Sabagiro už ne!

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Flegmatik Šupl a perfekcionista Martin se rozhodnou vyrazit třiadvacetiletou Škodou Forman na velkou výpravu. Směřují do míst, kam jim české velvyslanectví v Moskvě důrazně nedoporučilo jezdit. Aby toho nebylo málo, přiberou do party úplně cizího kluka z internetu, protože se to ve třech lépe táhne (a taky platí). Během cesty vyjde najevo, že ani tři páry rukou nestačí na to, aby odtlačily auto z vyprahlé pustiny, a ani troje oči nevypátrají peněženku ztracenou na území zkorumpovaných policajtů. Dobrodruzi se sice vyhnou válečnému Donbasu, ale přesto je v noci překvapí nedaleká střelba ze samopalu. Jakmile však opustí Rusko, všechno se změní. V Gruzii klukům okamžitě učarují majestátní scenérie Velkého Kavkazu a přivítají je místní lidé s neutuchající touhou nezištně druhým pomoci a náležitě je pohostit. Zdá se, že nebezpečí pominulo… Nebo ne?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409090/sabagiro-uz-ne-CZw-409090.jpg 4.329
Žánr
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Klika
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Sabagiro už ne!

Přidat komentář
Alena_S
02. října

Sabagiro ano! :-)
Velmi sympatický cestopis, ti kluci jsou takoví správní "střelci" ještě nezkušení (autíčko hovoří za vše, ale všechna čest!), ale mají kuráž a nejde jim nefandit, aby ustáli všechny nesnáze se zdravou kůží a s humorem. Jen škoda, že hodně míst fakt prosvištěli, jako by se báli nechat auto vychladnout. Ale kéž se brzy dočkáme dalších jejich příběhů.
Samotné Sabagiro bych si ráda vyzkoušela. I když asi taky jenom jednou :-)

terka95
04. září

Autorův humor i styl vyprávění se mi líbil, v Gruzii ( ve zmíněné Tbilisi i Batumi) jsem sama byla a o to více si mě povídání získalo. Oceňuji odvahu cestovat takové dálky polozpadlým vozem, připomínalo mi to cestování Trabantem Dana Přibáně.
Nicméně často mi to přišla jako honba za projetí co nejvíce zemí, málokde se zastavili (nucené zastávky kvůli autu nepočítám:D). Určitě by se mi líbilo více, kdyby v zemích strávili více času a více by nám památky nebo zajímavosti přiblížili... častokrát stát opravdu jen prosvištěli. Kvůli tomu dávám o hvězdičku méně:)


BetyN.
26. března

Ze začátku jsem z této knihy měla obavy, protože se jedná o první cestopis, co jsem kdy přečetla. Ale nakonec se mi líbil! Tato kniha je taková jednohubka. Díky krátkým kapitolám a fotkám jsem ji měla za chvilku přečtenou. A rozhodně to nebyl ztracený čas, naopak. I když tahle kniha měla nějaké mouchy a nebyla dokonalá, užila jsem si ji. Překvapivě jsem se bavila i u scén o opravování auta a tomu bych předtím vůbec nevěřila.

Doufám, že Martin Surovec nebude psaní a cestování věšet na hřebík a my se dočkáme ještě další knihy od něj. Věřím, že tento cestopis si najde spoustu nadšených čtenářů. Za sebe ho doporučuji!

Vendy184
27. února

Tato kniha je první cestopis, který jsem kdy přečetla. Moc se mi líbí zpracování jednotlivých zážitků a musím ocenit i doplňující fotografie, člověk si pak zvládne situaci mnohem lépe představit. Taky musím vychválit výběr dopravního prostředku a destinace. Já osobně bych se do těchto zemí někdy ráda podívala a tato kniha pro mě byla takový návod, lákadlo a zároveň i varování před některými kouty určitých zemí. Moc se mi kniha líbila a mohu jedině doporučit!

JerryDexter
13. února

Cestopisy miluju. Tenhle je navíc od českého autora a pojednává o tak trochu punk cestě starou Škodou Forman. Trochu to připomíná Trabanty Dana Přibáně. Najdete tu všechno- humor, dobrodružství i poznání, že je rozumné promyslet si, s kým se na tu dobrodružnou výpravu vydáte. Možná taky zjistíte, že dobrodružství je snadno dostupné pro každého. Stačí jenom vystoupit z komfortní zóny, sbalit do batohu hromadu odvahy, přibalit trochu štěstí a vydat se na cestu.

Kika28
08. února

Byl to můj první cestopis a hodně se mi líbil. Příběhy jsou tak krásně napsané. Někdy jsem se ji smála. Cestopis všem doporučuji.
5/5

Gigy
08. ledna

Vlastně ani nevím, jestli jsem od knihy měla nějaká očekávání. Byl to můj úplně první cestopis, možná jsem se trochu bála, že bude plný suchých informací a zbytečných pouček. Nebyl. Bylo to jako kdybych seděla s autorem u piva a on mi prostě jen živě líčil všechny zážitky z cest. Za mě příjemné překvapení.

wizzi
05. ledna

Asi každý, kdo někdy cestoval tak trochu „na punk“, se v tomhle cestopisu najde. Kluci to teda dotáhli trochu do extrému tím, že cestovali starou Škodou Forman, ale zase díky tomu neměli nouzi o spoustu zábavných i vypjatých momentů. Právě tyhle drobné každodenní strasti a slasti cestování se podařily autorovi skvěle zachytit a člověk hned dostane chuť se sbalit a zase někam vyrazit.

Některé příhody, jako třeba uplácení ruských policistů pivem nebo hledání náhradní nápravy na Formana někde uprostřed ničeho, jsou hodně vtipné a myslím, že mi utkví v paměti ještě dlouho po přečtení.

Pokud bych měl něco vytknout, tak je to fakt, že na stylu psaní je občas znát, že je to autorova prvotina. Na druhou stranu to činí celé povídání hodně autentickým.

1

Doporučujeme

40 dní pěšky do Jeruzaléma
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Anglické listy
Anglické listy
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii