evelinaevelina komentáře u knih
Knížečka vhodná do vlaku či podobně, četba kratinkých povídek nezabere moc času. Některá z povídek vás osloví více (mě Tučková, Moník či Šindelka) jiná méně, ale můžete zde získat podnět od některého z autorů si přečíst něco dalšího.
Mě osobně překvapila povídka Marka Epsteina (možná i proto, že nedávno jsem shlédla Ve stínu, kde psal scénář).
Jazairiová je zdatná vypravěčka, cenu znásobuje i atraktivnost prostředí, do nichž příběhy zasazuje. Zajímají ji zde vyhrocené konflikty, v nichž se ocitají lidé co hledají zásadní hodnoty svých životů. Možná, že kdyby toto hledání nechala jen volně běžet a působit na čtenáře a nechat si ho tvořit své závěry - tak by kniha nevyzněla tak ploše. Její stanoviska a názory jsou až moc cítit a pokud se čtenář neztotožní, již na něho příběhy tolik nepůsobí.
Kniha nezklamala mé očekávání z anotací a recenzí. Ráda jsem si ji přečetla a ponořila se do Japonska minulého století. Zhruba to, co jsem očekávala, ale ani nic navíc...
Novela nevelká rozsahem, ale o to hutnější obsahem. Patřila mezi ta díla, po jejichž přečtení jsem ráda v jaké zemi žiji a v jaké době, když jsem měla tu čest narodit se ženou.
Je to mé první setkání s tchajwanskou literaturou a určitě zkusím ještě něco od téže autorky.
Mám ráda knihy pana Kosatíka, sedí mi jeho styl psaní - i tuto knihu tedy hodnotím velice pozitivně. Nyní sleduji v teleizi i volné zpracování některých kapitol v seriálu České století a porovnávám.
Opět musím napsat (stejně jako u první Haymanovy knihy) - solidní detektivka. Autor vytvořil detektiva, jehož příběh se vyvíjí na pozadí hlavního vyšetřování (je nakročeno i na další knihy). Téma si opět zvolil poněkud "otřepané", ale dobře příběh zpracoval a vystavěl, takže kniha je čtivá.
Solidní krimithriler. Motiv v této knize není nikterak originální, dokonce i vrah se dá odhalit dříve než autor by si asi přál, ale kniha je přesto čtivá, má spád. Děj je víceméně plynulý, prokládaný pasážemi z pohledu oběti.
Hayman zde vytvořil detektiva, jehož soukromí se prolíná s příběhem. Pravda, autorem přidělená eidetická paměť detektivu Mc Cabeovi občas ulehčuje práci, ale v rámci únosnosti.
Zklamání - asi jsem se opět nechala dopředu hodně ovlivnit reklamou a nadnesenými recenzemi.
Klasická "severská krimi" - alespoň podle mých měřítek. Nevyčnívá, ale ani nijak zvlášť nezklame. Jen ten konec je podle mne dost laciný...
Skvělá kniha. Theorin je prostě neokopírovatelný a v současnosti dost vzácně zcela svůj.
Nevím tedy, proč v úvodní anotaci zmiňují onen nákup úsporné žárovky - zbytečně tak přitáhnou čtenáře jiného druhu knih, kteří pak nejsou moc nadšeni.
Zdánlivě jednoduchý děj - plavba Jeronýma Foka z Afriky do severní Evropy. O co se ale autor nejvíc snaží v celé knize? Představit různé typy emigrantů a jejich citové rozpoložení po emigraci.
Uprchlíci z různých zemí a totalitních režimů - společnou mají především snahu uchovat si nejen svobodu, ale především nezávislost uvnitř sebe. Jen ne žádné konvence...ale ne vždycky to vychází.
Četla jsem však od Martínka lepší knihy.
Zklamání. Nechala jsem se nalákat na anotaci slibující kontrast novodobé japonské generace a starých tradic - a to se tedy nekonalo. A popis života beat generation jsem četla mnohem lepší od jiných autorů.
Možná číst to v době, kdy to autor napsal - to tam byl asi v Japonsku průlom, ale nyní ....
V první a třetí povídce jsem snad stihla sledovat, co Gruša mně jako čtenáři symbolizuje. V té druhé jsem byla dost vedle...Nejvíc se mi líbila asi povídka první.
Buďme k autorovi shovívaví - je to jeho prvotina. A jako taková nevyznívá nejhůř. Například povídky Jak daleko leží Buenos Aires nebo Mámení prvního valčíku se mi zdály skutečně dobré. U některých záměrně nereálné závěry mi přišly spíš takto zbytečně nastavované a ubilo mi to v tom slibovaný efekt.
Druhy osamocenosti ovšem vybral dobře.
Kriminální policie, Státní bezpečnost a další podobné švédské úřady figurují v Perssonově knize. Kriminální thriller, kde špionážní prvky nepůsobí nepatřičně. Tři značně od sebe vzdálené časové roviny v příběhu spojují nejen detektiv Bo Jarnebring a šéf tajné policie Johansson, ale nakonec i pointa. Autor se pokouší zachytit realitu švédského systému jak v politice tak u již zmíněných institucí.
Kniha vellice volně navazuje na Mezi touhou léta a chladem zimy (pokud si předem nepřečtete - nevadí, ale v určitých detailech budete více v obraze). Stejně jako některé náznaky v závěru ukazují na další knihu - Volně padat jako ve snu.
Na tuhle knihu musíte mít tu správnou náladu a očekávat, že v realitě vše dobré vždy nevítězí.
Brownovy knihy se mi vždy daří přečíst za jeden den - děj má spád, pd autora je to bravurně odvedená práce. Ale skutečně si dám teď od něho ( po třech přečtených knihách) pauzu, abych se zase na čtení těšila - ta schematičnost tam prostě je.
Typická "brownovka" - dobré čtení na současné letní dny. Ať u vody nebo na zahrádce ve stínu knihu máte během dne přečtenou. Děj má spád, souhlasím ovšem s tím, že princip i tzv. závěr v hrubých obrysech je předvídatelný dost dopředu.
Knížka na jeden letní den, čte se rychle, děj má spád. Výhrady mám, ale těžko je říci bez prozrazení děje.
Na mě do vyšetřování až moc zasahuje a ovlivňuje osobní život vyšetřující soudkyně (hl.hrdinka).