Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77740/jarmila-loukotkova-vzpomina-vypravi-a-vari-77740.jpg
4
18
9
Lákavé recepty z kuchyně autorky a její rodiny, propojené vyprávěním ze života a vzpomínkami na dětství.
Přidat komentář
Už jsem ji přečetla tolikrát! A je to spousta let, kdy poprvé. Pořád na ni vzpomínám a doporučuju. Zakoupila jsem několik exemplářů a s nadšením pověnovala milým kamarádkám…
Loukotková - pro mě vzácná bytost.
Ano, tahle kniha je ta, ke které se stále vracím. Kolik takových mám? Zkusím spočítat. V žebříčku číslo 1.
Tuhle knihu mám doma. Tuhle autorku mám ráda. Kuchařka proložená zajímavým životopisem. Její recepty jsou chutné a většinou jednoduché a nejsou tam žádné potraviny na přípravu, o kterých jste v životě neslyšeli nebo je museli kdovíjak obtížně shánět. Například: těstoviny, sýr, troška oleje, sůl, česnek. A jak to chutná!
Tak jak mám ráda její romány, je mi velmi sympatická i autorka. Každou chvilku jsem jí v duchu přikyvovala. Recepty mě lákají běžnými domácími surovinami, není třeba mnoha exotických přísad a koření. Naopak zaberou trochu víc času, žádné rychlé vaření v jednom hrnci. Za našich babiček a prababiček se vařilo trochu jinak a mnozí na ty dobroty s nostalgií vzpomínáme.
Stručná (a rázná, nikoli poetická) vyprávění z vybraných etap života, zejména nepříliš šťastného dětství, škoda že méně o životě a práci spisovatele. Příliš mnoho receptů - každá kapitolka je doplněna aspoň jedním celým menu (osobně jsem v receptech nenašla nic nového, co bych chtěla okusit - překvapující a ohromující bylo množství alkoholu na koktejly-aperitivy a koňaku spotřebovaného do přípravy jídla, nebo syrových vajec do studených pokrmů...). Autorčiny knihy, zejména historické romány, mám ráda a vážím si jejího jazykového citu, ale tady mě přeci jen pár novotvarů výrazně nesedělo (a sama jako amatérský jazykozpytec nevím, jak na ně přišla) - např. "ocedit" (scedit), "vyblízat" (vylízat), či "obláčet" (?)...
Zážitky z dob minulých (nedávných), které se čtou samy. K tomu poctivé recepty - tak trochu návrat do dětství.
Autorka vypráví svoje zážitky stejně dobře, jako psala svoje romány. Jednotlivé kapitoly věnuje vzpomínkám na své dětství, přátele a na své umělecké začátky. Píše zde také o svém názoru na církev, komunisty a spoustu svých zajímavých zážitků. Vaření byl její koníček a každá kapitola je zakončena recepty z její kuchyně, z kuchyně její matky, jejích prarodičů a také přátel. Některé jsou netradiční a lákavé. V jedné z kapitol píše autorka také svůj recept, jak psát román. Všem, kteří mají rádi její knihy a chtějí se o ní více dozvědět, doporučuji přečíst.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Vzpomínání paní Loukotkové bylo na pět hvězdiček, její psaní je kouzelné. Bohužel z receptů mě toho už moc nezaujalo, ač věřím, že pokrmy nemusí být špatné.