iluliacross komentáře u knih

Snad bych i dala 5 hvězd, ale hlavní problém bude, že já moc nemusím podobný žánr. Robinsonovky mě prostě neberou. Přes to všechno to byla velmi čtivá kniha plná napětí, zvratů a velice zajímavých myšlenek. V každém je kousek zla, je na nás, jestli ho necháme promluvit. Goldingova myšlenka - nechat tlupu malých chlapců samotné na ostrově - je úžasná. Bavilo mě pozorovat tu společnost mladých lidí jako v teráriu, jako za vitrínou, pronásledovat je na každém kroku a čekat, co vyvedou tentokrát. Pravda, tehdy to možná bylo zajímavější, dnes je všude příběhů o ztroskotání až až. Přes to všechno jsem si čtení užila a jsem ráda, že jsem po delší době dala šanci zase nějaké té klasice. Nezklamala.
Doporučuji knihu číst za tmy, příběh dostane úplně jinou šťávu :-). Možná, že začnete věřit na strašidla i vy.

1 30.06.2016

Podle mě je na knize hodně znát, že se jedná o prvotinu. Kolikrát jsem si nespokojeně pomlaskávala, že tohle a tohle je nedotažené do konce, tohle je až moc rádoby poetické. Autorka se hodně snažila o barvitý, snad až romantický jazyk, který mi kolikrát přišel spíše jako zbytečné tlačení na pilu. Přesto všechno jsem knihu zhltla během pár dní, bavila mě, chtěla jsem vědět, jak vše dopadne. I já jsem zklamaná z konce, přišel mi zbytečně protahovaný a zároveň nedotažený, šitý horkou jehlou. Dozvíte se samozřejmě spoustu šokujících tajemství, která celou knihu pozvednou na vyšší příčku, ale autorka něco ponechala neodhalené, což si myslím, že většinu čtenářů spíše popudí. Celou dobu jste natahováni a ani na konci se vlastně nedozvíte pravdu. Zanechává to ve mně pocit, že sama autorka si s tím nevěděla rady, tak to nechala otevřené.
Líbilo se mi, jakým způsobem byly vystaveny postav, i když hlavní hrdinka na mě občas působila jako naivní slepice, ostatní charaktery byly barevné a zajímavé. Myšlenka skřínky byla zajímavá, ale podle mě si s tím autorka mohla vyhrát trochu víc.

2 26.06.2016

Byly povídky, u kterých jsem se zamyslela, řekla si: "Jo, to je pěkná myšlenka, sakra." ale pak byly povídky, u kterých jsem již z počátku nedokázala podchytit pointu. Je to sprosté. Sex v knihách mi nevadí, ale vadily mi ty opakující se vulgární výrazy. Chápu, bez nich by to asi nebylo ono, popisujte svět udřených lidí knižními výrazy, ale přeci jen, na mě to byla veliká dávka sprosťáren.
Chápu, že pro někoho je to kultovní čtení, taková ta pravá americká literatura. A já zase říkám, že Bukowsky není nic pro mě. Nejsem cíťa, co by četla jen váženou a spořádanou literaturu (ha, která by to vlastně byla?), ale určitý vzorec se v knize neustále opakoval a mě to jednoduše přestalo bavit. Ženy se chovaly jak totální krávy, muži neustále nasávali (cigarety bez filtrů nebo lahváče, to máte fuk), až jsem z toho byla otrávená.

Za mě vyhrává hned první povídka, potom figurína a muž, co zbohatl na dostizích. Zbytek tak nějak vyšuměl. Zase na druhou stranu, proč si nepřečíst knihu o lidech, se kterými se život nemazlí?

2 24.06.2016

Za mě je to jedna z těch knih, co uchvátí, připoutají do křesla a nepustí. Okousala jsem si všechny nehty, podupávala jsem nervozně nohou, četla do noci. Absolutně vyřazená z reality jsem se nořila do příběhu a hltala ho stránku po stránce. Netuším, jak to JKR dělá, ale já ji za to tleskám a hluboce smekám. Velice čtivá kniha, která měla vše, co od knihy vyžaduji. Nemám ráda detektivky, ale pro tuto sérii jsem si vypěstovala jistou slabost. Zamilovala jsem se do Cormorana a Robin, zamilovala jsem si Londýn. Při čtení cítíte vůně hospod, ruch ulic, dech vraha.
Za mě další velice povedená kniha. Už se těším na další.

8 22.06.2016

Bohužel - zklamání. Přišlo mi to jako na horské dráze. Velice čtivé, svižné pasáže střídané nudnými popisy kostelů, výčty ulic, sáhodlouhé monology postav, které se zjevily odnikud někde. Chvílemi jsem se přistihla, že čtu velice povrchně. Vraha znáte všichni hned od začátku, o to větší zklamání bylo, když se moje domněnka zcela potvrdila. To, co mě u knihy drželo, byla naděje na nějaký zajímavý konec. Ale bohužel. Celá kniha mi přišla zbytečně zdlouhavá, ač nemusím rychlé svižné thrillery plné akce, tady mi přišly popisné pasáže až nekonečně dlouhé. U Urbana jsem na jistou nepravděpodobnost příběhu zvyklá, ale tady to dovršil konec, respektive Epilog, který byl až absurdní. Je možné, že jsem celý ten koncept knihy vůbec nepochopila, v tom případě se na mě nezlobte, ale co se Urbana týče, daleko raději budu doporučovat Hastrmana nebo Michaelu. Sedmikostelí nemělo špatnou myšlenku, ale celkové provedení mi moc nesedlo.

18.06.2016

Na mě až příliš brutální, až příliš nechutné a temné. Netvrdím, že by kniha nebyla zajímavá, to ne, je plná originálních a zajímavých myšlenek, které stály za to je objevit, ale příběh jako takový byl pro mě dosti náročný. Jednak jsem se musela oprostit od všech těch hrůzných výjevů, kterými je kniha doslova nabušená, a jednak se distancovat od celkového ladění příběhu, abych se z toho dočista nezbláznila. Hlavní hrdina mi byl odporný. Příběh jako takový byl zajímavý, ale mně dělalo problém knihu vůbec dočíst.

3 18.06.2016

Miluji knihy, co se šťourají v těch nejniternějších pocitech člověka. Tohle byla úžasná cesta do nitra "vílího" človíčka, autistické dívky, která to v životě neměla lehké. Číst o pohledu autisty na svět je něco velice zvláštního, asi nikdy nebudu schopná zcela pochopit jejich vlastní náhled na svět, ale po přečtení takovéhle knížky k nim budu chovat daleko větší pochopení a porozumění. Chápu, pro milovníky krimi/detektivek/thrillerů bude tohle neskutečná nuďárna, kde se nic neděje. Ale já si myslím přesný opak. V knize se toho děje spousta. Vždyť ji psal sám život.

Mohu vřele doporučit všem zájemcům o podobná témata, je to kniha, která nabízí nový pohled, nová témata, nový svět, nové myšlenky. To na knihách zbožňuju.

2 03.06.2016

Při čtení Palahniuka cítíte lidské pachy, moč, pot, smrad sýrových chipsů a česnekových pomazánek, cítíte šplouchání při vyměšování. Palahniuk vždycky vytvoří jakousi mozaiku, která se skládá z bizarních postaviček, jejichž osudy jsou absurdnější, než sám život. Za zdánlivě odporným příběhem, který je plný vulgarit a nechutností, je vždycky schováno něco víc. A to na něm prostě děsně moc zbožňuju. Píše mezi řádky a je na čtenáři, jestli na to přistoupí a bude se těšit z těch schovaných narážek, nebo si znechuceně odplivne a řekne: "Tfuj, sprosťák, prase jedno!"
Ty knihy jsou nechutné, bizarní, odporné. Ale svým způsobem jsou geniální, jsou to mozaiky prazvláštních osudů ještě zvláštnějších postav.
Je to originalita. Jsou to kontrasty.
Fakt fakt.
:-)

4 hvězdičky dávám proto, že Strašidla za mě byla o trochu lepší...

3 26.05.2016

Za mě velice čtivá kniha, u které jsem se pobavila a doslova ji zhltla jako jednohubku. Tři příběhy jsou provázány neviditelnou nitkou, o které čtenář moc dobře ví. Nové téma mě přivedlo na nové myšlenky a umožnilo mi vytvořit si zcela nový pohled. Kniha je jakousi mozaikou, postavy jsou plastické, vidíte je před sebou, cítíte vůně, struktury. Pokud nemáte rádi moc popisného stylu, zřejmě Vám kniha moc nesedne, Iva Pekárková šetří přímou řečí, ale já se v těch krásných barvitých popisech docela vyžívala. Je to kniha, která je napsaná moc milým způsobem, není zde nouze o nějakou tu trefně užitou vulgárnost, není zde nouze o akci, psychologii ani o nějaké ty vztahy. Za mě skvěle zpracovaná kniha.

3 24.05.2016

Za mě velice milá knížka plná citu, emocí, upřímné lásky. Pro někoho to bude jistě kniha plná sladkého klišé a nudných vzdechů nad úžasností života. Jenomže ono se dá trochu číst i mezi řádky. Aňa miluje život, všechno, co ji dal i vzal. V knize se zrcadlí její pohled na život, na děti, na lásku, na smrt... Spousta lidí si o ní jistě myslí, že je to hloupá herečka bez školy. Já říkám, že člověk, který dokáže napsat tak emotivní věc rozhodně není hloupý, při nejmenším ví, co od života chce. A to se počítá.

Nemůžu nezmínit, jak je to krásná kniha. Sama o sobě, jako věc, je to prostě nádherná kniha, s nádhernými ilustracemi přesně určenými pro ženskou duši, vytištěna na nádherném papíře, vybarvená krásně sladěnými ilustracemi, které hodně napomáhají nastolit tu správnou atmosféru. Je to pohlazení.

Nejedná se o žádný hluboký trhák, při které byste si kousaly nehty u nohou, naopak, je to uklidňující čtení k vodě, do houpací sítě. I taková literatura má v regálech své místo.

2 22.05.2016

Designově krásná kniha. Jsem unešená z toho krásného formátu, barev a pod. Kniha si mě získala. Co se obsahu týče, je velice pomíjivý. Po dočtení krátkého příběhu jsem v podstatě velice brzy zapomněla, co jsem četla a hladově se vrhala na další. Po dočtení ve mně nezůstala žádná hlubší stopa, což mě malinko mrzí. Ale obávám se, že to je prostě osud knih, které jsou složené z krátkých příběhů, fejetonů apod... Nechci jen hanit. Kniha mě moc pobavila. Několikrát jsem se hlasitě zasmála a to se počítá. Svět herectví je velice zajímavý a v podání Marie Doležalové je to svět plný roztomilých trapasů. Dokázala si udělat srandu sama ze sebe, já v jejím typu humoru shledávám určitou inteligenci. Takže proč ne :-).

10 21.05.2016

Trochu se bojím o této knize cokoliv napsat :D. Ano, je to vskutku lechtivé čtení, není tam stránka, na které by nebyly erotické hrátky. Je tam od všeho něco. Ale ke konci příběhu se to omrzí. Pokud to vycházelo v novinách po částech, tak chápu, že to způsobilo veliký boom. Ale číst to takhle najednou byl docela masakr. Knížka byla osekaná jen na dřeň, vše, kromě sexu, tam nedává smysl. Lidé se chovají nereálně a postavy jsou hloupé a naivní. Nikdo nejedná racionálně, všichni se na sebe vrhají. V příběhu se uplatňuje jeden vzorec, který se neustále opakuje: strašně se stydím + je to tak nemravné + vy mě ale hrozně moc rozpalujete + jde se na věc + pokud možno ve velice nevkusném stylu. A tahle je to pořád dokola, jenom v různých obměnách. Kdybych vzala do ruky gumu a vygumovala všechny sexuální scény, zůstane mi v ruce pár stránek naprosto nesmyslného tlachání. Ano, já vím, má to být erotický román, vše ostatní není podstatné. Ale pro mě ano. Má-li to být dobrý erotický román, potřebuji tam i nějaký bonus, ne jenom jeden poměr za druhým. Ono to potom ztrácí tu šťávu a je to děsně otravné.

6 09.05.2016

Každou z povídek jsem hladově zhltla. Sartre dokázal dostat své hlavní hrdiny do takových mezních situacích, až mi běhal mráz po zádech. S postavami jsem soucítila, věřila jsem jim to, chápala jsem jejich pocity a několikrát jsem se s nimi i ztotožnila. Celou knihu jsem si náležitě užila, nechala jsem na sebe působit tu tichou temnotu Sartreova existencialismu, nechala jsem, aby mě lapil.
A on opravdu lapil.

Rozhodně knihu doporučuji všem zájemcům o tuto filozofii, nemusíte číst žádné složité filozofické texty a přesto se o tomto proudu můžete něco dozvědět. Pokud si Zeď přečtete i s autorovým životopisem (Slova), najdete v povídkách jemné náznaky a autobiografické narážky na jeho život. :-)

1 15.04.2016

Knihu jsem četla podruhé a znovu se mi líbila. Fuks do svých knih napumpoval symboliku, jeho knihy jsou natřískané gradací, doslova přetékají ledovou mrazivostí, temnou absurditou, až to člověka zaráží. Naprosto chápu, že spousta lidí knihu odvrhne a řekne: "Pardon, tohle opravdu ne..." jenomže... krásně se dá číst mezi řádky, já jsem si doslova vychutnávala to opakování motivů růžolících dívek v černých šatech, všudypřítomnou dámu s kloboukem, Kopfrkinglovo únavné opakování vět dovedené až do mechanického papouškování prázdných frází. Dle mého názoru geniální kniha, málo kdo dokázal něco takového přenést na papír, málo kdo dokázal nastolit v knize takovou atmosféru, až Vám při čtení do tváře sálalo horko ze žároviště. Neuvěřitelné.

6 09.04.2016

Kniha jako ušitá na míru pro milovníky psychologie. Je neobyčejně zajímavé pozorovat myšlenkové pochody intelektuálně silného mladého chlapce, je neskutečně zajímavé číst životní příběh někoho tak vnitřně silného, zásadového a především sebekritického. Na Sarterovi jsem po celou dobu čtení obdivovala upřímnost. Dokázal o sobě napsat vše, všechny své dobré i špatné vlastnosti. O lidech kolem sebe se vyjadřoval velmi barvitě, nádherné popisy postav, jež ho obklopovaly byly na této autobiografii to nejkrásnější. Sarter pro mě bude jeden z králů "pozorovačů" co vládnou krásným slovem (i přesto, že on sám by to o sobě možná netvrdil). Rozhodě to není lehké čtení, ale za to neobyčejně zajímavé.
Velice by mě zajímalo i jeho dospívání až dospělost. Chápu ale, že to by nebylo posláním této knihy...
I přes to, jak zvláštně se formoval jeho vztah k psaní a literatuře je očividné, že je to velmi moudrý člověk, který se nebojí přemýšlet (i pokud se to týká temných zákoutí).

5 13.03.2016

Za mě geniální dílo. Moc ráda bych ho viděla i v divadelním podání, jinak čtení jsem si náležitě užila. Vrhlo mě to do zvláštního kouta plného existenciálních otázek, deziluze, zmatenosti, šedé prázdnoty... Pokud se člověk po přečtení Godota alespoň malinko zamyslí nad svým životem a řekne si: "A sakra..." tak dílo podle mě splnilo účel. Každý jsme buď týraným Luckym, otrokářským Pozzem, Vladimírem, nebo Estragonem. Stačí si vybrat čí prázdnota je Vám bližší.
Jak říkám, geniální.

4 13.03.2016

Na jednu stranu velmi čtivá kniha, na druhou stranu - nic originálního. Až moc mi to připomínalo Kinga - zvuky z odpadu, lepkavá krev, pavouci, sklepení a závěrečné vyvrcholení příběhu s kapkou děsivého nadpřirozena, které si člověk ani neumí představit. To všechno je moc fajn, ale už to tu jednou bylo. A ten pocit se mě držel po celou dobu čtení. Obálka knihy je krásná, plně vystihuje atmosféru knihy, kterou Renčín dokázal vykreslit perfektně. Chvílemi jsem knihu odkládala s hnusem a zděšením. Nejmrazivější na celém příběhu je bezpochyby inspirace skutečnou událostí. Vyhledala jsem si na internetu příběh vraha Pilčíka a musím bohužel říci, že mi přišel daleko děsivější, než kniha samotná. Knize nemůžu vytknout čtivost, 4 hvězdy dávám proto, že nejsem velikým fanouškem thrillerů a také proto, že King u mě bude vždycky jediným králem hororů.

10.03.2016

Určitým způsobem jsem si Dana Rhodese oblíbila. Jeho smysl por humor, jeho milost, lehkost, něžnost. Jeho knížky mi přijdou lehounké jako pírka. To jediné, co příběh obtěžkává, je ta nepravděpodobnost a občas i absurdita, nad kterou se člověk musí trochu povznést. Na druhou stranu zbožňuji ty jeho postavičky, co tropí šílené věci, jako je třeba kálení do sklenic, házení kamenů do davu nebo střílení z revolveru. Spousta lidí knihu odsoudí, už teď je mi to jasné. Ale já jsem si ji oblíbila. Protože "Proč ne?"

Samozřejmě, že gumové dítě vede :D!

1 23.02.2016

Jakožto veliký fanda existenciální literatury nemohu jinak, než 5 *****. Jestli jste někdy přemýšleli nad životem brouka a nebo se vám hlavou mihla myšlenka typu: "Co tady vlastně dělám?", tak si se Sarterem určitě potykáte.
Chce to trochu emoční a nervovou odolnost, člověka by to mohlo dostat do blázince. Taky se musíte jenom tak jemně inspirovat, ne se tím řídit. Myšlenky jsou to velmi drsné. Ale stále lidské. Bohužel. Bohudík?

3 20.02.2016

Musím se přiznat, malinko mi dělalo problém knihu dočíst. Hlavním důvodem bylo, že se celý příběh točil v neustále se opakujících cyklech, pořád to stejné dokola. Kriminál, náprava, drogy, průser. Kriminál, náprava, drogy, průser. Ale když se to vezme kolem a kolem, vždyť přesně takový je feťácký život. Pořád to stejné dokola, až najednou není nic, než droga. A na ničem jiném nezáleží. Droga je život.
Kniha je to velmi drsná, ledová, hrůzostrašná, rozhodně to není "krásná literatura", ale Memento si by si měl přečíst každý, kdo o drogách nemá moc povědomí. Tady je to osekané pěkně na dřeň, napsané je to tak, jak to doopravdy je.

3 11.02.2016