Gordonlord komentáře u knih

První polovina knihy se mi hodně líbila - zajímavé, silné postavy, Tulákovo zbavování se nájemných vrahů bylo pěkně popsané, budování vztahu mezi Miriel a Andělem bylo kouzelné a celé mě to dost bavilo.

Ale tak cca od poloviny až do konce bych tady aplikoval všechny moje výtky, které jsem uvedl i k prvnímu dílu této trilogie - je tady až zbytečně moc postav, spoustě z nich se tu nedostane žádné solidní příběhové linky a slouží jen k tomu, aby se v tom člověk po chvíli začínal ztrácet. A přiznám se - asi jednou nebo dvakrát jsem se ztratil úplně, když už jsem se zamotal v tom, která země je tu proti které a která je s kterou v alianci a jaké postavy v tom ději jednají v zájmu které té země (Ventrie ? Gothir ? Drenaj ? Nadirové ? uff....) Nevím jestli je to tím, že jsem knihu na týden odložil a pak pokračoval ve čtení, ale prostě a jednoduše už mi to přišlo zbytečně komplikované a matoucí. Navíc děj druhé polovičky knihy bych trochu přirovnal k ději z Legendy, akorát rozmělněnému a ne tak poutavému, díky výše zmíněným výtkám.

Každopádně musím nechat, že jsem se celou dobu dobře bavil, a pořád to považuji na nadprůměrné a velmi dobré fantasy. A Jako bonus jsem se zde dozvěděl, odkud že to má R.A.Salvatore nápad pro zápletku své knihy Magický Krystal :-)

Když to tak celé zvážím, rozhodoval jsem se mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, protože mi bylo až líto, že tak výborné charaktery hlavních postav a spisovatelský um byly umláceny přehnaným množstvím všeho možného a nadějné a silné dějové linky se trochu ztrácely v mlze těch vcelku nadbytečných vedlejších...ale stejně - nakonec za mě je to 3/5

2 14.05.2017

Nečetl jsem moc knih podobného ražení, ale přijde mi to jako dost klasická zápletka : Hloupý a nadlidsky silný hromotluk s dobrým srdcem a jeho chytrý kamarád na život a na smrt, který s ním má samé starosti a neustále se snaží usměrňovat jeho hloupost, popřípadě hlídat, aby jeho nadlidská síla v kombinaci s dětinskou jednoduchostí nezpůsobila nějaký problém.

Oba dva potom putují světem, od ranče k ranči a snaží si vydělat tvrdou nádeničinou nějaké peníze, aby si jednou mohli splnit svůj sen a koupit si vlastní hospodářství. Zřejmě se to celé odehrává na začátku minulého století, nebo tak nějak.

Knihu vyplňují vcelku dost obyčejné postavy se svými obyčejnými osudy a všechno to míří k dost předvídatelnému vyvrcholení, které má být dojemné, ale nijak mě nezasáhlo. Téměř vše je tu klasické a ve spoustě příběhů z té doby mnohokrát viděné, ale přesto to všechno funguje naprosto maximálně. Obyčejný příběh s obyčejnými postavami, podaný poutavou formou, která mě celou dobu udržela v příjemném napětí, zajímalo mě, jak se osudy postav vyvrbí, co se stane dál, pnutí mezi jednotlivými postavami bylo dost dramatické a prostě a jednoduše...celé se to četlo moc hezky, ani jsem si neuvědomil, že už je najednou konec. I přesto, že humor bez vtipu na téma "chytrý versus hloupý ale oba kamarádi" tu moc nevycházel, tak byl příběh i přes svou dramatičnost brán na lehčí notu a hlavně prost jakéhokoliv hluchého místa... Takže jsem se u toho vlastně moc dobře bavil :-)

4 14.05.2017

Hail Satan !

Zrcadlo nastavené stádnímu chování a obecnému uvažování naší společnosti, ve kterém synovec samotného Satana zaujímá roli hlavního - kladného hrdiny. Sympaťák každým coulem, musel jsem souhlasit se vším, co vyřkl a zcela bez problémů jsem se s ním ztotožnil. Kniha téměř každým výrokem a událostí nutí k hlubokému zamyšlení a odhaluje spolu s totálním úpadkem i pokrytectví nejen křesťanské, ale obecně celé lidské společnosti. Navíc vcelku pěkně odpovídá na otázku, jaké by to asi bylo, žít celá tisíciletí a forma této odpovědi se vcelku přesně strefuje do mé představy, nad kterou jsem již nesčetněkrát sám uvažoval.

Kniha mě okamžitě chytla, zhltnul jsem ji jedním dechem a nebyl mi dán naprosto žádný prostor pro nudu, nebo opadnutí pozornosti. Navíc je to pro mě první dílo nějakého klasického světového autora, které jsem kdy dobrovolně četl a jsem rád, že se mi dostal do ruky zrovna takhle geniální, mistrovský a bezchybný kus, který má hloubku, ale nenudí !

14 11.05.2017

V téhle knize je všechno správně - jsou tady zajímavé postavy, s kterými se v ději dále pracuje a můžete sledovat jejich vývoj, velmi dobře se to celé čte, nenudí to ani chvíli, hrdinové mají charisma, jasně danou identitu a jejich charakter pulzuje životem...a přesto mě to nijak extra nenadchlo.

Spousta hodně zajímavých (pro mě možná nejzajímavějších) postav zde dostane zoufale málo místa pak umřou a celkově je zde aktérů až zbytečně moc. Kdyby jich bylo méně, příběh by mohl být kompaktnější, svižnější a přehlednější. Některé postavy mi tu přišly vcelku zbytečné. Navíc po celou dobu příběhu zde nepřišel téměř žádný skutečně dramatický, napínavý moment, nic co by mě ke knize přikovalo. Na druhou stranu, nepřišlo ani nic, co by mě zklamalo, odradilo, nebo vyloženě nudilo.

Interakce, vztahy a jejich vývoj mezi postavami jsou zde hodně zajímavé, a přesto mohly být daleko lepší, kdyby kniha nebyla zbytečně rozmělněna tolika postavami a někdy vcelku zbytečnými fakty, které jen mlží hlavní děj.

Co mi zde chybí, je také skutečně silný, charismatický záporák a motivace hrdinů mě do děje nijak moc nevtáhla, ale tady jde asi spíš o úhel pohledu. Každopádně jsem se vcelku dobře bavil až do konce. Nevím co víc k tomu napsat, prostě slušná práce.

1 04.05.2017

Navnaděn nekonečným množství recenzí a názorů na tuto knihu jsem čekal neskutečně epickou akční fantasy jízdu plnou detailně popsaných a vygradovaných bitev, dotažených až na hranici absurdity ...něco ve stylu Drizzta, či Gotreka. No - nedočkal jsem se. Každopádně to neberu jako negativum - sice se styl příběhu netrefil do mých osobních priorit, ale rozhodně to nepovažuji za chybu.

Na rozdíl od výše zmíněných postav z Forgotten Realms a Warhammeru, se zde nekoná veselá, přehnaná a epická akce, kdy jeden hrdina sám pozabíjí tisíce nepřátel a ani se zde nejede podle zjednodušeného schématu "Hodný hrdina versus zlý padouch, plus pár černobílých postav, které se později vybarví" ... Kniha je překvapivě surová, moc se s hrdiny nemazlí, bojové pasáže jsou (až na pár málo vyjímek) popsány krátce a věcně, nezabíhají do detailů a spíše se celé pojetí příběhu a popisy soustředí na hlavní hrdiny, kteří jsou skutečně propracovaní, mají charisma, mají své touhy, obavy, strachy, motivace, vývoj osobnosti v průběhu děje a vůbec zde působí každá postava svébytně a žije svým vlastním životem.

Dokonce ani "ti zlí" zde nejsou vykresleni pouze jako tupé a zlé stoje na zabíjení (jako u 99% ostatních fantasy románů) ale jsou to pořád jen lidé se stejnými vlastnosti, jako výše popsaní hlavní hrdinové. Díky tomu celý příběh působí až reálným dojmem a o to více mě vtáhl do svého děje.

Styl vyprávění je neuvěřitelně krásně čtivý, v příběhu se nelze ztratit, vše je velmi přehledné a hlavně se každou chvíli stane něco zajímavého, co vám nedovolí odpadnout z vlny napětí. Gemmell dokáže čtenáře do svého světa vtáhnout takovým způsobem, že se s postavami krásně sžijete a cítíte s jejich pocity a obavami ... až dokáže v čtenáři vzbudit i jejich pochybnosti a donutit ho přemýšlet, zda bylo skutečně potřeba obětovat v bitvě tolik lidí, jestli to nešlo udělal celé jinak, dohodnout se s nepřítelem, nebo raději utéct a žít klidný život jinde...jeho spisovatelský um na vás přenese všechny pocity hlavních postav a připadáte si, jako byste tu pevnost před půlmilionovou hordou divochů museli s hrůzou v očích a strachem v srdci bránit s nimi a zároveň bojovat se svými pochybnostmi.

...ne tak Druss. Ten si se svoji sekerou stoupne na hradby, bude čelit statisícovému vojsku s nezlomným odhodláním nikdy se nevzdat a vydrží až do samého konce.

Protože on je pravá Legenda !

10 26.04.2017

Navnaděný obálkou, slibující klasické, heroické fantasy klišé, jsem otevřel knihu a začal číst. A hned jsem byl totálně otrávený celou první kapitolou, která neobsahuje absolutně nic jiného, než k smrti nudný a velice suchopárný úvod do světa, v němž se Oronova dobrodružství odehrávají. Na ploše celých 16-ti stran jsem byl nucen číst o tom, jak se která země na onom kontinentu jmenuje, která s jakou zemí sousedí, kdo jim vládl, kdo vládl po něm, kolik měl dětí, jaká země s kterou více obchoduje, kdo převzal vládu po smrti toho a onoho krále, kde se nejlépe prodávalo koření, jak se které město za ta staletí kdy jmenovalo ...taky se už nudíte ? Jako já chápu a oceňuji, že spisovatel chtěl vytvořit svůj originální a propracovaný svět, ale ubít a otrávit čtenáře hned z kraje desítkami a desítkami jmen, názvů a totálně nudné historie, která ještě ke všemu není pro zbytek knihy nijak důležitá - to byl vážně dost špatný nápad a studená sprcha hned z kraje.

Dál už je to o něčem jiném - druhá kapitola vrhne čtenáře do tuctového, klasického příběhu v Conanovském stylu. Co víc dodat ? Příběh je samozřejmě velmi jednoduchý, nekomplikovaný, kniha se čte lehce a není potřeba nijak namáhat mozek. Když při čtení zabloudíte v myšlenkách někam jinam, třeba k tomu, co budete dneska dělat k večeři - tak vám nic neuteče a stále jste v ději takříkajíc "na koni". Pocit nudy se nijak nedostavuje, kniha hezky plyne.

Co se týče postav - jsou tuctové, generické, necharismatické - no prostě nijaké a jejich činy a mluva jsou až divadelně toporné. Po celou dobu jsem dokonce nebyl schopen zjistit, jestli to, co Oron dělá je vlastně dobré nebo špatné...

Docela velkým zklamáním je i konec knihy, která končí takovým způsobem a tak "otevřeně", až jsem začal uvažovat nad tím, jestli z mého výtisku někdo nevytrhal posledních 100 stran. Tím pádem se "Oron" nedá číst jako samostatná kniha, protože to celé skončí přímo uprostřed děje, bez jakéhokoliv vyvrcholení a tím pádem pořízení si druhého dílu - "Oron - král a býčí muž" je naprostou nezbytností, bez které nemá absolutně žádnou cenu pouštět se do čtení dílu prvního.

Co občas působilo rušivě, byla vynechaná písmenka, omylem dvakrát po sobě napsaná slova a další chyby překladu. Jen taková drobnost, ale stojí za zmínku.

Ale ve finále abych to shrnul mým oblíbeným přirovnáním -s touhle knihou je to zase stejné, jako když máte hlad, ale nemáte moc peněz. Tak si jdete koupit rohlíky, na kterých si sice nijak moc nepochutnáte, ale zasytí vás alespoň do té doby, než si budete moci jít koupit kvalitní jídlo. A i přesto, že Oron je trochu "tvrdý rohlík", tak nakonec chutnal přesně tak, jak jsem očekával a ostatně jak i tuctový, generický obal napovídá. Toporné, heroické, conanovské, tuctové a jednoduchoučké fantasy, které vás zabaví, ale nic moc vám nedá.

...ale abych pravdu řekl, tak lehce..ale fakt jen lehce...mě zajímá, jak to celé dopadne !

3 20.04.2017

Kýbl Nudy !

Jedinými plusy téhle "spatlaniny" jsou jharyho okřídlený kocourek, zajímavý nápad se "Třemi, jenž jedním jsou", poměrně neotřelý náhled na fungování bohů a také posledních pár stránek knihy, kde se nečekaně děje i něco lehce zajímavého. Tím všechny klady končí a dál už je všechno špatně.

Během předchozích dvou dílů se nakupilo vcelku ucházející množství materiálu, úhlavních nepřátel a zajímavých situací, které v tomto posledním díle corumovy trilogie mohly naprosto neskutečně strhujícím, zajímavým, poutavým a hlavně napínavým způsobem vygradovat v opravdu zajímavé finále plné zvratů a dechberoucí akce. Avšak nestalo se. Jistě si říkáte - nestalo se tak určitě proto, že "geniální" Moorcock vyústění celé trilogie pojal originálním a mnohem zajímavějším způsobem, než by běžný čtenář čekal ? - tak to se pletete.

Finále celé ságy je pojato neskutečně nudně. Pořád se někam zbytečně putuje, potkávají se tu zbytečné postavy, které jsou dokonce na několik stran schopny vyprávět hrdinům svůj naprosto zbytečný osud a příběhy z minulosti, které s dějem nemají absolutně nic společného a jen zdržují a příšerně otravují, stejně jako nekonečné filosofování hlavních hrdinů o blbostech, které také zabírá spoustu stran a hlavně nikam nevede, o ničem není a zastává zde úlohy totální "vaty".

A opět jsou tady v plné síle neskutečně debilní, matoucí a kokotské pasáže reality, nereálna, cestování do jiných plánů, dimenzí ve sněních a reality v nerealitě v alternativních plánech dimenzionálního skutečna v neskuečnu nereality a dalších sraček ...víc už k tomu nemám co dodat, o tomhle nešvaru jsem se rozepsal ve svých názorech k ostatním moorcockovým knihám... do prdele s tím už !

Po celou dobu jsem se do čtení této knihy musel opravdu hodně nutit. Opět se tady jede v duchu old-school fantasy (kterou mám obvykle jako takovou rád, vážně mám pro tenhle žánr slabost!), ale tady je to celé nejen opět naivní, plné jednorozměrných a nezajímavých postav, ale - jak už jsem popsal výše - z ucházejícího množství podnětů, které předchozí dva díly této ságy nabídly, zde není využito absolutně nic, je to až zoufalá nuda bez sebemenší špetky napětí. Dokonce i závěrečný souboj je zklamáním a studenou sprchou pro kohokoliv, kdo očekával alespoň na konec knihy to 1% nějakého napětí.

Totálně zbytečná kniha a já nemohu uvěřit tomu, že příběhy tohoto spisovatele využily ve své lyrice takové hvězdy hudebního nebe, jako Blind Guardian, Domine, či Hawkwind.

Moorcock už nikdy více !!!

18.04.2017

Tento druhý díl trilogie o Corumovi je na tom podle mého lépe než ten první. Konečně ubyl (téměř zmizel) otravný a matoucí prvek snění, nereálna v realitě a dalších, příběh totálně ruinujících nesmyslů. Celá kniha a její příběh jsou opět vystavěny a popsány absolutně primitivním, dětsky jednoduchým, naivním stylem přímočaré heroické old-school fantasy, postavy jsou opět jednorozměrné, jejich charaktery a vztahy mezi nimi nejsou téměř žádné. Postavy tak opět trochu působí jako papíroví panáčci, které kdyby autor zmuchlal a hodil do koše, tak čtenář neuroní ani slzu. Nutno ale podotknout, že i na nich lze najít něco zajímavého - jako například Corumovo vyvolávání stvůr z předpeklí na svoji obranu proti nepřáteli, kteří po své smrti z jejich rukou tyto stvůry v předpeklí nahradí a opět čekají na okamžik, kdy je Corum povolá a cyklus se bude opakovat. Zajímavá myšlenka. Velmi jsem si také oblíbil okřídleného kocourka jednoho z hlavních hrdinů. A závěrečný boj tentokráte také docela stál za to. A opět - příběh se ničím nezdržuje, jede to stále dopředu, hezky a dobře se to čte...i když díky přímočarosti příběhu, o kterém přesně víte jak se bude vyvíjet i jak skončí a také díky nulovému vztahu k postavám, ke kterým si díky jejich jednorozměrnosti není možné vypěstovat žádný vztah, je někdy vcelku těžké udržet pozornost. Ale když vypnete mozek a hodně se na knihu snažíte soustředit, tak to vcelku ucházejícím způsobem do toho lehce předvídatelného konce uplyne.

14.04.2017

Plusy :

- Velmi čtivě a vcelku svižně napsané fantasy, není zde problém pochopit děj a hlavně se tu neustále něco děje, není tu žádné vyloženě dlouhé hluché místo. Máte tu magické artefakty, hodného čaroděje, zlého padoucha, zákeřného boha, nestvůry, hodné bestie, draka, obléhání hradu a tak dále a tak dále ....

- Pokud patříte k lidem, kteří mají problémy s hodně přímočarým příběhem, uberte si z mého hodnocení jednu hvězdičku. Já ten problém (alespoň většinou) nemám, proto je pro mě kniha velmi lehkým, pohodovým a odpočinkovým čtením. Navíc se mi líbí i velmi jednoduchá zápletka, která je - přiznejme si to - v různých obměnách, avšak s neměnným základem - použita snad ve všech příbězích, co kdy vznikly : Hlavní hrdina - nastane nějaký problém/konflikt, který musí vyřešit - najde si lásku - překoná útrapy - a ve finále přemůže svoji nemesis. Zde je to celé pojaté jako prostinký, heroický fantasy příběh, pro které mám velkou slabost (a jen proto dávám tři hvězdy z pěti a ne jen dvě) a prostě jenom není komplikovaný vůbec ničím dalším, nemá žádnou nástavbu, osvěžení, žádnou přidanou hodnotu - prostě je to jen základní, tuctový fantasy příběh, kterému ovšem Moorcock dodal dostatečnou dávku svojské poetiky a docela zajímavě vykresleného světa. Je to ultra - primitivní, na kost ohlodané a hlavně slušně napsané fantasy, kterého zase na trhu tolik není - a jako takové funguje velmi dobře.

Mínusy :

- Hlavní hrdina Corum je nemastný, neslaný, prostě nijaký. nemá skoro žádné charakteristické rysy, ani poutavou osobnost, nějaké to tajemství, nebo jiskru..je to prostě jen generická figurka, která jednoduše nemá vůbec nic, čím by mi přirostla k srdci. Takže mi bylo vcelku fuk, co se mu stane a jestli třeba umře.

- Příběh je - stejně jako v případě Moorcockových knih o Elrikovi - opět prošpikován pasážemi, u kterých není jasné, zda se jedná o snění, realitu, nerealitu, jinou dimenzi nebo jen hrdinovy představy. Působí to na mě, jako bych jedl maso, které je prorostlé šlachami, které nemůžu překousat a spolknout a zůstanou mi natažené od krku do úst, čímž vyvolávají dávící reflex. Tohle implementování snových, nereálných pasáží, někdy okořeněné o možnosti vracení času a měnění minulých událostí mají být jistě hezkým osvěžením knihy a spisovatelovým "trademarkem", ale místo toho příběh prostě jen nabourávají a kazí. U knihy, která je postavená na tak jednoduchém heroickém příběhu chci jasně vědět, co se děje a mít jistotu, že se to opravdu děje a taky že to, co se v příběhu stane, je neodvolatelné. A ne se během četby obávat, že se to hrdinovi celé jen zdálo a nebo čekat, že se najednou odnikud objeví nějaká bytost, která vrátí zpátky čas a změní tak již uplynulé události. Tohle prostě dokáže příšerně znechutit a zabraňuje to možnosti, aby se do zážitku z knihy vkradl byť jen sebemenší prvek napětí a strachu o hlavního hrdinu, nebo další postavy. Každopádně musím dodat, že těchto prvků v "Knížeti Mečů" není naštěstí ani zdaleka tolik, co ve svazcích o Elrikovi.

- Jako...Corumovi vyhladili celou jeho rasu, jeho rodinu znásilnili, pomalým a perverzním způsobem zabili všechny jeho blízké a on - do té doby absolutně nezkušený bojovník, který ani neví jak zabíjet - přísahá krutou pomstu úhlavnímu padouchovi, který mu mu tohle všechno způsobil. Potud je to ok, ale fakt, že absolutně nezkušený a bojem téměř nepolíbený Corum se na tuto pomstu proti nabušenému, mocnému válečníkovi a jeho krvežíznivé armádě připravuje tak, že se celé měsíce prochází po hradě a prohlíží si gobelíny, píše si sonety a tančí, nebo jezdí na vyjížďky k moři a šuká svoji milou markraběnku...to je jedno obrovské "What the fuck ????" !!!!

- Další co mi vadí je fakt, že téměř žádné postavy v knize nemají prokreslenou osobnost, chybí zde emoce, hloubka, pochopení a nenávist, prostě cokoliv, co by mohlo s čtenářem alespoň lehounce pohnout. "Kníže Mečů" je velmi strohý příběh.

- Podle různých recenzí, přirovnávajících Coruma téměř k Barbaru Conanovi, jsem čekal akcí nabitou knihu - avšak boje jsou zde jen velmi žřídkavé a hooodně krátké a to včetně toho závěrečného. (Avšak k tomuhle musím připojit ještě jednu maličkost, kterou bych zařadil spíš do plusů - závěr je docela zajímavě zpracovaný (když už není sám o sobě napínavý))

- A snad posledním mínusem je fakt, že děj je prostý jakéhokoliv překvapení, není zde vůbec žádný zvrat, všechno je od začátku dané a taky to přesně tak uplyne až do konce knihy.

Závěr :

I přes ohromnou stať, ve kterou se proměnil můj výčet nedostatků, mám z knihy docela dobrý pocit. Je to asi jako když máte hlad, tak si dojdete pro rohlíky a ty vás prostě dobře zasytí. I když si na nich nijak zvlášť nepochutnáte.

2 12.04.2017

Na téhle knížce se opět (stejně jako na předchozím dílu) podepsalo to, kdo ho napsal. Michael Moorcock svého času velmi úzce spolupracoval s legendami psychedelického rocku, jako jsou Blue Öyster Cult, nebo Hawkwind, proslulými užíváním psychotropních látek a drog.... a je to dost znát i na příběhu, který zde pan spisovatel zplodil. Je to tu samá realita a nerealita, snění, jiné dimenze, jiné časové roviny - to je přesně to, co na jakémkoliv příběhu k smrti nesnáším. Díky tomu je mi už potom úplně u prdele, co se s hlavním hrdinou bude dít, co udělá, jestli třeba umře, nebo kam se příběh vyvine...protože díky těmhle psychotropním, metafyzickým zhovadilostem, které mají vyznít určitě hrozně originálně a zajímavě, se po pár řádcích můžu dočíst, že vlastně všechno je úplně jinak než se zdálo, protože to celé bylo jenom snění, nebo nerealita, nebo se to stalo v jiné dimenzi a pak už se i ztrácím v tom, co se děje v jaké časové rovině, kde tedy vlastně hrdina teď je a nakonec si už ani nejsem jistý jestli to, o čem tady zrovna čtu, je v rámci příběhu realita, nebo se to hrdinovi celé zdá, nebo jestli popisuje jeho činy v alternativní dimenzi....no prostě zmatek, chaos a hnůj.

...ale co musím ocenit - tím je rozhodně originální a zajímavý hlavní hrdina Elrik - vyvolávající na svou pomoc elementály a bohy, jejichž pomoc si neváhá vynutit i za cenu toho, že díky tomu spadne do jiného problému. Líbí se mi i to, že všechny Moorcockovy příběhy prostě mají svoji vlastní, zajímavou atmosféru, často specificky kořeněný děj a co se týče téhle knihy - není zde žádné nekonečné zdržování desetistránkovým popisováním krásy stromů rostoucích někde u cesty, kterým ostatní spisovatelé tak rádi natahují délku svých knih. Děj jde pořád hezky plynule dopředu a styl vyprávění je poměrně svižný a snadno čitelný.

No a plusem i mínusem potom může být totálně lineární a absolutně předvídatelný děj, prostý jakýchkoliv zajímavých zvratů či překvapení. Prostě dřevní fantasy jak poleno. Jen to ve mě nic moc nezanechalo.....krom té ohromné pachuti, kterou jsem popsal v prvním odstavci...

1 11.04.2017

Michael Moorcock. Kultovní a legendární spisovatel pro všechny rockové, potažmo Metalové fandy a to z toho důvodu, že jeho literární tvorba inspirovala k lyrickému obsahu takové veličiny, jako jsou Blind Guardian (kteří jeho knihy řadí hned vedle Tolkiena jako svoji největší inspiraci), Domine, Blue Öyster Cult, Hawkwind (staré kapely, pro které dokonce napsal i pár textů a ve druhé jmenované hrál i legendární Lemmy Kilmister z Motörhed ), Cirith Ungol a například američtí Eternal Champion celou svoji kapelu pojmenovali po jedné z jeho knih.

Legendou je tento spisovatel samozřejmě i pro fanoušky fantasy žánru jako takového a to už jen proto, že některé z prvků, obsažených v jeho knihách, se díky němu v tomto žánru objevily vůbec poprvé a hrdina Elrik se stal mezi fanoušky fantasy takovým ...řekněme undergroundovým kultem :-)

No - a pod tíhnou výše vypsaných doporučení a důvodů, jsem se rozhodl přečíst si jednu z klasických knih tohoto autora - a to konkrétně přímo jednu z těch nejpopulárnějších, abych zjistil, jaké to tedy opravdu je.

Řeč je samozřejmě o Elrikovi z Melniboné. Tento svazek obsahuje dvě knihy. První je "Elrik z Melniboné", napsaná v roce 1972 a tou druhou je "Pevnost Perly", z roku 1989. Kvůli rozdílné kvalitě obou knih budu každou hodnotit zvlášť, předtím, než vynesu finální verdikt nad uceleným svazkem.

Elrik z Melniboné je velmi primitivní a přímočaré fantasy ze staré školy, které ovšem ještě není ovlivněno Tolkienovým mýtem a chybí zde elfové, trpaslíci, hobiti a většina dalších znaků, jenž se pro fantasy žánr stali standartem. Jde si svojí vlastní cestou, lemovanou zajímavými nápady, jako třeba Lodí, která pluje po moři i po souši, zrcadlem, které vymazává paměť, velmi zajímavou a neotřelou povahou a přemýšlením hlavního hrdiny a dalšími zajímavými libůstkami. Tradiční, old-school fantasy složku zde potom zastupuje velmi klasický, jednoduchý, přímočarý příběh, který se nezdržuje zbytečnými popisy, tlachy ani žádnou vatou a naplněn nezbytným padouchem, láskou, zradou, akcí, netvory, spojenci, magickými meči a za podpory strhujícího spádu vyprávění se žene k epickému a opět - dosti zajímavě podanému a nečekaně uzavřenému finále. Za tuto první knihu dávám 4/5 hvězdiček.

Pevnost Perly je oproti tomu přímo narvaná zdlouhavými popisy a zbytečnou vatou. Hned kousek po začátku knihy jsem narazil na rozhovor Elrika s jednou z hlavních postav, který trvá skoro 20 stran a nemá pro příběh absolutně žádný smysl, jedná se jen o abstraktní tlachání o rádoby zajímavém pozadí zápletky, které nemá v budoucím ději naprosto žádný význam. Takovéhle zbytečně natahování a zdržování v knihách k smrti nesnáším. Začátek "Pevnosti Perly" ještě není tak špatný, představení hlavního padoucha proběhne poutavým stylem, avšak problémem v mých očích velmi závažným je páteř celého příběhu, kterou je Elrikovo putování po snové zemi, které je velmi nudné, zdlouhavé, nic moc se v něm neděje, jde se tam stále jen dopředu a obsah stránek vyplňují různá setkání se snovými bytostmi, jejich naprosto zmatečnými, nesmyslnými rozhovory a také popisy rádoby zajímavého prostředí a postav, v něm se vyskytujících. Měl jsem z toho pocit, jakoby autor čekal, že se čtenář posadí na zadek z toho, jak je v tomto snovém prostředí všechno jiné, nepochopitelné, chaotické a nejasné, a že bude nadšeně přemýšlet o tom. zda se jedná o sen či skutečnost. No - nepovedlo se. Pro mě to byla zbytečně zabitá fůra stránek, kterou jsem se prokousával jen s krajním sebezapřením. Závěr celého příběhu již byl vcelku očekávatelný, ale přesto docela v pohodě. Pevnost Perly tudíž hodnotím 1/5 hvězdiček.

No a finální verdikt - první kniha 4/5, druhá 1/5 ... pokud to z hlavy dobře počítám, tak průměr by měl být 2,5/5, což je mezi dvojkou a trojkou,. ale vzhledem k tomu, že druhá část - "Pevnost Perly" zabírá v knize více místa než ta první - "Elrik z Melniboné", tak se musím přiklonit k té horší známce.

1 08.04.2017

-----POZOR, OBSAHUJE SPOILERY -----

Tady už to není taková lehká, rychlá a pestrá jízda jako v předchozím díle. Většinu knihy vyplňuje obléhání znovudobytého města nepřátelskou armádou a její vzájemné "šachy" s armádou obránců... tady se to tak nějak plácá ode zdi ke zdi, děj se nikam moc nehýbe, postavy se taky nevyvyjí a neprofilují tak krásně jako minule a rozhodně to celé už nemá takový spád. Energičnost, ohebnost a přitažlivost příběhu zde oproti "Bedwyrovu Meči" o jeden level klesla dolů. Škoda.

Pořád to ale píše mistr akční fantasy - R.A. Salvatore, takže to zdaleka není ještě špatné - velké plus je, že první boss je poražen uprostřed knihy a tudíž na všechna rozuzlení a vyústění nemusíme čekat až na konec celého příběhu, jak je u jiných románů zvykem. A úplně závěrečná bitva je opravdu povedená :-)

Každopádně - co zůstává jedním velkým WTF je, proč DOPRDELE u nás česky nevyšel i poslední díl této trilogie, když druhá kniha končí na prahu těch největších bitev a arciboss, s kterým se má hlavní hrdina Luthien v posledním díle konečně utkat, ho teprve zde začíná brát konečně trochu vážně ? A ještě jednu chybu bych vytkl, a tou je spousta chyb a překlepů, které se zřejmě vyrojily spolu s českým překladem.

Co dodat ? Snad se u nás někdo někdy vzchopí, udělá reedici celé této trilogie, aby v ČR mohl vyjít i poslední díl "Šarlatového Stínu" s názvem "The Dragon King" a ukončit tak krásný heroický příběh se ctí.

04.04.2017

Draci, trpaslíci, elfové, půlčíci, čarodějové, kyklopové, démoni, mocné artefakty, odvážný hrdina, zlotřilý padouch, utlačovaný lid, dávná legenda, smělé bitvy, hospodské rvačky, slavné vítězství,... je tady úplně všechno !!!

Tuhle knihu jsem četl naposledy před patnácti lety a vzpomínka na to, jak jsem se u ní bavil, mě donutila dát této knize hodnocení 4/5. A teď, po tolika letech, jsem si ji přečetl znovu s vědomím, že to kouzlo příběhu, které na mě působilo tehdy, již dospělého člověka kterým jsem nyní, znovu už neosloví. Jak jsem se pletl ! Kniha mě bavila ještě mnohem víc než tehdy a byl jsem tím pádem nucen změnit své hodnocení na 5/5, protože tady opravdu není slabé místo :

Děj upaluje neskutečnou rychlostí dopředu, pořád se něco děje a hlavně zde není ani jediné zbytečné slovo, není tady dokonce ani jediný řádek vycpávkové vaty. Spisovatel se rovněž vyhnul zbytečným a zdlouhavým popisům prostředí, krajiny a nekonečných úvah nedůležitých postav, které by děj jen brzdily a vždy jde okamžitě rovnou k věci. Salvatorův styl psaní je neskutečně přehledný, absolutně jasný, zřetelný a výjimečně dobře čtivý a to až tak, že u toho můžete úplně vypnout mozek a jenom jezdit očima po řádcích - kniha se čte téměř sama ! Je napsaná s neskutečnou lehkostí, radostí z vyprávění, prošpikovaná krásným humorem plným radostného dobrodružství, akce, přátelství, lásky, epického hrdinství a naprosto předpisově úplně vším, co ke klasické akční fantasy neodmyslitelně patří. Takhle krásně, srozumitelně, lehce a nadšeně jsem Salvatoreho ještě nikdy nezažil a to jsem od něho četl všechny knihy, (krom "Ozvěn čtvrté magie") které česky vyšly !

Tohle je skutečně pravověrné, old-school fantasy se vším všudy, co má obsahovat a celek jen nádherně doplňuje typická fantasy obálka - válečník s mečem, rozkročený nad poraženou nestvůrou - co klasičtějšího si přát ?

Za mě skutečně dokonalost - celou knihu jsem zhltnul snadno jak kostku másla a po celou dobu čtení se na mě přenášela lehkost a udivující radost ze Salvatoreho vyprávění, které ho očividně nesmírně bavilo. Ač jsem obrovským fandou Drizztových příběhů, tak si dovoluji tvrdit, že takhle krásně už Salvatore nikdy nevyprávěl.

Škoda jen jedné věci - "Šarlatový stín" je trilogie a u nás z ní bohužel vyšly pouze dvě knihy.

31.03.2017

Stejně jako má DC Comics svého neortodoxního, z velké části morálku postrádajícího superhrdinu, osvěžujícího panteon klonů Mirka Dušína svojí bezuzdně krvavou agresí v Lobovi, tak Marvel má jeho téměř přesnou obdobu v Deadpoolovi. A protože jsem velkým fanouškem Loba již od devadesátých let, kdy ho kultovní comicsový magazín Crew představil mému - tehdy pozitivně šokovanému - mladšímu já, nebylo pro mě jiné možnosti, než si jednoznačně oblíbit i Deadpoola. Takže i jeho comicsy přináší fůru bezuzdné brutality, černého humoru, morálně pochybných činů a nejen to. Dostane se vám zde i fůry rozličných příšer, připravených zemřít rukou hlavního hrdiny, spousty zajímavých lokací, do kterých při svém putování cestuje a samozřejmě i jedna velká, lehce zvrácená (a o to poutavější !) love-story. Scénář je vcelku přímočarý a postavený tak, aby dal vyniknout hlavně zajímavým vtipům a absurdním situacím a kresba je klasicky mainstreamově přehledná, jak je u moderního comicsu dobrým zvykem. Sečteno a podtrženo - velmi dobrá zábava :-)

30.03.2017

Perfektní dílo klasické fantasy. Tehdy ještě nedotčené tolkienovskou mytologií, tudíž zde nejsou elfové, trpaslíci ani podobná havěť, ale Conanova dobrodružství jsou protknuta tygry, slony, netvory, mazanými čaroději s jejich záludnými pastmi a dalšími proprietami, často připomínající nějaké dobrodružství v Africe. Celé je to zahaleno velmi unikátní a těžce popsatelnou mystickou atmosférou, která slouží jako okouzlující pozadí pro prvotřídní heroickou macho-akci přesně v Conanově stylu. Není co vytknout. Prvotřídní !

30.03.2017

Je na tom poměrně slušně znát, v jaké době to vyšlo. Jazyk, kterým je to psaný, je ještě taková ta stará, dnes už těžko přežvýkatelná čeština se slovy a obraty, které se již dávno, pradávno nepoužívají...rozhodně je to zajímavá exkurze do dob dávno minulých za pochopením toho, jak lidé dříve přemýšleli, jak jednali, jaké hodnoty měli vštípené a hlavně co zřejmě čtenáře tenkráte bavilo číst - dnes by to už neobstálo samozřejmě ani v nejmenším, ale některým povídkám z této knihy se rozhodně nedá upřít dobová atmosféra bezvýchodného a jednotvárného života a často tragické konce příběhů.

1 29.03.2017

Vcelku bych tady mohl zkopírovat můj nadšený názor ohledně prvního dílu této kultovní Batmanovské noir-detektivky, ale každopádně je tu něco, co se dá přidat - v druhém dílu napětí stále stoupá, super-padouchové z Batmanova světa jsou zde velmi dobře a smysluplně zakomponovaní, kresba a barvy přidávají ještě více atmosféry k příběhu a ve chvíli, kdy už jsem si ke konci knihy myslel, že je vše vyřešeno, a že to celé skončí vcelku lineárně a odhadnutelně, a že to nakonec bude tak na hodnocení 4/5 ...tak jsem zjistil, jak šeredně jsem se pletl !

Geniální, prostě a jednoduše - geniální !!! 100% doporučuji všem příznivcům noiru, detektivek i comicsu jako takového !

Ps : opět je zde bonusový sešit s příběhem ze zlatého věku DC, tentokráte s originem Two-Face. Takže ještě navrch máte možnost porovnat, jak jeho origin vypadal v comicsovém pravěku s tím, jak ho představuje Dlouhý Halloween v letech devadesátých :-)

4 29.03.2017

Spektrum Batmanových příběhů se pohybuje od žánru superhrdinské akce, dětského dobrodružství, ulítlého sci-fi až k temné detektivce - a právě posledně jmenovaný žánr je kabátem, do kterého se "Dlouhý Halloween" v noirovém stylu oblékl a sluší mu to tak, že by i samotný tvůrce drsné temnoty v netopýrově universu - Frank Miller - radostí zaplesal !

Scénárista Jeph Loeb zde rozehrál mafiánskou detektivku, lehce říznutou atmosférou třicátých let, s napínavým a zajímavým příběhem na pozadí dobrého nápadu, kterým je zde vraždění pouze o svátcích. ( Znalí čtenáři Batmanových comicsů si jistě vybaví příběhy se superpadouchem zvaným "Calendar-Man" ).V časové ose vyprávění tento příběh navaztuje na Millerův "Rok Jedna" a stejně jako v něm, tak i v Dlouhé Halloweenu se dočkáte panelů, které pěkně citlivě přibližují osobní život některých hlavních hrdinů. Jsou to malé drobnosti, díky kterým ale čtenář s postavami naváže blízký vztah, což vždy napomáhá k tomu, aby vás příběh beze zbytku pohltil.

Prvotřídně kvalitní příběh zde doplňuje temná kresba Tima Saleho, která stylu vyprávění dokonale sedí. V tomto bodě musím rovněž vyzdvihnout i pasáže, kdy dochází k vraždám, které jsou nápaditě provedeny pouze černobíle, což trochu připomenu atmosféru z comicsů Sin-City (opět ten Frank Miller ? :-D )

Už v tuto chvíli se dost těším na druhý díl ...jo - a zajímavým bonusem této knihy jsou opět - jak už je v Comicsovém kompletu od DC dobrým zvykem - dva příběhy ze Zlaté éry. Ale i bez nich by to ode mne bylo za 5/5 !

1 28.03.2017

King když chce, tak opravdu umí a to fakt mistrovsky ! On dokáže skutečně poutavě a neskutečně sugestivně napsat i fantasy - pohádku ! Je to již delší doba, co jsem s touto knihou měl tu čest, ale Tomíka v tajné místnosti, sledující otcův pokoj, nikdy nezapomenu ! Sugestivní, poutavé, obskurní, pohádka je skutečně plastická a mnohorozměrná, postavám vidíte až do nejhlubšího koutu duše.

3 28.03.2017

Jednoznačně nejhorší kniha ze série o Gotrekovi a Felixovi. A dost možná nejhorší fantasy, jaké jsem kdy četl !

Přitom začátek knihy tomu vůbec neodpovídá - prvních cca 100 stran mě docela bavilo, až jsem se divil, odkud se na toto dílo vzaly všechny ty negativní recenze. Sice to nebylo nic světoborného, ale dalo se to číst vcelku bez problémů a člověk se v ději hezky vyznal. No ale ve chvíli, kdy prostor prvních 100 stránek uplyne a hlavní hrdinové dorazí do Města Zatracených, jako by se něco zlomilo. Děj je najednou totálně zmatený, absolutně nechápu, co která postava zrovna dělá, kam a proč zrovna jde, proč je najednou jinde, vůbec nepobírám kdo je proti komu a kdo je s kým, nechápu kdo co a proč dělá... navíc některé věty a dokonce i celé odstavce i po opětovném přečtení absolutně nedávají smysl.

A tohle utrpení prosím trvá až do samotného konce knihy, kterou jsem se donutil dočíst se skutečně vrcholným sebezapřením a maximálním donucením, které pramení jen a pouze z mého skalního fanouškovství k této sérii. Dokonce i pokud rozluštíte těch zbývajících cca 250 stran absolutně nestravitelného textu, tak se vám dostane jen totálně nudného příběhu, který nedokáže udržet pozornost a nudných postav, ke kterým není možné přilnout.

A přitom nápad a základní kostra příběhu nejsou vůbec marné - a kdyby se jejich zpracování zhostil dobrý spisovatel a ne David Guymer, mohlo by to být ucházející, podprůměrné fantasy. Takhle je z toho jen naprosto nečitelný, zmatečný, nepřehledný a ještě k tomu všemu i navíc absolutně nudný a nezáživný blábol. A fakt, že Gotrek se tady často ani pořádně nechová jako Gotrek, snad už ani nechci k celkové a oprávněné krutosti mého hodnocení přidávat.

Jsem skutečně rád, že existuje něco jako je "Databáze Knih", kde si můžu přečíst názory ostatních uživatelů, díky kterým jsem se mohl ujistit, že se ze mě přes noc nestal retardovaný dement, neschopný porozumět a pochopit psané slovo, ale že chyba je skutečně v knize. A to nejen v Davidu Guymerovi, ale malou částí i vinou českého překladu, ve kterém je taky docela slušné množství chyb.

A jak už zde někdo napsal přede mnou, tak i mě polévá studený pot hrůzy z toho, že tenhle patlal napsal i poslední dva závěrečné díly z Gotrekovy ságy. Člověk by očekával, že mocného trolobijce zabije alespoň sám mocný bůh Khorne, a ne David Guymer. ... Tahle kniha je prostě jednoznačný odpad, jednu hvězdičku dávám jen za těch prvních cca 100 stran, které ještě byly čitelné a za moji úctu k trolobijecké sáze.

1 28.03.2017