Chaloupka strýčka Toma I.
Harriet Beecher Stowe
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59054/chaloupka-strycka-to-59054.jpg
5
65
20
Román zobrazuje život černochů na otrokářském Jihu Ameriky v období před válkou Severu proti Jihu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , Albatros (ČR)Originální název:
Uncle Tom’s Cabin , 1852
více info...
Přidat komentář
Z počátku jsem čekal, že se bude jednat o naturalistický, silný příběh o utlačování otroků.
Vylezl z toho dětsky naleštěný, bezzubý sloh o tom, jak to měli černoši těžké, jak je otroctví špatné a jak někteří bílí černým pomáhají, a jak je to hrozně dojemné. Kdokoliv, kdo alespoň elementárně tuší, jak otroctví v těch časech vypadalo, se bude asi nudit.
Protože nic moc dalšího se tady už neděje. Příběh se točí kolem dvou postav - jedna uprchla od zlého pána, druhou byl hodný pán nucen prodat zlému pánovi. Cestou potkávají z 80% hodné pány a paní a ze 20% zlé pány. Není možné k žádné postavě přilnout - oba hlavní hrdinové mají od začátky danou charakterovou i dějovou startovní čáru, ze které se nikam nehnou a ostatní postavy - ač mají velký potenciál - nerozehrají žádné drama, žádný příběh, ani zajímavou situaci - děj se vleče odnikud nikam - pořád je to o tom, že černí střídají útočiště u hodných nebo zlých lidí a vedlejší postavy v nekonečných diskuzích rozebírají na dětské úrovni etiku zotročování černých. Žádný logický dramatický oblouk, v podstatě ani žádný děj, žádné drama. Příběh je jen o tom, jaké nové postavy se kolem obou ústředních postav míhají.
A postav je tu habaděj - vždy když se objeví nějaká nová, je ji okamžitě věnováno asi 10 stran, kde probereme její charakter, pozadí, život a chování. A že nové postavy se objevují každou chvíli a na ty staré se zapomíná. Pokud už se po více než sto stránkách opět objeví, jejich role je minoritní, nezajímavá a stále na tom bodě, v jakém jejich osud začal.
Tohle bylo dost únavné. A spolu s tím, že "příběh" neměl to správné ostří, které by vyprávění dodalo uvěřitelnost a vtáhlo čtenáře do děje aspoň tou nejjednodušší berličkou každého špatného spisovatele - a tou je síla samotného tématu - bylo dalším nedostatkem i evidentní zaměření na mladé čtenáře.
Jenže ti už dnes nechtějí číst roztahaný, rozvleklý blivajz o otroctví a rasismu bez poutavého děje, napsaný obstarožním a dramaticky nelákavým způsobem. Takže pro koho to celé vlastně je ? - z mého pohledu dnes už pro nikoho.
Poprvé jsem tuto knihu četla v deseti letech. Líbila se mi tenkrát a líbí se mi i dnes. Je psána opravdu krásně a ikdyž je příběh smutný, tak jsou zde i chvíle, kdy se musíme usmívat.
Na konci tohoto dílu jsme se rozloučili s Tomem ve chvíli, kdy se mu otočil život naruby. Tak ho neopustím a jdu číst dál.
(16. 7. 21 - 16 968 - 44)
Původně napsané jako literatura pro děti, podle mého názoru určitě ne pro malé děti. Popis otrokářského Jihu a života otroků a jejich pánů a paní je dostatečně realistický, abyste je jako dospělí nenudili. Moc dobře napsané a čtivé i v současnosti. Srdce se to dotýká stále.
Kniha se velmi dobře čte. Je pravdou, že když jsem našla knihu v "budce" u nemocnice, tak jsem si myslela, že je to nějaké lehké čtení na relax....ovšem záhy jsem zjistila, že je téma knihy dost vážné. Vypráví o období otroctví na severu a jihu Ameriky, rozporech na obou územích a také o velký strastech černých lidí, které bohužel mnozí dost týrali. V podstatě smutné čtení, ale nyní čtu 2.díl, tak jsem zvědavá, snad to bude mít šťastný konec :)
"Kdo dovede vypovědět blaženost tohoto prvního dne svobody? Nejen vjem svobody krásnější a sladší než vjem kteréhokoli z pěti smyslů? Pohybovat se, mluvit, dýchat, chodit si sem a tam bez hlídání a prost všeho nebezpečí! Ach, kdo dovede vypovědět blaho spánku, který se snáší na podušku svobodného člověka pod ochranou zákonů, jež mu zajišťují vrozená lidská práva? Ach, jak líbezná a drahá připadala té matce tvářička spícího dítěte, ještě milovanějšího pro vzpomínky na sterá přežitá nebezpečí! Mohla snad v tom závratném vědomí nesmírného blaha vůbec usnout?
A přece neměli ti dva ani jedinou píď země, ani střechu, kterou by mohli zvát svou - utratili všechno, co měli, do posledního troníku.
Neměli o nic víc než ptáci v povětří nebo polní kvítí - a přesto nemohli radostí spát.
Och, vy, kdo berete člověku svobodu, jakými slovy to zodpovíte jednou před dějinami?"
Autorka byla neuvěřitelně statečná, že knihu vydala v hluboké době temna amerického otroctví, ještě několik dlouhých let před jeho zrušením. Osobní statečnost a láska některých jejích postav je jímavá. O to víc, když je staví do kontrastu ke krutosti, hrabivosti a pokrytectví jejich pánů. A o to tragičtější, když čteme o těch "hodných a dobrých" pánech, kteří se sice ke svým otrokům chovali alespoň trochu lidsky, ale reálně neudělali nic pro zlepšení jejich situace. Jak praví moudro: "K triumfu zla úplně stačí, aby dobří a slušní lidé neudělali nic."
Nádherná kniha, která mě opravdu zasáhla a ještě dlouho po přečtení pak ve mě rezonovala.
Tuhle knížku miluju už od dětství a ráda se k ní vracím i jako dospělá. Dobově trošku obšírnější popisy sice asi nebudou dnešní děti moc bavit, ale já se už těším, jak budu svým synům z knížky předčítat. Je dojemná a prostě úžasná!
Spíše dětsky pojatý příběh amerického jihu 19.století. Místy rozvláčné popisy, ale jinak milý příběh s pár ilustracemi.
Knížka je vynikající. Dočetla jsem ji před pár dny a vždy když ji vidím na stole, tak mám chuť si v ní opět zalistovat. Vždy když se jim stalo něco smutného, měla jsem chuť brečet, když se k nim chovali hrubě a nespravedlivě, měla jsem chuť nadávat a když se jim stalo něco milého a nebo byli šťastní, tak mě to potěšilo stejně jako je. Knížku určitě doporučuji a už se moc těším, až si přečtu druhý díl.
Kdybych mohla dát šest hvězdiček, tak je dám, Chaloupka strýčka Toma byla prostě vynikající.
Sleduji Anna a kral a padlo tam jmeno této knihy, tak jsem se do ní pustila. Ze začátku mi to přišlo pomalé a najednou jsem se nemohla odtrhnout a závěrem mě rozbrecela. Rozhodně stojí za přečtení.
O této knize jsem nikdy neslyšela, ale když jsem ji viděla ve vyřazených knihách, okamžitě si mě získala ilustracemi i obálkou. Přečetla jsem ji jedním dechem, moc se mi líbila. Musím se podívat i po druhém dílu. Určitě doporučuji její přečtení.
Kniha mého dětství, nepamatuji se, kdo mi ji daroval, ale vím, že mi udělal radost.
Legendární klasika. Poprvé jsem knihu četla jako dítě a moc se mi líbila, a nyní v dospělosti jsem na ní rozhodně nezměnila názor. Doporučuji
Tato kniha se mi moc líbila včetně ilustrací. Knihu určitě doporučuji pro čtenáře, které zajímá téma otroctví.
Dlouho mi o této knize někdo vykládal,až jsem na ni narazila,přečetla jsem ji.Už mám za svůj život něco přečteno,a toto patří k těm nejlepším.Úplně jsem se zamilovala.Doporučuji všem.
Klasický román, pojednávající o době, ve které otroci a otrokáři a všechno s tím spojené bylo každodenní náplní společnosti i lidí v ní. Skvěle vypovídá o době, o nezlomnosti lidství a o hrdinech všedních dnů. Na rozdíl od knihy Kořeny jsem při čtení neměla tak pocuchané nervy.
Poprvé jsem Chaloupku četla asi ve čtrnácti letech, kdy jsme měli úryvek v čítance a já byla tak zvědavá, jak to dopadne, že jsem si knížku půjčila. Od té doby sjem ji četla asi 3x. Je to knížka, ke které se ráda vracím, protože obsahuje osudy lidí, kteří to v životě nikdy neměli lehké. Ukazuje nestálost života, a to, že se jim do té chvíle šťastný život mohl sesypat jak domeček z karet a oni s tím nemohou vůbec nic dělat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1977 |  Chaloupka strýčka Toma |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma I. |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma II. |
| 1930 | Chaloupka strýčka Toma (zkráceno) |
| 1853 |  Strejček Tom, čili, Otroctví ve svobodné Americe |
Kniha Chaloupka strýčka Toma I. je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 93x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Tohle je výpověď o svojí době. Kniha je stará přes 150 let a řadí se mezi realistickou literaturu, kdy se psalo jinak - hlavní nebyl děj ani postavy, ale zachycení prostředí, společnosti, sociálních procesů (Zola by mohl vyprávět). Když autorka knihu napsala, nevěděla, jak rychle otroctví skončí a přestane být aktuální. Také se říká, že se stala něco jako "biblí" boje proti otroctví a pomohla přispět k jeho pádu.
Souhlasím s předchozími komentujícími, že je zaměřená asi spíše na mladší čtenáře nebo minimálně je pro ně přístupná. Myslím, že doporučený věk byl uvedený od 12 let, což asi sedí, protože přeci jen se věnuje závažnějším tématům. Sám jsem tuto knihu přečetl o rok dříve než byl doporučený minimální věk. Trvalo mi to asi půl roku. Pamatuji si ji doteď a hodně mě tehdy poznamenala. Podruhé ji číst neplánuji. Jednou to stačí a nevím, jak bych na ni reagoval po tolika letech jako dospělý.