inkatenysek komentáře u knih

Děj této knížky je zasazen do Irska a USA 50.let 20.stoleti. Čtenář zastihuje hlavní hrdinku Eilis nejprve u ní doma, v malém irském městečku, kde je ovšem nedostatek pracovních míst, díky čemuž odchází většina mladých lidí za prací do zahraničí, především do Anglie. Takovýto osud se nevyhne ani samotné Eilis, jež je však matkou a sestrou zmanipulována k odcestování až do daleké Ameriky. Stesk po domově se zde Eilis snaží zahnat usilovnou prací, návštěvou večerních vzdělávacích kurzů a flirtováním s milým italským mladíkem Tonym. Jednoho dne ovšem dostane dopis z domova, na jehož základě se rozhodne, že se tam vypraví. A právě tehdy učiní jedno zbrklé rozhodnutí, které ovlivní celý její další život...

Ačkoliv se nejedná o žádný, příliš napínavý příběh, tak musím napsat, že se mi celkem líbil a to hlavně kvůli tomu, jak je v něm vykreslená tehdejší doba. Ocenit bych chtěla také psychologické vykreslení Eilis, kdy se z šedé myšky stala sebevědomou mladou ženou. Jediné, co mě na ní mrzelo, bylo to, jak se nakonec vždycky nechala zmanipulovat k rozhodnutí, které zásadně a celkem negativně ovlivnilo její budoucnost...

3 29.07.2018

Pokud ještě nevíte, jakou knížku si vzít na dovolenou, tak vězte, že titul Možná v jiném životě by mohl být tou správnou volbou.

Jedná se o romantický příběh, odehrávající se v USA, jenž je rozdělen na dvě dějové linky, v nichž se ovšem tentokrát nestřídá minulost s přítomností, ale děj se odehrává paralelně a liší se pouze v následcích, které vyplývají z rozhodnutích hlavní hrdinky Hannah...

Osobně jsem od tohoto titulu příliš nečekala a asi i proto mě o to více příjemně překvapil. Ocenit bych chtěla příběh jako celek, kdy nám na něm autorka ukazuje, že všechno se v životě odehrává z nějakého důvodu a tak, jak má a že každé naše rozhodnutí přinese následek, kterému bychom měli čelit a nedělat, že se nic neděje. Knížka se mi četla dobře. Vyhovovalo mi to skloubení romantiky s pasážemi k zamyšlení. Sama sebe jsem se musela ptát: "Co by bylo, kdybych se v minulosti rozhodla jinak?"
Doporučuju všem, kteří nehledají jen bezduchou love story.

P.S.: Nelekejte se! Do konce každé dějové linky je zakomponováno několik stejných vět. Nejde o chybu tisku.

3 06.07.2018

Dnes bych se s váma chtěla podělit o své dojmy z Desátého kruhu od Jodi Picoult, který jsem ráno dočetla. Pro mě je to po Vlku samotáři, Času odejít a Vypravěčce její čtvrtý nejlepší titul.

Tento příběh o prožití traumatického zážitku, lásce, rodičovství, manželství, lžích, pravdách a vyrovnávání se s minulostí i sebou samým, mě od začátku naprosto pohltil a já jen hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to vše dopadne.

Jodi se opět podařilo pospojovat několik aktuálních společenských témat tak, aby z nich vznikl čtivý příběh plný zvratů, vedoucí čtenáře k zamyšlení. Ocenit musím také psychologické propracování jednotlivých postav a celkovou práci s jazykem.

… Nešokuje vás to, co o lidech, které milujete, nevíte. Šokuje vás to, co si nechcete přiznat...

… Jenom proto, že nemluvíte o skutečnosti nahlas, nevymažete ji. Mlčení je jen tišším způsobem lhaní...

Na Desátém kruhu se mi však asi nejvíce líbilo jak zapracování motivu Pekla z Božské komedie Danta Alighieriho, tak popis života Yupiků na Aljašce.

Knihu doporučuju nejen všem fanouškům Jodi Picoult, ale také těm, kteří mají rádi složitější příběhy vedoucí k zamyšlení.

3 20.05.2018

Angèle Lieby se v této knize se čtenářem poděluje o svůj životní zážitek, kdy ji dělilo jen několik okamžiků a jedno rozhodnutí od jisté smrti. Ona, ani její rodina, ovšem neztratili víru a naději, nevzdali se, díky čemuž Angèle přežila.

Tento příběh o lékařském pochybení, bezmoci, víře, lásce, rodinné soudržnosti, houževnatosti, bojovnosti a touze vrátit se k normálnímu životu mě naprosto pohltil. Dramatický děj, plný emocí, rychle ubíhal. Autorku obdivuju nejen za to, s jakou rozhodností, pílí, vytrvalostí a odhodláním se vrhla do boje o návrat do života, ale také za to, že našla sílu se k této nepříjemné zkušenosti vrátit, ohlédnout se zpět a sepsat o tom tuto knížku.

Tento titul doporučuji všem, kteří mají rádi buď příběhy z lékařského prostředí nebo ty, inspirované skutečnými událostmi. Závěrem bych chtěla upozornit na to, že se nejedná o žádnou oddechovku a je lepší mít při ruce kapesníčky, protože pokud opravdu nejste nějací tvrďáci, tak vás tento příběh určitě dojme.

3 08.05.2018

Za sebe bohužel musím nakonec napsat, že jsem byla trochu zklamaná. Očekávala jsem, že to bude taková nějaká oddechovka o životě s tučňákem, která bude mít hlavu a patu, spád, u níž se zasměju a během pár dnů ji budu mít přečtenou. Nakonec jsem ale zjistila, že se jedná o trošku zdlouhavější autobiografii s prvky cestopisu, díky čemuž se z několikadenní četby stala četba zhruba dvoutýdenní.

3 31.12.2017

Knihu doporučuju určitě všem pejskařům a milovníkům zvířat. Četla jsem ji již podruhé. Poprvé hned po vydání, v době, kdy byl můj pejsek nemocný a museli jsme ho nechat uspat, podruhé nyní pro osvěžení paměti kvůli sepsání recenze. Kniha je čtivá, přečetla jsem ji asi během tří dnů. A i když jsem ji četla již podruhé, s větším časovým odstupem, tak jsem si v ní našla zase něco nového. V případě, že si budete chtít Psí poslání přečíst, tak u sebe určitě mějte krabici papírových kapesníčků. Budete je potřebovat. Jak u knížek obyčejně nebrečím, tak u Psího poslání jsem brečela jako želva, protože ani Tobymu ani lidem kolem něho nebylo vždy jen do zpěvu.

3 31.12.2017

Přestože se Jodi Picoult opět vytáhla silným a zajímavým příběhem a propracovanou psychologií jednotlivých postav, pro mě bylo prostě tématem číslo jedna Lukovo vypravování o vlcích. Úplně mě fascinovalo, jak dokázala do detailu popsat život vlka jako jednotlivce i jako člena smečky. Nyní, s odstupem času mohu napsat, že Vlk samotář je od Jodi mou TOP knihou.

3 31.12.2017

Z knihy jsem byla totálně nadšená. Musím se přiznat, že jsem měla obavy z toho, jaká bude, ale Lauren je nejen výborná herečka, ale i spisovatelka. Mně osobně se na knize asi nejvíc líbilo to, jak se Lauren dokázala čtenáři otevřít. To, že knížka není jen strohý popis jejích rolí, natáčení, případně soukromí, ale že je v tom i vtip, hloubka, city, pocity a názory. Díky vtipnosti a svižnosti jsem z toho měla pocit, že naproti mně opravdu sedí rychle mluvící Lorelai, dabovaná Simonou Postlerovou a všechno mi to vypráví z očí do očí. V knize nechybí ani nějaké to ponaučení pro život.

3 31.12.2017

Příběh o dvou nerozlučných kamarádkách, typově rozdílných ženách, z nichž se každá vydá rozdílnou životní cestou a ačkoliv se spolu stále snaží udržovat kontakt, tak jim jeden večer změní život a ony se už nikdy neuvidí. Až po letech Štěpánka o Zu znovu uslyší. Jestli jsem měla Jednu z pěti přečtenou během nějakých třech dnů, tak tuto krásku jsem zhltla za den a půl. Opravdu se od ní nedalo odtrhnout a já jen hltala stránku za stránkou, tentokrát dokonce i při polední pauze v práci. Opět zajímavý a čtivý příběh se zajímavými postavami.

2 02.12.2022

Včera odpoledne jsem dočetla Ženu tří mužů a musím přiznat, že jak jsem se na ni moc a moc těšila, tak pro mě byla spíše zklamáním. Po přečtení předchozích autorčiných knih Gutta z Bubnu a Tajemství hradních zdí jsem se těšila na návrat na hrad Buben, i když už ne za mou oblíbenou Guttou, nýbrž za její dcerou Jitkou. Bohužel ale jak byly předchozí dva tituly napínavé a čtivé, tak Žena tří mužů byla taková nemastná neslaná nebo jak to vyjádřit. Nejvíce mi asi vadilo, že bylo do příběhu zahrnuto i poměrně dost vysvětlování tehdejší politické situace. Chápu, že docházelo ke střídání panovníků, nepokojům apod. a ne všichni čtenáři vědí o tehdejší době potřebné informace, takže beru, že to chtěla autorka alespoň trochu osvětlit, ale asi by mi bylo milejší, kdybych si přečetla ucelený, více propracovaný a napínavý příběh o Jitce a vysvětlení tehdejší doby kdyby bylo třeba až jako autorčina poznámka v závěru knihy. Trošku mi vadily i větší skoky v čase, kdy jsem se v jednu chvíli ocitla v roce 1439 a najednou v další kapitole začal rok 1448...

Ale abych nepsala jen samé negativní věci. V jedné věci je příběh Jitky poučný i pro tuto dobu. A to sice v tom, že ať se nám stane sebevětší tragédie, tak se nemáme k nikomu otáčet zády a máme se z ní vzpamatovávat společně, protože kdybychom pak chtěli odčinit něco, co jsme udělali bez rozmyslu a v tom nejčernějším okamžiku, tak bychom k tomu už třeba nemuseli ani dostat příležitost nebo ji dostat, ale už příliš pozdě...

2 10.01.2021

Život (je) byl pes je taková čtivá knižní jednohubka se silným příběhem pejska Života a jeho paničky. Ukazuje, že ani pejsci, ani my lidé nemáme vždy lehký život a že pes je opravdu nejvěrnějším parťákem, jakého si můžeme přát, ať už zažívámé sebevětší karamboly. Svým poselstvím o bezpodmínečné psí lásce mi příběh připoměl třeba Psí poslání, jednou zápletkou pak dokonce Psí domov a trochu i Gumpa. Úplný závěr jsem obrečela.
Doporučuju všem milovníkům pejsků a nejen jim.

2 07.06.2020

Dívka s labutí je čtvrtou knížkou, kterou jsem od autorky četla a musím napsat, že paní Sabina zraje příběh od příběhu jako víno...

Ve svém nejnovějším, velmi emotivním románu se autorka zabývá otázkou nejen zapovězené lásky, toho, co je ještě morální a přípustné a toho, co už je za čárou společenské únosnosti, ale také třeba tím, že každé naše rozhodnutí sebou kolikrát přináší i doživotní následky...

Osobně se mi tento příběh velmi líbil. Jednak mě zaujalo už jen ústřední téma knihy, podle mě v literatuře ne až tak časté. Nutilo mě přemýšlet jednak nad tím, jak bych se v dané situaci zachovala já a jednak nad mým vlastním životem a vztahy. Dále bych pak chtěla vyzdvihnout i bravurní psychologické vykreslení jednotlivých postav, jejich postupnou proměnu a emocionální gradaci či popis prostředí, do kterého byl děj zasazen. Tentokrát jsem si oblíbila všechny tři hlavní postavy, protože každá mi byla něčím sympatická a blízká. Ať už svým chováním nebo svou profesí nebo svými zálibami. V neposlední řadě chci ocenit ještě nádhernou grafickou úpravu obálky...

Máte-li tedy stejně jako já rádi psychologicky laděné příběhy o vážných a stále aktuálních společenských tématech, vedoucí k zamyšlení nad vlastním životem a vztahy, tak si Dívku s labutí rozhodně nenechte ujít. A nezapomeňte si vzít k ruce kapesníčky. Já zase bulela jako želva...

P.S.: Pokud vás Dívka s labutí zaujme, tak si rozhodně nenechte ujít i autorčiny předchozí tituly. Všechny jsou krásné a čtivé. Ale mým favoritem zůstává e-kniha Stmívá se dřív, protože prostě Hynek...

2 09.05.2020

Stmívá se dřív je velmi čtivý romantický příběh nejen o náhodném setkání, druhých šancích a velké lásce, kterou by určitě chtěl a měl zažít každý z nás, ale také o překonávání zármutku ze ztráty někoho blízkého...

Musím napsat, že se jedná už o autorčin třetí titul, který jsem si měla možnost přečíst, takže mám s čím porovnávat. Osobně se mi zdá, že paní Sabina "zraje jako víno" a titul od titulu se mi její příběhy líbí čím dál víc. Jestliže jsem si myslela, že Nejdelší cestu domů už nemůže nic překonat, tak jsem se šeredně spletla, protože Stmívá se dřív se mi líbilo ještě o trošičku víc. A to hlavně kvůli postavě Hynka, který ačkoliv nebyl hlavní postavou románu, tou byla spisovatelka Simona, tak mi byl přece jenom bližší. Hrozně se mi líbilo jeho psychologické vykreslení a celý jeho příběh jsem s ním hodně prožívala a nejraději bych si vlezla do knížky za ním, jen abych ho mohla obejmout a trochu utěšit...

Jako tradičně je pak příběh rozdělen do kapitol, z nichž je každá napsána z pohledu jedné z hlavních postav, takže si čtenář může utvořit obrázek o ději z pohledu všech zúčastněných. Ocenit bych chtěla také styl sepsání, především pak krásné popisy zimní krajiny, východu slunce...

Stmívá se dřív doporučuju všem, kteří si rádi přečtou silný příběh, prošpikovaný emocemi, který nedá na chvíli vydechnout a nutí čtenáře číst dál a dál. A určitě si nezapomeňte vzít k ruce kapesníčky, protože nejedno oko určitě nezůstane suché...

Tajně doufám, že by se kniha mohla dočkat tištěné podoby, abych o ni mohla obohatit svou knihovničku a taky, že už paní autorka chystá nějaký nový příběh.

Pokud jsem vás na Stmívá se dřív nalákala, tak si tento titul můžete stáhnout zdarma na autorčině webu.

2 28.09.2019

Těžká noc je příjemná letní oddechovka o přátelství, lásce, vztazích, sexu, nevěrách a rodičovství, která v sobě ukrývá zajímavou zápletku...

Musím se přiznat, že tak před 15 či 16 lety jsem knížky Lenky Lanczové doslova hltala. Pak jsem ale objevila mnoho dalších autorů a na Lenku jsem tak trochu pozapomněla. Vrátila jsem se k ní až nyní, kdy mě zaujala anotace u této její novinky. A nevím, jestli je to tím časovým odstupem nebo jsem si jen potřebovala po všech složitých a náročných tématech přečíst něco jednoduššího, ale Eriččin příběh mě celkem zaujal. I když ne úplně od první stránky, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a čekala, jak to všechno dopadne...

Doporučuju všem, kteří hledají nenáročné čtení o aktuálních společenských tématech.

2 25.08.2019

Musím uznat, že je Ochutnávačka dalším zajímavým příběhem z období 2.světové války, který na ni čtenáři nabízí opět jiný úhel pohledu...

Díky hlavní hrdince Magdě, která je nepřízní osudu vtažena do centra všeho dění, si tak může člověk utvořit přibližnou představu nejen o tom, jak to mohlo fungovat v nejužším okolí samotného vůdce, ale také o tom, že ne každý s jeho režimem opravdu sympatizoval a že se takoví lidé našli nejen v řadách obyčejného obyvatelstva, ale i v řadách samotných armádních důstojníků...

Zajímavé na knize je hlavně sledování vývoje jak jednotlivých postav, kdy se třeba z Magdy, obyčejné a politicky neangažované dívky, stane silná a všehoschopná žena, tak postupného úpadku celého Německa. Líbilo se mi i vykreslení kontrastu mezi "pohodlným" životem v dostatku a mimo realitu, pokud byl člověk na "správném" místě a nuznými podmínkami obyčejných obyvatel, žijících z přídělů, v neustálém strachu z udavačství, bombardování a blížících se Spojenců...

Jak sám autor v závěru píše, tak se volně inspiroval historickými událostmi a něco si pro účely románu upravil, takže nemá sloužit jako dokument o tehdejší době, ale jako vzpomínka na ty, kteří ji nepřežili a jako varování pro nás, abychom nic podobného v budoucnu už nedovolili spáchat...

Ochutnávačku si určitě nenechte ujít, pokud máte rádi příběhy s tématikou 2.světové války, okořeněné špetkou romantiky.

2 24.03.2019

Kniha Štěně k Vánocům je dojemným příběhem nejen o plánování rodičovství v pokročilejším věku, ale také o spoluúčasti na výchově budoucích asistenčních psů....

Celkově se mi tento titul velmi líbil. Nejen, že jsem si osvěžila paměť o tom, co obnáší život se štěňátkem a co nás tedy za nedlouho opět čeká, ale dozvěděla jsem se i dost informací ohledně plánování miminka, těžkostech s otěhotněním nebo případné pěstounské péče.

Všechny dočasné štěněčí vychovatele obdivuju za to, že jsou schopni se pejsků vzdát a předat je k dalšímu výcviku. Vím, že je postižení lidé potřebují a že jim jsou pejsci dobrými a užitečnými parťáky, ale neumím si představit, že bych se s pejskem sžila a pak ho poslala pryč...

Štěně k Vánocům si určitě nenechte ujít, pokud jste milovníky pejsků, zajímá vás výcvik asistenčních psů nebo máte rádi příběhy ze života.

2 24.02.2019

I ve druhém dílu série se čtenář opět setkává s hlavní hrdinkou Leorou. Ta je, po svém odvážném činu z minulého dílu, ve Svatoměstí vydírána starostou Ostřížem, který ji nedá na výběr a pošle ji jako špeha mezi prázdné do jejich vesnice Vranov. Leora zde ovšem nalézá zcela něco jiného, než na co byla připravena a co změní její celkový postoj k celé situaci. Opět zde vyplouvá na povrch mnoho otázek. Kdo je vlastně ten hodný a kdo zlý? Komu a čemu věřit? Na jakou stranu se přiklonit?

Na tomto dílu se mi líbilo to, že v něm má čtenář pro změnu možnost podrobněji poznat zase komunitu prázdných. Jejich způsob života, tradice, příběhy, pohled na konflikt s potetovanýma a utvořit si tak o nich vlastní názor. Konec mě úplně dostal a už jsem moc zvědavá na třetí díl, kde už asi zřejmě dojde na rozhodující boj... Ocenit bych opět chtěla taky krásné grafické zpracování obálky.

2 27.01.2019

Další silný, na skutečných událostech založený příběh z období 2.světové války. Jak již název sám napovídá, tak se jeho větší část odehrává v koncentračním táboře Osvětim.

Hlavním hrdinou je Lale, mladý muž židovského původu, který odešel dobrovolně do transportu, aby ochránil svou rodinu. V táboře se z něho stal tatér, jehož úkolem bylo tetovat nově příchozím vězňům čísla. Díky svému pracovnímu zařazení pak Lale získal i pár výhod, které mohl využít k pomoci ostatním spoluvězňům...

Jelikož jsem Tatéra četla hned po dočtení knížky Pod krvavými nebesy, tak jsem se do něj nemohla zprvu začíst. Oproti Nebesům mi přišlo toto vyprávění strohé, bez napětí. Naštěstí se to po pár stránkách zlomilo a já jen hltala řádek za řádkem, abych se dozvěděla, jak to celé dopadlo. Musím napsat, že Laleho obdivuju za to, že se nenechal zlomit, nepřestal věřit, že válku přežije a že tolik riskoval, jen aby pomohl svým spoluvězňům. Na knížce se mi líbilo také to, že je v ní popsáno opravdu všechno, od cesty transportem do tábora, přes pobyt a události v Osvětimi až po události spojené s koncem války. Mohla jsem si tak vytvořit přibližný obrázek toho, co zažila moje teta, která byla kvůli svému původu také v koncentračním táboře. Díky Laleho zamilování se do spoluvězenkyně Gity mi pak příběh částečně připomíná film Colette...

Na Laleho příběhu se mi opět potvrdilo to, co jsem si už uvědomila na přiběhu mého strejdy nebo Pina z Pod krvavými nebesy. Že k přežití těch největších hrůz je potřeba disciplína, pevná víra a obrovská dávka štěstí.

Tuto knížku by si měli přečíst úplně všichni, protože na takovéto osudy a historické události by se nemělo zapomínat a lidstvo by se z nich mělo poučit a už nikdy nedovolit, aby se něco takového opakovalo. Chtěla bych také opět upozornit na to, že ani tento titul není pro slabé povahy.

2 24.09.2018

Pro mě osobně je toto jednoznačně nejlepší knížka letošního roku. Naprosto strhující, dechberoucí, dramatická, emocionálně velmi vyčerpávající. Opět proteklo i mnoho slz. A i když čtu už další titul, tak na ni musím neustále myslet. Natolik mě zasáhla.

Tento románově zpracovaný příběh z období německé okupace Itálie za 2.světové války je založen na skutečných událostech a zážitcích Pina Lelli, tehdy 17 letého mladíka, který se během okamžiku stal jedním z nejodvážnějších mužů tehdejší doby. Na pozadí historických událostí může čtenář sledovat jeho odvážné výkony, ať již jako horského převaděče lidí do Švýcarska nebo jako spojeneckého špióna, kdy byl nasazený jako osobní řidič důležitého německého generála...

Celkovou atmosféru příběhu pak dokreslují barvité popisy nejen odehrávajících se válečných hrůz, politických jednání, života civilního obyvatelstva, ale také něčeho tak obyčejného, jako jsou příroda a monumentální hory, přes které Pino převáděl uprchlíky do neutrálního Švýcarska.

Mně osobně se asi nejvíc líbilo to, že Pino nikdy neodmítl někomu pomoci, ačkoliv kvůli tomu dával často v sázku i vlastní život a to s jakou disciplínou, vírou a odhodláním se vrhal do plnění svých riskantních úkolů. Dost mi tím připomínal strejdu Venu a asi i kvůli těmto jejich společným rysům se mi Pinův příběh tolik líbil. Zaujala mě i tajemná postava generála Leyerse, o kterém stále nevím, co si mám myslet a štve mě, že se o něm nedochovalo příliš informací... Na druhou stranu mě zdrtil konec příběhu, kdy během oslav konce války došlo ještě k tolika hrůzným událostem a často zbytečným umrtím. Je hrozné, jaká "zvířata" udělala válka z některých lidí.

Knížku doporučuju všem, kteří mají rádi válečné příběhy, okořeněné špetičkou lásky. Chci ale upozornit na to, že je příběh místy opravdu drastický a tragický, takže není pro slabé povahy.

2 23.09.2018

Dnes jsem během toho houbaření musela taky hodně myslet na strejdu Venu, pro kterého byly houby vášní. Hrozně rád je sbíral a jedl. Vždycky v lese trávil celé hodiny. Říkával, že je to pro něho nejlepší místo pro odpočinek, rozjímání a že se tam cítí nejblíž k Bohu. Ještě blíž, než někde v kostele...

Já do toho lesa někdy chodila s ním. Často jsme si povídali o různých, obyčejných věcech nebo procvičovali němčinu, kterou on uměl výborně a já si ji už jen kvůli němu zvolila hned na základce jako cizí jazyk. Nikdy se mnou však nemluvil o své minulosti, o dětství, rodičích, dospívání, prostě o ničem. Něco málo jsem o rodině věděla od babičky, ale taky ne všechno...

Jak jsem dospívala, začala jsem postupně zjišťovat, že si strejda kvůli svému povolání kněze zažil své a že každá etapa historie naší země jistým způsobem ovlivnila jeho život. Věděla jsem, že byl za války totálně nasazený v Linci a že byl popotahován komunisty a místo výkonu kněžského povolání musel pracovat ve fabrice a později v antikvariátu, ale to bylo všechno. Štvalo mě, že o svém životě chodí vyprávět cizím lidem do škol a mně nic neřekne. Doteď mě mrzí, že jsem nesebrala odvahu a nezeptala se ho přímo. Teď už se nemám zeptat koho...

Letos, po 10 letech od jeho smrti a 10 letech od vydání této knížky, jsem se konečně rozhodla si jí přečíst a dozvědět se tak o strejdovi něco víc. Musím říct, že ještě teď po 2 měsících od jejího dočtení musím brečet. Vůbec jsem třeba netušila, že pomáhal převádět lidi na Západ. Zároveň mě zdrtilo jeho vyprávění o tom, čím vším si musel projít, hlavně teda v době komunismu. Když si jen vzpomenu, co se tam píše třeba o jeho výsleších a samovazbě v Ruziny... Naštěstí si díky své přátelské povaze, laskavosti a ochotě pomoci druhým dokázal udělat všude přátele, kteří zase byli ochotni pomoci jemu, takže se mu vždycky podařilo přežít i ty nejhorší chvíle.

Rozhovor s panem Mazancem ovšem není jen o prožitých hrůzách. Je také o naději, víře, přátelství a názorech na církev a současnou společnost a situaci.

Strejdu dodnes obdivuju za jeho disciplínu, neochvějnou víru v Boha, kterého se nezřekl ani v těch nejtěších chvílích a odvahu, se kterou pomáhal druhým, i když sám měl namále. A taky za to, že si na všem zlém dokázal najít to dobré a využít to v dalším životě. Chtěla bych být alespoň z poloviny jako on. Ale zatím jsem po něm podědila asi jen tu lásku ke knihám, Rakousku a němčině...

O strejdovi a naši rodinné historii se tu zmiňuju taky proto, že jsem včera dočetla Pod krvavými nebesy, na což napíšu recenzi v nejbližších dnech. Při čtení jsem si na strejdu dost často vzpomněla. Více napíšu v připravované recenzi.