Rakovina

Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30575/rakovina-30575.jpg 4.5121
Originální název:

Rakovyj korpus (1967)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Tatran (Bratislava)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Přidat komentář
čef
29. dubna

Životy a umírání různorodých pacientů na onkologii kdesi v Rusi, v zemi plné divizí žen bez mužů, lágrů a vězňů, zvůle a nenávisti, v době krátce po smrti Stalina. Stejně jako dnes zajímají hrdiny románu kromě plného břicha, touhy po zdraví a sexu, také proč, nač a pro co jsou lidé na světě - peníze, láska, práce, Bůh, budování komunismu resp. mravného socialismu, svobodné vůle - nebo co jiného, více univerzálního? Samozřejmě ani Solženicyn jako mraky jiných zde nemohl najít definitivní odpověď, avšak nechává nám snad naději, že někde existuje něco, co dá i našim životům nějaký vyšší smysl, který by se nám možná i líbil. Existencionální román, na který stejně jako na Souostroví Gulag a Jeden den Ivana Děnisoviče určitě nezapomenu.

Dresia
05. února

Jeden z nejlepších románů vůbec.

druzickaster
16.08.2017

Nevím odkud začít. Název sám napovídá, že to nebude zrovna humorné čtení. Kniha je smutná popisující lidksé neštěstí v nemoci až na dřeň. Popisuje osudy lidí, kteří by v civilním životě neměli nejmenší šanci se potkat a poklábosit spolu. Jeden mukl druhý strážný z Gulagu, třetí stranický hodnostář a v tomto mikrosvětě utrpení si byli všichni rovni, ne ani tak před bohem, před ním by si měli být rovni i mimo nemocnici nebo ne???, jako před tou zlou a nekompromisní nemocí, která se neptala kdo je kdo a čím byl.
Když jsem knihu četl, vracel jsem se do svých 15 let kdy jsem byl v nemocnici ač s naprosto banálním zákrokem a velmi živě se mi vybavily některé momenty tak jak je prožíval hlavní hrdina Kostoglotov. I když byl to hlavní hrdina? Nebyli hlavními hrdiny všichni ti nemocní a jejich lékaři a sestry a sanitářky?
Kniha se nečte úplně jednoduše, je psána svižně, ale někdy je toho na jednoho prostě moc, ale i tak jsem moc rád, že jsem ji četl.

daniil7566
27.01.2017

Ta atmosféra...brrrr

genie
06.07.2016

Jestli pro mě bylo v rámci čtenářské výzvy něco skutečnou výzvou, pak to bylo tohle dílo. Atmosféra kliniky, politické prostředí a osudy hrdinů - velmi působivé.

moneta
05.01.2016

zážitok na celý život... a zo záveru mám zimomriavky vždy, keď si naň spomeniem...

Bezantina
30.11.2015

Pro mě zajímavé čtení, hlavně z důvodu, že jsem profesionální zdravotník.. I přes pro mne nudné omáčky ideologických plků a těžce komunistické prostředí, bych knihu zařadila do povinné četby pro všechny zdravotníky..

RimmerCZ
01.09.2015

Ze začátku to na mě dost silně působilo a lehce jsem zvažoval, zda knihu neodložit. Doopravdy jsem to ale udělat nechtěl, tak jsem četl dál. Pozdě jsem si buď zvykl a naladil se na poněkud pesimističnější a nezvyklou vlnu, nebo Solženicyn přeci jen tématu nemoci věnoval menší prostor, resp. naředil toto téma dalšími linkami, které byli velmi zajímavé.
Jsem velice rád, že jsem již přečetl Souostroví Gulag a Jeden den Ivana Denisoviče a to přesně v tomhle pořadí, protože při četbě jsem rozpoznával odkazy a styčné body všech děl. Rakovina vše završuje tím, že účtuje se všemi lidmi a tématy - otázka života a smrtelné nemoci vše překonává. Také je zde prostor pro to, tváří v tvář smrti řešit jiné otázky než politiku a morálku a Solženicyn ukazuje, že vždy nebyl a není jen zapáleným kritikem sovětské společnosti, prožíval a umí psát i "lidských" záležitostech

Thanyss
13.03.2015

Pan Zola promine, ale kromě něj mám slabost ještě pro ruské autory. Totalita a onkologická klinika. To už je slušný šálek deprese, který je navíc říznutý osobními autorovými zkušenostmi a dostává tak punc ledové reality.
Místo, kde se může setkat vyhnanec, politický pohlavár i ideologický zaslepenec a kde si jsou náhle všichni na určité úrovni rovni. Každého z nich totiž rozežírá rakovina a svým způsobem jsou pokusnými králíky při nových způsobech léčby, o jejíchž účincích je zatím pramálo známo z dlouhodobého hlediska a tak jsou pacienti vesele bombardování ozařováním a pumpování hormonálními injekcemi.
Místo, kde propuštění domů může mít dva důvody - buď jste dostatečně vyléčeni, že už nepotřebujete akutní lékařskou péči anebo vás pouští umřít mimo nemocnici, jelikož jste beznadějný případ a jen zabíráte lůžko dalším.
Surové, komunistické, depresivní, šedé, neuvěřitelně čtivé a těžko zapomenutelné.

Koňadra
23.11.2014

Solženicyn na váš chrbát naloží peknú dávku šedi. Ako mlynár vrece s múkou. Kolená sa vám nevyhnutne podlomia. O tom je táto kniha, po prečítaní sa ťažko vyháňa z hlavy. Šeď ale nie je priemer. Šeď je farba systému, budov i duší liečiacich sa. Budete mať pocit, že slnečné počasie vymrelo. Veľmi, veľmi dobrá kniha.

Aaron Lewis
14.08.2014

To bylo kruté. Takový přesně to, jak začíná medicína, všichni jsou do toho strašně hrr, jenže ony se ještě neznají následky, ha, v tomhle případě ozařování. Hnusné, šedivé, komunistické… takže tedy dobré:).

iVca.v
07.12.2013

Drsné osudy většiny postav a rakovina všude kolem.. Tato kniha mě hodně pohltila a ještě dlouho po přečtení jsem o ní stále přemýšlela.

lusila
26.06.2013

Skvelá kniha, nielen o rakovine .

rasputin
09.04.2013

Trochu mi dělalo zezačátku problém orientovat se ve jménech a postavách, ale to je nejspíš jen problém s mou pamětí na ruská jména........ Pan Složenicyn mě donutil zamyslet se nad sebou samým. Jestli jsem měl někdy smíšené pocity, pak to bylo právě z této knihy. Nejenom strach z neznámé nemoci, ale i pokora a úcta. Tahle kniha mne dost zasáhla a hodně ovlivnila mé smýšlení a myšlení.

Yorika
12.03.2013

Tato kniha mě velice zasáhla.I když zpracovává bolestné téma boje s nevyléčitelnou rakovinou,má zvláštní atmosféru,která vás vtáhne do děje a už nepustí.Pro mě literární zážitek.