iceVS komentáře u knih
Pěkná, srozumitelná, stručná - prostě pro začátečníky a bez zbytečných řečí.
Tak toto je pro mě jednoznačně kniha roku. Laskavé vyprávění, pohled z druhé strany na Československo před revolucí i na republiku a její národ po revoluci. Autor má Čechy zcela určitě rád, jeho názor na nás jako na národ je velmi lichotivý. A přestože patřím do střední generace, je pro mě fascinující, jak Gene Deitch dokonale popsal věci, které nás před revolucí obklopovaly, které nám přišly naprosto normální a běžné a vůbec jsme si neuvědomovali jejich absurditu. A jen cizince by napadlo je zdokumentovat. Je krásné a dojímavé, jak autor opěvuje svoji ženu, je posilující přečíst si, že občas ještě stojí za lásku bojovat a věřit v ní. Je moc milé chvíli vidět náš svět z pohledu někoho z druhé strany. Bylo milé přečíst si jeho úvahy o té době a i pár dobových vtípků. Znala jsem jeho jméno z doby, kdy děti sjížděly Toma a Jerryho. To jméno bylo něčím zvláštní a nenapadlo mě, že jeho nositel žije zde. Znala jsem jméno jeho ženy z titulků animovaných filmů už jako malá - a nenapadlo mě dát si je dohromady. A přijde mi fascinující a úžasně skromné to, že ač má kniha téměř 350 stran, autor se téměř nepochlubí svými úspěchy, v podstatě je tato kniha skutečně jen vyznáním lásky... K Praze, k zemi, k lidem, kteří ji obývají, a hlavně k manželce Zdeně... Krása a děkuji.
Knihu jsem poprvé četla před více než třiceti lety - a doposud ji nic nepřekonalo...
Byla jsem na tuto knihu zvědavá a natěšená... ale že by to byla bomba, tak to fakt ne... psychedelická slátanina s dobrou myšlenkou, co se rozplizla...
Skvělá kniha. A děkuji autorovi, že mě navedl na knihu Bez svědomí (Robert Hare). Kdo zažil, chápe. Děkuji za ten dublovaný RH faktor :-)
Knihu jsem přečetla za jednu (stylově) neděli :-) Měla jsem tu čest se s panem Čepelkou osobně setkat a chvíli si povídat, je to úžasný a sečtělý člověk. Myslím, že si ještě poslechnu toto vyprávění na CD. Dokázala bych ho poslouchat hodiny.
Renata Červenková je pro mě zárukou skvělého čtení. I předchozí kniha Všichni žijem' v blázinci s Radkinem Honzákem byla úžasná. Doporučuji toto čtení tomu, kdo se chce něco dozvědět. A Pavel Kolář je z lidí, které stojí za to poslouchat a vnímat.
No za mě nic moc... očekávala jsem trochu víc... Kniha se až příliš zabývá detaily, ale to hlavní - prostě chybí obrazová dokumentace. Chápu, že by byla kniha ještě objemnější, ale část textu vyloženě nabádá "porovnejte toto a toto" a dohledávat na netu loga, tvary letadel a podobě - to fakt k tak rozsáhlému textu ne.
Že je kniha skvěle napsaná, o tom není pochyb. Že je to úžasné odborné pojednání, to také nelze zpochybnit. A kdo to zažil v reálu, má husí kůži z toho, jak moc to sedí. To se prostě musí zažít.
Abych nebyla nařčena z prudérnosti a zapšklosti, téměř se bojím napsat svůj názor. Od této knihy jsem očekávala rozbor většího množství oněch "zakázaných slov", ale v drtivé většině se to týkalo jen pohlavních orgánů, a to ještě ženských. Je to samozřejmě pochopitelné, bez nich bychom nebyli, ale přišlo mi to jako fascinace pipkou. Na druhou stranu se mi kniha líbila, je z ní cítit úžasný rozhled a i ignorant musí pochopit tu dokonalou prolnutost jazyků a pojmů. Jen je to již třetí vydání, proč tedy neopravit tu spoustu překlepů...? A věty ze str. 120: "Jiří má na pytlíku chmíří" a ze str. 135 "...muži vyhledávají sauny a výřivky s teplou vodou..." - tak ty opravdu bolely. Škoda.
Prapodivně posbíraná směska rádoby vtipných příhod bez jakékoli návaznosti a souvislosti... Navíc ještě ve stylu: kamarádovi se stalo tohle, pacientovi něco podobného a známému známého tamto... A čeština...? Tak ta trpí i se čtenáři... Sloh třeťáka a perly typu: "Jednalo se o vládní kabriolet po prezidentu A. Novotnému." Tak tuto knihu vřele nedoporučuji.
To je výhoda knihovnic... Neumím si představit, že bych si tuto knihu koupila pro sebe :-). A přesto si ji s chutí přečtu. A jupí, nemusím být otrávená, když se mi tak úplně nelíbí. Což je i tento případ. Jak již bylo řečeno přede mnou, je to lehce zmatené, jednou dokonce chyběl i konec věty, popisky mě spíš mátly, než informovaly. Ale zase úžasná fotodokumentace. Lepší průměr, radost prohlídnout a s chutí vrátit :-)
I když je to dětská kniha, nabízím ji dospělým čtenářům. A oni ji čtou a líbí se jim. A mně taky. Přečetla jsem všechny dostupné knihy tohoto autora - a beru stromy jako živé bytosti. Zkuste to taky.
Vyrostla jsem na Přidalově překladu. Po třiceti letech jsem usoudila, že chci znát i Eisnera. Ale mám pocit, že Přidal je mi mnohem bližší a srozumitelnější. Pro mě je to jedna z nejúžasnějších knih.
Začalo to skvěle, ale pak se to celé nějak rozplizlo... V hlavě mi pořád zní otázka: Kdo je sakra Jenny...?
Nenápadité, od první třetiny bylo jasno... knihu jsem přečetla s velkým sebezapřením, všichni ji tak chválili... ale prostě věčně opilou, obtloustlou a zanedbanou blbku nezkousnu
Nejdřív se mi zdálo, že čtu Dívku ve vlaku, což je pro mě absolutní zklamání... málem jsem knihu odložila, ale jsem ráda, že jsem tak neučinila. Smutné, ale příjemné čtení, za mě plný počet.