Gordonlord komentáře u knih

Takže holenkové - tahle knížka je vcelku ouhromná šulinská hovadina.

Je to takové prvorepublikové, laskavé a hlavně rádoby-humorné. Za celou dobu jsem se nezasmál ani jednou, vtipného tu není vůbec nic, ale pár úsměvných momentů se našlo. Asi nejvíce si budu pamatovat na to, jak si malý Randák hrál na mrtvolu a schovával se několik týdnů na seníku, potom jak "pauzíroval" v kapele a nakonec když sloužil u knížepána, na jeho "trojku" se služebnou a komtesou.

Jinak to nemá žádný zrovna moc souvislý děj, napětí, vztahy mezi postavami, příběh, dramatičnost, vtip - nic z toho tady vůbec není, knížka ukrutně těží snad jen a pouze ze své "Laskavé úsměvnosti", což sice před téměř sto lety mohlo stačit a "humoru" této knihy se možná tehdá i někdo zasmál, ale dneska je to kurva málo.

Stejně jako si nesednu na zadek z knihy, kde se těží jen a pouze ze sexu a násilí, tak nejsem ani dost jednoduchej na to, abych byl celej poprděnej z voloviny, která sází jen na tu roztomilost.

Ale abych byl fér - několik výše popsaných pasáží dokonce upoutalo moji pozornost, kniha celkově mě nikterak neobtěžovala a jako taková jednohubka na zaplácnutí čtenářské chuti to nebylo úplně marné.

Ps: Některé pasáže knihy mi připadaly jako totální bolševická agitka - zejména, když hlavního hrdinu strašně nebavil pohodový život u knížete, který mu díky své senilitě rval do klína fůry zlaťáků jen tak z plezíru a proto odešel pracovat do dolů, kde dřel ve špíně jak hovado, jenom aby si vydělal na skromné živobití ... a díky tomu byl šťastný. Tak tohle teda fakt ne...

1 28.06.2017

Bomba !

Hned po "Legendě" je pro mě tohle nejlepší Gemmellovka ! Hrdinů je zde tentokrát vícero, všichni jsou charismatičtí a zajímaví, zejména nejmladší z nich - snílek a hrdina Kiall, který i přes svůj rolnický původ a bojovou nezkušenost sleduje své sny a morální hodnoty a nezalekne se ničeho.

Zajímavý je jeho vývoj napříč příběhem, kdy jsou jeho naivní sny konfrontované s realitou.

Samozřejmě je základní kostra příběhu naprosto klasické, už mnohokrát omleté "hrdinovi unesli dívku a on se vydává po jejích stopách, sejmout její únosce" ...což dost připomíná i "Kroniky o Drussovi" od stejného autora. (další paralela - dívka, kterou unesli Drussovi, se jmenovala Rowenna, a Kiallova vyvolená v této knize se jmenuje Rawenna. Nevím, jestli si autor už ze čtenářů nedělal prdel, ale komu to vadí ? :-) ). Každopádně proč vymýšlet za každou cenu něco originálního, když se dá geniálně fungující příběhová kostra opět nově, ještě geniálněji zpracovat ? :-)

Navíc, tohle je snad nejkratší Gemmellova kniha, kterou jsem kdy četl, ale paradoxně se toho v ní nejvíc děje. Autor jakoby najednou (a naštěstí!!) totálně rezignoval na rozmáchlý sloh a spisovatelskou vatu, vykašlal se na zbytečné popisování krajiny, historie, nudných a zbytečných volovin a jde rovnou k věci - děj je neskutečně čtivý, rychlý, autor píše k věci a všechno náramně odsýpá. Dějové linky se propojují, naznačená tajemství postupně dávají smysl, aby nakonec vykvetla v několik nečekaných a kouzelných point. Akce zde nakonec ani nebylo tolik, ale vůbec jsem to nevnímal, protože příběh, postavy, děj a prostě úplně všechno tady bylo výsostně strhující, rychlé, brilantní a ani jeden řádek jsem se nenudil a to se mi stává u jakýchkoliv knih jen naprosto výjimečně !

A jako vždy - tuhle knihu můžete číst v chronologickém kontextu Drenajské ságy, což vám přidá další dílek do mozaiky celkové skládačky, ale ani pokud jste předchozí díly nečetli, nebudete ochuzeni.

3 26.06.2017

Tyhle povídky měly být asi hororové, nebo alespoň napínavé. No - nepovedlo se. Žádná hrůza, děs, temnota, ani napětí se nekoná ani v nejmenším. Každopádně všechny zde zastoupené povídky, které spojují rádoby-děsivé, chladnokrevné a často mysteriózní vraždy, mají velice zajímavé a dost originální nápady. To se Švandrlíkovi rozhodně musí nechat !

Jako příklad bych zmínil třeba povídku "Imitátor", nebo "Břitva" ...a ostatně, téměř i všechny ostatní jsou bravurními nápady obdařeny jakbysmet!

Co už je horší je fakt, že jsou rovněž úplně všechny naprosto snadno předvídatelné. U všech (nekecám !) jsem přesně uhodl jak skončí, nejpozději v jejich polovině. Švandrlíkovi jdou skutečně dobře Černí Baroni nebo Kopyto a Mňouk, ale pokus o horory dopadl typicky česky (takže na hovno), což ovšem nesnižuje zábavnost oněch jednoduchých, naivních a hloupoučkých, přesto silným nápadem obdařených kusů !

1 26.06.2017

Soubor několika delších detektivních povídek z vyšetřovací kanceláře pana Koudy, které spojuje magie, sex a násilí (jako ostatně i v jiných Kotletových knihách)

Skutečně za pozornost stála například povídka, kde hlavní hrdinové spolu s jednou šlapkou vyšetřují bestiální vraždu jedné extrémně náruživé nymfomanky a jejich pátrání je zavede na svingers party, kde musí mezi šukáním a skrýváním mrtvol hledat stopy zločinu, honit vraždící sukubu a luštit záhadu. Zajímavý byl i nápad v poslední povídce s Mojžíšovou holí, nebo magické očarování šlapek bohyní rozkoše, v povídce Pražské kobky.

Kotleta opět nesází jenom na sex a násilí, jakožto mocná lákadla a nosné pilíře, ale i jeho postavy, spisovatelský styl a neskutečná zábavnost a dokonce i napětí jeho povídek, jsou vážně neuvěřitelně strhující !

6 26.06.2017

Tohle je typický příklad amerického superhrdinského, mainstreamového comicsu a to jak kresbou, která hýří barvami až oči přechází, tak scénářem, plným různých superhrdinů, superpadouchů, cestování v čase (bohužel), mocných bitek a sci-fi prvků.

Skvělým nápadem jsou vnitřní dialogy jak Supermana, tak i Batmana, které příběh velmi oživují a dávají mu tak niterný pohled na myšlenky obou hrdinů. Dále je fajn i příběh, který je zde docela dost propletený skze fůru superhrdinů, kteří jsou nejednotní v tom, jestli zrádného prezidenta podporovat, nebo se postavit na stranu Supermana s Batmanem a někteří svůj názor v průběhu příběhu otočí, někteří ho jen předstírají...pro fanoušky slušné drámo !

Co je zvláštní je fakt, že i přesto, že doma zas tolik booků o Batmanovi nemám, tak už po několikáté se i zde omílá zápletka, kdy Batmanovi jde po krku jeden superpadouch/hrdina za druhým, zřejmě jen proto, aby se jich v knize objevilo co nejvíce. Ale zde to alespoň velmi dobře zapadá do příběhu.

Co je neutrální je fakt, že je tady hrozná spousta postav z DC universa a pokud nejste znalci, tak si dost okamžiků tolik nevychutnáte, a některé možná ani nepochopíte. Také je tu těch postav až zbytečně moc a tím kromě hlavních dvou hrdinů a Lexe Luthora žádná z nich nedostane dostatečný prostor. Ale Aspoň si "die-hard DC fans" užijí jejich přítomnost.

Co je pro mě horší, jsou prvky cestování do budoucnosti a minulosti, které vždy a v každém příběhu otevírají vrátka pro nekonečnou alternaci a nejednoznačnost jakéhokoliv děje, který tím totálně ruinují.

No a takovým bonbónkem na konec je opět retro-comics, který je - jako vždy- samozřejmě hloupou "cheesy" sračkou, která má ovšem tentokráte i nějaký ten vtip a nečte se tak příšerně jako většina produkce ze zlatého a stříbrného věku :-)

Těžké rozhodnutí, zda dát tři nebo čtyři body rozsekla skutečnost, že jsem se po celou dobu čtení velmi dobře bavil.

3 23.06.2017

Naprosto kultovní postava, kterou zná úplně každý Čech. Korunovační klenot ze zlaté pokladnice českého folkloru. Krásná nostalgická vzpomínka na dětství. Tím vším je Rumcajs, ale zároveň je postavou, která celá desetiletí leží ladem, naprosto nevyužitá jakoukoliv příběhovou formou.

Tohle se teď ale mění!

Vesmírní paraziti ztroskotali v lese Řáholci a stárnoucí, legendární šedesátiletý loupežník bere svoji flintu, nabíjí pás s žaludy, sedlá jelena a vrací se do akce ve své poslední, fenomenální bitvě, která probouzí dětskou nostalgii a bere ji do úplně nových rozměrů.

Autor krásně drží styl kresby původních večerníčků, jehož postavy dostaly nový rozměr a temně laděný příběh slibuje dramatickou akční podívanou, plnou krve a napětí s večerníčkovým hrdinou v hlavní roli. Nebojte se vyrazit do akce s ním - protože stejně tak jako vy, dospěl i Rumcajs a i přesto, že je tohle teprve začátek, tak jsem si jist, že tahle jízda bude opravdu stát za to !

The legend of Jičín returns !

Defender of Řáholec is back !

...Rumcajs se vrací !!!

12 22.06.2017

Násilí, vulgarismy, akce, sex, krev. A to v pořádně vrchovatém množství ! Přesně tohle je to koření, které (nejen) mě láká - zejména na filmech - opravdu hodně a je v dnešní době téměř zárukou komerčního úspěchu ! Přesto by tohle všechno bylo úplně k ničemu, kdyby zde nebyly kvalitní postavy a příběh - a obojí tu naštěstí je !

Je mi jasný, že suchopárný rádoby - intelektuálové s pravítkem v prdeli tuhle knihu okamžitě zavrhnou kvůli její jednoduchosti, akčnosti a zaměření na explicitní a erotické pasáže plné černého humoru jenom proto, že je zde málo hloubání o niterných pocitech lidské duše, není zde žádná "vyšší morální hodnota" nebo podobná píčovina. Jenže tahle kniha si na nic takového ani nehraje - je to prostě čistá, rychlá akce, bohatě krmená výše zmíněnými chutnými přísadami, kde se ovšem nezapomnělo na propracované a zajímavé postavy, v jejichž charakteru a osobnosti nebylo nutno se zde pitvat na rozloze 150 stran, a umlátit tím čtenáře nudou k smrti, ale přesto mi navždy uvízly v srdci. Když to s nějakým z hlavních hrdinů vypadalo bledě - tak jsem se o něj skutečně bál a když nějaká z hlavních postav zemřela, tak mě to opravdu mrzelo. Takže základ každého dobrého příběhu - a to kvalitní postavy - zde jsou vymyšleny naprosto prvotřídně, vztahy mezi nimi se zajímavě vyvíjí a příběh, ačkoliv je velmi jednoduchý, má spád, šmrnc, fůru výborného černého humoru a navíc i pár zvratů, které jsem skutečně nečekal.

Má to jen jednu jedinou chybu - nemám po ruce další díl. Ale už se fakt těším, jak to s Her Bezzemkem, Petrou a dalšími postavami bude dál a jestli se jim podaří kartanskou invazi zastavit.

Je to opravdu Hustej nářez !

13 22.06.2017

Tuhle knihu jsem poprvé četl před dlouhými šestnácti, možná sedmnácti lety. Od té doby si z ní pamatuji tři věci :
1) Hlavní hrdina a jeho kamarádi se potulují po nějaké cirkusové jarmareční slavnosti a snaží se nabalit nějakou holku
2) Rytířky na koních se projíždějí po nějakých bažinách
3) To, jak jsem celou knihu jen a jen čekal na závěrečný souboj s Kazgorothem.

...No, a dnes - bezprostředně po jejím druhém přečtení, jsou tohle stále ty jediné zážitky, které si z knihy pamatuji.

Celý příběh je asi takový, jako když s kamarády hrajete Dračí doupě. Dobro je tu dobré, zlo je tu zlé, hrdinové jsou neohrožení, odvážní a smělí, boje jsou rozjuchaně epické a veselé, příběh je naprosto lineární, dobro zvítězí nad zlem, hrdinové s pomocí prostých občanů, vyhecovaných bodrou řečí hlavního reka příběhu - Tristana - směle přemůžou hordy seveřanů, kteří napadli jejich zemi a ústřední družina dobrodruhů v poslední části knihy pronásleduje mocnou bestii Kazgorotha a poté ho prostě sejmou a konec. Tralala.

Ovšem při pohledu na mé hodnocení nečekejte, že je kniha na houby. Je to prostě jen lineární, předvídatelné, klasické fantasy s klasickými hrdiny, klasickými zápletkami a celé je to tak klasicky klasické, až mě to ani moc nebavilo číst. Ale jako velký fanoušek světa Forgotten Realms tuhle novelu považuji za solidní začátek knižních sérií z tohoto světa. Kde by se na světě také později mohla vzít nějaká originalita, neotřelost a novátorství, kdyby nebylo absolutní šablonovité, ale pořád ještě hezké klasiky ? :-)

3 20.06.2017

Další veselé, povídkové vyprávění v první osobě, v Saturninově stylu - jednodušší bohatý pán a strohý, suchý, ale moudrý sluha. Nekonečná kanonáda humoru bez vtipu, kterou v mých očích od naprostého odpadu zachraňuje jen fakt, že každá z povídek má nějakou pointu tkvící v tom, jak geniálně danou problematickou situaci sluha Jeeves vyřešil bez vědomí svého jednoduššího pána, se kterým zde v každé povídce totálně orá nějaký snobský zmrdeček. A i díky tomuto všeprostupujícímu prvku nesympatičnosti jak hlavní, tak i vedlejších postav, se mi celé dílo stravovalo jen velice těžko.

1 19.06.2017

V zemi aktivních Podílových fondů se zrodil hrdina - barbar Finančník, bojující proti účetním knihám zla, snažícím se ovládnout říši bankovních převodů. Tak zhruba takováhle by měla být anotace k téhle knize.

Hned z kraje - pokud jste byli stejně jako já, nalákání pověstí a reputací, kterou je Žambochova série o Koniášovi opředena, budete v první (cca) polovině knihy těžce zklamáni.
Už i ten obal k tomu svádí a já si prostě myslel a podle všeho čekal, že se na mě vyřítí nabušený charismatický bad-ass hrdina ve stylu Barbara Conana,
který se příběhem plným zajímavých postav, draků, nestvůr a dalších fantasy prvků, bude prosekávat silou mýtického hrdiny a že si užiji skutečně kvalitní akční fantasy.

Nic není dál od pravdy.

Fantasy to hlavně vůbec není - je to jen nudné a strohé pozadí fiktivního historického světa, prostého jakýchkoliv zajímavých prvků, na kterém se v drtivé většině odehrává pouze porovnávání účtů, aktiv, pasiv, smluvního vlastnictví, obchodních vyjednávání, bankovních propočtů, politických kalkulací, podílových fondů a dalších extrémně nudných hoven, které by do svého příběhu, lákajícího na drsného hlavního hrdinu, nacpal jedině totální idiot. Charismatické tady taky není vůbec nic, celé je to naprosto suché a nezajímavé, postavami počínaje a světem, příběhem i dějem konče. A díky tomu, že je to celé taková suchařina, vyzní neskutečně blbě i těch pár maličko akčních pasáží, kdy se autor snaží dát najevo, jak je vlastně Koniáš hrooozně drsný. Celé to vyzní strašně směšně a nuceně naroubovaně aby se neřeklo, takže Koniáš jako akční hrdina absolutně nefunguje a přirovnání k Barbaru Conanovi - no tak to už ani náhodou !

Dobře, jedna věc je totální podvod na čtenáře - nekoná se tady žádné fantasy, žádná akce, žádný heroický příběh, dokonce tu není ani žádné napětí, ale tak budiž. To, že jsem nedostal zboží, které mi Žamboch nabízel, bych přežil. Ale že je ta jeho historická slátanina tak hrozně nudná a prostá jakéhokoliv dramatického momentu, nebo alespoň zajímavé dějové linky, to už je vrchol. Nejenom že je hlavní hrdina Koniáš naprosto necharismatický a generický (fakt, že je extrémě hnusný, tento nedostatek nedožene), ale příběh je tak strašně prázdný a nudný, že jsem se musel fakt násilím nutit, abych četl dál a mojí pozornost každou chvíli upoutávaly zajímavější věci, jako třeba oprýskaná omítka, nebo asfaltová silnice, či prkenná podlaha.

Pokud by knihu zhruba v její první polovině spisovatel ukončil, tak bych mohl s klidným svědomím říct, že napínavější fantasy příběh jsem zažil, když jsem si v bance zakládal stavební spoření.

Avšak zhruba od poloviny knížky, jako když Žamboch ožije. Nevím, jak je to možné, ani co se stalo. Možná si uvědomil, že píše nudnou sračku a rozhodl se s tím něco udělat. Děj se najednou rozjede, postavy začnou získávat zajímavější rozměr. Například Kowalski a jeho dvě ženy Zrzka a Nataša (jestli si to dobře pamatuji) měli velice zajímavou dějovou linku a hodně mě bavilo sledovat vztahy mezi nimi. A konečně i záplava dalších postav konečně prokoukla k světu. Odhození zbytečného balastu a vaty knize pomohlo naprosto neuvěřitelným způsobem !! Najednou přibylo akce, která je skutečně vypointovaná, hodně drsná, zemitá a realistická a na konci jsem se už napětím skoro klepal.

Jeden zajímavý dějový kotrmelec stíhá druhý (infiltrace karavany nepřátelskými žoldáky a zoufalé plány Koniáše a Kowalského, jak se jich zbavit a zachránit situaci, nebo geniální stavění mostu přes neprůchodnou rokli) No a kde konci hlavně totální dojebání a rozsekání Koniáše na hadry po psychické i fyzické stránce byl vážně masakr a vyznělo skutečně heroicky, jak se z toho všeho stále ještě dokázal dostat.

Nevím už co přidat, prostě od poloviny jsem si připadal, jako kdybych četl úplně jinou knížku a to ještě takovou, která má vážně koule a sílu. Dal bych tomu 4 body a asi uvažoval i o maximálním hodnocení, ale žel, začalo to opravdu hodně špatně.

4 14.06.2017

Docela tuctová, generická a rádoby-humorná duchařská volovinka, které chybí pořádný děj, napětí, tajemno, ale i vtip a dokonce i ten humor. Samozřejmě se to celé tváří jakože "všichni se z toho podělejte, vždyť je to přece literární klasika". Hlavní hrdinové - dvojčata - mi přišla pěkně otravná, "dějová" linka se strašidlem nijaká...a vlastně takový byl i celý tenhle zbytečný a nudný příběh. Jednu hvězdičku za dobře technicky odvedenou, obratnou spisovatelskou práci.

1 05.06.2017

Najdu zde nejednu paralelu s knihou Eragon.
Hraničářův učeň je také o velmi mladém hlavním hrdinovi, který má nějaké schopnosti, které musí rozvíjet, všechno se učit, má svého moudrého učitele, neví kdo byl jeho otec a nakonec vykoná velký skutek, díky kterému ho všichni v království začnou respektovat. Avšak na rozdíl od Eragonovy série, zde kvalita neklesá, ale drží se na špičkové úrovni , není zde vůbec žádná vata, všechno tu má spád, na jednu uzavřenou dějovou linku okamžitě navazuje druhá, už rozjetá linka a napětí spolu s radostí ze čtení zde ani na chvíli neopadne. Rozhodně musím zmínit i velmi sympatické postavy a šablonovité, avšak poutavě popsané a čtenářsky hodně dobře fungující vztahy mezi nimi.

Už teď se těším na druhý díl, na to, jak se vyvine vztah mezi Willem a jeho vyvolenou, jak to dál bude s Horácem a co ještě předvede starý hraničář Halt.

Samozřejmě je příběh veskrze naivní a stejně jako v případě Eragona generický a jednoduchý, protože je primárně určen dospívajícím čtenářům, jenže jak už jsem napsal - všechno zde perfektně funguje a když tak nad tím přemýšlím - knihu jsem zhltnul na jeden zátah a vlastně tomu nemám co vytknout, takže za mě plná palba bodů !

4 02.06.2017

Je fakt bizarní, koho si češi dokáží zvolit za osobnost. Na hudební scéně zažívá vrchol popularity pivní bigbít třetí cenové kategorie s bývalým náckem v čele a mediální pozornost se nyní dostává i odsouzenému čórkaři. Neuvěřitelné, že čeští "knedlíci" dokáží obdivovat a vzhlížet k hovadu, které společnosti nikdy nic nedalo - naopak vzalo, a ještě jim mohlo vyrabovat byt.

Ale tak budiž - "Můj život bez mříží" vyšel i jako audiokniha a v práci mám na poslech nekonečně času, tak proč ne...

Celé je to vlastně jedno velké vyprávění - historek z dětství, jak lovil ryby, jak balil holky, jak byl šikovné dítě ..každou chvíli přidá nějakou story o tom, jak nesnášel násilí, pomáhal slabším, jak byl vždy spravedlivý a nejvíc morální, jak byl ve všem nejlepší a všemu nejlépe rozuměl...on byl vlastně takový Mirek Dušín křížený se Supermanem.

Tohle a další malé náznaky v textu a v autorově vyjadřování čtenáři mohou krásně ukázat, jak se Kájínek ani po dvaceti letech ve vězení nenaučil plně chápat skutečný význam a smysl morálky a jeho chápání těchto pojmů je stále hodně pokroucené a nejasné. Dobrou ukázkou tohoto faktu je i jeho hláška, vztahující se ke kritice loupežných přepadení a násilných činů, od kterých se on striktně distancuje : "Za mnou nezůstávají žádné oběti a nešťastní lidé". Tohle odpovídá faktu, že pan zloděj tady nevidí takzvaně "za roh" a nedojde mu, že člověk, kterému vybílil barák, tak čistě teoreticky může mít třeba nemocné rodiče, dluhy, problémy a tím, že najednou přišel o peníze, tak nebude mít na léčbu, rodiče zemřou, jeho život bude najednou v troskách...no - kniha slouží i jako velmi dobré zrcadlo sociální převýchovy vězeňského systému, který Kájínka očividně pouze zavřel, ale chápat morální hodnoty a plné následky svých činů ho nenaučil. Nejen díky těmhle zajímavostem může přemýšlivý člověk v knize odhalit mnohé...

Kniha ve své podstatě ale nakonec není nic jiného, než průměrné kecy jednoho zloděje, které by si nikdy nikdo nepřečetl, kdyby autor nebyl tak nechutně zmedializovaný a tím pádem snadno prodejný již zmíněným českým knedlíkům. Co se však Kájínkovi nedá v žádném případě upřít je fakt, že je skutečně dobrým vypravěčem a musím se přiznat, že mě kniha nejen po většinu času neotravovala, ale docela mě to i bavilo poslouchat.

A ještě jedna skvělá Kájínkova hláška na konec : "A protože jsem byl jen slušný zloděj, tak jsem ho (policajta) jenom ve dveřích shodil ze schodů". No - vidíte ? Člověk se nejednou i zasměje. Jenže ne Kájínkovým vtipům, ale jeho chování a chápání morálky. Podle podobného modelu uvažování dokonce tvrdí, že už vlastně není zlodějem, protože v posledních (třiceti ?) letech, nebyl za žádnou krádež odsouzen ...ale jestli dál kradl, to je přece ok, ale odsouzen nebyl. No ty krávo. Ale jako správný moralista nechápe lidi, kteří si kupují věci, na které si nevydělali...tady už umírám smíchy, komedie level 100! :-D

Plně chápu všechny uživatele, kteří knize dali hodnocení "odpad". Já ale vzhledem k tomu, že jsem se tak úplně nenudil, musím ocenit Jiřího vypravěčský talent, umně a nechtěně loženou sociologickou sondu o účinnosti vězeňského systému a fakt, že mě některé části knihy opravdu pobavily.

30 01.06.2017

První kapitoly mě nadchly. Dějová linka točící se kolem sportovních her a očekávaného souboje mezi Drussem a nepřemožitelným zápasníkem Klayem měla napětí, šmrnc a zamotala se skutečně zajímavě a nečekaně.

Co mě dost rozladilo, byl děj, který nastal poté. Několik nadirských kmenů se spojilo, aby hájili svoji posvátnou hrobku před gothirským vojskem. Z předchozích knih Drenajské ságy jsem si Nadiry zaškatulkoval jako dementní, agresivní pouštní opice, které se mi fakt hnusí a tady jsem se najednou musel neskutečně dlouho prokousávat nekonečnými popisy vzájemných vztahů jednotlivých nadirských kmenů a sledovat osudy snad patnácti jejich bojovníků a číst dlouhé statě o jejich minulosti - které bych obyčejně vnímal jako kladnou záležitost, protože dokáží prokreslit a zplastičnit charaktery postav - ale prostě nadirská dějová linka mě nebavila, už jen kvůli mému totálně negativnímu náhledu na tuhle rasu. Absolutně jsem se nedokázal přinutit k tomu, aby mě něco z tohohle nadirského hnusu byť jen trochu bavilo. Druhá (cca) třetina knihy tak pro mě byla těžkou nudou.

Velkými plusy je ovšem interakce mezi Drussem a básníkem Siebenem, která má vždy charisma a vtip. Stejným, možná ještě lepším efektem oplývá vztah Siebena a nadirky Niobe. tohle bylo opravdu hezké a vtipné koření knihy :-)

A zase mínus - v knize, nesoucí název "Smrtonoš", jsem skutečně čekal, že budu svědkem nějakého velkolepého, legendárního Drussova kousku - ovšem nic takového nepřišlo. Bitvy tu byly, ale takové svým způsobem tuctové a fádní.

Ovšem ten konec ! V tomto bodě bych asi doporučil nečíst Drenajskou ságu v chronologickém pořadí, skutečně je asi lepší mít nejprve přečtenou úplně první Gemellovu knihu z tohoto světa, a to legendární "Legendu". Protože to, co se stane na konci "Smrtonoše" a jak to do
příběhu "Legendy" krásně zapadne a ukáže celý její příběh v novém, bohatším a ještě barvitějším světle, vám ale vážně stojí za to !

1 30.05.2017

Začátkem bych se vrátil k prvnímu dílu, knize "Eragon" : Začátek byl naprosto dokonalý, uprostřed kniha ztrácela dech a na konci již byla docela nudná...a druhý díl v tomto sestupu kvality pokračuje a tlačí ji až na samotné dno.

Eragon, jakožto hrdina, je mi zde krajně nesympatický. Na konci prvního dílu téměř omylem zabil jednoho padoucha a hned se mu klaní celé trpasličí království, jedna nesmírná pocta stíhá druhou, téměř celý elfí národ před ním taky okamžitě padá na prdel a vůbec snad všechny rasy se z jednoho puberťáka můžou najednou totálně polulat.

Další WTF je Eragonův přerod v mocného hrdinu, kdy si s Bromem v prvním díle parkrát po cestě zabojoval s mečíky, v druhém díle chvíli trénuje s jedním elfem, potom se stane nějaké záhadné "puf" a z Eragona je rázem absolutní šermířský superman. dokonce i tísíciletí elfové tvrdí, že nikdy ve svém životě neviděli lepšího šermíře, než je tenhle patnáctiletý fracek. Uf, no ty vole, to snad ne.

Každopádně tyhle volovinky bych v pohodě přešel, kdyby kniha měla alespoň nějaký spád, ale to co se tady děje, to je něco neskutečného ! Nějakých 90% obsahu celé knihy si zde Paolini hraje na Tolkiena, neustále popisuje historii elfů, mocenské rozvržení trpasličí říše, vztahy mezi trpaslíky, historii trpaslíků, historii elfů, historii celé země, Eragon pozoruje mravenečky, postavy si tu vypráví zbytečné kokotiny z dějin Alegesie (nebo co to bylo za zemi), postavy vedou absolutně nudné, nezajímavé a pro příběh dokonale zbytečné a nepotřebné dialogy a hlavně se tu neděje naprosto, ale absolutně nic ! Skutečně, na téměř celé ploše téhle knihy se jen propírá zbytečná vata, která nemá na děj téměř vůbec žádný vliv. Fakt mě absolutně nezajímají nekonečné detailní popisy celého Paoliniho světa, jeho ras, zvyků, kouzel a všemožných hovadin, když v knize není žádný děj a postavy jsou no....otravné.

Děj tady není téměř vůbec žádný. Jediná místa, kde se něco děje, jsou úvodní bitva (pokračování z prvního dílu) a poté až totálně generická a dokonale předvídatelná závěrečná bitva, kde totožnost druhého jezdce a vývoj událostí musí být čtenáři absolutně jasný už na samém začátku tohoto dílu.

Celý příběh by se bez oné výše zmíněné vaty vešel cca do dvacetistránkové brožurky a mohlo z toho být alespoň generické, nudné a předvídatelné fantasy. Takhle je z toho téměř sedmisetstránková, vražedně sžíravá a nekonečná super-nuda, která by svojí sladkostí, mírumilovností a blboučkou dětinskostí, kde se řeší mravenečci, kraječky, šatičky, tanečky a další píčovinky, mohla být určena snad jednině pro třináctileté holčičky, ale díky ubíjející nudnosti celého díla si neumím představit, jak by tohle nějaké děcko mohlo strávit.

Abych byl ale spravedlivý - tak dějová linka s Roranem nebyla chvilku úplně marná, dokonce mě chviličku i zajímalo jak to bude dál - stěhování celé vesnice s královstvím za zády, lačnícím po Roranově krvi, dilema vesničanů, kteří nechají celé své živobití a všechen svůj majetek za sebou a ohrozí své vlastní rodiny jen díky Roranovu slovu, že útěk je jejich jedinou nadějí...to bylo slušně rozjeté drama. Žel to dlouho nevydrželo a tohle prostě nedá ani na jedinou hvězdičku.

Vážně mě mrzí, že "Eldest"je přesně tím, za co jsem původně Eragonovu ságu měl předtím, než jsem ji četl. Naprostou sračkou.

"Kroniky o Drussovi" jsou více sborníkem jednotlivých příběhů, které Druss zažil při pátrání po své milované ženě Roweně, než plnohodnotnou knihou s jedním celistvým příběhem.

Pokud jste nejdříve četli "Legendu", tak zde máte možnost vidět Drusse ještě jako sedmnáctiletého mladíka, kterého místo v bájích a písních bardů teprve čeká. Povahou je to takový hloupý buranský vidlák, který se nechá snadno vytočit, nechápe vtipy a pro ránu nejde daleko. Čili velký rozdíl oproti zkušenému a protřelému válečníkovi, kterým se stal později. Líbí se mi, Jak Gemell umí pracovat s charakterem, který se postupem děje vyvíjí a přetváří.

To, co Druss v knize prožívá, je samozřejmě velké, heroické fantasy, ovšem v Gemmellově typickém stylu - takže zde nejsou přehnané epické bitvy, kdy hrdina s pozvednutým mečem a se zapadajícím sluncem za zády, vykoná 10 hrdinských skutků najednou, zachrání všechny své přátelé, epicky porazí absolutní zlo a za výbuchu ohňostrojů zvítězí.... Tady se koná hodně realistická a velmi syrová fantasy. Druss je pořád jen člověk, v prvních příbězích mnohokrát narazí kvůli své hlouposti a nezkušenosti, přátelům někdy pomoci nedokáže, protože není Superman a hlavně nepřátelé zde nejsou generické figurky čirého zla - ale opět jen lidé, a to často rovní, citliví a hodní chlapi, kterým prostě nemůžete nefandit - jako v případě Michaneka, do kterého se Drusova žena Rowena, později po svém únosu zamiluje.

Realističnost vyprávění příběhu zde ukazuje svoji krutou stránku i v tom, že zdaleka ne všichni hlavní hrdinové se dožijí závěru knihy a dokonce se Druss bude muset ironickým hnutím osudu proti některým z nich postavit se sekerou v ruce. Prostě nic zde není jen dobré a zlé, nic není černobílé a (téměř) nic tady nedopadne tak, jak by si čtenář zhýčkaný idealistickými příběhy a šťastnými konci přál.

Škoda jen, že kniha má i své chyby - přílišné množství postav a nejednotná dějová linka - která knihu dělí spíše na jednotlivé příběhy - zážitek z celku jako takového trochu tříští a možná i díky přílišnému důrazu na syrovou realističnost (která ovšem Drussovi nezabrání předvést pár skutečně heroických a epických kousků!) zabraňuje jakémukoliv dechberoucímu gradování děje a vyvrcholení příběhu.

Každopádně závěr byl dojemný. Druss je opravdu bad-ass, předvede tu pár skutečně pamětihodných kousků, kniha je syrová, básník Sieben skvělým odlehčením příběhu, Bodasen je charakterem se zajímavým osudem a vlastně se toho tady stane spousta... byla to prostě bezva knížka. Ale na "Legendu" to nemá !

1 26.05.2017

Tohle je Batman tak, jak ho mám nejradši - tak, jak jeho osobnost a povahu nastolil moderní věk comicsu : Ponurý, věčně zamračený, neschopný vtipu, paranoidní, nedůvěřivý anti-sociální magor, který se nikdy za nic neomlouvá a má vymyšlený plán na snad úplně každou eventualitu, která může při jeho práci nastat.

No - a o tom právě pojednává i Babylonská věž - Batman si vytvořil plány na to, jak v případě potřeby zlikvidovat kteréhokoliv ze svých kolegů z JLA a tyto plány padnou do rukou Ras ´al Ghůlovi. Jo - holt kdyby měl Batman ještě naživu své rodiče, vsadím se, že by měl záložní plán dokonce i na jejich eliminaci. (Jinak co se těch eventualit týče, rozhodně více mě dostal mega-event "War games", který, žel, vyšel pouze v angličtině a táhl se pěkně dlouho přes velké množství různých DC-čkovských sérií a jehož zápletkou bylo zcizení Batmanova plánu, jak krok po kroku postupovat v případě, že bude potřeba získat nadvládu nad pouličními gangy...nebo tak nějak. Každopádně měl skutečně sílu a dost dojemný konec)

To "Babylonská věž" má nějaké ty mouchy - mainstreramová kresba tu není tak detailní a vymazlená jako u jiných knih z kompletu a příběh mohl být také trochu více promakaný, navíc Eaglemossáckou verzi hyzdí lehké přehození několika stránek, které docela kazí návaznost příběhu, ale každopádně - Je tu spousta dobrých nápadů, příběh je zajímavý a zakončení celé knihy je naprosto v Batmanově stylu :-) Nevím co ještě k tomu napsat - mimo výše zmíněných chyb jsem byl prostě spokojen.

3 25.05.2017

Od přečtení této knihy mě na dlouhá léta spolehlivě odradilo její filmové zpracování. Snímek jsem sice nikdy neviděl, ale bohatě mi stačily trailery, ukázky z filmu, recenze, fotky a názory fandů fantasy, aby na mě ten biják začal působit jako levný, bubblegumový, moderní, rádoby-cool, teenegerský, dětský škvár pro fakany, který se snaží zaujmout masy a roubovat na svůj základ moderní trendy, z čehož se mi okamžitě obrátil kufr. Musím uznat, že to byla velká chyba !

Asi tak první třetina (nebo čtvrtina?) knihy mě do sebe totiž totálně a beznadějně vtáhla a já byl skálopevně přesvědčen, že jí v hodnocení napálím plný počet bodů a kdyby to šlo, tak snad i 6/5 hvězdiček !!! Příběh knihy je sice od začátku do konce naprosto klasická fantasy střižená podle Tolkienova mustru, plná všech dějových i žánrových klišé, ale je tolik nacpaná poutavými postavami, oplývá svižným dějem a hlavně neskutečně nádhernou a kouzelnou atmosférou, že mě to naprosto posadilo na prdel ! Eragonova výchova dráčete a pozdější skrývání jeho existence před okolím byly nesmírně poutavě odvyprávěny, až mi to celé bralo dech. Vztahy mezi postavami, malé zápletky..ježiš, nevím co ještě vyzdvihnout, snad všechno. Až potud to bylo mistrovsky odvyprávěné klasické fantasy s maximálním účinkem !!!

Ovšem zlom přišel ve chvíli, kdy Eragon spolu s vypravěčem Bromem opustí rodnou vesnici a vydají se do světa. Tady už na mě začaly nekonečné popisy situací, v kterých Brom Eragonovi vysvětluje tohleto a támhleto, působit neskutečně nudným a zdlouhavým dojmem a už se to tak trochu táhlo jak slina z houmlesákových úst. Každopádně i takhle nudná nalejvárna později ukázala - aspoň v menší míře - svůj smysl. Sem tam se ještě ukázala nějaká zajímavá postava (Solembum, kočkodlak..) či událost, ale první části knihy už se to rovnat nemohlo.

No - a nejslabší částí je pro mě poslední (cca) třetina, nebo čtvrtina, kde je už Eragon spolu se Safírou v trpasličí pevnosti a řeší se mocenské záležitosti a politikaření (natahovaná nuda), do poslední chvíle se objevují nové postavy a celkově se začínají nastolovat nové dějové linky, takže je vám jasné, že kniha neskončí jako ucelený příběh, ale jen jako "první díl seriálu".

A závěrečná bitva mi už potom přišla naprosto nudná, generická a se vším všudy předvídatelná. Bylo mi jedno co se tam děje a nikterak mě to nevzrušovalo. Tím ale nechci říct, že konec knihy byl vyloženě špatný... to ne. Jen prostě s postupem příběhu začala kvalita rapidně klesat. Zvažoval jsem, zda hodnotit čtyřkou či trojkou...protože celkově je to vážně nadprůměrné...ale tak dám třeba tři. Vyhrazuji si možnost to někdy klidně změnit, protože ta knížka stejně stála za to :-)

4 24.05.2017

Poslední kniha o Tulákovi. Postavy mě tentokráte docela vzaly, hlavně kopáč Jiu Jiu, samuraj Kisumu a plejáda "zlounů", kteří byli napůl zlí, částečně zmanipulovaní, nebyli tak úplně zrůdy a stejně jako mnoho dalších postav měli své city a morální dilemata, která posouvají barvitost charakterů na další level.

První polovina knihy byla podle mě zase trochu zajímavější, děj trochu roztřepený a opět bez takového toho "tahu na bránu", ale prostě mi to tentokráte nepřišlo jen za 3 hvězdičky, protože i když je to zase mistrovsky napsané, tak mě tu vadí pár věcí, jako třeba retrospektivní popisování osudu některých postav, které by mělo smysl, kdyby přišlo při jejich prvním výskytu v knize, ale když na vás takový "sloh" o jejich minulosti vybafne pár stránek před koncem knihy, kde se ta postava již nemá prostor projevit, tak je to dost otravné a zbytečné.

A zase..některé postavy tu byli jaksi "navíc" a občas jsem se v nich ztrácel. Jejich přítomnost měla sice smysl, ale občas pasáže s nově naroubovanou postavou působily únavně.

Nicméně je to celé opět poutavé a docela silné a nemůžu si pomoct - celé to má unikátní a mocnou atmosféru. Je tu dost zajímavých zvratů a tak ..Ale zase mě to nějak nedokázalo "sejmout". Konec byl skutečně dojemný. ale zase epilog jsem tak nějak úplně nepochopil.

Takže ...slabší 4/5

4 18.05.2017

Neskutečná kokotina.

Nemá to vůbec žádný příběh, celé se to chce tvářit rádoby drsně a cool "eméricky", jako nějaké road movie, nebo na co si to vlastně tahle blbost hraje. Pořád se tu žvatlá o něčem, co nemá s příběhem (který tu není) nic společného, jsou tu fůry zbytečných postav, které mě nijak nezaujali, chovají se jako banda naprostých kokotů, ale hlavně je mi u každé z nich odvyprávěn jejich nudný osud spolu s tím, co je baví, že je bolí koleno, že mají rádi to a tamto ...no tykrávo, fakt jsem měl co dělat, abych udržel pozornost, jako poslouchat pohnutý osud a zdlouhavou charakteristiku někoho, kdo mi byl v knize právě představen a nesehraje v ní žádnou zajímavou roli, to je vážně opruz, který z pohledu zábavnosti a poutavosti dávám na roveň šprtání se chemických vzorců na pololetní písemku ve škole...a tohle se tu opakuje mnohokrát.

Celá kniha navíc vrcholí neskutečně dlouhým popisem nějakého jazzového koncertu, přičemž se nic neděje, nic nestane, nikam to nesměřuje ani to nijak nekončí. No jako tyvole...WTF ???

Celkově vůbec nedokážu říct, o čem to bylo, protože jednoznačně o ničem.

..........je to tak neskutečně prázdné nic, že kdyby mi místo poslechu téhle audioknihy celej den bzučela kolem hlavy moucha, tak mě zaujme rozhodně víc, než tenhle otravnej škvár.