HanaNov komentáře u knih

Je to první Deaverova kniha ze série s Lincolnem Rhymem. Četla jsem ji už dávno, ale naprosto mě uchvátila a pravděpodobně i na dlouho zformovala můj knižní vkus. Geniální, rafinované, výborně vystavěné, se skvělou gradací a s naprosto překvapivým závěrem. Po této knize jsem Lincolnu Rhymovi doslova propadla, protože taková postava tu ještě nebyla.

4 13.08.2013

Skvělé počtení, ostatně jako bývá u deaverovek zvykem...
Lincoln Rhyme opět nezklamal, donutil mě číst snad každou volnou minutku a v ostatních chvílích o příběhu přemýšlet. I když jsem se trochu ztrácela u popisů technických věcí souvisejících s fungováním a manipulací s elektrickou sítí (přece jen nejsem ten pravý technický typ), to mi ale radost z další rhymovky vůbec nezkazilo. Tahle série je prostě geniální - napínavý děj se vším všudy, strhující zvraty, rychlé tempo, nádherné kombinace, praktická nemožnost jakkoli odhadnout vývoj příběhu (natož pak vraha a jeho motiv!). V tomhle je prostě Deaver opravdovdový velmistr. Baví mě sledovat, jak jednotlivé knihy nenápadně propojuje využíváním momentů z předchozích dílů nebo odkazováním na postavy z jiných knih (třeba i z jiné série). A všechny tyhle detaily dokáže dále mistrně rozvinout ve fascinující hru s dychtivým čtenářem. Buďte si jistí, že u Deavera nic není zmíněno jen tak jako výplň, vždycky když se vám něco zdá nepodstatné, zbytečné nebo s dějem nesouvisejícící, vždycky se s tím ještě někdy někde (třeba i v jiné knize) setkáte. V Deaverových knihách je totiž všechno dokonale promyšlené. Ano, někdy je to hodně překombinované a trochu přitažené za vlasy, ale to je právě to, co mě na tomhle autorovi baví - to, jak geniálně a nápaditě zachází s materiálem a jak si tak se čtenářem hraje až do poslední stránky. V neposlední řadě je úžasné sledovat vývoj, jakým procházejí jednotlivé postavy, protože to je to, co je jakoby vytahuje ze stránek a oživuje.
Jsem zvědavá, jestli bude série s Linclnem Rhymem pokračovat ještě nějakým dalším dílem. Sice se na první pohled v Hořícím drátu jakoby uzavřela jedna éra, to by ale do dalších knih mohlo přinést nové možnosti a motivy.

13.08.2013

Hodinář je typická "deaverovka" ze série s Lincolnem Rhymem - napínavá, vynalézavá detektivka s mistrně gradovaným dějem. Zápletka a konečné vysvětlení je možná až příliš překombinované a uměle šroubované, ale to nic nemění na faktu, že se kniha skvěle čte, ihned vtáhne do děje a nepustí, dokud ji nedočtete.
Knihu od knihy stále více obdivuji Jefferyho Deavera pro jeho rafinovanost ve vymýšlení zápletek a pro jeho výborné uchopení příběhu a schopnost jej mistrně podat.

3 13.08.2013

Má první kniha od Jefferyho Deavera, která na mě zapůsobila tak, že jsem v jistém období tohoto autora doslova hltala:)...
Kniha mě chytila od první stránky, četla jsem ji až do konce jedním dechem a poměrně dlouho ve mně v myšlenkách ještě doznívala. Příběh se točí kolem velice zajímavé problematiky písmoznalectví, se kterou se v thrillerech a "napínácích" moc nesetkáme (i když je to jistě škoda, protože potenciál pro dobrou detektivku toto téma v sobě jistě má). Je to klasický skvěle "deaverovsky" rozehraný děj s postupně dávkovaným napětím, který čtenáře nutí (a nejlépe bez přestávek) pokračovat dál a dál..
Ďáblova slza je kniha, na kterou vzpomínám trochu nostalgicky, protože mě uvedla do světa skvělých napínavých knih J. Deavera.

4 13.08.2013

Pro mě zatím nejlepší "Keplerovka", která mě asi nejvíc zaujala. Navíc je evidentní, že otevřený konec povede k nějakému dalšímu rozvinutí. Pozoruju zatím rostoucí tendenci, takže se těším na další příběhy:)

4 13.08.2013

Paganiniho smlouva je výborně napsaný thriller, bravurně dávkující napětí. Tempo od samého začátku neustále narůstá geniálně vystavěným postupným rozkrýváním propletených skutečností. Děj nezdržují ani retrospektivní pasáže týkající se pohnutek hlavních aktérů, ani odkazy na hudební svět, spíše naopak - dotvářejí atmosféru a k samotnému (byť zajímavému) příběhu přidávají ono pomyslné něco navíc. Je to subjektivní hodnocení, ale dle mého názoru je Paganiniho smlouva o něco lepší než Hypnotizér, který po mistrovském začátku směrem ke konci stále více "upadá" a pro ostřílené detektivkáře nepřináší nic objevného.

3 13.08.2013

Já jsem byla z Hypnotizéra maličko zklamaná, čekala jsem něco opravdu excelentního, bravurního, ale nakonec mi nepřišel až tak výjimečný. Ano, je to skvělý thriller, perfektně se rozvíjí a graduje, ale jako avizovaná bomba mě nezasáhl.

3 13.08.2013

Tématika symbolů a šifer má vždycky co říct a je sama o sobě tajemná, záhadná a čtenářsky přitažlivá, proto si myslím, že pokud šikovný autor nezaváhá a tento potenciál vhodně využije, musí vzniknout výborná detektivka. A to se v Pentagramu skutečně podařilo.
Pentagram je postavený na několika základních bodech, které dohromady tvoří delikátní koktejl napětí, které čtenáře nenechá vydechnout až do závěrečného (a zcela překvapivého) rozuzlení. V první řadě je to kontroverzní hlavní hrdina, který není jednoznačně kladnou postavou. A i když je tenhle detektiv alespoň ze začáku naprosto nesympatický, stejně se nakonec přistihnete, že mu spolu s ubíhajícím dějem fandíte víc a víc. Za druhé je to zmiňovaná práce s mystikou a symboly, třetím pilířem je pak skvěle prokreslená psychologie postav, s nimiž je poměrně snadné se ztotožnit a vžít se do jejich jednání. Čtvrtým stavebním kamenem je geniální práce s časovou posloupností - autor se na několika místech naprosto bez přípravy a jakéhokoli upozornění vrací k dějům, které se již staly, čímž vzniká vynikající matoucí disproporce, protože čtenář si myslí, že vložená událost se děje v reálném čase. Posledním pátým elementem, který přispívá k funkčnosti zvoleného mixu, je autorova vynalézavá hra se čtenářem, který se hned na několika místech nechá lehce "napálit", když si v hlavě sestaví obraz, který by podle indicií v textu měl následovat, psychicky se na takový vývoj událostí připravuje a autor nakonec děj vede úplně jiným směrem.
Pentagram považuji za jednu z nejlepších napínavých knih, které jsem v poslední době četla.

8 13.08.2013

Tak tohle je pro mě oříšek, opravdu nevím, co napsat:)
Smršť je bravurně vyprávěná, ucelená, sleduje určitý cíl, k němuž postupně směřuje, je naprosto logicky vystavěná, postavy doslova vystupují ze stránek, zdánlivě nesouvisející příběhy jsou geniálně propojené, ale... Podle mě je ve Smršti celkově málo akce a co mi hlavně nesedělo (a podle mě to do knížky nepatřilo, protože to tam nemělo žádný smysl), byla duchařská linka.
Takže: Smršť je skvělá knížka, určitě stojí za přečtení už kvůli tomu, že se vymyká tradičnímu schématu vražda - pachatel - policista - indicie - pátrání po vrahovi - jeho dopadení. Tady je všecko maličko jinak, protože si zpočátku nejsme jistí, jestli vůbec k nějaké vraždě došlo. Skvělá psychologie postav a prostředí, propracovaná historie samotného místa poskládaná dohromady pomocí útržků minulých příběhů, to vše čtenáře ohromí. Jenom kvůli duchům, které prostě nemusím, ubírám jednu hvězdičku:)

5 13.08.2013

Mlhy Ölandu, propagované jako "nový Larsson", z mého pohledu larssonovské směřování nenaplnily a jsou tak jenom dalším nijak zvlášť výjimečným zástupcem takzvané severské krimi.
Kniha je spíše psychologicky zaměřená, plyne od začátku do konce stále stejně nevzrušivým poklidným a pro mě naprosto neutrálním tempem. Už na prvních stranách padne jméno domnělého vraha a celý následný děj pak spíše jen vysvětluje, co a jak se vlastně tehy stalo. I když - závěr je překvapivý (nic není tak, jak se zdálo)..

4 13.08.2013

Kniha pro mě byla rozhodně velkým (a milým) překvapením. Po všech těch Larssonech, Keplerech (a spol.) jsem nečekala žádné zázraky a nakonec jsem našla po dlouhé době zase knihu, o které se mi v noci zdálo...
Craig Russel ukazuje, že klasické detektivní postupy stále fungují a že onen ověřený postup, směřující od jedné mrtvoly přes další až ke strhujícímu finále, pořád ještě zaručuje úspěch. Autor dokáže vnést do života čtenáře ten neuchopitelný neklid, který je u napínavých knížek vyžadován, a rozehrává zajímavou a až do samého závěru nepředvídatelnou hru.

1 13.08.2013

Lazarova krypta je další z historicko-současných rádoby uvěřitelných, nicméně mystifikačních románů ve stylu Dana Browna. Kniha přidává další pomyslný zářez k mnoha populárním zpracováním profláknutého tématu, nejedná se v ní totiž o nic menšího než o svatý grál, který je pro autory příslibem velkého pole působnosti.
Děj je postaven jako paralelní sledování dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů, jednoho současného a jednoho z 12. století. Autor doslova na posledních stranách dokáže nemožné a příběhy skutečně protne, i když výsledek je až příliš uměle šroubovaný. Lazarova krypta je jednou velikou fantastickou smyšlenkou, která jako by si ani nečinila nárok na uvěřitelnost. Pro mě osobně však byla příjemným překvapením, protože se velice dobře četla a opravdu mě dokázala zaujmout.

13.08.2013

Slepá skvrna je výborný a velmi čtivý psychologický thriller. Kniha začíná poměrně rozsáhlou retrospektivní pasáží, aby pak čtenáře uvrhla přímo do aktuálního dění. Autor směřováním a posloupností textu rozehrává se čtenářem jakousi hru, která čtenáře doslova nutí k tomu, aby pořád dokola hádal, kdo je pachatelem. Nesmírně mě bavilo podle postupně předkládaných indicií konstruovat své vlastní stále nové a nové teorie o tom, jak a proč se všechno událo. Nicméně rozuzlení je nakonec tak překvapivé, že jsem se mu ve svých úvahách ani nepřiblížila.
Jednu hvězdičku z celkového hodnocení ubírám kvůli velkému množství překlepů, které se hlavně ve druhé části knihy neustále množí a trochu kazí jinak výborný dojem. Jedná se opravdu o nedbalou korektorskou práci, množství chybějících nebo naopak nadbytečných písmen (někde dokonce i slov) nebo přehozený slovosled vytvářejí dojem, že vydání knihy bylo ušito horkou jehlou. A to je velká škoda, protože z hlediska obsahu je Slepá skvrna opravdu skvělým zástupcem napínavých románů.

2 13.08.2013

První dva díly skvělé, u třetího ubírám jednu hvězdu kvůli překombinování a přepolitizování děje - jak se v knize začne rojit nebezpečný počet tajných organizací rozličných druhů, je to na mě zkrátka už trochu moc:))

1 13.08.2013

Hvězdný prach je příjemný pohádkový příběh. Čtenář sice od začátku tuší, jak všecko dopadne, nicméně právě to máme přece na podobných příbězích tak rádi - že pohladí a potěší.
Potenciál knihy mi však připadal jako nedotažený, jaksi nevyužitý. Při četbě jsem litovala, že některé pasáže nejsou více rozvedené, celkově na mě kniha působila poněkud stroze a zkratkovitě. I když obecně nemám ráda popisné části, protože mě většinou "zdržují" od děje, v tomto případě je dle mého názoru jejich absence na škodu. Elfie, kterou si představuji jako rušnou zemi hýřící barvami a podivnými bytostmi, mohla být mnohem barvitěji a důkladněji vylíčena, stejně je tomu i v případě příběhu - na některých místech jsem až hmatatelně cítila přítomnost násilné zkratky, která děj posunuje o obrovský kus dopředu, nicméně si myslím, že u takového příběhu by čtenář určitě uvítal víc vysvětlení a pomalejší (zato detailnější) průběh. Právě proto ubírám v celkovém hodnocení jednu hvězdičku.

13.08.2013

Pro mě osobně mírné zklamání. Označení "nejúspěšně detektivní román" slibovalo mnohé a i anotace byla skvělá, leč ... román mě příliš nechytil pro málo akce a jakousi netečnost a "rozmělněnost" v ději.
Tichá víra v anděly je sama o sobě velice zajímavá a neobvyklá, má dobré téma i zápletku, nicméně se nejedná o detektivku v pravém slova smyslu - kniha je psaná úplně podivně (kdo si přečte, od první strany pochopí) a to je podle mého názoru jejím největším mínusem. Text je postaven na jakémsi vnitřním vyprávění hlavního hrdiny.. Mně osobně tempo přišlo příliš pomalé, u detektivek hledám akci, napětí, zvraty a nečekané rozuzlení, v tomto případě překvapí snad jedině závěr (ačkoli přibližně od poloviny knihy všímavý čtenář vraha tipne, nebo spíš - kdo jiný by to mohl být?). A když už čtenář konečně dorazí až k posledním stranám, čeká nějaké vysvětlení, motiv, souvislosti, ale toho se nedočká! Kniha najednou končí a on si chudák může lámat hlavu dál.

13.08.2013

Noční cirkus mě zaujal na první pohled - zajímavá obálka a lákavá anotace slibovaly mnohé. Noční cirkus byl ale pro mě nakonec zklamáním, které jsem si však s největší pravděpodobností přichystala sama, protože jsem si na základě anotace vytvořila poměrně jasnou vlastní představu o tom, co budu (co chci) číst. Těšila jsem se na tajuplný nebo alespoň na netradiční příběh plný kouzel, triků a iluzí, chtěla jsem se nechat unášet bohatým vyprávěním založeným na fantazii a přestavivosti, ale především jsem vyhlížela akci a překvapivý děj se spoustou zvratů, který doslova uhání ke svému rozuzlení. Bohužel mé bujné představy se nenaplnily a zůstal romantický příběh odehrávající se v prostředí jedinečného cirkusu a opravdové magie...
Kniha má nápad, který ale (podle mého názoru) není dotažený do konce. Příběh o lásce dvou mladých lidí, předurčených k tomu, aby z nich přežil jen jeden, je už trochu otřepaný, nicméně prostředí, v němž se Noční cirkus odehrává, už tak úplně obyčejné není. Protože ale souboj dvou kouzelníků sledujeme po dlouhá léta, není to souboj v pravém slova smyslu, trochu se to všecko táhne a nejlepší momenty jako by vyšuměly do ztracena. Přízvisko "tajuplný" se sem tedy tak úplně nehodí. Kniha je ovšem založená na zcela jiném rozměru, s nímž jsem zatím neměla takovou čest - vychází totiž z barevné představivosti (a nejen z ní), všímá si detailů a vede čtenáře tak, aby si všechny popsané iluze dokázal živě představit. A právě v tom je její síla, ne v příběhové lince, ale v bohatém textu. Nečekejte akční čtení, napětí nebo jemné mrazení, ale skutečný román v pravém slova smyslu.

1 13.08.2013

Kouzelný příběh, česká paralela k Harry Potterovi. Kniha čtenáře vtáhne hned od první stránky, lehce (a prakticky sama) se čte, je plná krásných fantaskních představ a obrazů.
Skvěle vyfabulované, dobře vyprávěné, jen mě občas při čtení napadlo, že je škoda, když se autorka detailně věnuje banálním (a pro příběh ne tolik podstatným) věcem, zatímco významné dějové okamžiky odbyde jen zkratkovitě ("prostě se to stalo a hotovo"). Po jazykové stránce na mě Erilian působil poněkud nezkušeně a trochu naivně - některé "školácké" obraty mi připadaly úsměvné, v knihách jsem se s nimi ještě nesetkala, spíš možná ve školních třídách...
Erilian (svým dějem, prostředím, postavami) přímo vybízí k tomu, aby byl srovnáván s Harry Potterem, ke kterému však může jen obdivně vzhlížet. Na druhé straně vzdávám hold mladé české autorce, že svou fantazii dokáže převést na papír a zprostředkovat ji ostatním. Erilian je poutavé, čtivé, romantické vyprávění plné kouzel, které mě opravdu bavilo.

13.08.2013

Na Eonu jsem se těšila, abych se dozvěděla, jak (z prvního dílu) slibně rozjetý děj skončí. A samozřejmě všecko dopadlo, jak mělo (jako v každé správné "pohádce", i když krvelačné líčení bojů a mučení bych moc k pohádce nepřirovnávala). Třebaže cesta k dobrému konci byla krkolomná, stálo to za to, hlavně druhou část knihy jsem doslova zhltla:)
Dvojici knih Eon-Eona musíme posuzovat společně, protože jsou natolik provázané, že bych nedoporučovala číst je v opačném pořadí nebo třeba jen jednu z nich. Dohromady tvoří ucelený a logicky jasný, dokonale provázaný celek. Představa světa draků a dračích očí se mi strašně líbí, je totiž vystavěná úplně jinak, než jsme zvyklí - popravdě je hodně složitá a komplikovaná, je založená na fantazii a jakési východní filozofii, a i přes detailnost a poměrně důsledné vysvětlování toho, jak svět draků a dračích očí funguje, mi mnohdy trvalo, než jsem nějakou situaci pochopila. Takže ubírám jednu hvězdičku právě kvůli překomplikovanosti a taky kvůli tomu, že nadějné dobrodružné vyprávění v Eoně často sklouzávalo k lacinému milostnému románu, a to mě trochu zklamalo.
Jinak se jedná o zajímavou a čtivou knihu, ve které Alison Goodmanová vytvořila nádherný, geniální svět plný fantazie a barev. Obě knihy rozhodně stojí za přečtení už kvůli krásnému akčnímu příběhu plnému romantiky (hlavně ve druhém díle), navíc ještě s dračím tématem a kouzelně pojatým světem draků. Už svým tématem nutí ke srovnání se sérií o Ergonovi a dračích jezdcích - u mě ale vítězí Eon-Eona...

4 13.08.2013

Vedle Eragona další "dračí" fantasy. Mně osobně byl příběh Eona - Eony bližší a víc mě bavil, protože je méně popisný než Eragon a naopak o něco čtivější, živější, komplikovanější a je k němu potřeba větší dávka fantazie a představivosti. A zcela jistě je určen starším čtenářům než pohádkovější Eragon.
Svět draků, dračích očí a jejich učňů je skvěle vymyšlený, děj má spád, řeší hned několik problematických rovin a není tak úplně prvoplánově předvídatelný. Samotná myšlenka dračího cyklu a spojení dračího oka (člověka) s drakem mě uchvátila, protože skýtá obrovský prostor pro vlastní fantazii. Důraz je v příběhu položen nejen na tradiční rozlišení dobra a zla, ale především na psychické pochody hlavního hrdiny - hrdinky, která je nucena skrývat vlastní identitu, aby pronikla do ryze mužského světa.
Autorka vytvořila dvoudílnou plně provázanou sérii, v níž Eon je prologem připravujícím půdu pro (dle mého názoru) hlavní dění, které přichází v díle následujícím - Eoně.

3 13.08.2013