HanaNov komentáře u knih

Původně jsem chtěla dát 3*, ale ten epilog mě tak rozsekal, že musím dát za 4* a vrhnout se na další díl, jak se to bude vyvíjet..

Z mého pohledu je tajemný labyrint skvělé téma a námět na dobrý příběh, ale tak nějak mi to nepřišlo plně využité a dotažené. Možná už nejsem na literaturu pro náctileté?:) Plac, labyrint, podivné vraždící bytosti, kódy, myšlenka zvráceného experimentu, to je jedna velká paráda! Samo o sobě by to bohatě stačilo, ale autor jde ještě dál a přidá navíc zkázu lidstva a jakousi nevysvětlitelnou nemoc. V tomto bodě se mi popravdě trochu zkazila chuť a hodnocení šlo dolů, protože čeho je moc, toho je příliš.
Kniha se dobře čte, byť nejprve mi vadil slang placerů. Pak jsem se s tím ale tak sžila, že mi třeba slovo "čóni" úplně samo šlo na jazyk, jakmile jsem viděla nějaké kluky pod okny:) V závěru bych uvítala lepší vysvětlení, ale třeba se ho dočkám v dalším díle..

1 21.08.2020

Jeden muž a kolem něho dvě silné ženy - soupeřky s velkými tajemstvími, obě podivně pokřivené, obě dělají, že jsou někým jiným a obě velké manipulátorky. Chudák hlavní hrdina tak jako jediný neví, co se kolem něho vlastně děje. A je to boj na ostří nože, obě ženy totiž neváhají použít veškeré zbraně.
Kniha se moc dobře čte a je velmi chytře napsaná. Každá další kapitola o trochu víc naznačuje, že není všechno tak, jak se zdá, a pomaloučku polehoučku odhaluje příběhy vystavěné na lžích. A úplný závěr, to je poslední kapka...

4 13.08.2020

Z Kříďáka jsem byla hodně zklamaná, Jáma mě poměrně mile překvapila, byť duchařinu moc nemusím. Jáma je rozhodně ve všech ohledech lepší než Kříďák a věřím, že další kniha bude ještě o něco lepší.
To nejlepší je na Jámě vyprávěcí styl. Autorka je skvělá vypravěčka, má dar slova, používá krásné obraty a dokáže několika slovy dosáhnout konkrétních představ. Navíc střídání časových rovin a postupné odkrývání toho, co se vlastně stalo, přináší obrovské možnosti zvratů a překvapení. To sice mohlo být využité mnohem víc, ale mně tenhle styl prostě baví:) Co se týče postav a příběhu, tam už tolik spokojená nejsem, postavy mi byly téměř všechny nesympatické, nedokázala jsem se s nimi sžít a věřit tomu, jak se rozhodují a co dělají. Příběh byl trochu přitažený za vlasy, hlavně mě nebavila výplňková a zcela zbytečná linka s Glorií a Špekounem, která byla jako vystřižená z laciného mafiánského braku. Naopak jsem se vždycky těšila na prostřihy do minulosti, které byly barevné, zajímavé a měly svou atmosféru, bohužel přítomnost oproti tomu působila fádně, nudně a ospale.

Jáma se moc dobře čte, ale opět (jako v případě Kříďáka) je to takový jakoby vykonstruovaný chladný příběh, co čtenáře úplně nepohltí. Duchařinu nemusím, ale úplně si umím Jámu představit jako námět pro film - horor: ospalé maloměsto s děsivým tajemstvím, divné postavy, tajemné vraždy, proměny dětí, návraty ze záhrobí..
Za mě tak 3,5*

1 31.07.2020

Z mého pohledu je Loutkář o něco lepší než Hadrový panák. Celkově uvěřitelnější příběh i motiv (i když...), snesitelnější postavy i pochopitelnost jejich myšlení a jednání, nicméně opět vykonstruované až hrůza - tuna mrtvých, ale efekt strachu a napětí nikde. Je to takový průměr: ostříleného čtenáře asi úplně nenadchne ani ničím nepřekvapí, ale vcelku příjemně se to čte. Milým oživením je postava Damiena Rouche, která je živoucí a prostě baví. A velmi působivá je vražedná scéna v kostele, ta je rafinovaně a efektně vymyšlená, bohužel popsaná není úplně šťastně, takže si ji čtenář zas tak moc neužije, protože zpočátku nechápe, co se vlastně děje.
Celkově tak 3,5*

5 22.07.2020

Šelma se mi dostala do ruky až po Hračkářovi, takže přečteno v nesprávném pořadí, mně to ale nijak zvlášť nevadilo:) Hračkář byl takový netradiční, dobře se mi četl a líbilo se mi spojení s vědou, ale celkově to bylo šíleně přitažené za vlasy. Co říct o Šelmě? Je to úplně to samé, vpodstatě jako by šlo o jeden mustr..
Hlavní postava je mi nesmírně sympatická, to, že je Theo vědec, který se někam přichomýtne, aby řešil vraždy, je prostě dobrý nápad. Využívání vědeckých postupů a teorií, i ten odbornější slovník, to všechno mi připadá moc zajímavé a ohromně mě to baví. Tak kde je chyba??!................... Proč proboha musí Theo pokaždé honit vraha, který má na kontě tolik obětí? Navíc jak Theo, tak vrah, oba nezničitelní géniové. To je úplně mimo! Přitom kdyby se jednalo o stejný scénář, ale jen cca 3-4 oběti, to by bylo jiné kafe - úplně by to stačilo a působilo by to aspoň trochu jako reálná možnost.
Protože se mi ale obě knihy moc dobře četly a protože mě to vědecké vyšetřování opravdu baví, dám šanci i dalšímu dílu:)

2 15.03.2020

UF, tak tahle kniha mi vůbec nesedla. Musela jsem do čtení nutit, což se mi normálně nestává, nebavilo mě to a hodně dlouho jsem se tím prokousávala. Čekala jsem alespoň nějaké překvapení na konci, které by to všechno nějak vyvážilo, ale nic se nekonalo. Tak jak to plynulo od začátku, tak to skončilo.
Už první kniha od této autorky mě úplně nenadchla, ale dala jsem tomu ještě šanci. Tato kniha mě přesvědčila, že Liane Moriarty pro mě asi není. Ale věřím, že je spousta čtenářů, kterým takové příběhy sednou. Pro mě to prostě bylo o ničem..

2 09.03.2020

Podzimní případ je taková klasická detektivka spočívající na jednom starém případu a staré dobré detektivní práci založené na vyptávání a intuici. Nečekejte hromady mrtvol, krev tu neteče proudem, ani se tu neodehrává žádná zběsilá akce nebo nervydrásající psychologická hra na kočku a na myš. Kniha vychází především z dobré psychologie postav a kvalitního vykreslení naoko přátelských vztahů a vazeb, v nichž se ale objevují trhliny a najevo tak vychází minulé křivdy a sváry. Hlavní hrdinka je sympatická osoba, která (jak jinak) řeší své osobní problémy, jinak by se na daném místě vůbec neocitla. Bavilo mě i střídání dvou časových rovin.

Co musím ocenit, je přehlednost dějové linky i celková uvěřitelnost jak příběhu samotného, tak závěrečného vysvětlení, které se i při tak "banálním" případu neobejde bez nečekaného překvapení. Co mě naopak trochu vadilo, byl hodně vlažný rozjezd - děj se začal hýbat až cca po 250. straně a já se tím rozvláčným začátkem musela hodně prokousávat, nicméně závěr byl skvělý! Pět hvězd nedávám i proto, že byl příběh lehce předvídatelný.

8 10.02.2020

Já jsem se v tom popravdě úplně ztratila...

Kniha má dobrý nápad, to se musí nechat! A v konečném důsledku uznávám, že kdyby děj nebyl veden tak složitě a "maskovaně", aby čtenář alespoň tušil, na čem je, tak by to bylo skvělé!
Hned od začátku mi trochu vadily pasáže psané ve stylu scénáře. Na to už jsem v jedné knize z divadelního prostředí narazila a taky mi to vadilo. Ale to by nebylo tak podstatné, to je můj problém, protože jako celek se to četlo moc dobře. Nicméně tím, jak se autor opakovaně snažil čtenáře zmást, aby opravdu až do konce nebylo zřejmé, kdo je kdo, a jak to všechno ve skutečnosti je, tak to nakonec byl takový zmatek, že jsem se v tom přestala orientovat. Prostě té "falešnosti" a nepravdivosti bylo na můj vkus až moc. Děj "přehráváním" a neustálým pozměňováním charakterů trošku ztrácel na dynamice a konečné rozuzlení mi pak trochu skřípalo, nedávalo smysl. Očekávám, že se v tom lehce ztratil i sám autor:)
Ale jako nápad to bylo moc zajímavé, i čtivé to bylo, akorát bych uvítala větší čtenářskou jistotu v charakterech postav i v tom, co je realita a co ne.

8 29.01.2020

Tak tohle byla vážně jízda, Nesbo je fakt mistr fabulací, protože tohle vymyslet.. UF..

Pozor SPOILERY! Těm se asi nedokážu vyhnout, protože Nůž jinak nejde popsat a už vůbec ne vydýchat.
1. Zabít hned na začátku Ráchel, TU Ráchel - tak to je síla sama o sobě - Jak tohle mohl Nesbo udělat?
2. Linka se Sveinem Finnem nás měla hned od začátku svést na vedlejší kolej, protože bylo jasné, že podle závěru předchozí knihy budou všichni očekávat, že vrahem v další knize bude právě on - Jak mazané!
3. Udělat ze samotného Harryho hlavního podezřelého, který vlastně vyšetřuje sám sebe - Jak geniální!
4. Proplést tolik osudů (Bohr, Kaja, Svein) jak v minulosti, tak v přítomnosti, aniž by to všechno působilo vykonstruovaně - Jak rafinované!
5. Udělat vraha z postavy, se kterou čtenář už něco prožil, které věří a která je naprosto samozřejmou a neodmyslitelnou součástí příběhů o HH, to přece boří veškeré hranice a naše (čtenářské a fandovské) jistoty!!!

Nesbo opět dokázal, že je mistr budování napětí a složitých konstrukcí, které ale ve výsledku vůbec nevyznívají uměle a šroubovaně. Bravurně pracuje se čtenářem, kterého si doslova povodí za nos, a já se těším na další příběh, protože se tam nabízí hned dva podivné charaktery s vazbou na Harryho (Kaja a Alexandra - KDO je tedy její otec?).

To, co mi u HH vadí, je jeho alkoholická rovina, ale tady ji asi - určitě odpustím, protože všecko ostatní bylo parádní:)

12 21.01.2020

Nejdřív jsem se nemohla začíst a dostat se do příběhu, potom už se to četlo samo, hlavně od okamžiku, kdy dostala víc prostoru minulostní časová rovina a kdy příběh začal být víc intenzívní. Poslední třetina knihy si pak už nezadala se skvělými detektivkami, jenže..

Bohužel tím (pro mě strašlivým a okatým) happyendem a útokem na city, jakož i fantasmagorickým vysvětlením, naprostou nereálností, překombinovaností motivů a událostí, to zase celé nutně spadlo k průměru. Jako může někdo myslet tohle vysvětlení vážně? Viníkem celého komplotu neskutečných rozměrů je tupé stádo zmanipulovaných osob bez špetky vlastního uvažování a jednání, a to i xy let "poté"? Totálně neschopní policisté, kteří si neověří identitu údajně mrtvého dítěte, kteří na místě činu nenajdou jedinou nesrovnalost? Atd atd, mohla bych pokračovat celým výčtem všech možných menších či fatálních nesrovnalostí, které ale do příběhu nutně musely být napasovány, jinak by to celé vůbec nedávalo smysl..

Tři hvězdy, protože se mi líbilo propojení dvou časových rovin (byť ve výsledku je jejich propojení dosti chatrné), jakož i zmatení čtenáře hrou se jmény a fakt, že se mi líbil autorčin vypravěčský styl, který umí být napínavý.

3 09.01.2020

Když jsem přemýšlela, jak Hadrového panáka ohodnotit, nedokázala jsem si to v hlavě nějak utřídit. Nebylo to špatné - myšlenka, provedení vražd, postavy, to všechno bylo poměrně originální. Spád to taky mělo, čtivé to bylo, ale přesto mě to nijak zásadně neoslovilo. Rozčiloval mě nevyzpytatelný Wolf i podivně se chovající Baxterová. A vůbec nejvíc mě zklamal motiv a konečné rozuzlení, protože to už bylo ze sféry něčeho naprosto iracionálního a nevysvětlitelného, takový komplikovaný slepenec pohnutek, který mi moc nedával smysl.
Nicméně dalšímu dílu dám zřejmě šanci, protože by to mohlo jít zajímavým směrem..

9 05.01.2020

Popravdě, nejprve jsem se nemohla do příběhu dostat, pak to bylo i místy lepší, ale žádné nadšení se nekonalo..

Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem si chtěla přečíst něco dalšího od Simona Mawera. Skleněný pokoj byl skvělý, tak jsem čekala další milé překvapení. Nicméně to nepřišlo. Přiznám se, že naše dějiny 50., 60. let jdou tak nějak mimo mě. Proto jsem si říkala, že to bude úplně jiný pohled na věc, který mi třeba leccos přiblíží. Dva angličané na výletě - dobrý nápad. Ale: ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická, jejich myšlenkové pochody, nálady, motivace, chování, to vše mi úplně unikalo. I další postavy (Sam, Lenka, Jitka), ti všichni mi přišli neskutečně nepochopitelní. Co se týče reálií, sám autor píše, že se jedná o fikci, i jsem k tomu tak přistupovala, ale některé faktické chyby byly i pro mě (historického laika) naprosto tristní. Když James začne přirovnávat sovětské tanky k invazi mimozemšťanů ve filmu Válka světů, který byl natočen po roce 2000, tak to je pro mě fatální chyba. Propojení příběhu s hudebním světem bylo pro mě jako hudebníka velmi osvěžující, nicméně i zde se autor nevyvaroval některých faktických chyb, byť prezentovaní umělci byli smyšlení.

Takže za mě je to takové polovičaté hodnocení. Nápad je dobrý, ale vše ostatní pokulhává. Ve výsledku ani samotná dějová linka mě úplně nenadchla, veškeré dění vlastně zařídily historické kulisy. Je to kniha na jedno přečtení, ke které se už určitě nevrátím.

3 05.12.2019

Tak tohle jsem vážně nečekala!

Popravdě - moc se mi do toho nechtělo, ale jak jsem přečetla prvních pár stran, už jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Takhle čtenářsky přitažlivý styl jsem teda dlouho neviděla. Je to totiž skvěle nadávkované, zvraty přichází nečekaně a s železnou pravidelností a vždy úplně mění úhel pohledu. Každý má nějaké tajemství, nikdo není úplně bez viny. Ohromně mě bavily postřehy a myšlenkové pochody detektiva Rasbacha. A tak se z tuctového námětu o únosu dítěte stane opravdu dobře namixovaný koktejl, který vás prostě vtáhne a nepustí. Co na tom, že je to už opravdu dost překombinované a neuvěřitelné, když se to prostě strašně dobře čte?
A jako ten konec, WAU! Poslední strana to úplně rozsekala!

7 15.11.2019

Potřetí naši známí a podle mě nejzdařilejší kniha ze série..

Líbil se mi nápad (tak jako u obou předchozích dílů), líbil se mi styl vyprávění, čtivost a spád. Cením si, že všechny postavy se vyvíjí, jak myšlenkově, tak vztahově. Co mi na předchozích dílech vysloveně vadilo, byla rozháranost obou hlavních hrdinů, to, jak se neustále babrali ve svých problémech, vadila mi Mia utápějící se v depresi, alkoholu, prášcích a myšlenkách na sebevraždu, vadil mi Holger neustále řešící už vychladlý vztah s bývalou ženou. Přesto mi tato dvojice byla sympatická. Nyní KONEČNĚ oba překročili své stíny, vydali se novou cestou a funguje to! Pokud by měl být další díl, budu se těšit, protože obě postavy zrají jako víno a i příběhy jsou čím dál tím uvěřitelnější a živější.

Jednu hvězdu nicméně ubírám za ukvapený závěr. Podobně jako v předchozích dílech je vše vyřešeno a vysvětleno na dvou stranách, a to je po celé knize trochu málo! Když si vezmu, že někteří autoři na závěrečné scéně nechají třetinu knihy, jak je to akční, tak tady je to přesně naopak. Jako by byl závěr lehce odbytý - najednou je konec, hotovo, tečka. Ty konce by chtělo trochu pozdržet, natáhnout a zužitkovat tak dobře připravenou půdu. A ještě by mě potěšilo, kdyby příště tým lépe spolupracoval, působí to tak, že si každý hraje na svém písečku, každý skládá svoji stavebnici a najednou heuréka, jeden z nich na to přijde. Škoda, ten tým má velký potenciál!

Takže za mě ANO, nejlepší díl série.

4 11.11.2019

Já opravdu smekám, protože Alena Mornštajnová je geniální vypravěčka! Příběh samotný, jeho poskládání, gradace, rozuzlení, krásný jazyk, vypravěčský styl... To je prostě paráda a já jsem se doslova kochala.

Až do 3/4 knihy jsem si nicméně lámala hlavu, proč zrovna Tiché roky? Celou dobu žádné náznaky, teda kromě neurčitých poznámek hlavní hrdinky o tom, že "je jiná". A mě to absolutně nedošlo! Až když už bylo nade vší pochybnost jasné, čím je Bohdanka "jiná", tak mi všechno do sebe zapadlo a konečně jsem prozřela.
Moc mě bavily dvě linie vyprávění, jak ta Bohdančina, tak ta Svatoplukova. Byli to právě dva vypravěči a jejich rozdílné pohledy na stejnou věc, kdo mě přinutili přemýšlet. Tiché roky jsou knihou především o nepochopení a nedorozumění, o křehkosti vztahů a osudových rozhodnutích.
Tiché roky jsou čtenářským balzámem a příjemnou procházkou vedoucí závažným příběhem.

27 04.11.2019

Mě prostě tenhle styl baví, takže jsem ochotná i leccos neřešit a drobné nesrovnalosti odpustit. Nejnovější kniha Kate Morton asi úplně nepřekvapí, ale je to osvěžující a spletité, takže se určitě nebudete nudit.
Knihy Kate Morton jsou v zásadě všechny zasazené do jednoho mustru - střídání časových rovin, proplétání minulosti se současností, postupné skládání střípků příběhu a úplně nakonec překvapení. Ani Hodinářova dcera není jiná a opět to skvěle funguje! Nicméně oproti předchozím knihám mi Hodinářova dcera přijde mnohem komplikovanější, rafinovanější a tím pádem i náročnější na orientaci. Časových rovin je podstatně více a vyznat se v postavách a jejich propletení je opravdu oříšek (zábavný oříšek!). Opravdu originální je vypravěčka celého příběhu, to se jen tak nevídá a musím říct, že to je moc povedený nápad. Zrovna tak fakt, že osou příběhu je dům, to je taky hodně nevšední a podle mě vydařené. Překvapení v závěru a rozuzlení složitého spletence mi opět vzalo dech..
Hodinářovu dceru vřele doporučuji, pro čtenáře Kate Morton je to jasná volba, nicméně jednu hvězdičku v konečném účtu ubírám kvůli až moc náhodnému (nebo účelovému?) propletení tolika různých lidí, že to působí až nemožně a neuvěřitelně.

7 02.11.2019

Jako... Šla jsem do toho a vůbec jsem si podle anotace nedokázala představit, o čem to asi tak bude... A překvapení!!
Tahle knížka je totiž úplně jiná, netuctová, řekla bych. Moc se mi líbilo spojení s dotazníkovými otázkami a především pak paralelní vyprávění dvou hlavních hrdinek, čímž jsou vlastně dva příběhy krásně propojené. Je zajímavé sledovat stejné scény, ale rozdílné reakce a odlišné směřování postav, jejich myšlení a vztahů. Srovnání s 50 odstíny šedi nedokážu posoudit, nečetla jsem. Z mého pohledu toto není kniha primárně o sexu, takže nemám problém, to, co tam bylo popsáno, je dnes už v každé druhé knížce, takže bych to asi vůbec neřešila.

Autorův styl je svěží, moc dobře se čte a pro mě skoro každá kapitolka přinesla nějaké překvapení. Ale hlavně poslední třetina knihy mě dostala do kolen!! V okamžiku, kdy se vše postupně rozplete a odhalí se motivy a činy, příčiny a důsledky, tak až teprve pak čtenář konečně pochopí, o čem kniha doopravdy je.

Ta přede mnou je kniha o LŽI a jejích důsledcích a já mohu jen doporučit.

8 21.10.2019

Rozměry a tloušťkou nevelká, ale sdělením obrovská knížka, které bych si bez doporučení knihovnice vůbec nevšimla. A to by byla veliká škoda!

Tři obrazy ze života různých žen z různých koutů světa, odlišného vzdělání, náboženství, životního údělu. Tři obrazy diametrálně odlišných světů a životů. Tři ženy, které nemají vůbec nic společného a které by se nikdy nemohly setkat, přesto se jejich příběhy střetnou a když ne osobně, tak symbolicky se propojí.

Velice mě bavilo sledovat přemýšlení všech tří hlavních postav v krizové situaci, jejich vnitřní posun a vývoj vlastního Já pod tíhou těžké zkoušky. Všechny tři hrdinky dokážou přehodnotit svůj dosavadní život a své hodnoty a uskutečnit změnu nebo v případě Sarah přijmout realitu takovou, jaká je, rezignovat na povrchní hodnoty a uvědomit si ty skutečné, lidské.

Je to příběh výhradně o ženách a jejich vnitřní síle, přesto nevyznívá feministicky. Je to kniha s velkými myšlenkami, která rozhodně stojí za přečtení.

12 18.10.2019

Po přečtení některých komentářů zde jsem se trochu obávala, co na mě čeká, proto jsem byla hned na prvních řádcích mile překvapena! Pro mě byl autorův vypravěčský styl jako závan svěžího větru, prostě nádhera a nápaditost...

Příběh samotný byl velmi zajímavý a především mistrně poskládaný! Nejprve dva různí vypravěči, poté dopisy, kterými teprve události, které čtenář dosud nepochopil, dostanou své vysvětlení. Kruh se uzavírá, a to až na posledních stranách. Co na tom, že kniha není nabitá akcí a že příběh popisuje trochu neutrálně, jakoby zpovzdálí? Já si tak prostě představila Olgu jako osobnost, která se za každých okolností dokáže naprosto ovládat, a tomu plně odpovídal styl vyprávění. Mě to tak nesmírně bavilo.

V konečném hodnocení ubírám jednu hvězdu za chybějící časové údaje, které by usnadnily orientaci v časových etapách. Já jsem měla trochu zmatek v tom, o kolik let/desetiletí se příběh postupně posouvá. Myslím si, že kdyby při každém posunu v čase byla v záhlaví uvedena datace, bylo by to ještě lepší, čtenář by nemusel tápat, kde se nachází.

1 14.10.2019

Taková průměrná detektivka, která neurazí, ale ani zvlášť nenadchne. Nesbovkám, Keplerovkám, Deaverovkám nesahá ani po kotníky, ale z mého pohledu to není tak špatné, jak tu někteří píší. Četlo se mi to dobře, autorův styl mi plně vyhovuje, vůbec jsem neměla problém s nějakou komplikovaností nebo nepřehledností, spíš naopak, bylo to občas až moc přímočaré a nějaký překvapivý zvrat, který by mě donutil nažhavit mozkové závity, jsem nezaznamenala.

Co mě osobně obecně u detektivek vadí, je problematika tajných služeb, takže se lehce obávám dalšího dílu, aby to nebylo moc "přeagentované". Ale určitě tomu dám šanci, protože i přes některé slabší chvilky mě tenhle Dahl bavil, resp. cca od poloviny už se to nedalo odložit.

5 10.10.2019