Gigy komentáře u knih

To jsem si teda dala! Hlídala jsem Brilku od chvíle, co jsem se dočetla, že má vyjít. Když jsem ji konečně ukořistila v knihovně, zjistila jsem, že je na ni tradiční délka výpůjčky fakt málo. Nakonec jsem si ji tedy musela koupit. Pak jsem u ní tři měsíce visela. A jo, stálo to za to. Ze všeho nejvíc oceňuji styl autorky a kvalitní překlad, věřím, že to nebylo ani pro jednu z žen jednoduché. Po tom všem je mi jasné, že to není knížka pro všechny. Někoho odradí délka, někoho právě mnou vyzdvihovaný styl, ale ti, kteří vytrvají, budou určitě nadšení tak, jako jsem nadšená teď já. Brilka mě po dlouhé době konečně řádně čtenářky nasytila!

5 05.01.2021

Přiznávám, že když jsem po knize sahala, prakticky nic jsem o ní nevěděla (včetně toho, o čem bude). Trochu mě zarazilo, že obsahuje prakticky dva příběhy, jako nápad mi to přijde geniální, ale v praxi mi to upřímně moc nesedlo. Přednost bych dala jedné zato mnohem propracovanější linii. Jinak si na knize cením především originality, Alanova profese byla skutečně netradiční a dávala celému příběhu příjemný punc neotřelosti. I tak ale místy dialogy či samotný popis událostí působily poněkud plasticky a málo uvěřitelně.

4 23.08.2020

Zpočátku jsem měla trochu strach, že to bude prostě jen další "brak", který se chce na poměrně vděčném tématu druhé světové války a Židů přiživit. Má předtucha se naštěstí nevyplnila. Pokud od knihy nebudete čekat hotový zázrak, budete myslím celkem spokojení. Jasně, jazyk knihy byl spíše jednoduší, příběh nebyl nijak zvlášť mistrovsky laděný a všechno bylo tak nějak průměrné. Ale i průměr může čtenáře stále ještě uspokojit. A já se uspokojená cítím. Dopisy ze Sachsenhausenu se pohybovaly na hraně, nakonec ale všechny nerovnosti zdárně vybalancovaly.

Oceňuji především zasazení příběhu přímo do válečného Německa a volbu Sachsenhausenu jako takovou (zdá se mi to, nebo autoři čím dál častěji vypráví z pohledu samotných Němců? A zdá se mi to, nebo toho do Sachsenhausenu ještě nikdo moc nezasadil?). Bezesporu je zajímavé už jen to, že hrdinkou knihy není zralá žena, ale prostě jen dívka, které je kolem šestnácti let. Ke kladům si dovolím ještě přičíst to, že se Moloney nebojí líčit konec války takový, jaký prostě byl. Surový a o nic víc radostný než bylo samotné zlo páchané během války.
Za mě stravitelné.

1 11.08.2020

Upřímně, ještě tu knihu trochu trávím. Agota Kristof si totiž skutečně žádné servítky nebere a fanoušky knih typu Tatér z Osvětimi a Cilčina cesta nejspíš nepotěší. Tady totiž nic růžového a hedvábného nenajdete. Agota se s příběhem nepáře, píše ve stručných a úsečných větách, bez zbytečných kudrlinek a příkras. Nezajímá ji nitro postav, píše jen o tom, co je vidět zvenčí. Zároveň ale říká mnohem víc než ostatní autoři na dvojnásobném, trojnásobném počtu stran. Při vyprávění vychází částečně i z vlastních zkušeností a prožitků, které za války získala. Takže jo, ofrňovala jsem nad řadou pedofilních a brutálních scén, ale asi je načase přijmout fakt, že to tak skutečně bylo.

5 24.07.2020

Od YA knih toho většinou radši moc nečekám, nejsem úplně jejich jasná cílovka, ale když mě nalákají, čas od času po nich sáhnu. Ve stínu černých ptáků mě navzdory mým očekáváním doslova pohltilo. Oceňuji především vybrané období, o první světové válce se často nepíše, a také nahlédnutí do spiritismu, vskutku nevídané kulisy pro poměrně zajímavý děj.

Ano, některá místa se dala předvídat, jazyk nebyl úplně nejhonosnější a nejvzletnější, přesto se ale autorce podařilo vytvořit “tak trochu jinou knihu”. A rozhodně si nemyslím, že je jen pro mladé čtenáře. Některé pasáže sice byly trochu “moc” (věřte mi, že až budete knihu číst, poznáte přesně, které mám na mysli), ale s prvky fantasy se dle popisku dalo počítat.

2 24.07.2020

Opravdu příjemné počtení, které sice je trochu předvídatelné a maličko zavání červenou knihovnou, ale rozhodně potěší. Navzdory poměrně úctyhodnému rozsahu se mi kniha četla v podstatě sama, některé pasáže jsem ale musela přeskakovat (především ty, které se týkaly toho sympaťáka pátrajícího po majiteli domu). Jinak prakticky nemám, co vytknout. Na pět hvězdiček to ale není.

7 16.07.2020

Je mi celkem líto, že tu budu čeřit řadu poměrně pochvalných komentářů, ale kniha mě skutečně zklamala. Autorka sice položila poměrně slibný základ, jen považte, příběh obsahuje hned několik linií, které se mohou slibně rozvinout. Nakonec ale vzniká podivná slátanina, ze které si prakticky nic neodnesete. Škoda.

2 09.07.2020

Neskutečně skvělá knížka. Do rukou se mi vlastně dostala úplně náhodou, což je velká škoda. Právě o takových knihách by se totiž mělo mluvit a právě takové knihy by neměly zůstávat v pozadí. Příběh je napsaný brilantním jazykem, děj má solidní spád a je natolik přesvědčivý a podmanivý, že si každý čtenář po dočtení odnese kus Poláčka v sobě. Rozhodně doporučuji.

4 25.06.2020

Rozhodně mám o čem přemýšlet. Slunečnice mi otevřely trochu nový náhled na celou problematiku koncentračních táborů a života Židů i Němců vůbec. Přesvědčili mě o tom, že není jednoduché soudit, odsoudit a vlastně ani odpustit. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky a ráda tímhle skromným komentářem přispěji trochu k tomu, aby se šířila dál mezi české čtenáře. Není to sice žádné lehké čtení před spaním, je to ale něco, co vás obohatí nejen informačně, ale především lidsky.

3 25.06.2020

Nemůžu říct, že jsem byla zklamaná, to, že kniha obsahuje nějaké ty prvky fantasy se přeci píše už v popisku. S panenkou Karolínou jsem vlastně ani problém neměla. Její postava mi přišla jako vcelku zajímavé zpestření často velmi "stereotypních" příběhů zasazených do druhé světové války. Problémy nastaly, když se fantasy prvek rozjel trochu víc. Řeči o kouzelnících (navíc z mého pohledu docela nedotažené) mi fakt moc nesedly. I jazyk knihy byl spíše jednoduchý a když jsem se na konci příběhu tak nějak celkově zamyslela, došla jsem k tomu, že bych knihu dala do ruky spíše mladším čtenářům.

4 09.06.2020

Příjemné překvapení. Teda, nebylo to nic, co by se kvalitou provedení mohlo rovnat světovým špičkám, ale kniha mě upřímně překvapila. Po přečtení anotace jsem očekávala spíš knížku "béčkové kategorie", tzn. jednoduchý jazyk a podivně splácaný děj. Pokud od příběhu nebudete očekávat moc a budete to brát prostě jen tak, že jdete s Maude Julien na kávu a ona vám vypráví svůj životní osud, bude se vám Pod zámkem rozhodně líbit. Minimálně budete lehce v šoku z toho, čeho všeho může být člověk schopný a jakým způsobem dokáže vychovávat dítě.

2 21.05.2020

Čtenář dostává ze slibné anotace jen slabý odvar. Postavy jsou ploché, příběh je nedotažený a chybí mu potřebné detaily i propracování, díky kterému by zaujal čtenáře. Zhruba od půlky knihy je více než jasné, jak to s Johannesem a Elsou dopadne a čtenář v podstatě ztrácí důvod číst dál. Skoro se až nechce věřit, že je Nebe v kleci mezinárodní bestseller.
Původně jsem chtěla dát alespoň tři hvězdy, nakonec ale dávám jen dvě, protože s odstupem času cítím, že ve mně kniha krom zklamání nezanechala v podstatě nic. Škoda, nakročeno měla slibně. Tak snad příště.

2 14.05.2020

Naprosto skvělá kniha. Za celým příběhem je cítit neskutečná spousta práce, kterou Karin Lednická odvedla. Jednoduše perfektní. Autorka představuje čtenářům něco, o čem se příliš nemluví. Ať už je to "hornické téma", nebo i sama první světová válka (in je přeci psát až o té druhé, že). Klobouk dolů a těším se na pokračování i další knihy, které paní Lednická čtenářům v budoucnu představí.

20 27.04.2020

Takhle, z knížky bůhvíjak na větvi nejsem, ale úplně marná taky není. Tři hvězdy dávám hlavně za originálně zvolené téma a za pohled "z druhé strany", příběhů vyprávěných samotnými Němci je přeci jen pomálu. Moc mi ale nevoněla milostná zápletka, působila silně tuctovým dojmem a jinak nápaditý příběh dost shazovala. Jinak byl příběh čtivý a večery nad ním rozhodně nepovažuji za promarněný čas.

6 04.04.2020

Knihu lze bezesporu zařadit k tomu lepšímu z českých literárních počinů, bezpochyby se jedná o jedinečnou událost a blablabla. Už samotný název nás nenápadně naťukává a snaží se naznačit, že se nejedná o žádný prvoplánový příběh na téma: Žili spolu šťastně až do smrti. Možnosti milostného románu vedou někam jinam než do červené knihovny, jdou daleko hlouběji, což je jejich spásou a vlastně i záhubou současně.

7 20.03.2020

Většinu četby jsem byla spokojená. Trochu mi vadily eroticky laděné pasáže, na druhou stranu ale právě i to k syrovému stylu autorky patří. Bezcitná sice byla podle mašle na pohřebním věnci jen jedna, když se člověk nad celým příběhem ale zamyslí, dojde vlastně k tomu, že bezcitní byli všichni. Bez výjimky.
Trochu taková Mornštajnová, jen mnohem syrovější a asi i surovější. Za mě dobrý.

4 24.02.2020

Takhle, Živel se dočkal kvalitně odvedené práce od nakladatelství i od překladatele, nicméně je opravdu dost znát, že se jedná o autorčinu prvotinu. Začínala jsem Vetešníkem, z něj jsem byla upřímně nadšená. Všechno, co mi v Živlu vadilo jsem tedy s Vetešníkem mohla srovnat a vím, že se Kidd skutečně hnula směrem vpřed. Proto nezoufejte. Pokud jste začali Živlem a jste trochu zklamaní, dejte Vetešníkovi šanci. Jess Kidd má za mě neuvěřitelný potenciál a zaslouží si, aby si mezi českými čtenáři našla místo.

1 05.02.2020

Víte, jak mají knihomolové většinou problém s tím, vybrat pár nejoblíbenějších knih? Před časem jsem si sama pro sebe titulovala Hrdého Budžese. Konečně mu nebude smutno, Honzlová patří totiž na čestné místo hned vedle něj. Jakmile se vrátím do Česka, budu obíhat antikvariáty jak divá a shánět další díla paní Salivarové / Škvorecké.

13 17.01.2020

Trochu jsem šokovala sama sebe tím, že jsem si Knihu hřbitova na svůj seznam napsala. Vždyť je to přeci kniha pro děti! No, hned po několika prvních stranách jsem se za svůj předsudek trochu styděla, protože Gaiman tak úplně pro děti není.
Myslím, že se mu podařilo vytvořit skutečně zajímavý svět, čímž i sobě jako autorovi poskytl dobrou půdu pro to, aby si vyhrál. Dost to bylo vidět na nebožtících, ti mluvili jazykem své doby a provázeli je i nápisy z vlastních náhrobků. Mohl si ale vyhrát ještě o něco víc.
Mám pocit, že v knize zůstalo (na můj vkus) až moc nevyřčeného. a že i informace servírované autorem byly často jen polovičaté. Celkový dojem z knihy mi to naštěstí nezkazilo.

3 10.01.2020

Vlastně ani nevím, jestli jsem od knihy měla nějaká očekávání. Byl to můj úplně první cestopis, možná jsem se trochu bála, že bude plný suchých informací a zbytečných pouček. Nebyl. Bylo to jako kdybych seděla s autorem u piva a on mi prostě jen živě líčil všechny zážitky z cest. Za mě příjemné překvapení.

08.01.2020