič Sanajev
Tahle knížka není humorná nebo mi pro ruský humor chybí receptory. Bylo mi z ní spíš smutno, nemám ráda, když čtu o ponižování, týkání, šikaně a jiném ubližování. A tady nic jiného ani nebylo. Bohužel, těšila jsem si na zábavu.
Zmizení Stephanie Mailerové
Joël Dicker
Už dlouho se mi nestalo, abych kvůli detektivce šla spát až v půl druhé ráno. Zmizení S.M. se to podařilo. Tady si přijde na své každý, kdo má rád spoustu postav, flashbacky do minulosti, tajemství, kostlivce ve skříních a dobrou krimi. Mrtvol není málo, ale na rozdíl od jiných současných děl tu krev neteče proudem a vše se popíše pár jasnými slovy. A navíc se mi líbí i obálka knížky.
Spis Vaterland
Volker Kutscher
Přesun děje z Berlína do východního Pruska sérii prospěl. A procházet se s Rathem místo mondénním velkoměstem příhraničními bažinami, popíjet doma pálenou kořalku s místní učitelem a snažit se něco vykutat z místních mlčenlivých vesničanů, to bylo luxusní. Navíc člověk poznal zase střípek z historie, kterou jsem se nikde neučila. Poslouchala jsem opět jako audioknihu, načetl Jan Teplý a jeho "Rath byl rád..." mi zní v uších ještě teď. :-)
Spi, bledá sestřičko
Joanne Harris
Gotický román z viktoriánské Anglie o nezralosti, vášni, vině, trestu a touze podkreslená drogami a ezoterikou. Moje oblíbená knížka od J. H. kvůli té temné stránce, tajemnosti a Effie (Martě).
Poprava
Yrsa Sigurðardóttir
Líbí se mi, jak Yrsa dokáže do každé krimi dostat i spoustu společenských problémů jako domácí násilí nebo sexuální videa natočená bez souhlasu, šikanu v Katarzi apod. Trochu mě mrzelo, že tentokrát nedostala víc prostoru Freyja. Přesto je Poprava výborná krimi s ještě lepším koncem. A na koho se vždycky ve vyprávění těším, je malá Saga. :-)
Já, robot
Isaac Asimov
Soubor povídek o robotech, kteří se musejí řídit 3 zákony robotiky. A když dojde k nějaké chybě, je na pár lidech, aby chybičku odhalili a opravili. Knížka není špatná a je i čtivá. Některá povídka víc, jiná méně, 2 se mi líbily moc. Nižší hodnocení je jen moje, subjektivní, protože já osobně roboty nemusím, nezajímají mě a nebaví. Takže tyhle hvězdičky u mě autor "vydupal" a je to zázrak, že jsem ji přečetla a někdy se i začetla. A že mi někteří roboti i přirostli k srdci a fandila jsem jim.
Život v zahradě
Penelope Lively
Jsem knihomolka a zahradnice, tyto dvě věci mě dost vystihují. A Život v zahradě je knížka, která je přesně pro mě. Autorka rozebírá různé zahrady a rostliny v literárních dílech, na obrazech... Dojde i na Čapka a jeho Zahradníkův rok, a to několikrát. Pokud nemilujete květiny a zahradničení stejně jako knihy, může vás to nudit. Není to román, je to spíš takové pojednání o životě v zahradách.
Věc Makropulos
Karel Čapek
Poslouchala jsem jako audio knihy, i když mám hru také ve čtečce z pražské městské knihovny, kde je pro čtenáře ke stažení zdarma. A udělala jsem dobře. Audiokniha je nahraná skvěle, dramaticky, divadelně. Stačilo zavřít oči a hned jsem si připadala jako v Národním. Dílo je to krátké, ale typicky "čapkovské". Kombinuje humor, satiru a hluboké myšlenky. Je až neuvěřitelné, jak moderní a současné věci Karel Čapek psal.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
Darcy Coates a její strašidelné domy nepovažuji za extra kvalitní, což ale neznamená, že se na ně netěším. Čtu je a vždycky jsem zvědavá, co nového zase vymyslela. A tentokrát mě zase potěšila, i když do Top3 bych knížku nezařadila. Líbilo se mi, že děj v domě v tomto příběhu prožíváme zprostředkovaně skrz sousedku. Nebála jsem se, ale vtažená do děje jsem byla.
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Knížka se mi líbíla, děj v ní rychle ubíhal, byl záhadný, ale také plný běžných starostí puberťacek vyrůstajících počátkem 80. let. Ocenila jsem popisy drobností, na které si sama z dětství pamatuju (tekoucí mléko v přepravkách v samoškách, jak to tam vonělo, protože u vstupu se mlela na strojcích káva, ale dál nakysle páchlo kvůli tomu mléku apod.). Souzním s výbornou recenzí od eva3992 tady. Jedná se o další povedenou knížku od Lucie Hlavinkové, tentokrát přístupnou i pro náctileté.
Goldstein
Volker Kutscher
Gereon mi tentokrát přišel o chlup menší sebestředný blb, tak jsem to s ním vydržela na jeden zátah. V audioverzi. Jako detektivky mi knížky přijdou slabší, ALE já je čtu/poslouchám hlavně kvůli Charly a té době. Neznám knížky z této německé éry a ta je tu, myslím, skvěle vykreslená. Už se těším na další díl do uší.
Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
Tohle se mi tak líbilo! Psychologický román od Agathy Christie o ženě, která si je sama sebou naprosto jistá. Ona sama, její život, její děti a manžel a dům a všechno je prostě skoro dokonalé. Chudáci ostatní, kteří se svých životech tápají nebo dělají chyby. Hm, hm, to by se jí nestalo. Nikdy. Je šťastná a spokojená. A celá její rodina byla, je a určitě bude šťastná.... Ano, to si myslí, než uvízne na pár dní v poušti, sama Angličanka na ubytovně, kde čeká na vlak, který je kvůli dešťům zpožděný. Jedinou knížku dočte a pak už má jen sebe samu a svoje myšlenky a vzpomínky. A ukazují se trhlinky a pak i praskliny a průrvy v tom jejím dokonalém světě. Je to parádní sonda do života jedné rodiny a do duše jedné anglické paničky vyšší střední třídy.
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Na povídky si zrovna nepotrpím, ale tentokrát jsem si je pustila do uší a byla mile překvapená. Nejvíc se mi líbila hned ta první, ale užila jsem si všechny, každou jinak. Schlink umí podat loučení/rozloučení/ztráty plasticky, zhmotňují se nejen postavy příběhů, ale i jejich pocity. Není vůbec patetický, ať už jde o konec prázdninové lásku nebo smrt bratra. A není ani depresivní, ačkoliv jde o témata, která k tomu svádí. Příjemné.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Moc, moc dobré! Strašidelné domy jsou moje milé čtení, však mám přečtené všechny ty od Darcy Coates. Ale víte, tohle je úplně jiné. Jazykově složitější, dějově propracovanější, živější a skutečnější, vtipné i plné pod kůži zalézajícího nepříjemného pocitu až strachu.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Na Šeptuchy jsem byla opravdu zvědavá, ale bohužel se připojím k té skupině, které knížka nakonec příliš nezaujala. Zasazení děje do 90. let mi přišlo fajn, je to i doba mého dospívání, tak jsem zavzpomínala na Esmeraldu a rady z Bravíčka. Líbily se mi některé postavy a jejich osudy, nejen ty hlavní, ale například rodina nového bátušky. Ale bylo to první polovinu strašně roztříštěné. Jako by autorka házela na papír jednu vzpomínku, co se jí zrovna vybavila, za druhou, bez ladu a skladu, bez návaznosti. Samotné Šeptuchy ani oblast Podlasí na mě vůbec nijak nezapůsobily, pořád z toho mám pocit nevyužitého potenciálu.
Dům plný temnoty
D. M. Pulley
Na knížku jsem slyšela docela špatné hodnocení, ale lákala mě. A jsem ráda, že tentokrát jsem na recenzi nedala, protože jsem od příběhu dostala všechno, co mám ráda - záhadnost, strašidelnost, několik různých příběhů z různých dob, tajemství z minulosti. Takže já času nad knížkou nelituji a Dům plný temnoty doporučuji. Jen poznámka - až to tak působí, nejde o čistou duchařinu.
Upálené
C. J. Tudor
Tohle se autorce zase povedlo. Z mého hlediska lepší než Jáma i Kříďák. Méně nadpřirozena, více zločinu. Chapel Croft je nový Midsomer. :-) A doporučuji i audioknihu. Čte Jitka Ježková a velice dobře.
Lolita
Vladimir Nabokov
Lolitu jsem znala jako film s Jeremy Ironsem, teď jsem si ji poslechla jako audio na Českém rozhlase. Ovšem zjistila jsem, že je dost zkrácená, takže jsem vytáhla z knihovny i vydání tištěné a přečetla ji. No, je to psané tak jako poeticky a milostně, ale je to jen a pouze o sexuálním zneužití nevlastní dcery (a zneužití matky v jiném smyslu slova). Že byla Lola už zkušená, když ji dostal? Ale prosím vás, opravdu je to omluva? Co nemám taky ráda je závěr s Q. Ano, jsem ráda, že jsem se nakonec k přečtení dostala, protože Lolita je napsaná mistrně. Tématem je mi ale odporná stále.