Hathor89 komentáře u knih

„Takových dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set padesát“ a snažil se prostě přežít a zůstat člověkem. Pokud někoho zajímá fungování totalitního režimu, doporučuji k přečtení. Příběh jednoho dne (krátký spánek, těžká práce, ukrutný mráz, nedostatek jídla … ještě ke všemu šlichty ... a nelidské zacházení) a mrazilo mě. Navíc autor podává syrový popis dne, bez citů, vše hodnotí nepřímo … každý si udělá obrázek o protagonistech sám (a třeba ho během četby nekolikrát změní). Buďme upřímní, máme se dobře … a gulagy byly horší, než jak o nich čteme v této knize. Má první kniha od Solženicyna, po nějaké další určitě ještě sáhnu.

3 10.01.2017

Nádherná knížka, ke které se ráda vracím (a nejsem v rodině jediná). Není nádherné, jak jsou děti vynalézavé a jak je pro ně všechno jednoduché? Je škoda, že nás tyto schopnosti s věkem opouští.

5 08.01.2017

Při výběru knih ze seznamu povinné četby jsem tuto vynechala … a asi jsem udělala dobře. Nejsem si jistá, že by mě zaujaly filosofické pasáže, asi bych je četla jen z povinnosti. Teď mohu s klidným svědomím (i když co je vlastně svědomí) napsat, že se jednalo vskutku o nadčasové dílo. Některé myšlenky jsem musela přečíst víckrát, aby mi neunikl jejich význam, ale takto stráveného času nelituji. Kniha mi dala hodně námětů k přemýšlení, a když ji přečtu znovu, objeví se další.

4 20.11.2016

Dárek, který mě potěšil.
Rozhodně nejlepší částí knihy je vyprávění Minky, ghetto, koncentrační tábor, smrt blízkých … Emotivně vybarvené téma holokaustu, které patří k mým oblíbeným (nutí mě přemýšlet na tím, jak se cítili pronásledovaní lidé, jaký byl život v tehdejších letech … a jak si nemohu stěžovat, protože můj život je skvělý). Paralela s příběhem, který psala Minka, se mi také líbila. Jodi Picoultová otevřela (mimo jiné) knihou a postavou Sage diskuzi, která rozděluje společnost. Má cenu hledat a stíhat nacistické zločince po tolika letech (co si na nich vezmeme, můžeme jim odpustit)? Jasně říkám ano, vyhledávat a stíhat. Nechci, aby další generace viděly, že jsme je nechali bez povšimnutí jít. Ale i příběhy těchto lidí stojí za povšimnutí, proto se mi líbilo vyprávění Josefa.

4 06.11.2016

Spousta lidí se divila, že jsem tuto knihu ještě nečetla, tak jsem po ní konečně sáhla … a měla jsem to udělat dříve. Možná bych si ji v dětství tolik neužila (kdo ví, jak bych tuto pohádku vnímala), teď mi přinesla hromadu námětů k zamyšlení. A když ji přečtu znovu a znovu, vždy tam najdu něco nového. Kolikrát jsme v životě Malým princem? Kolikrát nechápeme svět kolem nás a děláme si ho složitějším?

Knihu jsem dostala, protože mám ráda židovskou historii a problematiku jejich pronásledování. Byla vcelku čtivá, se zajímavou zápletkou, pěkným vykreslením tehdejšího běžného života a Benátek. Takové odpočinkové čtení, pohádka pro dospělé. Určitě si přečtu i další knihy od tohoto autora.

Nikdy nepochopím, jak se něco takového mohlo dít … a jak dnes mohou někteří holokaust popírat. Děkuji všem, kteří se o své utrpení podělí s dalšími generacemi. Tato kniha ukazuje nacistické zlo pohledem předčasně dospělého dítěte. Strhující čtení, úžasné kresby (jestli toto mohu napsat o holokaustu). Místy jsem nevěřícně kroutila hlavou, místy jsem chtěla plakat … při závěrečném osvobození mě mrazilo (a to se mi u knihy dlouho nestalo). Četla jsem řadu knih s tematikou druhé světové války, tato patří určitě k těm nejlepším.

1 05.11.2016

Povídky jsou všeobecně poněkud opomíjený žánr, i když nevím proč, já je mám ráda. Jak to u takových knih bývá, některé povídky mě nadchly více, některé méně. Nejvíce jsem se bavila u Ivanky a Lenina. Ale hlavně příběhy Pana Svěráka jsou plné milého humoru a úžasných hrátek s češtinou. S chutí si přečtu další.

1 05.11.2016

Skvělá kniha, ještě lepší název. Takový návod pro život ... problémy lze řešit několika různými způsoby a největším úspěchem je osobní štěstí.

05.11.2016

Naprosto originální komiks. Autor ukázal, že i takový žánr může vyprávět o tak závažném tématu, jakým je holokaust. Nikdy nepochopím, jak se něco takového mohlo dít, jak mohli ostatní jen přihlížet … a jak to přeživším ovlivnilo celý zbytek života. Knihu jsem přečetla jedním dechem, který mi braly syrové popisy lágrů a geniální pojetí lidí jako zvířat. Je děsivé, že existují lidé, kteří holokaust popírají.

4 05.11.2016

Tato kniha dlouho odpočívala v mé knihovně. Nakonec jsem si ji přečetla až v dospělosti … a nelituji času. Sice je zařazována do kategorie pro děti mládež, ale myslím si, že i starší v ní najdou zalíbení. Mladší budou číst příběh o dívce, která hledá maminku, starší budou zhrozeni násilnou germanizací a poválečným vývojem v Německu. Četla jsem velké množství knih o druhé světové válce, tato mé city zasáhla nenásilným podáním z pohledu malého děvčátka.

1 05.11.2016

Moje první kniha od Terryho Pratchetta … a s chutí sáhnu po další. Zcela mě pohltil fantastický a promyšlený svět Zeměplochy, vykreslení Středu a Okraje, kouzel … a především skvělé jazykové hry a vtip. Mrakoplaš, Dvoukvítek, Zavazadlo, Smrť, draci (pokud na ně věříte), naprosto originální.

4 04.11.2016

Děsivá představa padesátých let v SSSR, nekompromisních praktik totalitního režimu a sériových vražd dětí. To mi kniha přinesla. Nebudu pátrat po historických nepřesnostech, těch si je vědom i autor. Nad syrovým popisem totalitarismu jen kroutím hlavou, kniha mě donutila přemýšlet o životě pod taktovkou Stalina, věčnou nedůvěrou a nejistotou. Napínavý, drsný a dynamický děj mě strhl a knihu jsem nemohla odložit. Je nepochopitelné, že NĚKDO popíral existenci zločinů a označil je za zhoubný obraz kapitalismu.

5 20.10.2016

Moje první kniha od Kinga. Povídky jsou všeobecně poněkud opomíjený žánr, i když nevím proč, já je mám ráda. Každou jednotlivou povídku bych musela hodnotit samostatně, ale jako celek na mě kniha udělala dobrý dojem. Nejvíc mě zaujaly povídky Zlý chlapeček, Ur, Nekrology, Míle 81, jasným vítězem se stala Duna, nejméně pak básně, které nebyly mým šálkem kávy. S chutí jsem si přečetla Kingův prolog ke každému příběhu, který mě zasvětil do jeho vzniku. Určitě po nějaké knize od autora ještě sáhnu.

1 19.10.2016

Kniha byla prvně vydána v 19. století … stala se námětem mnoha dalších děl … a stále má čtenářům co říct. Nadčasovost. Etika. Varování. Člověk prostě přírodu nepřemůže. A přitom si stále hraje s genetikou. Knihy H. G. Wellse umí přimět čtenáře k přemýšlení.

1 19.10.2016

Úchvatný příběh člověka, který hledá vlastní identitu, vyznává svobodu a „jehož domovem je cesta.“ Jestli byl blázen, nebo dobrodruh musí každý posoudit sám. Při čtení měl místy můj obdiv (hned bych sbalila batoh a vyrazila mimo civilizaci), místy jsem ho odsuzovala jako nezodpovědného člověka (na několikatýdenní putování, třeba do Santiaga de Compostela, vždy vyrazím s plánem, mí blízcí vědí, kde jsem – prostě nedokážu hodit všechno za hlavu, zbavit se prostředků a jít, kam mě nohy ponesou). Kniha se nedá srovnávat s filmem, který neumožní pochopit podstatu příběhu.

4 15.10.2016

Knížku jsem nemohla (a ani nechtěla) odložit. Při četbě jsem si neustále vybavovala historické události a postavy, které jakoby z oka vypadly některým postavám v knize a současným osobnostem veřejného dění. Jednoznačně doporučuji k přečtení všem lidem (kteří se bohužel nikdy nepoučí). Žel platil, platí a bude platit závěrečný zákon: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ Je děsivé, jak jsme zmanipulovatelní.

6 08.10.2016

„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo si v časech mravní krize zachovávají neutralitu.“ I kdyby nic jiného ... alespoň tento citát mě nutí k zamyšlení. Dan Brown má bravurní schopnost využít slavné dílo k převyprávění vlastního dobrodružného příběhu. Jeho knihy beru jako odpočinkové čtení, už jen kvůli velmi podobným námětům, i když mě lákají poznávat italské památky.

4 12.09.2016

Krásné příběhy o lidech, kteří sport milovali, obětovali mu kus sebe a něco dokázali i přes nepřízeň osudu (nebo třeba politiky, nedostatku financí). "Když neujedeš teď, neujedeš už nikdy v životě. Buď zvítězíš, anebo padneš. Ale nikdy v životě si nebudeš vyčítat, proč jsi to nezkusil." (Pár kilometrů od Terezína)

6 14.07.2016

Úžasný a silný příběh, který ve mně zanechal mnoho pocitů a stále mě nutí přemýšlet. Hra s pravopisnými chybami a deníkové záznamy - přesně to dodalo příběhu o ČLOVĚKU neocenitelný význam.

4 09.07.2016