HoneyH
komentáře u knih
Nebe po bouři
Sabaa Tahir
Kniha měla spád a všechno dosedlo na ta správná místa. Mám pocit, že každý dostal to, co si zasloužil.
Smrt před branami
Sabaa Tahir
Nevím jak ostatní čtenáři, ale já mám z těch knih pořád pocit, že se ten děj tak nějak vleče (nemyslím to ve zlém), a zároveň je vážně nabitý, což mě stále dostává, irituje, ale i pohání, abych četla dál. Možná je to tím, jak je kniha napsaná: tři postavy se střídají ve vyprávění, což vytváří dynamiku, protože na konci každé kapitoly visí otazník a vzniká očekávání, co přijde; zároveň se mi ovšem zdá, že se dlouho nic neděje a než se k něčemu někdo odebere nebo než se stane něco velkého, tak to fakt trvá. Nicméně se těším na to velké finále.
Plamen v temnotě
Sabaa Tahir
Jiskru v popelu jsem narozdíl od prvního dílu četla v angličtině, a musím uznat, že je to zcela jiný zážitek. Neustále mě fascinuje, co je Laia ochotna obětovat. Líbí se mi, že příběh graduje a druhá kniha je lepší než ta první, dokonce můžeme nahlédnout do světa a mysli Helene Aquilly (což podle mě neskutečně knihu obohacuje). Děj přituhuje a smyčka se postupně utahuje.
Jiskra v popelu
Sabaa Tahir
Jiskru v popelu jsem objevila nedávno. Oproti ostatním fantasy bych rozhodně vyzdvihla svět, ve kterém postavy žijí (římská říše + orientální nádech = zaručený úspěch). Velmi mě na knize dostala jedna věc: líbí se mi a zároveň mě irituje, že je kniha vybalancovaná zajímavým způsobem, děj někdy až vleče, ale přitom se tam toho stále dost děje, stejně tak jako se krutost střídá s nadějí, připomíná mi to tanec na ostří šamšíru ;) . Celá kniha může být v podstatě brána jako takový úvod do celého jejího světa. Těším se na pokračování.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Láska na první pohled/po prvních pár stránkách. Austenová je dobrá borka, když stvořila v podstatě šablonu pro dokonalého, nedostupného sexy gentlemana, do kterého jsou ženy zamilované dodnes.
Sonety
William Shakespeare
Shakespeare je opravdu borec, jak v angličtině, tak v českém překladu. Amen.
Eragon
Christopher Paolini
Vzhledem k tomu, že bylo autorovi 15 a byla tehdy po takových knihách velká sháňka, je to z tohoto hlediska ok, ale s odstupem času mi první kniha přijde spíše taková průměrná. Je to úvod do problematiky natáhnutý na hodně stránek.
Královna ničeho
Holly Black
Třetí kniha mi už přišla trochu utlumená, co se týče spádu, nicméně je to asi důstojné zakončení. Jsem ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo, ale na druhou stranu jsem od toho čekala něco více. Jo, super... ovšem takový ten pocit, že tam prostě ještě něco chybí.
Podlý král
Holly Black
Zase skvělé napětí mezi hlavními postavami. Cesta za mocí a nástrahy s ní spojeny, to vše je podle mě věrně popsané. Ačkoli jsem zde sice četla v komentářích, že někomu vadí, že hl. hrdinka jedná nelogicky, nedokážu se s tím ztotožnit. Jude má sice vlastní hlavu, ale podle mě vždy dobře ví, co dělá, i když to na první pohled třeba není patrné. Jde vidět, že je stratég a hraje vysokou hru.
Čteno v originále.
Krutý princ
Holly Black
Podle mě super kniha. Nejvíce mě hlavně bavilo to, že hlavní hrdinka vyrostla mezi vílami a osvětluje jejich psychologii a přitom dodává vlastní pohled na svět. Intriky a nástrahy jsou taky velmi dobře vymyšleny. Čteno v originále.
Znovuzrození Dračího oka
Alison Goodman
Zajímavá kniha a dobrý nápad. Autorka má svět promyšlený a líbil se mi i popis, když se Eon dívá zkrz svůj "vnitřní zrak". Četla jsem v originále a rozhodně palec nahoru za neobvyklé obraty a metafory, a za jazykovou stránku. Jednu hvězdu ubírám za občas vleklý a zdlouhavý děj.
Dědička stínů
Anne Bishop
Opět jsem měla z knihy takový zvláštní pocit. Tolik smutku, zoufalství a zároveň naděje. Autorka píše zajímavým a poutavým jazykem. Kdo nečetl, nepochopí.
Dcera čisté krve
Anne Bishop
Kniha na mě velmi zapůsobila svým zadumaným charakterem. Mám z ní zvláštní pocit. Jako by z ní dýchalo něco temného a zároveň mě k sobě připoutávala něčím světlým. Rozhodně stojí za přečtení.
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Celá série mě pohltila a nechtěla mě vůbec pustit ze svých spárů. Četla jsem ji celkem dvakrát. Clary a Jace jsou supr dvojka, ale srdcovka je Alec a Magnus (protože Magnus je prostě boží).
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Zrovna jsem knihu dočetla a můžu říct, že tohle je asi nejrozporuplnější dílo, co jsem kdy vzala do ruku. Toto je první kniha od J. P. Delaneyho, kterou jsem otevřela.
Četla jsem ji v originále, takže nevím, jaký je český překlad. Kniha byla čtivá a dobře napsaná. Akorát mě trochu iritovalo, že je hlavní hrdinka Britka, a přesto autor občas používal u slov americký pravopis (což je ovšem diskutabilní věc).
Asi do půlky knihy jsem fandila Claire. Fascinovaly mě popisy hereckých praktik i příběh samotný. Naskakovala mi husí kůže a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Claire mi ze začátku připadala sympatická. To, jak se dokázala vžít do role a stát se úplně někým jiným, jak bez mrknutí oka dala sama sebe všanc... to jsem obdivovala, soucítila s ní a trošku jí i litovala kvůli jejímu osudu. S postupem času mi však proměna "osoby Claire" v její roli začala připadat děsivá. Protože ačkoli byla Claire "stále při smyslech," nemohla jsem se zbavit pocitu, že začíná bláznit.
To, jak mixovala realitu a své vžití se do role, a co všechno by byla schopna v rámci svého hraní vykonat... Stále se ujišťovala, že je normální, ale přitom se chovala trochu jako psychopat. Stírala z vlastní vůle hranice mezi hraním a skutečným životem. Nejsem si jistá, jestli pro ni nějaké hranice vůbec existují, ačkoli autor párkrát naznačí, že asi ano, nikdy to není úplně jisté.
Ke konci už mě ty psychologické hry ubíjely. Čekala jsem ohromující finále a svým způsobem jsem se ho i dočkala, i když asi ne tak, jak jsem si představovala. Trochu znechucená (částečně i samotnou Claire, i vývojem situace) knihu odkládám. To, že znám najednou vraha, mi přijde jako Pyrrhovo vítězství.
Knize dávám pět hvězd kvůli propracované psychologii a všudypřítomým hrám, které autor se čtenářem neustále záměrně hraje, takže opravdu nevíte, na čem právě jste.
Indiana
George Sand
No, Indiana je rozhodně docela oříšek. Knihou jsem se fakt musela složitě pokousávat a kolikrát se mi chtělo zakřičet, aby se už ta Indiana konečně vzpamatovala.
Hřbitovní kvítí
Jan Neruda
Občas není nad takový ten pesimismus a černý humor, kdy se potkají dva červi, co žerou mrtvoly.
Babička
Božena Němcová
Babičku buď milujete, anebo nesnášíte, ale neexistuje nic mezi tím. Když jsem byla menší, milovala jsem ji, protože mi Babička připomínala moji vlastní babičku. Dneska ale, pokud se nad tím zamyslím, že by se mi někdo nastěhoval do domácnosti a všechno by muselo být podle něj... Samozřejmě je to čtivá kniha a jsou tam super postavy, jako například Viktorka. To ale nic nemění na tom, že mě některé části iritují a u jiných brečím. Jo, to je to kouzlo dobrých knih.