Hellboy komentáře u knih

Kafka meets latinskoameričtí revolucionáři. Total psycho.

1 21.02.2019

První čínská kniha, co jsem kdy četl, a jsem naprosto ohromen. Už ta úvodní pasáž z dob kulturní revoluce ukazuje, že autor dokáže čtivě psát asi úplně o čemkoliv. Obdivuju jeho schopnost podat relativně složité koncepty tak, že jsou naprosto srozumitelné i naprostým laikům (jako mně:)

9 21.02.2019

Tak trochu naivní příběh (hrdinka), ale největším problémem není přímočarý příběh, jako spíše literární styl. Zápletka sama o sobě by obstála, ale způsob, jakým je to napsané, mě iritoval. A tím nemyslím hovorový jazyk - ten mi přišel skvělý! Spíše přílišná popisnost, opakování některých věcí... člověk vždy dokáže odhadnout, co se na následujících stránkách stane. Tohle chtělo editora, který by do toho pořádně zasáhl. Ale kniha se dobře četla, na tom se asi shodnou úplně všichni, a studium japanologie zní fantasticky!

7 31.01.2019

Tohle je fakt zoufalý pokus o humor. Vono je hrozně pěkný číst si o místech, který člověk zná a sám tam chodí na pivo, ať už je to Květnice, Tetín, Půlka nebo Závist, ale to přece samo o sobě není důvodem pro vyšší hodnocení. Takže co zbývá? Zoufalé příhody o partě ynteligentů, ztracenců, kteří si v tom libují, a pokaždé, když se jim něco posere (každá druhá stránka), tak jsou s tím vlastně strašně spokojený. Udělali jsme mejdan pro policajty z protidrogovýho a přidali jim do jídla trávu, haha, chápeš, trávu! Nebo jsme šli dělat Mikuláše a přišli 4 Mikulášové, chápeš? Jakože ani jeden anděl nebo čert! Chápeš? Prdel jak sviň haha. NE. Uff. Nonic, někomu stačí k zasmání fakt málo. Ale tohle má s punkem a humorem pramálo společného.

1 04.01.2019

Saburo Sakai líčí druhou světovou válku, tak jak jsem ji doposud nepoznal: z pohledu "záporáka", letce Japonského námořnictva. Je prokázáno, že některé události v knize jsou lehce "přibarveny" či úplně vymyšleny, což dobře dokumentuje už jen počet sestřelených letadel - Sakai v knize udává, že dosáhl počtu 64 vítězství, oficiální japonské statistiky ale hovoří pouze o 28. Na tom však vůbec nezáleží. Tohle je věrohodný vhled do psychiky japonského pilota, který nikdy nezpochybní jediný císařův rozkaz, ať by byl sebetvrdší - jako například příkazy ke Kamikaze útokům, které přišly v roce 1944. Díky líčení této knihy lze najednou pochopit, jak se piloti cítili, a proč se k sebevražedným útokům dobrovolně hlásili. Sám Sakai navíc pocházel ze starého samurajského rodu (ostatně originální název knihy zní Samurai!), a vždy se řídil podle kodexu Bušido, který nedovoluje se vzdát, či pochybovat o pravdě nadřízeného. S tímto vědomím najednou působí použití atomových bomb proti Japonsku odůvodněně. Vojáci, jako Sakai, by se nikdy nevzdali. Válka by se táhla mnoho dalších měsíců. Statisíce dalších životů by byly ztraceny na obou stranách. Bylo potřeba to utnout.

4 28.08.2017

Zásadní kapitola naší historie, kterou je třeba znát. A tato kniha ji přiblíží skutečně důkladně, do detailu. Škoda jen, že Jiří Šulc není moc dobrý spisovatel, jeho jazyk je jednoduchý, má velmi malou slovní zásobu, pořád dokola užívá stejné obraty a situace. Jakmile popisuje historicky dobře doložené události, jde mu to skvěle. Ale jakmile dojde na popis obyčejných každodenních situací, tak rychle ztrácí dech a představivost. Stačí si všimnout, jak se určité věci opakují, jak často si postavy 1) vaří čaj (protože Šulc by je chtěl hrozně polidštit, nechat své jednorozměrné figury dělat něco, co jim dodá hloubku, lidskost, přiblížit je čtenářům, ale prostě mu schází představivost, takže je nechává stále dokola vařit si čaj a náhražkové kafe), 2) dělají poznámky (mít v ruce nebo na stole poznámkový blok a neustále si dělat poznámky, když něco zaslechnete nebo vás něco napadne, je prvním předpokladem pro práci v Gestapu), 3) mají "dokonale padnoucí uniformu" v případě Heydricha, případně "dokonale vyžehlenou uniformu" v případě někoho jiného (další doklad toho, jak moc jsou postavy neživotné, ploché, typizované, schází jim hloubka a tak se autor uchyluje ke stále stejným stereotypním obratům, aby je popsal.) Právě užívání podobných stereotypů mi čtení hodně ztěžovalo a trvalo dlouho, než jsem autorův styl (respektive absenci nějakého pořádného stylu) překousnul. Vylíčené události jsou totiž samy o sobě nesmírně zajímavé. Mám pocit, že ve stejném duchu napsaný čistě fikční román od stejného autora, by pro mě byl na pokraji nečitelnosti. Hodnocení nicméně nechávám vysoké, protože je důležité tuto kapitolu našich dějin znát a proto knihu i přes zmíněné stylistické nedostatky zájemcům doporučuju.

7 04.07.2017

Příběh z dob, kdy byl svět jednodušší - Západ dobrý, Východ zlý. Celá kniha je v podstatě obžaloba komunismu a současně óda na americký kapitalismus. Zní to hrozně, ale kniha je dost autenticky napsaná a autor dobře argumentuje, takže se čte velmi dobře. _____ Viktor Bělenko přelétl v roce 1976 s nejmodernějším sovětským letounem do Japonska a požádal o azyl v USA. Půlka knihy shrnuje celý jeho předchozí život v SSSR, od nejútlejšího dětství, až do okamžiku, kdy se to v něm definitivně zlomilo a převládlo v něm přesvědčení, že je komunismus naprosto zvrácená a nefunkční ideologie. Tato část knihy je zdaleka nejpoutavější, a má velkou šanci oslovit kteréhokoliv čtenáře, který se vůbec nemusí zajímat ani o letadla, ani o studenou válku, protože popisuje neskutečně tvrdé podmínky panující v Sovětském svazu, které si dneska nikdo z nás neumí ani představit: nedostatek základních životních potřeb jako je bydlení, jídlo, hygiena...a na druhé straně proklamace strany o bezplatné zdravotní péči, bezplatném vzdělávání, zaměstnání pro všechny, a péči o děti i staré. Jak dlouho člověk může tyhle lži snážet? Bělenko časem pochopil, že chyba není jen v Chruščovovi nebo Brežněvovi, ale v celém komunistickém zřízení, ve kterém se nedá žít. Když ho ale nemůže změnit, tak z něj musí vypadnout.... Druhá polovina popisuje Bělenkovy první měsíce v USA, kde poznával, kolik je pravdy na tom, co mu o této prohnilé zemi navykládali politruci doma v Rusku. Tato část je poněkud stereotypnější, protože je to pořád samé: Bělenko nemůže uvěřit, že je všude neskutečný dostatek jídla, dostatek benzínu, levné bydlení, velký výběr veškerého zboží, nemůže uvěřit, že supermarket je pravý, že to neni kulisa, "Potěmkinova vesnice", kterou na něj narafičila CIA... Samozřejmě že, ve srovnání s poměry ve Svazu to bylo všechno pravda, ale vyznívá to jako propaganda, nepokrytá óda, jak jsou Spojené státy úžasné a bez chybyčky. ____ Jako celek nesmírně zajímavá četba, která je v první řadě o příběhu člověka, který vyrůstal ve lži, ale dokázal ji prohlédnout a svým bezprecedentním činem se navždy zapsal do historie. V druhé řadě je to také skvělá, téměř povinná, četba pro fanoušky letectví. 80%

3 17.05.2013

Skutečně surrealistický román. Prvních padesát stran patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetl. Pak se příběh ubere úplně jiným směrem, což mě - přiznám se - zprvu mírně zklamalo. Ale celá kniha je naprosto výborná. Michal Ajvaz pracuje s jazykem tak jako nikdo.

3 19.09.2012

Hlavní hrdina Amisova románu, šedesátiletý oxfordský profesor Jake Richardson, si mě získal již od prvních stránek svou naprosto neuvěřitelně ironickou povahou - chlápek neustále komentuje idioty, kteří ho obklopují a pronásledují na každém kroku, neustále trousí sžíravé poznámky a celkově má dokonale prohnanou povahu. Asi nejvíc mě na knize fascinuje, nakolik je podobná skutečnému životu, především ve své nepředvídatelnosti, neuspořádanosti, chaotičnosti - nikdy není možné odhadnout, co si kdo myslí, kam vlastně směřuje, co se stane v další kapitole. Obyčejný příběh obyčejného člověka, kterého strašně štvou idioti a možná proto je má všude kolem sebe... 90 %

3 08.09.2012

Zvláštní, absurdní divadelní hra mého milovaného Borise Viana. Nesmírně jednoduchá zápletka, přesto mistrně rozvinutá a zpracovaná. Zaujme především patafyziky.

1 29.08.2012

Od Eda McBaina jsem před Vraždami pod stromeček nikdy nic nečetl. Měl jsem dojem, že produkce člověka, který napsal mnoho desítek románů, nebude asi úplně vysoká. Byl jsem příjemně překvapen - vyšetřování vražd, které vedou k mnohamiliardovému komplotu, postupuje poměrně logicky, a pěkně odesjpá. Není to ale typ knihy, ke které bych se chtěl někdy v budoucnu vracet. Nic víc v tom není, než vzrušení z hledání vraha - kdo za tím vším stojí. Hodnotím relativně vysoko asi proto, že jsem čekal, že to bude úplná blbost. Ale je fakt, že McBain to má hrozně v ruce, jeho psaní je velmi lehké, jeho styl mi sedl mnohem více, než třeba v případě Forsythova Šakala.

3 29.08.2012

Bulvár.. zajímavosti, zvláštnosti, legendy... Většina "informací" je zřejmě pravdivá, ale žádnou informační hodnotu nemají. Člověk si jen může říct, že i ty nejslavnější režiséři byli v mnoha ohledech skutečně ... zvláštní.

1 25.08.2012

Ideologicky odporná kniha, naprosto poplatná době. Nejhorší na tom je, že jde o dětskou knihu, takže děti byly již od mládí vystaveny náporu zvrácené komunistické ideologie. Příběh je téměř učebnicově vystavěn tak, aby odpovídal "požadavkům" na vhodnou literaturu: děj se odehrává v nedaleké budoucnosti, již dávno skončila doba kapitalismu, útlaku, vykořisťování a válek, nyní žije celé lidstvo v naprosté spokojenosti a blahobytu či dokonce přepychu (všechny obytné domy jsou autorem označovány jako paláce atd), všude létají aerotaxi, doprava letadlem přes půl zeměkoule trvá asi půl hodiny, veškerá výroba všeho je zautomatizována, všechny výrobní závody jsou dokonale čisté a stroje pracují potichu - prostě dokonalá utopie. Všichni lidé se mají rádi a celé lidstvo pracuje společně na velkých cílech - ne že by vymřeli bojovníci, ale nyní se soupeří s přírodou, s fyzikálními zákony - rozbíjí se atom, vědci rozbíjejí ledovou kůru Arktidy (z dnešního pohledu pracují na urychlení globálního oteplování:) Zcela v komunistickém duchu samozřejmě vůli lidstva nic neobstojí, takže dojde dokonce i na oživování mrtvých! A právě oživlou mrtvolou je hlavní hrdina příběhu, Leif Severson, člen Amundsenovy expedice k severnímu pólu z roku 1928, který na výpravě umrzl, (klinicky) zemřel, byl v budoucnosti objeven a oživen a objevuje krásu komunistického zřízení. Je zvyklý na meziválečné období, kdy ještě naplno probíhá vykořisťování pracující třídy... a vlastně celá první polovina knihy spočívá jen v tom, že mu nejrůznější postavy převážně ruské a české národnosti popisují vymoženosti budoucnosti - kam až soudružský pokrok dosáhl. A ačkoliv zde již všechny národy žijí v míru a dochází i ke spolupráci s Americkými vědci (či akademiky, jak je nazývá autor), tak zde je ještě patrný typický prvek dobové literatury - tedy nepřítel ze Západu, špion, zrádce, zpátečnický a nepokrokový vědec, vrah a člen tajné fašistické organizace, která usiluje o ovládnutí světa, který pronikne mezi mírumilovné soudruhy a sabotuje jejich bohulibou činnost. Druhá půlka knihy se věnuje dobývání kosmu - mimochodem Měsíc byl dobyt Sovětským svazem, a létá tam pravidelná linka z Moskvy třikrát týdně. Nějací vědci zachytí signální vysílání cizí inteligentní civilizace z oblasti Proximy Centauri a začne budování "mezihvězdného letadla". Zpátečnický vědec Watson mimochodem tvrdí, že tak blízko od planety Země určitě život není, a že bude nemožné vyvinout požadované poloviční rychlosti světla - sklidí samozřejmě jen posměch. Vtipný je na tom především fakt, že tento tmář má v současnosti (2012) stále ještě pravdu:) SPOILER: Celá kniha směřuje k vtipně stručné pointě... Když vesmírné letadlo doletí k planetě X, přímo před zraky astronautů se odehraje závěrečná bitva atomové války, v níž se dva národy (zastupující USA a SSSR) zcela vyvraždí - planeta je přejmenována na "Zneužitý atom". Opravdu výchovné... Pan spisovatel Babula je "kovanej komouš", který učí děti udávat své příbuzné a pěstuje v nich strach. Odporná kniha. Ale ilustrace Františky Škody jsou perfektní - ostatně kvůli nim jsem si knihu koupil především.

2 24.08.2012

Spoiler: Nedá mi to, než se zamyslet nad srovnáním s filmem Andreje Tarkovského. Obě díla mají totiž společné jen velmi, velmi málo, v podstatě jen výpravu do Pásma/Zóny. Ale důvody, postavy, zápletky, vše je jinak. A přesto jsou obě díla téměř perfektní, každé svým způsobem. Bratří Strugačtí vymysleli a propracovali svět Stalkera, a Andrej Tarkovskij si z toho vzal malý motiv, který posunul do zcela nové roviny, a z životní peripetie Rodericka Schoehardta je najednou příběh o jedné výpravě za tajemnou komorou, která plní přání. Kniha má podle mě mnohem propracovanější psychologii postav a logičtější motivaci jejich konání. Tarkovskij se až příliš soustředí na budování atmosféry, což se mu sice skvěle daří, ale zřejmě z nedostatku financí působí občas jeho film až příliš chudě - tedy oproti knižní předloze.

5 30.03.2012

Naprosto srozumitelná kniha, která rozebírá snad ze všech myslitelných stran problém falza v umění - především v malířství, ale autor svou teorii demonstruje i na hudbě či filmu. Je neuvěřitelné, jaké nesmysly dokázali někteří filosofové umění vymyslet, aby ospravedlnili, proč nejsou kopie a originály rovnocenné, přitom závěry Tomáše Kulky jsou naprosto jednoduché a logické. Jen to vymyslet a umět si to zdůvodnit... :)

1 30.03.2012

Asi úplně první román (ač má jen asi 120 stran) Stanislawa Lema z roku 1946, který mimochodem silně předznamenává jeho pozdější tvorbu. Na díle je docela výrazně cítit, že jde o prvotinu, především začátek je dost nelogický a hodně zkouší čtenářovu trpělivost. A i celý následující děj je vyprávěný jaksi neobratně... Hlavním hrdinou je novinář McMoore, který se úplnou náhodou octne ve společnosti špičkových vědců, astrofyziků a inženýrů z celých USA zkoumajících "areanthropa" tedy mimozemšťana z Marsu, který přiletěl/havaroval na Zemi. Veškeré okolnosti jejich výzkumu působí v dnešní době vyloženě směšně (například výzkum provádí celkem asi 7 lidí, nikdo jiný o nálezu asi ani neví, zapojen není ani prezident nebo armáda atd. Plus celý závěr vyznívá zrovna tak nepravděpodobně). Ale základní myšlenka není v určitých ohledech vůbec špatná. Jde o to, že Marťan vůbec nevypadá jako šedivý mužíček... ve skutečnosti se ničím nepodobá živočichům ze Země. A veškeré následné pokusy o komunikaci jsou tím pádem pekelně těžký... Tohle Lem fakt odhadl, poměrně dobře promyslel a rozvedl různé možné problémy, které při kontaktu s jinou civilizací mohou nastat, a hlavně dobře vymyslel vlastnosti tomu svému Marťanovi... a proto také novela stojí za přečtení. PS: Někde okolo strany 84 to překladateli několikrát ujelo a korektor si toho nevšiml - jméno Frazer je nastřídačku psáno správně, a ve tvaru Fraser. Několikrát! 75%

2 25.05.2011

Kniha víceméně sestává z prozaického přepisu několika prvních epizod; Konec, Ozvěny budoucnosti, Kryton a Já na druhou, které jsou oproti seriálové podobě lépe pospojovány, aby zanikla epizodičnost seriálu, pouze čas od času se Rob Grant a Doug Naylor vytasí s nějakým nápadem, který je oproti seriálu "navíc". Četba knihy je tudíž lehce zbytečná, jak už to často bývá u literatury podle filmové předlohy... ale pořád je to dost dobrá zábava, jinak to u Červeného trpaslíka ani nejde:) PS: Jak se z kapitána Hollistera stala kapitánka, nepochopím...

1 18.05.2011

Především první část o ranách osudu dopadajících na ctnostnou Justinu je nesmírně vtipné čtení při jehož psaní využil markýz de Sade značné vynalézavosti. Druhá část je mnohem jednotvárnější a nudnější příběh ženy, která to přes vraždění a sodomii dotáhla na samotný vrchol pozemských slastí, ale tady už se markýz prostě moc opakuje a svým pojetím už se mnohem více jedná o sadistickou erotickou literaturu, než zamýšlení nad chodem společnosti. I tak se jedná, stejně jako v případě první části, o výbornou kritiku církve, politiky založené na korupci a celkově nespravedlnosti světa. Celkově mám dojem, že Justina a Julietta je o něco lepší dílko, než "profláklých" 120 dní Sodomy. 75%

1 18.05.2011

Stejně zamotané, jako je tomu u Agathy Christie asi vždy... Vrah je dokonale a 100% neodhalitelný, kniha už je tak prostě koncipovaná. Z čeho pak pramení čtenářovo potěšení, když absolutně nemá šanci vraha odhalit? Asi jen ze závěru, ve kterém Hercule Poirot vysvětlí, jak na pachatele přišel. Ale i tak se mi tahle detektivka dobře četla. 70%

3 15.04.2011

Zajímavý experiment. Jinak se kniha označit nedá. Urban předkládá zajímavě rozehranou mystifikaci o rukopisech, ve které předkládá vlastní rukopisy, poměrně vtipně vysvětluje původ rukopisu zelenohorského i královedvorského a ještě reflektuje celý "žánr" literatury faktu. Jako experiment zdařilé, ale že bych se ke knize chtěl vracet, to ani ne. 70%

4 15.04.2011