Utrpení knížete Sternenhocha

kniha od:


Koupit

Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku 20. století, "jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony". Kniha vychází s ilustracemi předního českého grafika Vladimíra Kokolii....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3006/utrpeni-knizete-sternenhocha-KMf-3006.png 4.1689
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Utrpení knížete Sternenhocha

Přidat komentář
hana0990
včera

Pro silnější povahy, ale za mě super.

Emberas
01. května

Na tuto knihu rozhodně nezapomenete a buď se stanete jejím fanouškem, nebo ji zatratíte jako něco bizarního až odporného. Já se přidávám k první skupině. :-)


Česneksmedem
10. dubna

Ukrutný je zpravidla osud,
neboť nízkost kreatur
nic jiného nezasluhuje.
Citát z knihy

Prý groteskní romanetto. Budu tomu věřit, ale dal bych před to ještě „absurdně“. Je pro mne dost těžké toto dílo rozebrat a trochu mu porozumnět. Řekl bych, že pro autora je daleko důležitější vůle než „tradiční“ rozum. Otázkou je, proč se hlavní hrdina jmenuje Sternenhoch (stoupající hvězda). Ty úlety bych připisoval jeho egosolismu. Pokud vím, tak Klíma rád používal slovo osvobození. Dle závěru knihy dovozuji, že osvobození dopřál i knížeti.
Rozhodně to není oddechová kniha, ale i takovéto je dobré si občas přečíst.

mi-380
07. dubna

Je tu plno odporných a zvrácených postav, vlastně, jiné tu snad ani nejsou, a také se podle toho chovají. Až na ně budu mít náladu, vím, kde je najdu a pak to snad celé pochopím. Zatím po první čtvrtině odkládám na neurčito.
X % (684 hodnotících se dostalo na docela vysoký průměr 82 %).

„Nu, vždyť ti říkám vždycky, že jsi má malá pitomá sviňka!” zabručel a převaloval si ji sem tam, zkoumavě, jako když lev překlopuje svou tlapou uloveného člověka nevěda, je-li ještě živ či mrtev. A moje roztomilá panička nechala sebou válet jako váleček na nudle a pološeptala dál, ovazujíc si podle možnosti rány zbytkem svého šatu.
„To jsem! Sviňka, čubka, žížala — ženská! Hnojiště...“

Tapanka
05. dubna

Ohromně silná knížka!

ThrisaManx
22. ledna

Tato kniha se určitě objeví v mém výběru nejlepší klasiky. I když vlastně jen těžko bych se odvážila vám ji doporučit. Je to drsné. Drsné, brutální, nechutné, jen pro silné žaludky. Kolikrát vám bude u knihy zle. A stejně budete číst dál a tak nějak se možná stydět za to, že se vám to vlastně líbí. Že číst dál musíte, protože vás to jinak nepustí. Nepřiznáte to. Ale tak to bude. Možná to má nudnější části, ale jako celek...to prostě asi stojí za to, no. Jen si připravte kýbl a pořádné nervy.

záškodník
10. ledna

Příběh bohatého, nesympatického a pomalu uhnívajícího přizdisr*če. Slohově čtivý román, jen kdyby i ty myšlenky měli hlavu a patu. Snaha o absurditu byla jediným záživným faktorem tohoto jinak nezáživného deníku/románu. Autor oplývá černým humorem, kéž by ho tam bylo více.

terezarath
07. ledna

Uf... Jednoznačně uf. Vybrala jsem si to jako jednu z knih ke zkoušce. Nebyl to můj šálek kávy jak stylem psaní, tak ani příběhově ne. Jsem ráda, že si autor odpustil barvité popisy osudu manželky, protože i ten lehký náznak mi tam naprosto stačil. Zvládnu horory, zvládnu vraždy, ale co je moc, to je moc.

1