iceVS komentáře u knih
Prastará oddechovka, kterou neumím odstranit z knihovničky :-)
Prvně jsem ji četla v roce 1981 - páni to je let... - a lidi jsou z ní uchvácení i teď. Není to krása? Zdali dáte dohromady tři robotické zákony...?
Po letech letoucích jsem se k této knize vrátila - a zdá se mi lepší než současné sci-fi. Například povídka Můžete to být i vy, tak ta by se z fleku mohla odehrávat právě teď. Vřele doporučuji.
Tato kniha by asi měla být v povinné četbě, je moc krásná a dojemná. Člověk by měl umět být vděčný za to, v jaké pohodlné době nyní žijeme.
Dokonalá kniha. Jedna z mála, kdy musíte chápat a litovat lidskou zrůdu, protože jste se dozvěděli, jaké měl dětství; co ho dovedlo k tomu být takový, jaký je... Přečteno pětkrát a jistě ne naposled.
Jediná kniha, kterou jsem v životě ukradla (na mou omluvu, je to víc než třicet let...) :-D a udělala bych to znova, kdyby nebylo zbytí :-D
Špičková, dokonalá, propracovaná kniha. Absolutní paráda.
Smávala jsem se u této knihy nahlas a četla ji, když mi bylo nejhůř. Byť jsem znala všechny příběhy nazpaměť. Jiří mi vždy pomohl.
Zvláštní kniha, rozhodně ji nikdy nebudu číst podruhé. Příběhy plné nicoty a zmaru. Přečtete jeden příběh, řeknete si - tak snad ten další bude lepší... - a nebude. Je to prostě nuda, příběhy o ničem, a přestože další Dorerrovy knihy mám ráda, tato se nepovedla. A nebudu říkat, že ano, jen abych byla za sečtělou...
Po záplavě nejnovějších knih je prostě fajn vrátit se k něčemu důvěrně známému.
Kniha mi vzala dva dny usilovného čtení. Je dokonale, snad opravdu do nejmenšího detailu, propracovaná, promyšlená. To nelze neocenit. V mysli mi po ní zůstala pachuť všeho světa, ale dočíst jsem ji musela. Je to vlastně dokonalá studie toho, jak jedno nedorozumění na sebe nabaluje další a další a další... A nic už nelze vzít zpět...
Přestože je kniha určena spíš pro mládež, myslím, že by ji ocenili i dospělí. Povinnou četbu máme již dávno za sebou a statečně zapomenutou - a zde je kniha, která dokonale propojila soubor děl jednoho autora a snad komplet veškeré historické souvislosti z daného období. Doporučuji. A musím dodat, že předchozí (Shakespeare) je ještě lepší. Sama za sebe dodávám, že i kniha Praha v srdci od Renáty Fučíkové mě zaujala.
Ježiš, jak já jsem ráda, že jsem žena, že jsem se narodila ve střední Evropě, že jediné zákony, které musím uznávat, jsou jasně dané právním systémem... Lilin píše výborně, je to strhující, děsivé, přitažlivé, odporné, morbidní - a nedá se od toho utéct.
Snad kvůli prvotní informaci, že hlavnímu hrdinovi je více než čtyři sta let, jsem se domnívala, že to bude spíš lehké letní čtení. V průběhu děje jsem změnila názor. Chvílemi jsem se přistihla, že místo čtení přemýšlím nad tím, co bylo napsáno, nebo jaké to musí být prožívat popisovanou situaci. Řekla bych, že kniha osciluje mezi psychologickým románem a příjemnou pohádkou. Ať už tak, či tak, s hlavním hrdinou Tomem mi bylo příjemně.
Hned v počátku knihy, kdy jsem pochopila, že se jedná o reálných postavách, jsem si vyhledala fakta i fotky, aby děj byl víc hmatatelný a plastický. Marná snaha, nebyl. Kniha je zoufale nudná, táhlá, myšlenky, myšlenky, myšlenky... Prostřídané zoufalou touhou na sebe upozornit za každou cenu. Navíc jsem skutečně nepochopila překladatelský záměr - v knize, kde není jediný hovorový výraz a která je napsána dokonale spisovným jazykem, překladatelka pouze a jedině a neustále používá výraz brejle. I třikrát na stránce. To je tak neuvěřitelně rušivé... Navíc obraty typu "utekl se k heroinu" a "to se nepatří", byly v už tak přeumělkované knize fakt jen zbytečnou třešinkou na dortu. Už se mi stalo, že smrt hlavního hrdiny v knize jsem si oplakala, ale zde jsem si po prvním úmrtí oddechla a tiše doufala, že brzy odejde i druhá hlavní postava.