gretl74
komentáře u knih
Procházky Prahou
Karel Plicka
Fotografický průvodce Prahou. Řazeno do několika tématických okruhů po městě, pod fotografiemi kratší popisky. Ve své době naprostá pecka, s rodiči jsme s ní i párkrát vyrazili na procházku. Dnes už bohužel hodně zastaralé.
Mapy
Aleksandra Machowiak Mizielińska
Přidávám se do tábora "čtenářů", kteří zde našli nejen pozitiva, ale sem tam i nejakou tu mouchu. Celkovému nápadu, pojetí ani výtvarnému zpracování nemám co vytknout. Na druhou stranu mi dost vadí vynechané země i velmi individuální selektivní výběr toho, co je pro danou zemi to podstatné a charakteristické. Např. na té naší mapě postrádám Lipno i Pražský hrad, v Polsku solné jeskyně, v Japonsku Císařský palác...
Neboj se, vždyť máš česnek
Pavel Brycz
Poslouchali jsme celá rodinka jako audioknihu na Halloween ;) Dítko je sice strašpytlík, ale strašidelné je to přiměřeně, zvládli jsme bez následných nočních můr. Prý dá teď česneku šanci, tak uvidíme... Každopádně napsáno moc pěkně a i audiokniha je velmi povedená včetně zvukových efektů. 4,5*
Osm hor
Paolo Cognetti
Trochu smutná melancholická knížka, na kterou musíte mít náladu a možná se i nacházet v té správné životní etapě. Příběh o nespoutané kráse a síle hor a o několika lidech, kteří se snaží najít svou cestu. Pocit, že běžné "pozemské" starosti mizí s nastoupanou nadmořskou výškou, ten moc dobře znám. I když se do pořádných hor dostanu málokdy, obcházím v okolí alespoň všechny výškové body a vyhlídky, abych se na všechno dívala pěkně z výšky. A musím konstatovat, že to pomáhá ...
Z anotace mi nebylo úplně jasné, co mám od knížky očekávat, ale bylo to moc příjemné čtení. Opravdové, bez příkras, které možná i vyléčí pár snílků, snících o idylickém životě v horách.
4,5*
Deník malého poseroutky
Jeff Kinney (p)
Už dávno nejsem cílová skupina, třeba by jinak bylo hodnocení vyšší. Každopádně, stylem to velmi připomíná Malého Mikuláše, a toho v mých očích jen tak něco nepřekoná. Ale jestli to mladé čtenáře baví... jsou určitě horší způsoby, jak strávit dvě hodinky volného času.
Nejhorší obavy
Michal Sýkora
Audiokniha. První setkání s autorem. Nebylo to špatné, ale na zadek mě to úplně neposadilo. Možná tomu přispěl i přednes interpreta - nevím, proč na polovinu ženských postav použil "pitvořící" hlas, takže všechny pak vypadají rovnou jako hloupé nepříjemné slepice a těžko si k nim hledat nějaký kladný vztah.
Eskymáček hrdina
Nienke Van Hichtum (p)
Jako dítko jsem tenhle sešit našla mezi poklady po strejdovi. Tenkrát se mi to celkem líbilo, ale Mayovky a Foglarovky byly mému srdci mnohem blíž. Nejsem si jistá, jak starou češtinou je to psáno a jak moc je tedy knížka použitelná pro dnešní děti.
Valentýnka a daleké kraje
Ivana Peroutková
Vcelku milá knížka pro začínající čtenáře se zajímavým nápadem - hrou na cestovní kancelář. Jakožto dlouholetý zaměstnanec CK to mohu odborně posoudit .) Jen mi přišlo, alespoň mou dospěláckou optikou, že se toho skvělého nápadu až tak moc nevyužilo, že tam prostě něco málo chybělo. Za mne 3,5* (dcerka byla spokojená na 4*).
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Na knížku jsem se moc těšila a zklamaná určitě nejsem - je to neskutečně čtivé, stránky letí jak splašené. Jako vždy dokonale propletené osudy lidí, jen přiznávám, že jsem se párkrát musela hodně zamyslet, o kom že to zrovna čtu. Popisy krajiny a celkově prostředí jsou brilantní a možná do Beskyd přilákají víc návštěvníků než nějaké předražené billboardy centrály cestovního ruchu...
Pod nebesy
Guy Gavriel Kay
Kdyby nebylo těch posledních cca dvaceti stran, byla by to naprosto jasná 5*. Vzhledem k celkové atmosféře jsem prostě čekala malinko jiný konec. Přesto jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Měla jsem jí tu na poličce připravenou už asi dva roky a trochu jsem se musela odhodlávat, protože je to přeci jen bichlička a já v poslední době nemám moc času se opravdu začíst a ponořit do knížky. A číst to po dvou třech stránkách - to by to kouzlo moc nefungovalo. Každopádně se podařilo, je to nádherná knížka a můžu jí s klidným svědomím doporučit dál. Autor vážně umí a já se moc těším na další jeho kousek ...
4,9*
Po zralé úvaze upravuji na 5*
Anička na horách
Ivana Peroutková
Přečteno společně s dcerkou. Náš první příběh z řady o Aniččce. Jazyk, příběh, styl ... vše v pořádku a akorát pro začínající čtenáře, ale trošku mi tam nesedla ta "zápletka" s Katkou. A pak, asi už jsem vážně stará vykopávka, ale opravdu je nutné do knížky pro třetí třídu cpát "balení kluků"?
3,5*
Dívka v přestrojení
Greer Macallister
Neurazí, nenadchne. Takové jednoduché čtení na pláž, pokud chcete ulevit přetíženým mozkovým závitům. Škoda, že o té pravé Kate se toho moc neví, takže autorka vařila z vody a je to znát.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Určité kvality tomuhle dílku samozřejmě upřít nemůžu, ale nebyl to prostě můj šálek čaje, nedokázala jsem se začíst, neumírala jsem touhou po další a další kapitolce. Jsem odkojená fantasy literaturou a sci-fi mě víceméně míjelo (pokud nepočítám verneovky), a asi to tak už zůstane. Plus za to, když si uvědomím, kdy kniha vznikla. A půl bodíku za vykreslení atmosféry. 3,5 *
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Šógun asi zůstane mému srdci o maličko bližší, ale možná je to jen tím, že jsem ho četla před pětadvaceti lety. Tady jsem se musela trošku prokousat začátkem, námořnicko-skladištní nářečí mi neskutečně pilo krev a byla jsem zpočátku dost zmatená, kdo vlastně co říká a co si myslí. Dokonce jsem šla ještě jednou překontrolovat, že mám v ruce opravdu tu správnou knihu s úžasnými pochvalnými komentáři. No a pak se to rozjelo a nedalo zastavit až do konce. Některé knížky dočtu, odložím ... a už skoro nevím, o čem byly. Tisíc podzimů bude ještě chvíli doznívat, zanechává nálady, pocity, melancholii a myšlenky o životě. Bylo to vážně moc dobré. Děkuji.
Utopie pro realisty
Rutger Bregman
No, zřejmě jsem spíš ten realista ...
První část o HDP a růstu a jejich nesmyslnosti v dnešní době byla fajn a byla jsem zvědavá na další části knihy. Zajímavá byla i část o RCT průzkumech. Souhlasím s důrazem na vzdělání. Zbytek na mě bohužel působí pouze jako novodobý komunistický manifest (chudý=dobrý, bohatý= zlý ... takže těm bohatým všechno sebereme, popeláři budou brát víc než právníci) ... to už tady tak nějak bylo a neosvědčilo se (jen v Nizozemí evidentně ještě potřebují prožít nějakou tu komunistickou chvilku).
Ano, jako každá utopie předpokládá, že všichni lidé jsou "stejní andělé" - hodní, vidí věci stejně, jsou pracovití, nezávidí ... a tak to bohužel není a proto to ani nikdy fungovat nemůže.
Tento druh knih píšou jedny kancelářské krysy pro druhé, nějak jim nedochází, že nejrůznějších zaměstnání je víc a funguje to tam trochu jinak než v kanclu u noťasu a u kafíčka. 15ti hodinová pracovní doba - juchajdá - fakt to bude fungovat u lékařů, policistů, pečovatelů, hasičů, dálkových řidičů ...
Ohledně tématu nepodmíněného příjmu - moc by mě zajímalo, jak široce posazené byly dané studie. Opravdu si někdo myslí, že když v Chánově rozdáme jen tak peníze, že tam za pár let bude vzkvétající osada se spoustou malých podnikatelů a živnostníků?
Kéž by, ale já bych to viděla spíš na víc drog, rozšíření místního vozového parku a nové mobily. A kde se ty částky na rozdávání vezmou? My všichni je budeme radostně odevzdávat z výplat po naší, zatím 40ti hodinové pracovní době?
Co se týče migrace, zatím nejsou výsledky v západních zemích nijak přesvědčivé. Nejde totiž jen o pracovní sílu, ale i jejich naprosto odlišnou mentalitu, naprosto odlišný kulturní základ a o sílu jejich přesvědčení, zvyklostí a náboženství.
Já jen tajně doufám, že existují i nějaké jiné varianty naší budoucnosti, a že ty v knize zmíněné návrhy ještě dlouho zůstanou ve fázi utopie.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Tak tohle bylo tedy zklamání. Po celkem příjemném Hotýlku na Islandu jsem
dala šanci dalšímu titulu od Julie Caplin ... a neměla jsem to dělat. Prostoduché - to je snad ta správná charakteristika. Postavy zmatené, děj jasný, popis práce v PR tragický, o hygge se toho dozvíte z jednoho článku v Blesku víc než tady v celé knize, a ty "problémy", které musí hrdinka "vyřešit" (jako např. polité rifle), to už bylo snad trochu moc.
Vílí býlí
Radomír Socha
Obyčejná příjemná dětská knížka. Hezké téma, ale asi by se dalo zpracovat trošičku poutavěji. Takhle je to bylinka, víla, bylinka, víla, bylinka, víla ... a do toho seznam nemocí, na co kterou použít. Na naší slečnu to bylo málo akční. 3,5*
Sběratel
John Fowles
Co tak ještě napsat ke knize, kterou už stovky čtenářů rozebraly do posledního písmenka ... Bylo to vážně psycho a konec mě dostal úplně. Jedna z nadčasových knížek, u které se nepozná, že už je to nějaký ten pátek, kdy se poprvé vykulila z tiskárny. Mág se mi ale líbil víc. 4,5*.
Ještě to nebalím, vzkazuje babička
Judy Leigh
Víkendové nenáročné čtení. Pokud vám sedne hlavní myšlenka, a to že když zdraví a bankovní konto dovolí, dá se ledacos zažít a změnit i v pokročilém věku, je to kniha právě pro vás ,)
Dojezd v tempu červené knihovny mi ani tak nevadí, spíš mě rušilo nelogické chování Brandona.
Francouzská venkovská idylka evidentně pořád ještě ve světě o svou pověst nepřišla, škoda, že to tak ve skutečnosti už dávno není...
Dům s vypůjčeným výhledem
Martina Leierová
Přečteno úplně náhodou. Od knížky jsem nic moc neočekávala a přitom se mi dostalo docela příjemného čtení. Tak ano, má to své mouchy, ale když si to pěkně sedne do nálady, dají se nad nimi přivřít oči. Na Japonsko i Japonce je pohlíženo trochu růžovými brýlemi - pár let jsem pro ně pracovala, tak mám možná trošku zkreslený pohled ,) Ale jinak zajímavé hlavní téma, netradiční prostředí, celkem efektní závěr. Pěkných 3,5*