Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98831/big_jeden-den-ivana-denisovice-m0B-98831.jpg 4.21554
Žánr:
Literatura světová, Novely, Historické romány

Vydáno: , Leda, Rozmluvy
Originální název:

Один день Ивана Денисовича, 1962


více info...
Nahrávám...

Komentáře (214)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče

jadran
09. června

Kniha, které jsem se až bál. A radši jsem ji poslouchal perfektně načtenou na dlouhé cestě v autě, kdy před oním nemilosrdně a přitom střízlivě vyprávěným příběhem jednoho dne nebylo úniku. Solženicyn nemusí přehánět, vymýšlet ani fabulovat, jeho pohled je zcela realistický a věcný, bez nějakých za každou cenu drastických zvratů. Nakonec, prožitek osmiletého pobytu v těchto táborech by mu nějaké "akčnosti" za každou cenu nedovolily. Přesně věděl, o čem píše. Komu se to zdá málo drastické a těšil se na bití, mučení a vraždění doporučuji jinou literaturu na toto téma. Zdánlivě nezúčastněný styl vyprávění nás nutí věci domýšlet a, jsme-li toho schopni, se aspoň trochu vcítit do pocitů jednotlivých osob, se kterými se postupně seznámíme. Přitom je to hluboká sonda do především ruské mentality, která je nám přes všechen soucit a pochopení k vězňům, kde jejich většinu tvořili Rusové, bytostně cizí a nepochopitelná. V tom je tato povídka aktuální i k dnešku. Gulagy sice úplně nebyly prvními tábory tohoto druhu (prvními byly ty, kam Britové za búrské války nahnali civilní obyvatelstvo, aby nemohli podporovat búrské partyzány), ale teprve sovětský režim dovedl tyto tábory k oné masovosti a dokonalosti, kterou nacisté později dohnali, ale nepředstihli. Vybavilo se mi Djilasovo tvrzení z jeho Nové třídy, že komunistický režim je vlastně ještě mnohem horší než byl starověký otrokářský systém. Gulag to potvrzuje naprosto dokonale. Nebudu tady opakovat to, co sem řada ostatních už perfektně napsala včetně nejsilnějších citátů, ale překvapuje mě jedno "zdvojené" hodnocení, že Solženicyn nenáviděl Sovětský Svaz a že ti vězni tam byli zavření na základě zákonů. A že se v nepříliš povedené "novele" neřeší fakt, že byli v gulagu i klasičtí kriminálníci. Byli, o jejich přítomnosti i postavení nad "mukly" je tam toho víc než dost. Je strašné, že tohle dneska někdo dokáže napsat, ale zase je to zcela menšinový názor. A abych přispěl svojí špetkou do společného mlýna, mně vyrazil dech onen kapitán druhé třídy a to tím, že za největšího gaunera pokládal onoho britského admirála, který mu poslal dárek k vánocům a tím se pro NKVD se stal rázem špionem. Solženicyn to příliš nerozpitvává, pouze to uvádí, ale je to další kamínek k tomu, abychom pochopili, anebo spíš nepochopili ruský způsobe myšlení...

Alisa1980
08. června

Pamatuji si, že jsem četla ještě na střední škole - 20 let? A dodnes si pamatuju ten pocit strachu, co jsem po celou dobu měla. Starost, aby neměl mokré boty, aby zbylo jídlo..... Přišlo mi, že autor popisoval časově tak měsíc a ne jeden den. Pro mě velice emotivní čtení.


Canniosh
25. dubna

Rozhodně asi emocionálně nejsilnější kniha, co jsem kdy četl; a to jsem ji četl minimálně 3x, abych si uvědomil všechny události, o kterých se zde Solženicyn zmiňuje. Ani bych nevěřil, jak detailně jde popsat jeden jediný den, ať už kdekoliv, zde konkrétně tedy v jednom z táborů v Gulagu. To, co se tam dělo, to bylo ve skutečnosti asi ještě horší, ale i děj knihy dostatečně naznačuje, jaká zvěrstva se tam děla (a někde na světě asi dějí dodnes). Určitě doporučuji každému, nejde o nijak rozsáhlou publikaci, ale co se týče obsahu, tak určitě jde o to nejlepší, co se bylo kdy napsáno. Tedy upravuji - doporučuji každému se silným žaludkem.

Janina2609
13. dubna

“Nač je ti svoboda? Na svobodě ti poslední zbytek víry zaroste hložím. Raduj se, že jsi ve vězení, tady máš čas pomyslet na duši…”
Asi autobiografický a tím i autentický popis jednoho dne v gulagu. Dobře se četlo, bavilo, líbila se mi, i přes tu všechnu bídu života, naděje na konci románu.

janka2000
28. února

U této knihy mě příjemně překvapilo, s jakým nadhledem vlastně vypráví život člověka vězněného v tamto pracovním táboře. Pociťovala jsem ohromnou pokoru vůči hlavnímu hrdinovi, který je se svým osudem srovnáný a snaží se žít v těchto podmínkách co nejlépe, zároveň však je velmi humánní a pomáhá ostatním. Zajímavé čtení, které se nebojím doporučit.

Apo73
13. února

Trochu jsem se bál, abych tomu nemusel dávat povinné hvězdičky - ono Nobelova cena je Nobelova cena. Ale opravdu jsem se nemusel nutit. Silné tím, jak je to syrové, v podstatě dokumentární zachycení života v Gulagu, ohraničené jedním dnem. Díky tomuto nápadu je to koncentrované svědectví, o kterém ani na vteřinu nepochybujete, že vychází z vlastních zážitků. Bohužel. A přitom ty hrůzy jsou vylíčeny velmi civilně, žádný patos, a to právě tomu dodává tu sílu. Rozumím tomu, že pokud to byla jedna z prvních knih tohoto druhu, tak nobelovská porota zvedla ruku, nedivím se, že Solženicyn musel utéct ze SSSR - myslím, že Souostroví Gulag jako opus magnum už je strukturovaná obžaloba. Toto je střípek, který zvedl a který šokoval. Je to síla.

ItalkazTerstu
01. února

Skvěle popsané svědectví z gulaku. Autentický text.

valda
04. února

(+ SPOILER) Četl jsem první díl Souostroví Gulag. Solženicyn tam detailně a drsně popisuje realitu vězeňství v Rusku.
Tento příběh, jak název napovídá se odehrává v jednom dni. Odsouzený jej prožívá v Ruském gulagu. Dost mě překvapilo, jak je román střídmý vzhledem k syrové realitě, kterou popisoval Solženicyn v Souostroví. Vězeň schraňuje jídlo, získává co nejvíce času na spánek, společně s ostatními staví nový příbytek, snaží se ohřát, kde to jde. Ale vlastně si tak nějak žije a nic moc se neděje. Později jsem pochopil, že autor román napsal takto jemně, protože záměrem bylo vydat jej v Rusku a dokázat tak nastartovat diskuze nad tímto tématem. Autorovi se to nakonec podařilo a román opravdu na několik let vyšel, což je celkem neuvěřitelné, vzhledem k obrovské cenzuře.
Solženicyn je pro mě velký hrdina, ale musím říct, že tento román je důležitý spíše proto, co tím Solženicyn dokázal. Pokud chcete poznat realitu Ruského gulagu, tak bych sáhnul raději jinam.

1 ...