Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98831/bmid_jeden-den-ivana-denisovice-m0B-98831.jpg
4
1746
234
Dnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Один день Ивана Денисовича , 1962
více info...
Přidat komentář
Celá kniha byla celkově docela šedá, nijak výrazně se mě nedotýkala, ale poslední stránka mě totálně dostala. Už se "těším" na Souostroví Gulag
K této knížečce jsem se po letech velice ráda vrátila. Forma krátkých povídek tomu ulehčuje a těžké téma se dobře čte. Z degradace člověčenství člověka až mrazí...jsem ráda za dobu a místo (i když né tak úplně od obojího) ve které žiju...hodnoty jsou trochu povrchnější, ale o to pohodlnější život... :)
Určitě tato kniha měla za úkol šokovat lidi a ukázat, jak to probíhalo v ruských pracovních táborech. Ale nezúčastněný pohled autora na hrůzy tohoto místa na mě bohužel zapůsobil úplně opačně. 3*
V knize nejsou žádné dramatické zvraty, žádné krvavé a brutální scény. Celý děj plyne zdánlivě pokojně a klidně, tím spíš, že hlavní hrdina se sám tak chová, protože si už jaksi zvykl, ví, že jinou možnost nemá a chce přežít. Ale těm, komu děj připadá nemastný, neslaný a nezáživný, bych poradila, aby si zkusili představit spoustu takových dní za sebou. Některé třeba tak klidné nebudou, ale bude jich hodně. Třeba kolem devíti tisíc, což je 25 let. Ale i deset let je dlouhá doba. Četla jsem, že jeden maďarský voják z druhé světové války, byl z gulagu propuštěn v roce 2001! Pro něj to určitě nezáživné nebylo.
A kniha není psána v první osobě, jak tady někdo píše, ale ve třetí.
Čakal som od nej oveľa viac a asi preto ma tak neočarila. Opisy jedného dňa Ivana Denisoviča boli pre mňa nezáživné a málo zaujímavé.
Krátké, čtivé - ideální pro studenty k maturitě. Mě osobně nejvíc zarazila degradace lidství, působivé, nicméně méně děsivé, než jsem čekala.
Hodně podobné Zápiskům z mrtvého domu. Ivana jsem četla až potom a přesto mě zaujala.
Jako adolescent jsem ji ještě za "soudruhů" četl jak jinak, než v samizdatové podobě. Pro mě tehdy nepochopitelný děj byl bijící kladivo a hluboký dojem z příběhu zase dláto, které tepalo do mé najivní a neznalé duše výstrahu před zbožňovanými nadlidmi s rudým, hnědým, či jiným barevným odstínem...
co ja viem... uvedomujem si vyznam, myslienku, jazyk a vsetko pre co je tak velmi cenena ale mne to prislo nemastne neslane a nieco mi na tom chybalo... nevedelo ma to chytnut, sorry...
do mě se vryla tato myšlenka: tady na severu malta zmrzne rychleji od mrazu, proto je tu tak těžké stavět domy. Hodíte lžící maltu, za chvíli v tom lupne a už tu cihlu nikdy neutrhnete...
Nepředstavitelná věc pro člověka, který někdy něco stavěl:)
Povídka, za kterou dostal autor Nobelovu cenu za literaturu z roku 1970, byla napsána na základě jeho skutečného pobytu v koncentračním pracovním táboře Gulag. Je částečně autobiografická a je postavena na vyprávění vězně, který byl za války zajat německou zrmádou, ale kterému se podařilo ze zajetí uprchnout. Po návratu ke své jednotce byl tajnou policií označen za špióna a odsouzen k trestu deseti let v pracovním táboře. V táboře je tvrdý, až nelidský režim, na který si nováček velmi těžko zvyká. Hlavní hrdina, celým jménam Ivan Děnisovič Šuchov prožil po různých táborech po Sibiři už osm let a zanedlouho ho čeká propuštění. Ze zkušeností ostatních vězňů však ví, že takové, jako je on, buď pošlou do vyhnanství, nebo mu připíšou další "desítku". Tábor ovládají zločinci z povolání, kteří si na úkor "pracantů" zlepšují životní podmínky. Člověk však musí držet jazyk za zuby, nebo ho "orgáni strčí do korekce" , což je kamenné vězení, kde se netopí a kde i v létě je mráz několik stupňů pod nulou. Po několika dnech v korekci si člověk "užene" nemoc, doživotní následky, nebo i smrt. Povídka je postavena na vyprávění v 1. osobě po jeden den od Budíčku po večerku. Ukazuje na charaktery lidí po mnohaletém věznění. Někteří spoluvězni si dosud uchovali hrdost a lidskou tvář (žijí podle pravidel civilizace). Jiní se v zoufalství schylují k ponižujícímu chování (vylizují misky po jídle nebo chodí "práskat k bezpečákovi"). Tekto popisuje autor život ve vynálezu bolševické moci, ze kterého není úniku (jediným útočištěm je smrt).
tohle řadím jako čtvrtou nejlepší ruskou knihu....... denisovič je "pekelná cesta" - super čtení
Štítky knihy
koncentrační tábory gulagy zfilmováno Sovětský svaz pracovní tábory rozhlasové zpracování totalitní režimy zločiny komunismu
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 2 792x |
| Čtenářské výzvě | 354x |
| Doporučených | 159x |
| Knihotéce | 592x |
| Chystám se číst | 637x |
| Chci si koupit | 88x |
| dalších seznamech | 22x |
Typická Ruská tvorba - děs, bída, beznaděj. Stále si myslím, že kniha stojí za přečtení, byť se může zdát zdlouhavá. Nutí totiž k zamyšlení a to je, dle mého názoru, jedna z hlavních funkcí literatury.