Galadwen komentáře u knih

Tento díl se mi moc netrefil do nálady, nevím proč. Všechny ingredience předcházejících knih jsou na místě, ale celá střední část mi přišla tentokrát rozveklá a vodítek k pachateli vraždy málo. Navíc Lizzie s Bessie nemají tak velkou úlohu jako v jiných dílech a trochu mi jejich výraznější vstupy chyběly.

Nevím, proč jsem z názvu a anotace nabyla dojmu, že tohle bude legrace nebo ztřeštěná jízda. Není, nebo se s humorem knihy úplně míjím. Příběh jde tak trochu odnikud nikam a místy se hodně vleče, zanechávaje za sebou množství mrtvých. Na další díly mě tento nenaladil.

Jakkoliv dobře se mi kniha četla, závěr ve mě zanechal jakousi pachuť - byť uznávám, že v nastalé situaci by žádné rozhodnutí nebylo správné. Zdá se, že se série přinejmenším načas přesouvá do Londýna, uvidíme tedy, jak se hrdinům bude dařit mimo venkov.

Musím přiznat, že mě román úplně nevtáhl. Začátek je zdlouhavý a místy jsem se nudila, část postav a epizod podle mne zbytečných - kdyby byla první polovina knihy výrazně kratší nebo alespoň víc do hloubky představila hrdiny, dynamice i uvěřitelnosti by to prospělo. Teprve za polovinou se začne něco dít, čímž se celkový dojem vylepšil. Lehce předvídatelná hate-to-love romance mi přišla bohužel maličko nedotažená a taková popisná, nějak jsem neviděla mezi postavami opravdovou jiskru. Celé to bylo takové neurazí, nenadchne.
V knize je nadto poměrně dost velké množství pravopisných chyb a překlepů.

Další pohodová dovolená v jižní Itálii, která by byla nejspíš ještě pohodovější, nebýt toxické podnikatelské rodiny a vraždy. Doporučuji nečíst nalačno.

Dočteno na druhý pokus kvůli čtenářské výzvě - zpravidla knihy dočítám, tato byla jedna z mála, již jsem napoprvé odložila nikoliv kvůli její nekvalitě, ale protože jsem si u čtení připadala jako v práci (jsem zaměstnaná v archivu, a když se člověk celý den hrabe v písemnostech MNV, nechce něco podobného ještě absolvovat večer pro zábavu).
Tématika venkovské magie a tradic mi blízká nebyla, ale oceňuji působivou a značně temnou atmosféru i skutečnost, že autorka se v problematice orientuje, nevaří z vody a její "úřední" lejstra činí absolutně věrohodný dojem, člověk by snadno uvěřil, že je opravdu vyhrabala někde v archivu. Časové odskoky ve vyprávění mi nevadily, naopak mi přišly jako zpestření.
Pár věcí mě nicméně zarazilo na postavách a jejich počínání, např. to, že si Dora teprve po nějakých deseti či patnácti letech výzkumu uvědomí, že když se pohybuje v Bílých Karpatech, musí hledat relevantní prameny také na Slovensku? To je přece základní a zcela nepochopitelné přehlédnutí. Jak mohla tak snadno získat kontakt na Švancovu sestru? Podobného bych našla víc. Musím také přiznat, že Kopaničářky a jejich různorodé přezdívky se mi docela pletly. A konec ve mně zanechal pachuť jakési nedořečenosti a nedořešenosti. Vím, že je to zřejmě autorčin záměr, ale nemám tenhle typ závěru příběhu úplně ráda.

(SPOILER) Dynamické čtení, zajímavé postavy i záslužné představení lazariánů, nicméně mnoho anachronismů (gramotnost i těch postav, u kterých by se to nedalo čekat ani v pozdním středověku, natož začátkem 13. století, knihy v soukromém vlastnictví, některé výrazy v hovoru atd.). Navíc myslím, že ve skutečnosti by byla vážná choroba hlavních hrdinů mnohem větší překážkou jak v pátrání, tak ve společenských kontaktech, než jak je zobrazeno (vzpomněla jsem si na Malomocného od sv. Jiljí od Ellis Petersové).
Navíc nemám úplně ráda, když se ukáže jako hlavní (a jediný) motiv vražd, že pachatel je magor a psychopat. Už proto, že se po něm pak těžko pátrá na základě důkazů a nemůže být odhalen logickou cestou, pokud ho někdo ne(pro)zradí.
Hodnotím nicméně tolerantně v rámci žánru (dobrodružství, historická detektivka), zejména kvůli čtivosti.

Mám pocit, že kniha nezestárla úplně dobře. Postavy, jejich intriky a manipulace, stejně jako epistolární forma jsou zajímavé, ale text je extrémně rozvleklý, zdlouhavý a některé dopisy až zbytečné, kdyby byly vyřazeny, nic by se nestalo. Opravdu zajímavá je jen poslední třetina.
A upřímně, Valmont mi nepřijde jako neodolatelný svůdce, ale spíš v lepším případě loudil, v horším vyděrač. Nechápu, jak by mohl uspět u kohokoliv vyjma absolutně nezkušené naivky jako Cecilie.
Knihu jsem si vybrala do výzvy jako "začínající dopisem nebo e-mailem", jen abych zjistila, že se k tomuto tématu nehodí. Celá je v dopisech, ovšem vyjma úplného začátku!

Musím přiznat, že kniha mě neuchvátila, přestože předchozí díl se mi líbil. Četla se mi docela pomalu a těžkopádně a každou chvíli jsem měla takový neurčitý pocit, že něco nesedí, že takto by postavy na začátku 14. století nejednaly. Zvlášť mi skřípaly některé scény z kláštera, kde rychtář a obecně "světská" spravedlnost neměli co pohledávat, a to i když vezmeme v potaz biskupovo svolení. Církevní věci jsou církevní záležitost. A nakonec mi přišlo, že motivy padouchů nejsou dostatečně podložené - proč dělají to, co dělají, a takhle moc riskují? Kdo je vinen v klášteře, jsem odhadla, ale ne proto, že by k dotyčným vedly nějaké zásadní nitky - spíš ze zkušenosti s tímto typem historické detektivky.
Cením představení málo známého církevního řádu magdalenitek i to, že postavy mají celkem uvěřitelné vztahy (snad až na ty lesbičky, to bylo zbytečné), místo aby se vrhaly na každou šenkýřku, ale celkově byla pro mě kniha zklamáním.

Tahle série mě dost baví, autorčin styl mi vyhovuje a postavy jsem si oblíbila - díly čtu v náhodném pořadí, jak jsou volné v knihovně. V tomto se mi docela líbila detektivní zápletka, která není tak jednoduchá jako v některých jiných dílech (např. Svědectví oběšence) a celkem se drží pravidel žánru. Usvědčení pachatele je do jisté míry hodně založené na náhodě, nicméně to je problém mnoha historických detektivek odehrávající se v době před masivním užíváním otisků prstů a dalších vymožeností moderní kriminalisticky. Velkým plus viktoriánské série Ann Granger (včetně této knihy) je pro mě vylíčení prostředí a běžného života té doby, které mi přijde věrohodné a ani delší pasáže mě nenudí.

Čtivá kniha, která mě bavila o dost víc než Černočerné srdce, i proto, že je přehlednější a i téma manipulace a indoktrinace je hodně atraktivní. Udělala jsem dobře, že jsem tentokrát zvolila elektronickou verzi, abych těžkou bichli nemusela tahat - i tak si ale přeci jen myslím, že mohla být kratší. Strikovy epizody s Charlotte i sáhodlouhé zpytování vztahu/nevztahu s Robin bych klidně zredukovala na polovinu, protože u takto dlouhých knih se mi v záplaě banalit špatně drží v hlavě informace důležité pro případ. Na druhou stranu finále a dořešení případu po Robinině útěku z farmy pro mě bylo maličko neuspokojivé, takové jakoby jen nahozené. Po tom, jak dopodrobna je v prvních dvou třetinách vylíčená každá drobnost, mi to přišlo takové nepoměrné. Samotné vyšetřování je ovšem náležitě temné a dramatické, scény z farmy dost sugestivní.
Pár dalších věcí mi nesedělo: skoro každý prošetřované sektě během pár dnů podlehne, a na Robin to v podstatě nezanechá stopy - jak to? Navíc: nedovedu si představit, že bych jela někam na farmu, tam jsem týden hladověla, místní na mě byli hnusní, nutili mě vykonávat podřadné práce a poslouchat nalejvárny, a já bych po tom týdnu byla místo útěku rozhodnutá zůstat? No nevím. Krom toho se autorka dopustila různých drobných přešlapů, které by někdo tak zkušený pustit nemusel - např. Strike z okna přes ulici rozezná, že muž, který sleduje jeho kancelář, má zelené oči. To už hraničí s nadpřirozenem víc než zjevení Utonulé vědmy.
Celkový dojem z knihy byl ale velmi příznivý a jsou v ní pasáže, kdy se mi knihu nechtělo vůbec odložit.

(SPOILER) Vzdor téměř až něžné obálce docela drsný příběh o ztrátě, hledání a oběti z prostředí 1. světové války. Líbil se mi způsob vyprávění ve dvou časových liniích, přičemž v jedné z nich sledujeme válečnou zdravotní sestru Lauru pátrající po osudu nezvěstného mladšího bratra Freddieho, v druhé samotného Freddieho a jeho nečekaného přítele z druhé strany bojové linie Wintera.
Začátek kolem halifaxské tragédie mě trochu vyděsil zvláštním způsobem vyprávění, což může mít na svědomí i překlad, ale pak si vše nějak sedlo, příběh mě docela vtáhnul a velmi se mi líbila i většina postav a jejich motivací. Paradoxně měla kniha pro mě největší sílu do chvíle, než jsem pochopila, že Faland, zvláštní mefistotelovská postava a zřejmě démon nebo něco podobného, ač to nikde není explicitně vyjádřeno, není jen výplodem fantasie postav - jak Laura, tak Freddie s Winterem se s ním poprvé setkávají ve stavu, kdy nejsou úplně při smyslech. Byla bych asi radši, kdyby výplodem horečnatého blouznění i zůstal. Přitom zvěsti o jiných zjevujících se přízracích a duších padlých, kteří mohou být, ale možná nejsou skuteční, mi připadaly jako něco, co k atmosféře zmaru a zoufalství války neodmyslitelně patří.
Naopak se mě velmi zaujal dost syrový popis země nikoho, válečných špitálů a vojáků, kteří propadají zoufalství a ztrácejí sami sebe. Konec je - přestože je zřejmé, že hrdinové po svých válečných zážitcích už nikdy asi nepovedou úplně "normální" životy - na mě až moc selankovitý, takže mi přišel trochu nevěrohodný. Třeba způsob, jakým postavy uniknou z Evropy, je příliš jednoduchý a ne úplně pravděpodobný. Nebyla jsem spokojená ani s tím, k čemu dospěl vztah Freddieho a Wintera; přijde mi, že těchto prvků zasazených do historického prostředí je v moderní literatuře už trochu mnoho a někdejší oddané mužské přátelství z ní pomaličku mizí - což je podle mě škoda.
Původně jsem ve ČV 2026 chtěla knihu řadit do "barevných ořízek", ale nakonec mi nejvíc pasuje na téma knihy, kde velkou roli hraje počasí; rozbahněné, deštěm zalité krátery po bombách, všudypřítomná vlhkost a chlad jsou popsány nesmírně sugestivně a hodně pomáhají atmosféře.

(SPOILER) Pro jistotu varuji před spoilerem, i když myslím, že je úplně minimální.
Souhlasím, že tento díl patří k nejlepším v sérii. Napětí se pěkně stupňuje, takže se kniha (vzdor tomu, že je to docela špalek) dobře čte, a ačkoliv pár nelogičností přece jen najdeme, připadalo mi, že kletba Šibeničního vrchu, její vysvětlení i zlomení naprosto dává smysl. Nemůže chybět ani statečný domácí mazlíček, byť tentokrát nepatří hlavní hrdince. A pointa je dosti nechutná :-).
Hvězdičkami hodnotím v rámci žánru a série Strašidelných domů, jejíž čtení je takové moje guilty pleasure, přestože o žádnou vysokou literaturu se nejedná. Jsem ráda, že po nepříliš povedených Marwickových, které jsem četla minule, jsem dala Darcy další šanci.

První čtyři povídky jako oficiální načtení na youtube, zbytek papírová kniha.
Ačkoliv to není nikde zmíněno, tento povídkový román je třeba číst jako young adult literaturu - není to nic pro náročnější čtenáře, protože samotná premisa, že velmi mladé děvče v 60. letech 19. století vyšetřuje zločiny a zkušení kriminalisté mu naslouchají, je dost nevěrohodná.
Když od toho odhlédneme, je kniha čtivá a docela zábavná, má dobrou dynamiku a přechytralá hlavní hrdinka mi vlastně ani nešla moc na nervy. Samotné zločiny jsou relativně jednoduché a řešené ve velkém procentu spíše intuicí než pomocí důkazů. Občas se ovšem vyskytují dost podivné myšlenkové skoky - praštilo mě to do očí v povídce Orgia. Autora zjevně baví i vaření, protože si hrdinka v každém dílu vyzkouší nějaký anachronický recept - tohle pomrkávání na čtenáře mě dost bavilo, podobně jako vykreslování atmosféry a camea historických osobností.
Audiokniha (povídky na youtube momentálně ještě nejsou všechny) je dost pěkně načtená, včetně příjemných hudebních vstupů. Co se týče papírové knihy, je vizuálně příjemná, a byť ilustrace jsou AI generované (což je trend, který úplně podporovat nemohu), vypadají docela pěkně a některé věrohodněji, některé méně věrohodně napodobují staré fotografie.
Celkově: není to mistrovské dílo, ale jako oddechová literatura obstojí.

Neotřelý nápad, ale vzhledem k tomu, že ovce jaksi nejsou úplně rychlí myslitelé a kdejaká travina odvede jejich pozornost, děj se dost táhne a místy se mě zmocňovala nuda. Sledovat myšlenkové pochody zvířecích hrdinů bylo tu a tam poněkud zapeklité a nedávaly mi smysl. Čtení nicméně zpestřují různé drobné vtípky plynoucí z nepochopení lidského světa ovcemi, což ho činilo alespoň průměrně snesitelným, i tak ale mohla být kniha výrazně kratší. Další díl si už odpustím.

Vzdor některým temnějším podtónům stále taková pohádka především pro dospělé či dospívající slečny a paní (čímž nikterak nechci vyloučit případné čtenáře-pány), která se dobře čte a příjemně ubíhá. Plottwist na konci do dalších dílů slibuje budoucí milostné drama.
Škoda že se autorka nedrží smyšlených lokalit, vyhla by se tím zbytečným chybám (jako je ta týkající se Sychrova, o jehož dějinách něco málo vím). A škoda že je tak posedlá cholerou, která v téhle době v Evropě vůbec nebyla a první epidemie proběhla až v raných 30. letech 19. století.
Jako hezky napsanou odpočinkovou knihu s důrazem na romantiku, dobrodružství a intriky v prostředí krásných šlechtických rób a šperků ale můžu příběh s klidným svědomím doporučit.

Dynamická, napínavá a čtivá detektivka s motivem "odloženého" či spíše po letech přezkoumávaného případu. Moje první setkání s autorem a opravdu mě bavilo.

Začátek mě docela navnadil, nicméně pak už to šlo jen z kopce. Rozvleklé, nudné, postavy doslova jen jezdí z místa na místo, dozvídají se náhodné informace a z nich vyvodí závěr, k němuž vůbec nic nesměřovalo. V knize není jediná napínavá nebo akční scéna. Vypravěč, mnich Kryštof, je totální hlupoň, proti němuž je kapitán Hastings génius kriminalistiky. Navíc mi stejně jako u středověkých pasáží předchozí knihy Království za Džbán strašlivě neseděl autorův moderní jazyk se spoustou anachronismů - celou dobu jsem čekala, že rytíř s mnichem co nevidět vytáhnou mobilní telefony a poradí se s ChatemGPT, jak pokračovat v pátrání. Meč a pergamen tedy zjevně je další série, která nebude pro mě.

(SPOILER) Bohužel v žádném případě nejsem fanoušek. Nudné, a pokud člověk při čtení zapojí víc než dvě mozkové buňky, zjistí, že hlavní zápletka se "stopovačkou" podle indicií založených na dobrodružstvích Sherlocka Holmese a jeho autora vůbec nedává smysl - proč by Tim proboha chtěl, aby ho sestra hledala a dostala se tak do nebezpečí? Stejně mu byla platná jak mrtvému zimník. V průběhu děje přišlo velmi mnoho WTF momentů. Navíc název i anotace jsou zavádějící - čekala jsem Egypt, vykopávky a možná nějakou romantiku, přitom se polovina knihy odehrává v Británii, milostná zápletka je nanicovaná a kniha zjevně postrádá konec - nějaké definitivní rozřešení jak příběhu tří sourozenců (o jaký divný eugenický program šlo?), tak vykradačů hrobek.

Zezačátku mi dalo celkem práci se do knihy začíst, nějak se mi nechtěla dostat pod kůži. Druhá polovina už mě chytla. Nicméně i tak si myslím, že by mohl být román kratší, epizoda s Adenauerem byla třeba podle mě celkem zbytečná. Ale nečetla jsem zbytek série, takže to možná nějaký větší smysl má v celkovém kontextu. Hlavní postava mi bohužel docela šla na nervy svou arogancí a opakovanými nelogickými rozhodnutími nespolupracovat s kolegy. A není to moc detektivka, osobu sériového vraha zjistí čtenář mnohem dříve, než k tomu mají vyšetřovatelé vůbec příležitost.
Jakkoliv jsem zastánce klasické papírové knihy, číst v papíru tuto není nejšťastnější nápad. Vzhledem k rozsahu a tuhé vazbě se mi neustále zavírala a bylo třeba ji nepřetržitě držet. Do příručního zavazadla do tramvaje je absolutně nevhodná.