inkatenysek přečtené 142

Příběh akvamarínu 2023, Miriam Blahová

Z knihy jsem naprosto nadšená a líbí se mi ještě o trochu víc, než autorčin předchozí román Příběh slunečnice. Všem hrdinům jsem od začátku držela palce, aby se na ně usmálo trochu štěstí a oni našli své místo v životě a jen jsem hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. I tato autorčina novinka je složená z více dějových linek, z nichž jedna se odehrává v přítomnosti a seznamuje nás s hlavní hrdinkou Jasmínou, zdánlivě takovou tichou šedou myškou, které se z vážných důvodů otočí život vzhůru nohama. Druhá linka pak čtenáře zavádí do obce Lomná devatenáctého století a popisuje tvrdý život tehdejších obyvatel dřevařské kolonie, především jednoho konkrétního dřevorubce, Joachima. Cesty Jasmíny a Joachima se v jednom okamžiku protnou, aby se následně zase rozešly. Pro oba to bude ovšem osudové setkání, které je navždy ovlivní... Musím napsat, že jsem se obávala závěrečného rozuzlení celého příběhu, aby nebylo moc pohádkové, ale autorka mě opět nezklamala a bylo to takové ze života. A také musím vyzdvihnout psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy jsem s nimi úplně prožívala jejich životní zvraty, pocity z nich a obdivovala jsem pak především Jasmínu, jak se se vším vypořádala... Pokud tedy máte rádi poučné příběhy, ve kterých se prolíná minulost s přítomností a vše je okořeněno špetkou romantiky a tajemna, tak si Příběh akvamarínu určitě nenechte ujít.... celý text

Podívej se podruhé... 2023, Dagmar Digma Čechová

Dnes pro vás mám doporučení na nejnovější román jedné, z mých oblíbených českých autorek, Dáši Čechové. Musím se přiznat, že jsem od ní četla všechny její doposud vydané knihy a teda musím napsat, že autorka zraje jako víno a každá její další knížka je o chlup lepší a čtivější, než ty předchozí, i když mou nejoblíbenější byla doposud jedna z těch starších, Nesejdeš z cesty. To se ovšem po přečtení Podívej se podruhé změnilo. Tato její novinka, tentokrát s mužem, spisovatelem Oldřichem, jako hlavní postavou příběhu, je opravdu pecka. Bylo to zase něco jiného. Líbilo se mi jak psychologické vykreslení jednotlivých postav, tak i to, jak autorka do Oldřichova osobního příběhu mistrně zakomponovala i průběh jeho tvoření nových knih. Hedě bych nejraději zakroutila krkem hned na začátku. Holt některé ženské umí chlapům pěkně zamotat hlavu a oni se pak nestačí divit... Pokud ještě nemáte Podívej se podruhé... přečtenou, tak určitě neváhejte a sáhněte po ní.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Listopád je mou první přečtenou knihou od Aleny Mornštajnové. Je to již několik měsíců, co jsem ji dočetla, ale stále na ni musím myslet. Zaujal mě především její námět. Co by se u nás dělo, kdyby v roce 1989 nedošlo k revoluci... Čekala jsem hodně, ale nejvíc mě tedy dostal příběh Magdy, dcery hlavní hrdinky a dalších dětí, které byly po uvěznění rodičů posbírány a poslány na "převýchovu" do ústavů, aby z nich byli ti správní, stranicky smýšlející, jedinci. Trhalo mi to srdce. A když si vezmu, že k něčemu podobnému dochází i nyní, v reálném světě a ne tak úplně daleko od nás, tak je mi z toho smutno a jelikož budu sama brzo matkou, tak jen pevně věřím tomu, že k něčemu takovému u nás nikdy nedojde... Knihu jsem si musela dávkovat, protože některé její úseky jsem potřebovala vydýchat. Tajně jsem doufala v trochu jiný konec, ale holt ne všechno v životě končí jako v pohádce. A moc mě mrzelo, že po tom všem, čím si Marie prošla během svého věznění, tak neměla o moc lehčí život ani po svém propuštění... Listopád se mi líbil nejen svým námětem, ale i zpracováním a už jsem moc zvědavá na další autorčiny knihy, Hanu a Tiché roky, které tu na mě čekají v knihovničce.... celý text

Psí Vánoce 2022, W. Bruce Cameron

W. Bruce Cameron patří k mým oblíbeným autorům. Naprosto miluju sérii Psí poslání, Psí cestu a Psí slib a ani jeho další titul, Psí domov nebyl špatný. O to více jsem byla zvědavá na tuto jeho novinku... Musím se přiznat, že mě hned zpočátku překvapil styl, jakým je příběh napsán. Tentokrát totiž není vypravován z pohledu psího hrdiny, jako tomu bylo u předchozích knih, ale klasicky popisuje osudy lidí. A i když mě to zprvu zaskočilo, tak jsem nakonec byla ráda, že autor zvolil tuto, pro svou dosavadní tvorbu netypickou, formu. Bylo to příjemné osvěžení a bylo mi to asi milejší, než kdyby příběh vypravoval opět pejsek tak, jak jsem očekávala... Co se týče samotného příběhu, tak ačkoliv se jednalo o vážnější témata jako je vypořádání se se zármutkem po ztrátě blízké osoby, nemocí člena rodiny, kostrbatými mezilidskými vztahy, depresí, porozuměním partnerovi apod., i přesto se mi velmi líbil. Ani mi nevadilo, že v něm pejsci byli tentokrát spíš na vedlejší koleji, i když i zde měli svou roli v napravování mezilidských vztahů a svým páníčkům byli velkou oporou... Co mi ale trošku zkazilo dojem z celé knihy, byly celkem časté překlepy, místy kostrbatý překlad a celkově takové, alespoň pro mě chaotické a nepovedené zpracování. Občas mi dělalo opravdu problém, zorientovat se v přechodech mezi vyprávěními jednotlivých postav. Brala bych, kdyby byla kniha rozdělena přehledně třeba na kapitoly, nadepsané jmény jednotlivých hrdinů nebo aby za koncem vyprávění o jedné postavě byl třeba nějaký znak a čtenář by tak věděl, že je zatím konec jejího příběhu a následovat bude něco jiného... Poměrně dlouho jsem přemýšlela a váhala, jestli dát knize tři nebo čtyři hvězdičky, ale jelikož se mi příběh jako takový líbil, tak jsem se rozhodla oprostit od výše zmíněných výhrad ke zpracování a dát mu čtyři hvězdy. Z celého toho příběhu na mě pak ke konci dýchlo i jakoby takové vánoční poselství o naději, o tom, že se nechce nikdy vzdávat a věřit, že vše dobře dopadne. Doporučuji všem, kteří mají rádi trošku složitější příběhy, jakoby ze života, které se mohou stát komukoliv z nás.... celý text

Spřádači snů 2022, Barbara Erskine

Tak to by šlo. A nebojím se napsat, že tohle byla zase stará dobrá Barbara tak, jak ji známe. A jsem tomu hrozně ráda. Její předchozí dvě knihy, Spáčův hrad a Strom duchů, mě dost zklamaly, ale tato její nedávná novinka byla opět velmi čtivá, napínavá, protnutá tajemnem, záležitostmi mezi nebem a zemí, intrikami a samozřejmě nechyběl ani příběh o velké lásce. Hrozně se mi líbila hlavně dějová linka do minulosti a barvité popisy míst, kde se jednotlivé postavy zrovna nacházely, takže jsem si je dokázala i dobře představit. A ta krásná obálka je jen třešničkou na dortu.... celý text

Co když žádné zítra nebude? 2022, Dagmar Digma Čechová

Příběh o dvou nerozlučných kamarádkách, typově rozdílných ženách, z nichž se každá vydá rozdílnou životní cestou a ačkoliv se spolu stále snaží udržovat kontakt, tak jim jeden večer změní život a ony se už nikdy neuvidí. Až po letech Štěpánka o Zu znovu uslyší. Jestli jsem měla Jednu z pěti přečtenou během nějakých třech dnů, tak tuto krásku jsem zhltla za den a půl. Opravdu se od ní nedalo odtrhnout a já jen hltala stránku za stránkou, tentokrát dokonce i při polední pauze v práci. Opět zajímavý a čtivý příběh se zajímavými postavami.... celý text

Okno s dívkou a ptáčkem 2021, Dagmar Digma Čechová

Okno s dívkou a ptáčkem je mou třetí dočtenou knihou od autorky a přiznám se, že už je to nějakou dobu, co jsem ji přečetla, ale ani s odstupem času stále nevím, jaký z ní mám vlastně pocit. Příběh je psán z pohledu dvou hlavních hrdinů, nešťastně zamilovaného Reného a jeho "lásky", tajemné cizinky Gale. Jejich cesty se protnou v daleké Francii, kde René tráví nějaký čas u svého otce, aby se pak rozešly a osud je pak zase spojil o několik let později, za zcela nových a pro Reného nečekaných skutečností v Anglii... René na mě působil od začátku velmi naivně, Gale zase jako pěkná potvora, která ho jen využívala a pohrávala si s ním. Závěrečné odhalení mě totálně dostalo. Co všechno byla schopná Gale udělat... Možná by ji mohl člověk snad i trochu litovat, když se dozví důvody jejího počínání, ale nevím. Osobně mi spíš bylo proti srsti, že jí to všechno prošlo a celou dobu mě její chování rozčilovalo a nechápala jsem Reného, co na ní vidí... Od autorky jsem četla už všechny její doposud vydané knihy a musím napsat, že tato mě úplně zase tak nebavila, jako třeba Nesejdeš z cesty, Jedna z pěti nebo Co když žádné zítra nebude. Ale i tak si tuto knihu určitě přečtěte a utvořte si o ní svůj názor.... celý text

Jedna z pěti 2022, Dagmar Digma Čechová

Jednu z pěti jsem přečetla jedním dechem během necelých třech dnů. Příběh ze života, který by se mohl stát komukoliv z nás a ze kterého plyne mnoho ponaučení do života, včetně toho, že si nemáme o nikom tvořit žádné velké předsudky, protože nikdy nevíme, co v sobě dusí za trápení a naopak, že pokud máme nějaké trápení nebo potíže, tak se nemáme uzavírat, ale sebrat odvahu a požádat někoho o pomoc či radu. Rozuzlení milostného trojúhelníku mi naprosto vyrazilo dech. Nečekala jsem, že to bude zrovna daná osoba.... celý text

Dám ti noční nebe 2022, Sabina Zelená

Tak to byla úžasná knižní jednohubka a příjemná oddechovka. Přijde mi, že Sabinka zraje jako víno a každý její další příběh je čtivější a čtivější. Četla jsem všechny její knížky a říkala si, že už mě ničím nepřekvapí, ale opak je pravdou. Oproti dřívějším titulům se totiž děj této novinky neodehrává jen v Čechách, ale částečně také v Austrálii, kde sama autorka již několik let žije. V příběhu si na své tedy přijdou všichni, co mají rádi příběhy ze života, okořeněné velkou dávkou romantiky a špetkou erotiky a ocení možnost přenesení se do vzdálených krajů. Líbilo se mi i to, že i tento příběh je napsán z pohledu všech hlavních postav, takže jsem během čtení věděla, kdo se v jaké situaci jak cítil a proč se rozhodl, jak se rozhodl. A i když mám prostě blíž k postavám z Nejdelší cesty domů a Stmívá se dřív, tak mohu Dám ti noční nebe jen doporučit. Příjemné čtení pro nadcházející sychravé dny.... celý text

Jiné životy 2022, Sofia Lundberg

Milí přátelé, ode dneška začínám dohánět resty s recenzemi a prvním titulem, který bych vám chtěla doporučit, je další počin od mé oblíbené autorky Sofie Lundberg, Jiné životy... Musím napsat, že se jedná opět o čtivý dojemný příběh se silnými ženskými hrdinkami, který čtenáře zavede nejen do chladného prostředí Švédska, ale také do slunné Itálie. Hlavní hrdinka Esther se snaží vypořádat se svou minulostí a náročným rozvodem. Jednoho dne se seznámí s Ruth, starou paní a naváže s ní jakés takés přátelství a začne poodhalovat střípky z jejího života a zjišťovat, že není sama, komu se stalo něco hrozného a že i přes prožitá traumata a tragédie pokračuje život dál a nemá cenu se patlat v minulosti. Jenže Ruth jednoho dne bez rozloučení zmizí a Esther se rozhodne ji jet vypátrat až do daleké Itálie. Jestli ji najde nebo ne a jak to dopadne se samotnou Esther si už budete muset přečíst sami... Od Sofie jsem četla již její předchozí knihy, Červený adresář a Otazník je polovina srdce a musím se přiznat, že jsem si na začátku Jiných životů, po seznámení se s Ruth, myslela, že překonají Adresář, ale nakonec jim k tomu přece jen něco málo chybělo. Asi to bylo tím závěrem, který mi přišel takový moc rychlý a asi bych tam ještě brala pár stránek o tom, jak to bylo dál s Esther... Ale i přesto se mi Jiné životy moc líbily a mohu je jen doporučit. Nejedná se sice o žádnou oddechovku, doporučuju si vzít k ruce kapesníčky, ale pokud máte rádi příběhy ze života, tak se vám tato knížka bude určitě líbit...... celý text

Kniha tužeb 2021, Sue Monk Kidd

Dnes večer bych se tu s váma chtěla podělit o své smíšené pocity z podle mě čtenáři trochu opomíjeného historického románu Kniha tužeb... Většina z nás alespoň okrajově tuší, jak se přibližně odvíjel osud Ježíše Krista. Jak se narodil, žil i jak byl ukřižovaný. A většina to bereme tak, jak je nám to předkládáno církví a Biblí a většinou nás ani nenapadne zamyslet se nad tím, jestli měl Ježíš rodinu, děti a nebo jestli žil a vystupoval tak, jak je nám to po generace předkládáno... Sue Monk Kidd nám ve své Knize tužeb přináší příběh inteligentní mladé Any, dívky z bohaté rodiny, která byla díky okolnostem vyhnána na okraj společnosti, kde se její cesta protnula na pár let právě s tou Ježíšovou. Při čtení mě mnohokrát napadlo, jak by se asi vyvíjela církev a celá naše společnost, kdyby Ježíš měl rodinu. Jeho příběh se odvíjel i jako příběh manžela, otce.. Změnilo by to něco? Mohli by se kněží ženit? Existoval by celibát? Docházelo by i tak ke zneužívání dětí církevními hodnostáři? Osobně se mi líbil ten nápad. Celkem nevšední historická éra i zápletka pro knižní zpracování. Chvilkama jsem teda byla hotová z toho, jak se v té době zacházelo se ženami. Že byly pro ostatní míň, než kus hadru a když se podle názoru otce/manžela něčím provinily, tak je stihl krutý trest. Je hrozné, když si uvědomím, že v některých zemích to takto funguje dodnes... Celkově mi tam ale chyběl takový ten WAW efekt. Čekala jsem asi o trošku víc propracovanější příběh. Nevím, jak to vyjádřit. Konec Ježíšova příběhu známe, takže happy end očekávat nemůžeme, ale i přesto tomu podle mě něco chybělo. Od autorky jsem četla již knihu Křídla ve větru, ze které jsem byla naprosto nadšená, takže možná jsem i díky tomu měla příliš velká očekávání. Tady mi chvilkami přišel děj takový rozvláčnější, pomalý. Opravdu nevím, jak to vyjádřit, protože na druhou stranu jsem zase trávila čtením každou volnou chvilku, jen abych se dozvěděla konec Anina příběhu... Knihu tužeb vám každopádně doporučuju k přečtení. Trošku kontroverze, trochu inspirace pro překonání nelehkých životních situací. Myslím si, že každý čtenář si v tom najde to své.... celý text

Vítr to ví 2021, Amy Harmon

Zdravím vás přátelé a přeju vám poklidný začátek nového pracovního týdne. Dnes tu pro vás mám první, ze dvou fotek s knižní tématikou, které jsme pořídili s mým milým Zdendou při našich výpravách s foťákama a s ní vám po dlouhé době přináším i krátkou recenzi na knížku Vítr to ví. Příběh o velké lásce, kterou by určitě měl a chtěl zažít každý a která nezná hranice a překlene čas i prostor se odehrává ve dvou časových rovinách a zavádí čtenáře nejen do moderní Ameriky nedávných let, ale také do Irska, zmítaného nepokoji na počátku 20.století... Osobně pro mě byla tato knížka díky své fantasy zápletce spíše takovou oddechovou pohádkou pro dospělé. A i když mi ze začátku dělalo trošku začtění se, díky častému a trochu podrobnějšímu popisu irských dějin potíže, tak nakonec jsem hltala stránku za stránkou, jen abych věděla, jak to s hlavními hrdiny dopadne... Knihu doporučuju všem milovníkům příběhů z Irska, těm kteří mají rádi sérii Cizinka nebo těm, kteří se rádi dozví z knih něco poučného o historii a nevadí jim, že je příběh okořeněný špetkou lásky a nadpřirozena.... celý text

Nesejdeš z cesty 2021, Dagmar Digma Čechová

Kniha, která mě neustále nutí přemýšlet nad v ní ukrytým příběhem i 14 dnů po jejím dočtení. To je Nesejdeš z cesty... Od autorky jsem četla již její předchozí knihu, Nemusíš!, od které jsem tehdy neměla žádná velká očekávání a o to mileji mě pak překvapila, takže Nesejdeš z cesty jsem nutně potřebovala hned, jakmile vyšla a jsem moc ráda, že ji mám i se záložkou a věnováním přímo od Dáši Čechové... Musím se upřímně přiznat, že se mi líbila o trochu víc, než Nemusíš! V něm byl sice taky silný lidský příběh o lásce, vztazích, rodině, snech apod., ale v porovnání s Nesejdeš z cesty to byla už trošičku ohraná písnička nebo nevím, jak ten svůj pocit vyjádřit a teď nechci, aby to vyznělo nikterak zle, protože mě i tato knížka velmi bavila a bylo zajímavé pozorovat osudy dvou, věkově od sebe trochu vzdálenějších hlavních hrdinek. Ale prostě Nesejdeš z cesty se svou originální zápletkou vede. Celou dobu jsem jen hltala stránku za stránkou a občas jsem si připadala jako Radim, který visel Vandě na rtech, jen aby věděl pokračování jejího příběhu. Taky jsem nutně potřebovala vědět, jak to bylo dál. Bylo to opravdu JŮŮŮ a napínavý jako kšandy s opravdu originální zápletkou a já si jen pořád kladla otázku, co za člověka asi Vanda byla, že se nechala tak ovlivnit a chovala se, jak se chovala a ještě doteď přemýšlím i nad tím, jak bych se v její situaci zachovala já. Trošku by mě pak zajímalo, jak by to mohlo být dál po samém závěru příběhu. Jak by její život pokračoval ??? Ustála to nebo ne? Pokud jste Nesejdeš z cesty ještě nečetli a máte rádi zapeklitější společenské romány, okořeněné špetkou tajemna, tak si tento titul rozhodně nenechte ujít. Schválně, jestli vám taky nasadí brouka do hlavy stejně, jako mně. Už se nemůžu dočkat autorčiny další knihy. Ještě jednou moc děkuju Dáše za tento úžasný počin.... celý text

Sběratelka sirotků 2021, Ellen Marie Wiseman

Sběratelka sirotků. Kniha, o které toho bylo už hodně napsáno a vyřčeno. Kniha, která se mi vryla pod kůži, donutila prolít mnoho slz a naprosto emočně mě vyčerpala... Tmavé stěny Willardu a Pro tvoje dobro byly neuvěřitelné, čtivé a místy hodně drsné, takže jsem ani u této autorčiny nedávné novinky neočekávala žádnou procházku růžovou zahradou, ani žádný sluncem zalitý happy end a myslela jsem si, že jsem připravená na vše. Ale nebyla... Ani nevím, co mě vykolejilo víc. Jestli možnost porovnání současné pandemické situace se situací v USA za španělské chřipky nebo to, kolik dětí se najednou ocitlo v nesnázích, které jim někteří dospělí dokázali ještě více znepříjemnit. Neumím si představit, jak tento příběh musel působit na někoho, kdo je už rodičem. Autorka se tentokrát sice vyvarovala drsných, surových scén, ale bohatě stačí, když si člověk uvědomí, co jedna z hrdinek svými činy způsobila. A to bylo na čtení snad ještě náročnější, než když člověk čte o nějakém fyzickém násilí apod... Tím ovšem nechci nikoho od přečtení tohoto příběhu odradit. Jen doporučuju nečíst ve vlaku, aby jste neděsili své spolucestující pláčem stejně jako já a připravit si k ruce haldu kapesníčků. V závěru člověk musí jen otevřít pusu a smeknout klobouček před hlavní hrdinkou Piou, která i přes svůj věk, byla velmi silná a houževnatá... Pokud jste Sběratelku sirotků ještě nečetli, tak s jejím přečtením rozhodně neváhejte, protože se opravdu jedná o další mistrovský kousek a já jen pevně doufám, že se v brzké době dočkáme vydání další autorčiny knihy.... celý text

Skoro úplně normální 2021, Hannah Sunderland

Musím se vám přiznat, že příběh Effie a Thea mě naprosto emočně rozsekal. Jak mi Effie nebyla ze začátku moc sympatická, tak si nakonec získala mé srdce a já jí pak už jen držela palce, aby si dokázala najít to své místo v životě a být šťastná. Hrozně se mi líbilo její psychologické vykreslení a trochu mě děsila její částečná podobnost s mým já v 28 letech a dřív. Tolik jsem jí chápala a rozuměla jejím myšlenkovým pochodům ohledně vztahů s rodiči, hlavně matkou, vztahů s muži a nakonec i vztahu k sobě sama... Celý příběh je napsaný čtivým stylem a je takový, neváhám napsat, ze života a mohl by se stát komukoliv z nás. Místy jsem se musela smát, místy se mi chtělo plakat. Existuje určitě dost lidí, kteří neví, co se sebou, utápí se v sebelítosti, mají nízké sebevědomí a třeba až v trochu pozdějším věku dojdou při troše štěstí k prozření, že tak ale vůbec žít nemusí a začnou se sebou něco dělat. Ačkoliv je Skoro úplně normální "jen" románem, nebojím se ho doporučit ani jako takové motivační čtení. Už jen podle vlastní zkušenosti mohu říct, že určitě každý se v něm tak trochu najde, protože to není příběh jen o Effie, ale i o dalších postavách s nelehkými osudy...... celý text

Kniha ztracených přátel 2020, Lisa Wingate

Milí přátelé, při dnešním svátečním dnu tu pro vás mám po delší době opět jednu recenzi... Tentokrát bych vám chtěla doporučit titul Kniha ztracených přátel od Lisy Wingate. Historický román, zavádějící čtenáře do Ameriky ve dvou časových a dějových liniích a seznamující je tak nejen okrajově s érou otrokářství, ale také s dopadem rodinné historie na potomky otroků, otrokářů a dalších lidí o mnoho desetiletí později, kdy se bohatí snažili ututlat pravdu o svých předcích a černí stále naráželi na nepochopení, vyloučení na okraj společnosti a opovržení... Musím se přiznat, že jsem od autorky četla již její předchozí titul Než jsme byly tvoje, u něhož mě velmi zaujal jeho námět, ale velmi zklamalo české zpracování, takže jsem ho dočetla jen s velkým sebezapřením, abych věděla, jak celý příběh dopadne, takže jsem nad přečtením Knihy ztracených přátel dost váhala, ale díky anotaci jsem nakonec neodolala a jsem tomu ráda... Příběh mě zaujal hned od prvních stránek a já s napětím sledovala nelehké osudy obou hlavních hrdinek, bývalé otrokyně Hannie v 19.století a začínající učitelky Benny v tom 20. V této knize si přijde na své opravdu každý čtenář. Nechybí v ní napětí, intriky, špetka lásky, velké dobrodružství, mnoho zvratů, ale ani dost bolesti, smutku, a poučení o další temné části americké historie, která rozdělila tolik rodin a stála mnoho životů. Bylo mi velmi smutno a těžko u srdce z toho, co byl člověk člověku schopen udělat, že pro někoho znamenal ten druhý ještě míň, než kus hadru a že bylo tolik rodin rozděleno a ne vždy se je podařilo zase dát všechny dohromady... Kniha se mi četla dobře, byla tentokrát i pěkně jazykově zpracovaná, líbily se mi třeba barvité popisy míst kudy Hannie a její společnice putovaly, ale možná bych brala, kdyby byl příběh Hannie ještě trochu více rozepsán a jednotlivé postavy byly více psychologicky rozpracované. Ale jsem ráda, že jsem se o Hanniině dalším osudu dozvěděla alespoň ve zkratce a mohla jsem tento titul po dočtení odložit s klidným vědomím, že vím, jak to se všemi dopadlo. I když ten konec byl takový trošku rychlíkový... Knihu ztracených přátel doporučuju všem, kterým se líbil třeba titul Křídla ve větru od Sue Monk Kidd.... celý text

Žena tří mužů 2020, Anna Beatrix Bártová (p)

Včera odpoledne jsem dočetla Ženu tří mužů a musím přiznat, že jak jsem se na ni moc a moc těšila, tak pro mě byla spíše zklamáním. Po přečtení předchozích autorčiných knih Gutta z Bubnu a Tajemství hradních zdí jsem se těšila na návrat na hrad Buben, i když už ne za mou oblíbenou Guttou, nýbrž za její dcerou Jitkou. Bohužel ale jak byly předchozí dva tituly napínavé a čtivé, tak Žena tří mužů byla taková nemastná neslaná nebo jak to vyjádřit. Nejvíce mi asi vadilo, že bylo do příběhu zahrnuto i poměrně dost vysvětlování tehdejší politické situace. Chápu, že docházelo ke střídání panovníků, nepokojům apod. a ne všichni čtenáři vědí o tehdejší době potřebné informace, takže beru, že to chtěla autorka alespoň trochu osvětlit, ale asi by mi bylo milejší, kdybych si přečetla ucelený, více propracovaný a napínavý příběh o Jitce a vysvětlení tehdejší doby kdyby bylo třeba až jako autorčina poznámka v závěru knihy. Trošku mi vadily i větší skoky v čase, kdy jsem se v jednu chvíli ocitla v roce 1439 a najednou v další kapitole začal rok 1448... Ale abych nepsala jen samé negativní věci. V jedné věci je příběh Jitky poučný i pro tuto dobu. A to sice v tom, že ať se nám stane sebevětší tragédie, tak se nemáme k nikomu otáčet zády a máme se z ní vzpamatovávat společně, protože kdybychom pak chtěli odčinit něco, co jsme udělali bez rozmyslu a v tom nejčernějším okamžiku, tak bychom k tomu už třeba nemuseli ani dostat příležitost nebo ji dostat, ale už příliš pozdě...... celý text

Psí slib 2020, W. Bruce Cameron

Bailey se vrátil ve velkém stylu. Opět čtenáře zavádí do napínavého a dojemného příběhu o věrném přátelství mezi klukem a psem a bezpodmínečné psí lásce. Čtenář sleduje osudy všech hrdinů, ať už těch dvounohých, tak i těch čtyřnohých v průběhu mnoha let. Zažívá s nimi jejich radosti, ale i strasti, aby se nakonec dočetl až k velkému finále a pravému důvodu, proč se Bailey vrátil z nebe zpět na zem. Osobně se mi Psí slib velmi líbil, i když mě na začátku zklamalo popletení rodinných vztahů mezi Ethanem a CJ... Ale přenesla jsem se přes to a zbytek příběhu si už jen vyloženě užívala. A přiznám se bez mučení, zase jsem to oplakala. Musím ocenit, jak psychologické vykreslení jednotlivých postav, tak třeba i popis jedné velmi dramatické události v závěru příběhu. Tento titul, stejně jako celou sérii, doporučuju všem milovníkům pejsků.... celý text

Nemusíš! 2020, Dagmar Digma Čechová

Musím se přiznat, že jsem od tohoto titulu neměla vůbec žádná očekávání a o to více příjemně mě překvapil. Hrozně se mi líbil styl, jakým je napsán a jak si pohrává se čtenářovými emocemi. U prvních stránek jsem se nasmála jak blázen, takže jsem čekala nějakou vtipně laděnou oddechovku... Namísto toho jsem se postupně ponořila do napínavých životních příběhů dvou rozdílných žen, jejichž cesty se zkřížily díky jednomu muži. Je až neuvěřitelné, jak autorka dokázala bravurně a realisticky vykreslit život každé z hrdinek. Nejen jejich reálné životy, ale i jejich sny, touhy. Zaujalo mě i jejich průběžné psychologické proměňování, ovlivněné aktuálními situacemi... Pokud jste Nemusíš! ještě nečetli, tak si ho rozhodně nenechte ujít. A je úplně jedno, jestli jste čtenář starší, zkroušený životem nebo mladý. Podle mě si v tomto příběhu najde každý to své a každého mohou příběhy Katky a Marie ovlivnit i v jeho reálném životě. A věřte tomu, že i když vám může být některá z hrdinek zpočátku nesympatická, tak nakonec budete fandit oběma stejně.... celý text