gretl74 komentáře u knih

Přečteno na popud puberťáka, já bych si tenhle žánr sama určitě nevybrala. Od dětství nesnáším loutky a klauny, touhle knížkou se to jen potvrdilo a definitivně zpečetilo. Předchozí díly jsem nečetla, znám jen zhruba z vyprávění, tak jsem se v ději občas trošku zrácela. Knížka má ale spád, celkem příjemný nenáročný jazyk, některé scény jsou velmi napínavé a s opravdu hororovou atmosférou, kdy společně s hrdiny zatajujete dech, některé scény jsou spíš jen hnusné, ale to asi záleží na obrazotvornosti každého z čtenářů. Samotná hlavní zápletka je celkem originální a ve finále i k zamyšlení.
Jen mi není úplně jasné, pro jakou věkovou kategorii je kniha určena. U nás v knihkupectví měli dlouho v YA oddělení, nedávno přestěhovali do hororů. Dle AI doporučeno pro věkovou kategorii od 10-12ti let, ale i to mi přijde dost málo. Počítačovou hru Five nights at Freddy´s prý hrají už děti od osmi let, ale to asi vůbec nechápou o co jde, a řekla bych, že rodiče také ne, pokud je u toho nechají ...

Pro mě velmi příjemné překvapení. Většina hodnotících srovnává s Ready player one, ale cílové publikum je tady úplně jiné. RPO ocení možná víc pánové, a to hlavně dnešní padesátníci, kteří začínali s hrami na Atari, navíjeli pásky tužkou a znají začátky skupin a celé popkultury, kterou je to v knize prošpikováno. Warcross je o generace jiný svět, jednodušší schéma i postavy, hlavní hrdinka i romantická linka profilují knihu asi spíše jako dívčí čtení. Každopádně svět virtuální reality je lákavý a rozsvícené Tokio přidá na romanticé atmosféře. Já hlavně oceňuji, že je to YA kniha, kde není příliš krve ani sexu a na závěr padnou i nějaká ta vážnější témata k zamyšlení. Sice trošku prvoplánové, ale proč ne.

Co byla ale naprostá katastrofa, to byla práce korektora a paní překladatelky. Když už dostanu knihu s herní terminologií, mohla bych se alespoň na základní informace přeptat někoho, kdo už něco málo odehrál, takhle byl ten slovník vážně zvláštní. A o počtu překlepů ani nemluvím.

Tohle se vážně povedlo. Sympatičtí hrdinové, dobrá zápletka, psáno velmi příjemným jazykem. Největším bonusem je však skvělá dobová atmosféra a vymazlený svět luxusního obchodního domu. Nostalgicky vzpomínám na svou první služební cestu do Londýna a návštěvu předvánočního Selfridges...
Takže i když už dávno nejsem cílová skupina, náramně jsem si to užila.

Pomale plynoucí vyšetřování krůček po krůčku, bez zbytečného násilí a krveprolití. Pachatel odhalen brzy, finále ale tak nějak postrádalo grády i detailnější vysvětlení. I tak za pohodový rytmus, bělostné pláže, nelítostné moře a hektolitry café přiděluji čtyři hvězdy s odřenýma ušima.

Perfektní knížka pro holky, které už odrostly pohádkám, ale YA pro ně ještě není. Originální a sympatická hlavní hrdinka, tajemství, vtípky i vážnější témata, vše skvěle nakombinováno. Jako rodinný předčtenář jsem nadšená.

To jsem si takhle jednou nechala od AI doporučit knihu: "Prosím něco napínavého, se silnou hlavní hrdinkou, něco, co by přimělo puberťáka chvíli číst." Cíle úplně dosaženo nebylo, dítko se zatím propracovalo na stranu 24, ale já jsem právě zaklapla poslední stránku a jsem nadšená. Sympatičtí hlavní hrdinové, pečlivé shromažďování stop, postup krůček po krůčku a rozmotávání temného příběhu. Úplně chápu, že spoustě lidí to bude připadat pomalé, málo akční, ale já si to náramně užila.

Akční pohádka pro dospělé, ale čte se to vážně skvěle. Nina je hrdinka, které prostě musíte držet palce, padouch je náležitě odporný a psycho. Oceňuji, že i násilné a brutální scény jsou vlastně popsány celkem decentně, což dnes nebývá zvykem. Nějaké ty mušky by se samozřejmě našly, ale jako letní čtení nemůžu jinak než doporučit.

Asi je dobře, že jsem v klidu přečkala hype, který knížku zpočátku provázel, a dala ji příležitost až nyní, když jsem jí objevila ve čtečce. Bylo to moje první setkání s autorkou a vůbec jsem nevěděla, co můžu očekávat. A musím říct, že mě ta knížka dostala. Tolik emocí na tak malém prostoru, tolik vzestupů, pádů i nadějí, osudy tří rodin, které se ne/protnou, vše má v příběhu svůj čas a místo a celou dobu podprahově cítíte tu blížící se hrozbu ... bohužel i po dočtení.
Strašně se mi líbilo hodnocení Alef.

Pěkné, moc pěkné. Klasické postavy, promyšlená zápletka, dokonalá atmosféra. Myslím, že Mr. Doyle by byl také spokojen.

Je pravda, že zdejší přehled o pár řádcích vám prozradí v podstatě veškerý děj.
Jinak je to dobře napsaný příběh, poplatný místu a času. Bennet svým hrdinkám celkem rozuměl.

Prvních pár stránek jsem zápasila se jmény vyšetřovatelů, ale pak už si všechno pěkně sedlo a nechala jsem si vyprávět příběh plný kávy, vína, umění, světla a moře. Pěkné! Jdu se poohlédnout po dalších dílech.

Mohlo by se mi líbit, ale nelíbilo. Zbytečně složitě popsané jednoduché zákonitosti. Pár "triků" bylo zajímavých, ale řekla bych, že všeobecně známých.
Vždycky žasnu, kolik jedinců si na svůj denní chlebík vydělává zkoumáním takovýchto ptákovin.

Velmi příjemné čtení. Je vidět, že pan učitel dějepisu svůj obor ovládá a asi umí žákům i ledacos předat. Určitě bych našemu mláděti nějaké takové dobrodružství přála.

Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. Bylo to moje první setkání s autorem, tedy jsem úplně netušila, do čeho jdu. Stylu psaní a smyslu pro humor se nedá vytknout absolutně nic. Obsahově už bych nějaké připomínky měla. Vím, ze frčí alternativní historie, ale pro mě za mě mohla v rámci atmosféry středověké Evropy zůstat církev v klasické formě a ne být násilně vecpaná do formiček na kruhy a kola. Mrtvých bylo moc, ale prý jsou předešlé autorovy knihy pro pořádné chlapy, těm to asi neva. Pak mi tam ale zase úplně nesedí ta duhová část, kterou v knihách ani jinde nevyhledávám. Otázkou je, jestli to tak autor vážně cítí, nebo jestli to měla byt pouze úlitba prodejnosti. Výrazných charakterů bylo taky hodně, ale zase si každý může vybrat svého oblíbence, se kterým celou dobrodružnou cestu projde.
Někde za půlkou to chvíli trošku dějově vázlo, ale přišlo i pár pěkných momentů překvapení a nakonec bylo i "grande finale".

To bylo tak naivní a pitomoučké, ve stylu "Instantní kurz, jak se stát dalajlámou za týden". Zarámování příběhu bylo jasné od prvních stránek a do něj jako do formičky nacpané všechno moudro světa. Na fráze "uvědomění " a "vnitřní dítě " jsem si zřejmě vyrobila alergii. Až budu jako užaslé dítě každé ráno zírat na fakturu, jako bych ji viděla poprvé v životě, zaměstnavatel ze mě asi radost mít nebude.
Je to taková pěkná utopická teorie, ale to byl komunismus taky. Kdyz kolem sebe pozoruji to vzrůstající množství hlouposti, arogance, agresivity a sobectví, upřímně doufám, že nejsme všichni jedna propojená hmota.
No, jestli má zrovna někdo potřebu a správný stav mysli, třeba mu jedna či dvě myšlenky na cestu posvítí.
Abych jen nehaněla, dvě myšlenky jsem si taky našla, jsou sice všeobecně známé, ale stojí za to si je občas připomenout.

Milý Myšáku, tohle mě úplně nenadchlo. Oceňuji jazyk, smysl pro ironii a také úžasně vykreslenou atmosféru školy, ale některé pasáže byly taaak dlouhé a úmorné... Bez mučení přiznávám, že v postavách jsem měla kapánek chaos. Než čtenář nahlédne alespoň trochu pod pokličku dávných školních tajemství, docela dlouho to trvá, v závěru mi to přišlo nějaké překombinované.

Navzdory velmi nesympatické hlavní hrdince, plošším vedlejším postavám a zprofanovanému tématu overturismu se to četlo velmi dobře. Mělo to moc pěknou ostrovní atmosféru a hezky se vše na závěr propojilo.
Zrovna dnes byla zpráva na Seznamu, že Athény jsou zavalené turisty, že musejí zavést drastická protiopatření. Naproti tomu se na Krétě staví další letiště, aby se tam z Arabského poloostrova lépe a více cestovalo ... budou si v tom muset udělat jasno sami.

Autorčin styl psaní se mi docela líbí, má bezva smysl pro jemné sarkastické narážky. Celé téma ústřední zápletky mi ale připadalo velmi přitažené za vlasy, pro mě nepochopitelné a proveditelné jen na papíře, i když to ve finále dostane ještě jeden upgrade, který čtenář objeví až pár stránek před koncem. Některé pasáže z minulosti se opakují, některé vsuvky s kamarádkami jsou úplně mimo děj a nic a nikoho neposouvají. Jako celek to zkrátka úplně nefungovalo.

Hodně dobré, hodně dlouhé. Musím říct, že tolik životního moudra, nacpaného do tolika šílených a absurdních situací, jsem už dlouho nečetla. Poklona autorovi, který musí mít neuvěřitelně načteno i srovnáno a všelijaké zákruty lidské povahy ho asi nepřekvapí.
Snad jen poslední část už mi přišla trochu zbytečně natahovaná.

Moc pěkné, stylové, dobové...
Hodnocení petrarka72 mi mluví z duše a je tak výstižné, že je k němu zbytečné přidat třeba i jen čárku, lépe bych to nenapsala.