Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98831/jeden-den-ivana-denisovice-m0B-98831.jpg 4.31433
Žánr:
Literatura světová, Novely, Historické romány

Vydáno: , Leda, Rozmluvy
Originální název:

Один день Ивана Денисовича, 1962


více info...
Nahrávám...

Komentáře (186)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče

iatros
27. května

Solženicynova kniha je zajímavé svědectví o tom, že člověk si zvykne opravdu na všechno a někteří lidé si i v takové mizérii dokážou najít malé radosti, něco pozitivního, něco pro, co má smysl žít - a právě díky tomu dokážou přežít. Zároveň nám Solženicyn ukazuje - a to se mi také líbilo - že ne všichni dozorci jsou bezcitná monstra vyžívající se v utrpení, ale obyčejní chlapi, kteří při službě na takovém místě vyhlížejí konec dne stejně úpěnlivě jako sami vězni. Poselství knihy přesně vystihuje ve svém komentáři KejmlP.

Egertová
22. dubna

Není nad Ivana Děnisoviče.


KejmlP
06. dubna

Moc pěkná kniha, která mě v lecčems překvapila. Už dlouho jsem uvažoval, že si ji přečtu. Očekávání bylo asi takové, že dostanu příběh typu "Krvavé jahody". Drsný příběh ze sibiřských plání se spoustou krutosti, mrtvými a nesamozřejmostí lidského života. O to víc mě překvapilo, že jsem dostal něco úplně jiného. Tohle není příběh o krutosti, je to příběh o naději.
Lágr zde není to, co čeká kdejaký čtenář vyburcovaný krutými a ještě krutejšími příběhy o stalinských táborech, kde se neděje nic jiného než znásilňovaní a mlácení. Není o vyhlazování. Ano, život zde nemá příliš velkou cenu. Ale jde spíše o místo, kde se lidé snaží přežít, spolupracovat, kde existuje naděje na život venku. Lidé mohou být propuštěni. Dozorci jsou často cyničtí, ale nesnaží se vězně zabít. Solženicin popisuje spíše hierarchii a systém vztahů mezi obyvateli tábora. Jde také o socialistický román, ostatně sám Chruščov se osobně zasadil o jeho vydání. Velká část je o tom, jak vězni s nasazením pracují, vlastně i navzdory prostředí, se snaží dělat svoji práci jak nejlépe dovedou, a to s nmaximálním možným nasazením, i když jim to leckdo komplikuje. V táboře existuje hierarchie, a kdo ji dodržuje a hraje hru tak jak má, může si v ledasčem přilepšit.
Základní myšlenka díla je velice silná, a vynikne v závěru. Jak málo stačí k lidskému štěstí. Jak málo člověk potřebuje k tomu, aby se dokázal radovat. Za jakýchkoliv okolností. Na konci románu má za sebou Šuchov úspěšný den. A vlastně si říkám, zda má na konci dne alespoň polovina dnešních lidí takový takový pocit spokojenosti, jako měl hrdina tohoto románu. Vlastně o tom dost pochybuju.

ViolettaCh.
06. dubna

Výstižný popis toho, jak to vypadalo v gulagu, a to z pera nepovolanějšího - autora Souostroví Gulag. Rozhodně to stojí za přečtení.

slawa.cap
30. března

Poslouchal jsem jako audioknihu.
Trochu jsem se toho bál, že to bude koncentráková (pardon, kárná) depka. Nakonec je z toho "příjemný" příběh o nepříjemném období života/dějin. Popis ledového pekla, všeobklopující mráz a beznaděj, přesto je příběh tak nějak přívětivý, a od druhé poloviny skoro až radostný. Kárové si prostě dokázali najít to svoje štěstí a malé radosti kdykoliv to jen šlo.
Chvílemi mi příběh evokoval Krále Krysu, ale kdybych je měl mezi sebou srovnat, tak Solženicynův příběh rozhodně ztrácí.

lordchaos
26. března

Když to budete mít v životě někdy naprd, sáhněte místo vodky po Solženicynovi. Možná zjistíte, že by to mohlo být daleko horší.

RMarkéta
26. března

Na jeden den v gulagu toho bylo až dost, aby si člověk mohl udělat představu, jak to tam chodilo. Kniha líči opravdu jen jeden celý den. Příběh to není nijak komplikovaný. Děj plyne v poklidném tempu, o to to možná bylo horší. Při čtení jsem si uvědomila, co vlastně mám a že to není samozřejmost a jakou to má pro mě hodnotu. Jsem za to vděčná.

Surikata369
19. března

Tady si opravdu prožijeme jeden celý den v gulagu. Rozhodně zajímavě pojato.

1 ...