ferdada
komentáře u knih
Ke Gogolovi a zpátky
Romana Riba-Rollingerová
Třetí kniha od RRR. Když jsem zjistila, že je na světě, měla jsem velikou radost. Od poslední vydané pár let uplynulo a já mám pocit, že i autorka nějak víc dospěla. Či snad vyspěla. Styl psaní je ještě víc košatější, důmyslnější. Autorka se důstojně, bohatě a neotřele vyjadřuje a jsem schopna věřit tomu, že některým čtenářům toto může být překážkou.
Při čtení jako bych se vrátila do těch let - nástup na VŠ. Všechno to nové, poznávané, obávané, objevné, svobodné. Naprosto odlišný život od toho středoškolského zabezpečeného blízkostí rodiny.
Jo, na chvilky čtení jsem se těšila a i ve snaze si ji šetřit, jsem knížku zbaštila hladově v krátkém čase. Jo, moc jsem vzpomínala na tu dobu, vybavilo se mi zasunuté a jsem za to ráda.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Knížka mě zaujala. Dost. Život, tak, jak je. Ambice, zvyky, pazvyky, chtění a touhy, nuda. Zaběhlé rutiny, i bezmoc a odpovědnost. Náhody i řízený osud. Autorčin styl psaní je věrohodný, ať mluví za ženu, muže, chlapce i dívku.
Poslední přání
Freya North
Knihu jsem četla už před mnoha lety, teď jsem si na ni vzpomněla. Ztotožňuji se se zde uvedeným komentářem anibeni: "Příjemná, milá knížka o cestování a hledání sebe sama... Sice byla kniha dosti předvídatelná, ale to příběhu nijak neuškodilo, alespoň mě to vůbec nevadilo.."
Jo, s touhle knížkou jsem strávila velmi příjemnou část prázdnin.
Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří
Jarmila Loukotková
Už jsem ji přečetla tolikrát! A je to spousta let, kdy poprvé. Pořád na ni vzpomínám a doporučuju. Zakoupila jsem několik exemplářů a s nadšením pověnovala milým kamarádkám…
Loukotková - pro mě vzácná bytost.
Ano, tahle kniha je ta, ke které se stále vracím. Kolik takových mám? Zkusím spočítat. V žebříčku číslo 1.
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Kniha mě zaujala, a do dvou třetin určitě pobavila. Tolik odlišností mezi našimi kulturami, že pobavit musí, což se neděje ploše, nejedná s o nějaké nastrojené smyšlené konstrukce. Střípky z života, které nás občerství. Pokud nejsem úplný trotl, musím se i zamyslet. Proč a jak, jestli bych TO takhle chtěla, jestli bych TO takhle zvládla, uměla, naučila se, měla odvahu... A co mi pak vyjde - aha?
Sama sebou
Jojo Moyes
Další kniha k jídlu. (Teda... to je můj zlozvyk, jíst u jídla. Tzn. u víkendové snídaně a v po - pá když přijdu z práce domů. Na to se těším.) A pro relax.
Je to týden, co jsem ji přečetla a už teď nevím, o čem se psalo. Musela jsem se podívat do anotace! Takže tak.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Příběh vás donutí zamyslet se. Nad vlastním pohodlným, zřetelným životem, kdy jste soběstační a nejste odkázáni na pomoc druhých. A jo, je tam to dilema. Co je správné - a dle jakých měřítek? Možná je to i o těžkém umění potlačit vlastní sobectví a nechat spolutvorům možnost svobodné volby. Přesto, že nás to bude bolet. Moc bolet!
Tady se dočtete i o velké síle ducha a přejícnosti fyzicky nemohoucí osoby.
O pomíjivosti chvil a okamžiků, života samotného. O vzácných silných povahách (nevím jestli má je ze stejného ranku), kterých si moc vážím a obdivuji je.
Pražské orgie
Philip Roth
Oh. Z toho už jsem vyrostla. A tuto větu, prosím, nechápejte, jako nějaké povyšování. Pel mládí prostě v Pryč a zkrátka - už tak nekulím vočiska.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Třeskuté, nevšedně neotřelé. Moc pobavilo. Konečně, po delší době něco, co mi hodně pomohlo na náladě. Vřele doporučuju.
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Předvídatelné. Jako jiné knihy, jiné filmy. Je to jen můj boj, zda to apod. budu číst (koukat se) a trávit touto aktivitou drahocenný čas. Takže - k sobě se obracím a nebudu kritizovat autorku, že to napsala jak napsala, popř. nenapsala. Kdo jsem, abych tepala jiné, když se mohu samodobrovolně rozhodnout, co budu dělat. Ale asi jsem takové jednodušší čtení zrovna potřebovala, když jsem dočetla do konce. Po práci, ať už v práci :-) nebo doma nemám mnohdy tolik energie k hlubokomyslným rozborům a myšlenkové třeskutosti.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Jako předchozí knihy v sérii - očekávaný, chcete li, předvídatelný děj. A znovu to samé - kniha dokázala potěšit, zklidnit duši a navnadit ji k očekávání toho lepšího, co musí přijít (myslím v mém životě, ne v knížce :-).
Při čtení jsem si uvědomila, jaké štěstí mám, když chodím do práce, kde mě to baví a hlavně, že se vesměs těším na lidi, kteří tam jsou se mnou na jedné lodi
Bábovky
Radka Třeštíková
Kniha o běžných životech, tak, jak se osudy navzájem prolínají. Ať už trapně, nechutně, nahodile nebo cíleně. Jak konání jedince zasahuje ostatním do jejich příběhů.
Nová doba
Marie Lamballe (p)
Inu, nebylo to špatné čtení, pokud si chci hlavu vyvětrat a vyhodit z ní změť A - Z, třesk a nálety přítomnosti, je vhodné sáhnout po této knize. Ne přimhouřit, ale zavřít očka nad pro mě těžko pochopitelným kamaráčoftem němců s amíka jen pár chvil po skončení války.
Mít na paměti, že se jedná o smyšlenku a ne dokument.
Nakonec mi z toho vyjde, že jiná doba, jiné zvyky, jiné postavy, jiné národnosti. Jiný svět. Ač v době těžké, zdá se mi však jednodušší, přehlednější.
Takže děkuji za chvíle oddechu, kdy nemusím být zpruzelá z těch direktiv, která se na nás z médií, ať už nenápadně vlezle, či přímo sprostě hrnou.
Úterní ženy
Monika Peetz
Oddyyyyych. A asi nemá větší ambice. I takového čtiva je třeba, si myslím. Tak to beru.
Dědina
Petra Dvořáková
Kniha ze života, o životě. Živé dialogy, absence smyšlenek, žití ve své syrovosti, bez příkras. Zkrátka, růžové brýle nejsou vždycky k mání. Přiznejme si to.
Tak trochu lesana
Veronika Hotová Roncová
Kniha mě nepřekvapila, ani neohromila. Téma mi není vzdálené, spíše milé. Nejvíce se mi líbil krátký úsek, kdy promluvil Daniel. Ano, tato slova bych si z knihy půjčila pro ty, které podpoří a mohou jim i pomoci. Ona slova mohou být i životním krédem ("Z hlediska vesmírné rovnováhy bychom měli být šťastní i sami," usměje se Daniel. Neměli bychom se k nikomu cítit připoutaní. Úplně oukej je, když jsme s někým, bez koho bychom se klidně obešli, ale víme, že s ním je to ještě zajímavější. Že s ním nejsme proto, že bychom se bez něj neobešli.")
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už několikrát stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Nejspíš se mi líbilo i to, že kniha je o obyčejném životě se všemi jeho plusy a nepodařenostmi, s ránami osudu. Ano, nebyla akční ve smyslu "řev-bum-bác- au_prásk-a-konec", to mi vážně nechybí, nevyhledávám (i tak se takové děje odevšud valí). Dováděla k zamyšlení.
Děkuji autorce za velmi příjemné chvíle při čtení, na které jsem se moc těšila. - Až přijdu z práce, "poflákám" domácnost a sáhnu zrovna po této knize. :-)
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Skvěle napsaná kniha se dvěma uvěřitelnými dějovými liniemi, s uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji autorce za velmi příjemný čtenářský zážitek.
Stanice odložených lásek
Hana Marie Körnerová (p)
Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji mnohokrát autorce.