Inka063 komentáře u knih

Dobře zvolené ingredience - postižený kluk, pes, sympatická, čerstvě zamilovaná a vtipná hlavní hrdinka... Vůbec ale neodsuzuji. Kniha se dobře čte, příběh je reálný a vůbec ne povrchní. Ve vteřině se skutečně může stát cokoli, co nám obrátí svět naruby. A bůhví, jak bychom se zachovali...

7 26.12.2021

Po vynikajícím zážitku z Foukneš do pěny jsem si říkala, jak ta má oblíbená Třeštíková zraje. Ale Tajemství je pro mě něco tak nečtivého, chaotického, přetláskaného a nezajímavého, až jsem se musela několikrát podívat na obálku, jestli je to skutečně od té "mé" Třeštíkové. Přehršel postav, všichni jsou nějakým způsobem nemocní, něčím postižení, nesympatičtí. Každý se svým tajemstvím, přičemž nejvíc tajemství má sama autorka a čtenáři nepoví a nepoví. Něco začne, pak už ale nedovysvětlí. Nemám nic proti otevřeným zápletkám, ale tady to na mě působí dojmem, jako by zapomněla, že něco rozjela. Co Viky? Co Dušan? Na závěr jsem se musela nahlas smát, když - POZOR SPOILER - cyklistka "nezemře sice, ale ..." Tři výhružné, tajemné tečky :-)))). Jak kdyby se autorka vypisovala ze svých vlastních traumat a problémů. Nedoporučuji a kdyby někdo knihu chtěl ZDARMA, ráda mu pošlu za poštovné. Do mé knihovny se toto "dílo" určitě nehodí.

Podle mě výborné. A nejen proto, že jsem budějčák a všechny popisované ulice vidím naprosto jasně před očima. Že jde o propojení tří dějových linek je tady už hodně napsáno. Stejně tak o tom, že autor vtipně a bystře vsadil na tajemno, kterým napíná a udržuje čtenáře v bdělosti. Oceňuji i to, jak autor nenásilně podává srovnání tehdejší a současné mluvy, výrazů, chování a jednání lidí. Jsem ráda za připomínku nedořešené omluvy Čechů vůči odsunovaným Němcům. Ale bohužel to v naší historii není jediná neukončená a neomluvená věc. Stačí si vzpomenout na české RAF letce, nebo na činy naší komunistické strany.

11 26.12.2021

Taková řekla bych klasická "coelhovina". Nenásilné podání na základě příjemného vyprávění, nutící k zamyšlení a přemýšlení. Možná, že v roce vydání by mi spadla čelist. Dnes už ale téma zcela známé a mnohokrát popsané. Našla jsem zde málo nového a obohacujícího, přesto tahle útlá knížečka stojí za přečtení, už třeba kvůli popisu zahořklých lidí a srovnání jejich života s hrdiny a šílenci (str. 87, 88, vydání Argo 2021).
"Lidé nechtějí slyšet pravdu, chtějí slyšet to, co je pro ně přijatelné."

3 18.08.2021

Ten autorčin styl! To střídání krásy slov a barvitého popisu a úsečnými větami blízkými bodnutí nožem! Nádhera. A pak ten nápad. Na několika dějových linkách ukázat nedostatek porozumění, smutek, nepochopení, odcizení, nekomunikaci, nemožnost či nechuť svěřit se nejbližším... Světy vzdálené a přeci lidské jednání a prožívání tak stejné. I když mi byl nesympatický slaboch Ptáček, Hideki, Eva i Květa, po přečtení si říkám, zda je možno někoho z nich odsoudit? Každý měl ke svému jednání svůj snad i pochopitelný podnět a příčinu. A každý se s ním popasoval tak, jak nejlépe dovedl a vůbec mohl. Za mě ještě lepší než Němci. Pište, Katalpo, pište!!!

14 18.08.2021

Díky zvídavosti Klářino vnučky (jak se asi jmenovala?) se dostáváme na přelom 19. a 20.století a do osudů německých rodů, z nichž vystupuje Klára, později učitelka v Sudetech, osamocená bez přátel a spřízněné duše. Kromě historické dějové linky na mě doléhá smutek z nesnahy o pochopení, vysvětlení a komunikace, z odmítání a zahořklosti, která ničí aktéry samé i širší okolí. Maximálně mi vyhovuje autorčin styl - krása slov i náhlá strohost a úsečnost (stejně tak Zuzanin dech i Doupě), dávám si ji do oblíbených a knihu vřele doporučuji k přečtení.

13 18.08.2021

Zatím pro mě nejlepší od autorky. Psychologický rozbor hlavní postavy podobný jako v Parazitech. A k tomu literární umění, čtivost, volená slova, uvěřitelnost. Až po mě jde mráz, co to bylo za kreaturu. Ale není možná divu, dědičnost a vliv okolí - a mix je na světě. Závěr dle zásluh. Krásně strávené chvíle s tímto Dílem. Děkuji.

3 09.07.2021

Tři hvězdy jen za mistrovské literární umění autorky a za vtipné dialogy Dony a jejího sluhy. Jinak za mě červená knihovna jen s trochu jiným koncem. Rozmazlená znuděná a vzrušení hledající Dona mě neskutečně štvala, dávajíc vinu svému duševně pomalejšímu a požitkářskému muži (tak proč si ho, sakra, brala a měla s ním dvě děti?), stejně tak ten její mírně arogantní Francouz. Autorku mám moc ráda, ale tohle je zatím to nejslabší, co jsem od ní četla.

3 09.07.2021

Autorka umí krásně psát. Baví mě její popisy, stavba jejích děl, ač jsou v dnešní době už trochu archaická a občas zavání červenou knihovnou (Únik).
Mary Anne do romantické škatulky červených knihoven ale nepatří, naopak, dnes bychom pro podobnou ženu neměli příliš lichotivých pojmenování. Pro mě byla nepochopitelný živel nebojící se ničeho. Ale to, že pro mě je její jednání nepochopitelné, nic neubírá z akčnosti děje a z umělecké hodnoty knihy.

1 13.06.2021

Román z roku 1933. Archaický styl i jiná gramatika, těžko se mi to četlo. Havlasa se zajímal o různé nevysvětlitelné jevy, pohyb ve čtvrtém rozměru, telepatii. Podobná je i Past na slunce. Přinejmenším donutí k zamyšlení.
Přesto to nebyl můj šálek čaje a to nejen kvůli stylu vyprávění. Příliš mě neoslovila ani zápletka románu, na níž je trochu zajímavý a zvláštní pouze její závěr.

1 01.05.2021

Zpočátku se mi autorčin styl zdál divný. Krátké, až telegrafické úsečné věty. Samostatná slova. Kulometná palba. Po chvíli jsem si zvykla a musím říct, že tahle palba měla naopak jedinečný efekt. Výborná knížka, která se mi zaryla do hlavy a do srdce. Skoro bych ji chtěla už dostat pryč, ale nejde to. Nejen kvůli líčení zvěrstev v koncentráku, ale i (nebo možná především?) kvůli vylíčení odpornosti lidských skutků a povah. Stoprocentně doporučuji k přečtení. Jen se citově obrňte a nečtěte ji těsně po Listopádu od A.Mornštajnové, abyste nebyli emočně rozsekaní jako já...

15 01.05.2021

Pro mě naprostý emoční masakr. Listopád bych asi zařadila ještě před Hanu. Tohle totiž není vůbec daleko od pravdy. Takhle to tady vypadalo v 50.letech, to není vůbec přehnané a zveličené! Velmi podobně si totalitu pamatuju i já před rokem 89. A za nic na světě bych se jí nechtěla znovu dožít. Tohle by měla být povinná literatura pro všechny i v dnešní době, přes všechny podložené informace a dokumenty, obdivovatele komunismu, diktatury a všeho rudého.
Za mě opět vypravěčský šperk, kdy autorka bez patosu a vykřičníků dokáže sevřít srdce a neovládnete slzy.

15 26.04.2021

Je to čtivé, je to poměrně napínavé a docela promyšlené, možná, že někdy i možné, ale pro mě ani jedna sympatická postava. Takový jeden z mnoha psychothrillerů, které teď frčí a už pomalu ani nic jiného nevychází. Přijde mi to už všechno tak nějak na jedno kopyto. Přečíst, odložit, zapomenout...

5 02.04.2021

Krása slova, krása textu. Hořká vtipnost, takový je život, jak praví Garp. Ale jinak mě kniha, která byla za mého útlého mládí téměř kultovní a já si ji tehdy přečíst nestihla, neoslnila. Je mi to líto a neustále přemýšlím, co měla čtenáři předat, jaké hlubší poselství v sobě nese. Bohužel nenacházím. Mám pocit, jakoby zde forma vítězila nad obsahem. A já jsem vždy spíš pro sílu obsahu. Navíc ta nesympatičnost a pro mě nepochopitelnost jednání všech postav a vůbec děje ... Pravidla moštárny se dala, Syn cirkusu a Rok vdovou už méně... Zkrátka pro mě už Irving ne.

6 02.04.2021

Na rozdíl od některých místních komentářů jsem byla z knihy téměř nadšená. Je promyšlená, propracovaná, pospojovaná, uvěřitelná. Protože jsem hnidopich, malinko mě pobavilo, jak "vytahli mokré nohy z gumovek...", gumovky zřejmě neplnily svůj účel, možná i věc překladu, ale to nestojí za řeč. Bála jsem se. Čekala jsem nejhorší. A on nastal luxusní závěr, který dílko posunul ještě o level výš! Chytré, dobré, doporučuji.

2 16.02.2021

Zajímavý nápad, téma, kniha hodně čtivá. Popravdě - byla jsem hlavně hodně, ale hodně zvědavá na závěr, na příčinu, odhalení. Čekala jsem cokoliv, jen ne otevřený konec. A to mi trochu vadí, protože ač se zde řeší dvě smrti, moc to se mnou nezamávalo. Buď jsem tak cynická, nebo knize něco chybělo, nebo vše přebila pro mě značně nesympatická postava Elišky, ač se jejímu chování asi nelze divit. Geny jsou holt geny a prostředí v opomíjenosti určitě udělalo své. V každém případě jedna z knih, kterou si budu pamatovat.

15 09.02.2021

Nějak mě to moc neoslovilo. Přečíst se to dalo, ale přišlo mi to zbytečně natahované, některé části zdlouhavě popisované, ač do děje až tak nezasahovaly a konec...?
Pozor, spoiler:
No nevím, jak bych osobně byla schopna fungovat po několikerém mlácení hlavou o beton ...

3 07.02.2021

Dobře promyšlené, úžasně propojené. Dovedu si představit, že někde na "dark webu" to takhle může fungovat i ve skutečnosti. Škoda toho konce. Ten mi k tomu nesedl a trochu shodil syrový a až skutečný temný thriller.

6 07.02.2021

Konečně kniha, která ve studiu stoprocentně pomůže od začátku do konce. Nejsou tam žádné učené řeči a obraty, je psaná přístupnou formou a hlavně jsou zde praktické nácviky všeho, co začínající učitel či lektor potřebuje. Sice vyšší cena, ale určitě za to stojí.

2 01.02.2021

Thriller, detektivka, nebo smutný životní příběh naštěstí s dobrým koncem, poznáním, odpuštěním, pochopením? Který je sice zvláštní, ale možná se i stal? V knize se prolíná přítomnost s minulostí. Či spíše minulost vysvětluje přítomnost. Děj je promyšlený, dobře vystavěný. Ze smutku a opuštěnosti gaye Phillipa se chce brečet. Hrubost Charlene přesahuje všechny meze, ale nakonec si člověk řekne, že její chování je vlastně úplně pochopitelné. Stejně jako zachování se jejího bývalého manžela. Každý holt svou tragédii prožíváme a ventilujeme jinak…

5 20.01.2021