Eva2424 komentáře u knih

Hezké, poetické, pobízející k zamyšlení nad životem a smrtí a jejich hranicí. Na můj vkus příliš romantické, sentimentální, přeplněné emocemi.

3 13.04.2020

Přečteno omylem, fantastické cestopisy opravdu nejsou literaturou, kterou bych vyhledávala. Přesto mě vtáhla atmosféra vylíčená tak bravurně, že jsem se rázem ocitla v jiném světě a jeho příbězích.

1 13.04.2020

Věcně a podrobně popsané putování. Přestože se jednotlivé dny opakovaly a autor věnoval poměrně značný prostor jídlu, se kniha četla dobře. Napsáno racionálně, hezkým slohem, doplněno fotkami. Kromě několika krátkých úvah zde žádné velké duchovno k nalezení není, ale to celkový dojem vůbec neruší. Velký obdiv autorovi, který se vydal na tu nejtěžší stezku v pokročilém věku.

4 03.04.2020

Provázanost minulosti a přítomnosti napříč osudy postav, projekce neprojevené části hrdinovy osobnosti do loutky, pasáže o původu slov a o příbuznosti indoevropských jazyků i kořeny chování našeho "Loutkáře" - to všechno hezky zkomponováno do čtivého románu. Kniha se mi líbila moc.

3 31.03.2020

Po všech stránkách zajímavé čtení. Například pojednání o způsobu tehdejších maleb a jejich významu do vás autor cpe takovými kvanty a tolika opakováními, že si ho nemůžete nezapamatovat a nejspíš se vám o iluminacích bude v noci i zdávat. Dále na mě špatně působilo zcela nevyzpytatelné chování postav, některé ženské hrdinky byly velice nevyrovnané a jejich reakce naprosto nepředvídatelné. Chlapi nebyli o moc lepší. Čtení bylo pro mě trápením, mockrát jsem chtěla nechat, ale donutila se dočíst do konce. Ty čtyři hvězdičky jsou za celkový dojem, hodně jsem se toho dozvěděla a atmosféra knihy je zvláštním způsobem jedinečná.

4 31.03.2020

Nesedl mi autorčin instatní americký vyjadřovací styl, neustálé líčení jejích vlastních prožitků a přehnaná esoteričnost. Přínosem naopak bylo shrnutí vlastností a chování charakteristických pro "citlivky".

9 22.03.2020

Skládanka Stachurova díla, mimo jeho zápisky z cest se zde opět (stejně jako v Člověku-Nikdo) objevují Fabula rasa a Hle. Jako poslední je zařazen Stachurův deník, který si píše těsně před smrtí. Nádherné počtení, nevím, co teď vzít do ruky za literaturu, protože těžko něco dosáhne Stachurových kvalit. Deník psaný před smrtí je v jiném duchu než ostatní texty a díky němu konečně chápu spisovatelovu sebevraždu. Dala bych deset hvězdiček, kdyby to šlo, Stachurovu literaturu považuji za klenot mezi vším, co jsem kdy četla.

3 09.03.2020

Čtyři hvězdičky za uhrančivost psaní. Stále totiž nerozumím tomu, co bylo důvodem, že jsem román dočetla do konce. O Dostojevském se říká, že je vynikající psycholog, jenže psychologii postav u něj nepoznáte z popisu nejvnitřnějších pochodů, ale z toho, že všechny neustále žvaní. A žvaní a žvaní. Všichni na všechny všechno vědí, neustále se omílají peníze, navštěvují se jak na běžícím páse a sem tam někdo chytne nějaký hysterický záchvat. Jelikož se jedná o román z prostředí ruské šlechty, mají samozřejmě dost času řešit zbytečnosti. Povahy mnoha hrdinů a jejich chování mi přišly málo pravděpodobné a nepochopitelné.
Velice se mi líbila postava Aljoši, coby ztělesněné lidské moudrosti, a starce Zosimy. Jinak to byla převážně spousta patetických řečí. Zločin a trest obsahoval psychologii daleko hlubší, Bratři Karamazovovi jsou považováni za vrcholné dílo možná jen díky šířce záběru.

9 01.03.2020

Tehdy dvanáctiletá dcera mi nedala pokoj, dokud si knihu nepřečtu. Coby příznivkyni psychologické a hluboké literatury se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem přečetla a jsem ráda! Takové správná blbost, u níž jsem se opravdu s chutí smála! Až budu mít dost vážných věcí, zas po ní někdy sáhnu.

2 21.02.2020

Pan Stachura musel být výjimečně citlivý a inteligentní člověk. První část sestávající z úvah a drobných příběhů z cest se čte lehce, druhá část Fabula rasa už je hutná, často obtížně pochopitelná. Jako celek je celé dílo nesmírně působivé. Po dlouhé době kniha, v níž text vycházel z autorova nitra, na nic si nehrál a na nikoho nechtěl udělat dojem. Občas byly věty zbytečně rozvláčné, to ale nic neubírá na síle prožitku z ní. Už dlouho jsem nečetla nic tak opravdového a krásného.

3 15.02.2020

Nejspíš se neumím vžít do starostí ruské šlechty a už vůbec ne do dospívajícího ruského výrostka. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mě při všeobecné chvále dílo spíš unavovalo. Množství postav, vykonstruované starosti, neustále se řešily peníze, spřádaly intriky (často mi uniklo, na koho a proč), děj se odehrával v bytech, každý každého navštěvoval, poslouchal za dveřmi, pomlouval a kul pikle. Oproti Zločinu a trestu na mě Výrostek působí povrchně, zmateně a hloupě. Jediná postava, jejíž projev měl hlavu a patu, byl stařec Makar Ivanovič, a ten se v románu bohužel jen mihl. Po přečtení jsem si oddechla, že to mám za sebou.

2 02.02.2020

To bylo tedy hodně silné čtení.
Věřím, že zde sama sebe najde spousta citlivých lidí, na nichž výchova nechává následky do dospělosti.

3 22.01.2020

Jednoduchý příběh, velmi jednoduché vyprávění, schématické a ploché postavy, něco jako kultivovanější červená knihovna. Možná je moje hodnocení ovlivněno tím, že jsem chvilku předtím dočetla Dostojevského Zločin a trest a rozdíl v jazyce, hloubce prožitku, autentičnosti vyprávění je propastný. Kniha se opravdu může líbit širokému okruhu čtenářů, nemusíte vůbec přemýšlet, všechno se servíruje jako na podnose a text plyne do hlavy jako televizní film. Mně chyběla hloubka, autentické postavy a jejich vnitřní život.

8 07.01.2020

Upřímně řečeno nevím, co chtěl spisovatel svým dílem přesně sdělit, ale sděloval to mistrovsky. Tajemné, mnohoznačné s neočekávaným koncem. Četlo se mi dobře, text ve mně evokoval obrazy, byl místy hodně lyrický.

2 04.01.2020

Zajímavé skutečné příběhy ukazující, proč se nehody stávají a jak silná je lidská psychika na to, aby zvládla nemožné. Jak hezky poznamenal autor, to, jestli přežijete, záleží na tom, co máte v srdci. Kniha se mi většinou četla dobře, neseděl mi jen americký styl, zbytečně hluboký rozbor fungování lidského mozku a neustálé omílání příběhu autorova otce. Postupně jsem nabyla dojmu, že se autor potřeboval vypsat zejména z této rodinné historie :-). Ale celkově mi čtení určitě dalo hodně dojmů, jež zaplnily jednu skulinku poznání.

1 01.01.2020

Objevila jsem paní Douskovou teprve před týdnem a toto je její druhé dílo, které jsem přečetla. Nenajdete tam žádné velké myšlenky, jen čistě příběhy ze života s hezky vylíčeným prožíváním hrdinů. Líbil se mi styl a jazyk, povídky mají často překvapivý konec. Moc příjemná, inteligentní oddychovka. Jsem ráda, že jsem tuto novodobou českou spisovatelku po rozčarování z knížky Radky Denemarkové vzala do ruky.

1 13.12.2019

Málem jsem se přes všechny ty hrubosti a zvrhlosti nepřenesla a nedočetla. Ještěže je kniha krátká. Jazyk byl na můj vkus divně strojený. Celé to vyznělo lacině a na efekt se záměrem zaujmout čtenáře vylíčením duševního bahna. Opravdu musely být hlavní postavy až tak zvrhlé a psychicky narušené, aby kniha působila? Z mne určitě ne.
Morbidní říkanky jsem pak už přeskakovala. V knize nebylo nic normálního, snad jen Johanka, jenže ta nejspíš měla zobrazovat druhý extrém nepřirozené dobroty a obětavosti.
Objevilo se tam vzácně i pár zajímavých pasáží úvah, za něž dávám hvězdičku.

3 07.12.2019

Strhující příběh ruského spisovatele.

2 26.11.2019

Kniha byla nesmírně nudná, ale četla se dobře. První polovinu se nedělo vůbec nic, ve druhé se už něco dít začalo, nicméně dění se ztrácelo v sálodlouhých líčeních všeho možného. V popisech budov, krajin, historie, kocoura, života ovcí apod. se dal najít i určitý půvab a poutavost. Při čem jsem se už ale začala chytat za hlavu, bylo jídlo a cigarety. Hrdinové stále jedli, dozvěděli jsme se, jak si jídlo připravují, jak jej nabírají na vidličku, případně, jak se přitom tváří. Kdybych si vypsala všechny pokrmy, které byly konzumovány, nemusím vymýšlet jídelníček na dalšího půl roku. Stejně fádně jako jídlo se konzumuje i neslaný nemastný sex bez citu a bez vztahu. Nepostřehla jsem tedy žádný vztah hlavního hrdiny k nějaké ženě. Přítelkyně byla pouze nějaká přítelkyně, jméno ani povahu neměla. Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, nakonec dávám čtyři za konec, který mě překvapil. Bylo to posledních pár stran, které měly šmrnc, myšlenku a jinotaj.
Moje čtvrtá kniha od Murakamiho. Začala jsem Komturem, z něhož jsem byla nadšená, a končím tímto dílem, z něhož jsem nadšená asi nejméně.

2 18.11.2019

Pohádka pro dospělé s krásnou princeznou, která usiluje o překonání rodinné kletby ztělesněným dobrem, aby získala svého prince. Čtivě vylíčené stavy duše jednotlivých postav, napínavé situace a překvapivé reakce. Vztahy mezi lidmi se odehrávaly už tehdy stejně jako dnes, jen scéna byla odlišná. Hvězdičku ubírám pro přílišný patos, postavám a ději ubíral na realističnosti.

6 07.10.2019