Rakovina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30575/rakovina-30575.jpg 4.5144
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Tatran (Bratislava)
Orig. název

Rakovyj korpus, 1967

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Rakovina

Přidat komentář
Marekh
27. srpna

Jedná se o první knihu, kterou jsem četl od Solženicyna. Hlavní postavou je OLEG KOSTOGLOTOV, který v polovině 50. let přichází na onkologickou kliniku. Zde se seznamuje s různými lidmi - se členy strany i vyhnanci. Na klinice se také zamiluje.. Autor nedotáhl vyprávění jedné osoby do úplného závěru, takže nakonec jsem se nedozvěděl jednu důležitou informaci, která mne zajímala. Možná to ponechal na čtenářově fantazii. Knihu hodnotím na 100 %.

Rakovina - už samotné slovo ve mě nahání hrůzu a chvěju se jen při jeho vyslovení. Mám pocit, že v poslední době je hodně lidí postiženo rakovinou různého druhu. Pacienti musí většinou podstoupit ozařování, což musí být pro ně hodně vyčerpávající. Někteří lidé postiženi touto zákeřnou chorobou se uzdraví, jiní bohužel podlehnou. Záleží také na tom, jestli je včas zahájena léčba. Důležitý je také psychický stav pacienta. Pokud má podporu rodiny, kamarádů a přátel, tak je na tom rozhodně lépe než člověk, který tuto podporu nemá. Vzpomínám si v této souvislosti na babičku, která zemřela na rakovinu. Mám v paměti, že si koupila bylinky a jimi se snažila utěšit svou bolest. Řekl bych, že bylinky ji trochu pomáhaly od bolesti, ale rakovina už byla v pokročilém stadiu, takže vyhlídky na uzdravení byly minimální, ale stále jsme doufali. Jak se říká, naděje umírá poslední, ale bohužel, babička této zákeřné nemoci podlehla.

DeepSea21
17. dubna

Těžké téma které bylo mistrně zpracované.
Možno číst i jako alegorii na tehdejší politickou situaci.


Abroš
18. února

Skvělý autobiografický román z prostředí onkologie.Dobře se čte,jen je to smutné téma.

jozik_v_tumane
07. ledna

Objev. Značnou část románu jsem četl takříkajíc s otevřenými ústy, s velkým nadšením, občas jsem si i vypisoval pasáže. Některé celé kapitoly v prvním dílu byly "fakt jízda" (14 Soudnictví, 16 Absurdity). První díl mi přišel celkově lepší než druhý. Hlavně ke konci to nějak ztrácelo grády. Předposlední kapitola 35 – návštěva zoo – nezajímavé. Závěr (dopisy) jsem nějak nepochopil. Škoda toho nijakého konce, jinak skvělý román, jeden z nejlepších, co jsem četl. P. S. Jak už tu někdo podotkl, je dobré to číst po Jednom dni Ivana Děnisoviče. Čtenáři to dobře dokreslí Kostoglotovovu minulost, protože je to v podstatě jedna postava. P. P. S. Krásné vydání (1992) a skvělý překlad – díky!

čef
29.04.2018

Životy a umírání různorodých pacientů na onkologii kdesi v Rusi, v zemi plné divizí žen bez mužů, lágrů a vězňů, zvůle a nenávisti, v době krátce po smrti Stalina. Stejně jako dnes zajímají hrdiny románu kromě plného břicha, touhy po zdraví a sexu, také proč, nač a pro co jsou lidé na světě - peníze, láska, práce, Bůh, budování komunismu resp. mravného socialismu, svobodné vůle - nebo co jiného, více univerzálního? Samozřejmě ani Solženicyn jako mraky jiných zde nemohl najít definitivní odpověď, avšak nechává nám snad naději, že někde existuje něco, co dá i našim životům nějaký vyšší smysl, který by se nám možná i líbil. Existencionální román, na který stejně jako na Souostroví Gulag a Jeden den Ivana Děnisoviče určitě nezapomenu.

Dresia
05.02.2018

Jeden z nejlepších románů vůbec.

druzickaster
16.08.2017

Nevím odkud začít. Název sám napovídá, že to nebude zrovna humorné čtení. Kniha je smutná popisující lidksé neštěstí v nemoci až na dřeň. Popisuje osudy lidí, kteří by v civilním životě neměli nejmenší šanci se potkat a poklábosit spolu. Jeden mukl druhý strážný z Gulagu, třetí stranický hodnostář a v tomto mikrosvětě utrpení si byli všichni rovni, ne ani tak před bohem, před ním by si měli být rovni i mimo nemocnici nebo ne???, jako před tou zlou a nekompromisní nemocí, která se neptala kdo je kdo a čím byl.
Když jsem knihu četl, vracel jsem se do svých 15 let kdy jsem byl v nemocnici ač s naprosto banálním zákrokem a velmi živě se mi vybavily některé momenty tak jak je prožíval hlavní hrdina Kostoglotov. I když byl to hlavní hrdina? Nebyli hlavními hrdiny všichni ti nemocní a jejich lékaři a sestry a sanitářky?
Kniha se nečte úplně jednoduše, je psána svižně, ale někdy je toho na jednoho prostě moc, ale i tak jsem moc rád, že jsem ji četl.

daniil7566
27.01.2017

Ta atmosféra...brrrr

1

Doporučujeme

Ještě jsem to já
Ještě jsem to já
S tebou už nikdy
S tebou už nikdy
Pitná kúra
Pitná kúra
Zmizelá
Zmizelá