freejazz komentáře u knih

tak toto som dávno nezažil. ak nepočítam 6 hodín spánku, zobral som to jedným šupom. neuveriteľná nádherná kniha, absolútne živá. majstrovstvo autorky na každej strane.
a spracovanie tak ťažkej témy si zaslúži poklonu.

na mojom pomyselnom rebríčku skvelých českých spisovateliek sa dostala hodne dopredu a nechala za sebou ďalšie skvostné mená.

fakt vám závidím, bratia Česi, jako že se Jiří jmenuji:)

29 03.02.2022

knihu jsem si přál dostat k svátku. dostal jsem ji. raději jsem si měl přát kbelík zmrzliny...

tak neradostné čtení, u kterého vám neustále naskakuje Kallokain, 1984, 451° Fahrenheita. prostě dystopie, jak má být. navíc s koncem, který se dal i nedal předvídat. jak je křehká naše současnost a na jakých nejistých základech stojí...

protože už jsem se ke knize vyjádřoval v diskusi, nebudu to tady opakovat.

je to čtivé, je to smutné, není v tom moc vidět světýlko na konci tunelu. a je to brilantně odvedená práce mistryně řemesla. prostě máme řadu vynikajících spisovatelek, které se nezhlédly v barvotiskových obálkách a ubrečených romantických ploužácích:). díky.

doporučuji všem, kteří chtějí přemýšlet a kromě toho i dělat něco pro svou (a naši) budoucnost.

26 09.06.2021

půjčil jsem kdysi knihu kamarádovi. vrátil mi ji s výčitkou – chechtal se u ní tak, že zletěl z postele a málem si zlomil ruku.
potom jsem o tu knihu přišel. několikrát. já nevím, co je to za lidi, že kradou knihy!
teď na ni padá prach, rád bych si ji přečetl znova, ale nejde to, je přes dva okresy:)

úžasné příhody pana Kaplana a jeho nezměrná láska k angličtině mě opakovaně doháněly k slzám.

pan Přidal ovšem tuto knížku nepřeložil, on ji musel napsat znova pro české čtenáře, jinak by nebyla k smíchu. díky za tu obrovskou práci!

čtěte Kaplana, rychleji vám uteče čas a budete se na svět smát!

26 25.02.2021

číst tuto mešuge knížku v čase prezenční služby v naší lihově demagogické armádě, to bylo to pravé potěšení:)
nevím, jestli lze lépe vyjádřit absurdnost celého toho počínání vyznamenáním poručíka Goodbodyho za vzorný úhoz lopatkou.
opravdu povinná četba pro všechny, kdo by chtěli pochopit smysl světa a života v něm.

24 26.10.2020

hrůza... ze které není východisko.
vím, proč jsem odolával a nechtěl se do této knihy pustit.
smekám před autorkou, protože když si uvědomím, kolik jí bylo, když knížku psala a jak mistrně dokázala spojit oficiální historii a oral history a co z toho vytvořila... prostě nemám slov.
je to jako plátno, na které se nechcete dívat, protože je hrůzné, ale musíte se dívat, když chcete aspoň něco pochopit.

22 15.04.2018

už o tom bylo řečeno vše. a ze všech stran. je to prostě čtivé a nenechavé, navíc je možné u této knihy i myslet.

21 03.06.2021

pamatuji si: u tetinky v koutě stála prosklená skříň a v ní vyrovnané památeční hrníčky. mohli jsme je klidně používat pod podmínkou, že je nerozbijeme. a když se přece nějaký rozbil, svět se z toho nezbořil.
pamatuji si u tety obývák pod zámkem, v něm vysoký plyšák zakrytý igelitem, parádní sedací souprava zakrytá igelitem, barevná televize zakrytá igelitem, na zdi nějaká patlanina zakrytá igelitem... a na televizi ta strašná plastiková gondoliéra, co hrála O sole mio. když jsem tam poprvé vlítl, bylo z toho pozdvižení a důrazná výstraha, že SEM se chodit nesmí. následovalo vyčesávání podupaného plyšáku a narovnávání posunutého igelitu. všichni žili v kuchyni, průchozí hale a zaolejované dílně.
setkávám se s tím pořád. lidi prostě neumějí normálně fungovat, furt si musí na něco hrát. znáte tu průpovídku: máme doma tepich! a my máme taky taky! a my vám na něj kálíme! a my vám na něj taky!
pro středoevropana slovanského typu byl přechod od komančismu ke konzumismu téměř nebadatelný. kdo křečkoval, křečkuje dál, kdo se předváděl, předvádí se dál. a kdo měl z toho srandu, má z toho srandu i teď.
hromadění věcí je náš národní sport. všechno se oplatí odložit, snad to někdy k něčemu bude. navíc jsme šetřílci – určitě pamatujete slavnou větu ze Slavnosti sněženek: Nekupte to za ty peníze! třeba je to stovka levých gumáků nebo hromada gramodesed vylisovaných jenom z jedné strany... cítím se podobně, když listuji akčními letáky supermarketů – není mi to k ničemu, ale nekupte to za ty peníze! jenom silné povahy odolávají.
a ten neustále se opakující rituál uklízení. uklízení do zblbnutí, každý týden, každou sobotu se musí vygruntovat, abychom v neděli neměli chuť nic dělat, když jsme tak uondaní. a v pondělí se vracíme do stejného nepořádku, jaký jsme tu měli v pátek. přesto zase v sobotu nastupujeme. na vojně to byl kdysi parkohospodářský den (pánové pamatují!), jedna z oblíbených forem šikanování holubů.

Marie Kondo je ale opačný extrém, abych se konečně dostal ke knize. posedlost uklízením, pořádkem, neustálým vyhazováním. přímo ukázkový případ pro psychiatra.
jenomže!
kdybychom poslouchali blázny, bylo by na světě asi líp. za jejich na pohled bláznivými myšlenkami jsou ukryty opravdové perly ducha.
určitě stojí tato knížka za přečtení. a přečtení bez předsudků, s otevřenou myslí a chutí něco se dovědět – o sobě, o autorce, o odlišné kultuře bydlení o jiném přístupu ke konzumní společnosti.
určitě to neznamená, že teď vyklidím skříň a začnu vyhazovat. když odečtu povinné vánoční jízdy, které se mi podařilo zredukovat na ponožky a spodní prádlo, vlastně není co.
a na knihovnu mi stejně nikdo nešahá:)

poučení z knihy?
lepší než stále uklízet je udělat jednou pořádek.
zredukovat nesmysly má smysl.
když přestaneme opečovávat věci, snad nám zbyde čas na vztahy.
předvádět život není totéž, co žít.

a za mně: nejlepší odpad je ten, který nevznikne. přeloženo: nemusím vyhazovat patnáct košil, protože je prostě nekoupím, ani když jsou ve slevě. sto párů bot má snad jedině stonožka a té jsou vlastně také k ničemu, protože když se rozhodne, že jde ven a začne se obouvat, než tuto činnost dokončí, je noc a ona už zapomněla, proč to dělá. a tak se do rána musí zouvat.
věci si vážím tím, že je využívám na to, k čemu byly vyrobeny a ne tím, že je nesmyslně hromadím.
a čas lze trávit smysluplněji než pobíháním po obchodních centrech.

a dost.

20 25.02.2021

pro Domina CZ
nemůžu říct nic jiného, že ne a nemáš pravdu.
kdybych podle toho, jak ty posuzuješ Babičku, posuzoval knížky z jiných dob, musel bych se vysmát ze Tří Mušketýrů i Otce Goriota, Shakespeare by byl k zblití a takového Homéra a jeho Iliadu bych teda opravdu nikdy ani nevzal do ruky.
následkem toho by se ze mě vyklubal dokonalý ignorant, který nic neví a nic nezná a žije jenom pro přítomný okamih.
velikost Babičky netkví v tom, že idealizuje poměry nejenom na Starém bělidle a na zámku, ale v tom, že ukazuje sílu osobnosti obyčejné - neobyčejné vesnické ženy, která žila bohabojný život a celý život především milovala své bližní.
velikost Babičky, na rozdíl od současné "spotřební spisby", abych se vyjádřil kulantně, tkví v tom, že má co říct stále dalším a dalším generacím. a třeba i v tom, že je dokladem vyspělosti češtiny, ve které bylo možné v polovině 19. století sepsat takové dílo. opět - na rozdíl od současné produkce, kdy člověk občas nabývá dojmu, že autor je cizinec, minimálně mimozemšťan a čeština je pro něj neznámá pevnina.
samozřejmě, dnes, kdy frčí akční nabídka a jestli se na dvou stránkách nestrhne bouře, nezastřelí pět divných kreatur nebo neprocestuje svět třikrát dookola, se Babička čte poněkud složitě. ale o to přece jde - poznat hloubku jazyka, začíst se do příběhu z jiné doby...
a to jsem se nezmínil o lidových moudrech, která v té době vládla světem, o zvycích a tradicích, jimiž se řídili obyčejní lidé. kdyby je Božena Němcová nesepsala, byly by se ztratily. a pak by nám zůstaly už jenom blivajzy z televizních kanálů a stok.

je lepší být "staromilcem" nebo bezduchým konzumentem hambáčů?

19 20.03.2018

k čomu to prirovnať...
ako keď vás bolí zub a vy namiesto toho, aby ste navštívili zubára, rýpete sa v tom kaze, tlačíte, cpete tam paralen alebo to zalievate vodkou, dráždite ten zub tak, až vás bolí polovica tváre a neviete prestať.
nebol to prvý príbeh o tom, ako sa orkovia a sadisti pokúsili vyhladiť celé národy a žiaľ, v niekoľkých prípadoch sa im to aj podarilo. v spoločnosti, v ktorej ľudský život nemá žiadnu hodnotu sa hádže tisíckami životov ako vyhrabaným lanským lístím, určeným na spálenie.
žiaľ, ani násilné prinútenie frustrátov prečítať si túto knihu ich nijako nepresvedčí, že niečo so svetom, ktorý oni obhajujú, nie je v poriadku.

kniha je ako memento. toto je čosi, čo sa už nikdy nesmie opakovať - a napriek tomu sa to stále deje.

mám dosť. odporúčam, hoci to nie je žiadna romantika. ale možno je tu šanca, že sa prebudia ďalší neveriaci či váhajúci ľudia, ktorí si nedokážu pripustiť, že aj také niečo sa v nedávnej minulosti (a zdá sa, že tým dňom nie je koniec) odohrávalo.

áno, drastická poznámka v závere - stále je veľa rusov, ktorí neveria, že nejaké deportácie boli, že zem bola posiata tábormi a gulagmi, kam boli ľudia odsúdení na doživotie bez výroku súdu, dokonca bez obvinenia. ich jedinou vinou bolo, že boli vzdelaní a mali v sebe vieru v človeka.

18 21.02.2024

tak som to konečne dobojoval. rok som odolával, nepáčia sa mi vlny extrémneho záujmu a vybičované vášne okolo literárnych diel, ktoré prinášajú extrémne prejavy ako obdivu, tak aj znevažovania.

v prvom rade poklona autorke. vybudovať takéto dielo chce neskutočnú dávku odvahy, zanietenia a tréningu, aby hľadanie v archívoch, fabulovanie príbehu (príbehov) priniesli požadovaný efekt.
asi by som toto dielo nenazval priamo románom. skôr mi sedí termín koláž. množstvo informácií, čriepkov, úlomkov, spomienok, dojmov a osobných skúseností sa dá stmeliť dokopy asi naozaj iba v takejto forme.
výborne vymyslený spôsob podávania celého príbehu formou pohľadov z rôznych strán a s použitím rozličných nástrojov pomáha udržiavať čitateľa v napätí a neuberá mu chuť pokračovať ďalej. u mňa to nakoniec skončilo trochu sklamaním, že už je naozaj koniec:)

mrzí ma, že mnoho ľudí vzalo túto knihu prvoplánovo ako chronologické zoradenie faktov. ale asi to súvisí s čitateľskou zručnosťou a skúsenosťou. pre mňa to bolo čosi ako mapa neznámeho územia, ktorú som si začal kresliť vždy, keď som v knihe narazil na niečo, čo sa mi celkom nepozdávalo a nekorešpondovalo s tým, čo som doteraz poznal z histórie a spoločenského vývoja. považujem to za ohromný prínos tejto knihy. a je jasné, že sa aj ďalej budem hrabať v dostupných zdrojoch a ďalej si skladať mozaiku toho, čo sa deje tu, v tejto krásnej krajine plnej dosť podivných indivíduí, ochotných pre vlastný prospech hoci aj zabíjať. máme za sebou jednoducho dramatickú minulosť a žiaľ, v súčasnosti nám hrozí aj dramatická budúcnosť...

takže ešte raz veľká vďaka autorke, ktorá sa nadýchla a skočila do toho po hlave, aby vylovila literárno-historickú perlu a odkryla nám pohľad na vlastný vývoj.

zaujímavé konotácie sa mi vynorili, keď som si pripomenul prastrýka, ktorý samozrejme ako rehoľník tiež okúsil dobrodinie strany a vlády aj päsť robotníckej triedy. po dlhoročnej internácii dožil s podlomeným zdravím zastrčený kdesi mimo viditeľnosti, aby zbytočne nevzbudzoval otázky (a zasmial som sa, že vlastne neprežil nič nové, pretože už v roku 1929 dostal zákaz publikovať v tlači, lebo jeho myšlienky a texty vzbudzovali rozruch:).
a spomenul som si aj na deda, ktorý začiatkom 50. rokov písal lidoveckému ministrovi Plojharovi sťažnosť na kontingenty, ktoré jeho rodinu a jeho ako súkromne hospodáriaceho roľníka, čiže nepriateľa ľudu privádzali do biedy ako namiesto návštevy eštebákov dostal odpoveď a tie kontingenty mu znížili (ale o rok mu to spočítali aj s tým, čo zameškal). (aby na deda nakoniec päsť robotníckej triedy nezabudnuteľne dopadla v roku 1969, kedy na neho miestni komančovia nahuckali dedinských bitkárov, čo ho zbili tak, že zostal až do smrti na lôžku...)

riešiť mužsko-ženskú problematiku sa mi vidí úplne scestné, tu predsa ide o ľudí, o všetkých ľudí a každý, kto ich chce deliť a priraďovať im dejinami určené miesto, chce riediť posolstvo tejto knihy, ktorým je boj za dôstojnosť života a neuhýbajúca osobná statočnosť.

ďakujem za toto dielo.

17 28.07.2023

každý rok chodím cez Drietomu a Starý Hrozenkov, dávno som čosi vedel o "bohování", ale až s touto knihou som dostal nádherný a divoký obraz krajiny a ľudí a ich osudov.
priznám sa, že záver knihy ma prekvapil, ale keď som si všetko potom poskladal, bol úplne logický a príbeh nemohol skončiť inak.
výborná kniha, určite ju nenechajte ležať na polici.

17 28.02.2018

nebolo to ľahké čítanie. príliš dlho mi trvalo, kým som sa do toho dostal a potom to príliš rýchlo skončilo.
príbeh je silný. o to silnejší, že ukazuje, aké hlúposti stvára človek nielen vo svojom živote, ale v celých dejinách. a ako sa za tisícročia prítomnosti na tejto planéte neposunul ani o centimeter dopredu.

16 27.12.2022

dlho som odolával, nemám dôveru v ospevované bestsellery. názor som zmenil po tom, čo som zistil, že Larsson už nič viac nenapíše. a po prečítaní tohto strhujúceho príbehu len dodám, že je to veľká škoda.
vynikajúca nedetektívka, brilantne napísaná a udržiavajúca čitateľa v napätí naozaj až do poslednej bodky. zároveň ponúka pohľad pod povrch zdanlivo jednej z najusporiadanejších spoločností Európy.
ale môj vzťah k bestsellerovým rebríčkom sa asi nezmení. Larsson je výnimka, potvrdzujúca pravidlo.

16 27.12.2021

úžasne silný príbeh, navyše v krásnom knižnom spracovaní. už som ich niekoľko daroval, ale rád to urobím znova, pretože toto je kniha, ktorá stojí za prečítanie. oslava sily a nádeje, ktorú človek vkladá do svojej každodennej drobnej práce...

16 04.01.2021

ani neviem, čo na toto napísať. možno by som si mal dať väčší odstup, predýchať to, čo som práve dočítal, rozchodiť to, rozriediť v bežnom šume dní.
môj kamarát na niečo, čo ho ohúrilo vždy rád použil slovo famózne. opakujem po ňom...

Netrpělivost srdce je famózne dielo veľkého majstra. ani neviem, či som od Zweiga niečo poriadne čítal. ale viem, že si od neho ešte niečo určite prečítam.

napriek tomu, že ide o takmer intímny príbeh niekoľkých ľudí, nemáte ani na chvíľu čas sa nudiť. žiadne nekonečné opisy, žiadne nedokončené vety a veľavýznamné pomlčky. Zweigovo pero je ako chirurgický skalpel. a že sa zarezáva do vás, si uvedomíte až keď je neskoro.

dnešná produkcia autorov bažiacich po sláve nemá šancu na túto klasiku. určite sa do nej začítajte.

15 10.12.2021

pred pár dňami som si povzdychol, že by som si rád prečítal nejaký dobrý romantický, dobrodružný román, plný záhad a zápletiek, plný živých postáv v reálnom čase a v reálnem mieste (to už som si teraz popridával).
a potom som v čítačke natrafil na tohto Zafóna.
parádna jazda. plnokrvný klasický mnohovrstevný román, príbeh mnohých príbehov, v ktorom bol iba jeden jediný záporák a na všetkých ostatných sa rozpútala kompletná paleta emócií.
a pri čítaní som si uvedomil, že v čase, keď u nás zúril komunizmus, čistky, lágre, politické procesy a ničenie osudov po tisícoch, kdesi na opačnom konci Európy mali to isté, len v hnedom. pomstychtivý ľudský odpad, ochotný slúžiť každej dobe a každému režimu, neštítiaci sa zabiť uprostred dňa na rušnej ulici hocikoho. a tak trochu som začal inak vnímať aj boj Kataláncov za väčšiu samostatnosť. čo môže byť v dnešnej dobe ťažší zločin na kultúre národa ako zakázať mu používať vlastný jazyk?
a celému dielu určite dobre pomohol aj výborný preklad.
takže mám za sebou ďalšiu čitateľskú lahôdku.

15 01.12.2021

kam na to ta paní chodí? vždyť kromě hodně komerčně vyladěného Hotýlku se člověk nestačí divit, co se kolem něj děje. je dobré, že máme tak dobře rozběhnutou autorku.

15 03.06.2021

laskavý humor člověka, který má rád lidi a svět. prostě Marek Eben je záruka kvality, kultivovanosti, inteligence. je to opravdu četba, která projasňuje tuto pitomou dobu.

15 06.02.2021

jak se ta naše pitomá situace nelepší a vyplavuje další a další pitomosti nekompetentní verchušky, podvědomě sahám po knížkách, které s tím nějak korespondují...
proto jsem nemohl vynechat ani 1984, i když jsem ji četl opakovaně. když náhodou zaslechnu plky z televize, mám dojem, že newspeak žije a je stále životaschopnější, že Veliký Bratr se oklepal a dál vesele šmíruje a my mu v tom ještě pomáháme (kolika appkám jste v poslední době dali svolení a přístup ke všem datům ve vašem smartu?:). a když sleduji ta stáda dezolátů, kteří si raději nechají uříznout nohu, než by si dali píchnout penicilin, musím se brodit ezoterickými slepičinci a bláboly nepraktizujících lékařů, nebo zasvěcené debaty nočních imunologů, epidemilogů a virologů, občanským povoláním traktoristů nebo přenašečů krabic, nebo manikérek, mám pocit, že už jsme tam, že už stačí jenom krůček a čekají nás krásné nové časy – s aktivním přispěním všech, kteří ničemu nerozumějí, ale rádi věří, že bude zase mléko za korunu devadesát a levné rekreace...
abych parafrázoval hesla Oceánie:
Myšlení omezuje
Vzdělání zotročuje
Hloupost osvobozuje
prostě nevím, kde na to Orwell narazil, ale je jasné, že tato planeta už asi definitivně patří pitomcům... možná se jednou dočkám i jeho slavného románu přeloženého do newspeaku...
a to jsem musel po knize sáhnout zrovna pár dní po Ľubochnianském sjezdu (14. ledna 1921) a pár měsíců před veleslavným výročím vzniku organizované skupiny pacholků schopných všeho, která nás dovedla přímo k branám dokonalého státu.:)

neuveriteľná kniha. koľkokrát som ju vzal do ruky, vždy ma dostala. vysoká škola písania.

15 04.01.2021