Erinien komentáře u knih
Líbilo se mi méně, než první díl. Oceňuji, že postavy se chovají podle svého věku, vlastně je to něco na co nejsem u této literatury zvyklá a zároveň mě to rozčilovalo. V polovině knihy jsem si dala několikadenní pauzu, protože mě nebavilo neustále řešení videa. Potom přišla hra na vrahy, která byla zábavná a objevil se milý kluk, no dočetla jsem to s chutí ale do třetího dílu už nepůjdu.
Tak něco tak slabého už jsem dlouho nečetla. V podstatě to bylo tak hrozné až mi to přišlo bizárdně zábavné to dočíst do konce. A stálo to za to, protože jsem se dočetla až k větě : Na důkaz se přisál na její ústa. Podle mě, za to z části může překlad. Představila jsem si málo placenou překladatelku, která s otevřenou lahví vína pracuje do ranních hodin, aby mohla text ráno odevzat do tisku a nekonzistentnost překladu a neočekávané slovní obraty pak ruší při čtení. A pak ten zbytek - zmatené texty, často jsem si nebyla jistá, kdo promluvil, v čí hlavě se zrovna nacházíme a ty divné dialogy.
Po přečtení off-campus jsem se rozhodla dát Royalum ještě jednu šanci. Zbytečně. Nesedí mi prostředí, ve kterém se kniha odehrává.
Nevím, proč to vůbec čtu, když mě to nebaví. Asi proto, že jsem zvědavá a potřebovala jsem vědět jak to dopadne. Knihu jsem celou nečetla, prolistoval jsem některé části, někde jsem se začetla. Kennedy umí psát, to už vím. Co byl pro mě největší problém? Bylo to až moc neuvěřitelné, spousta klišé, "detektivní" zápletka, postavy černobílé, smrt, z mrtvých vstání, peníze co zařídí všechno... Takže hvězda za vedlejší příběh Val, který by mě zajímal víc. A žili šťastně až do smrti... a Eastona zatím v plánu nemám.
Možná jsem teď přečetla moc knížek od Elle Kennedy za sebou a tak v porovnání s ostatními musím dát o hvězdičku méně. Možná jsem se na příběh Summer a Fitziho až moc těšila. Bylo to dobré, ale off série je lepší. Přesto si ráda přečtu Brennin příběh. Velkou výhodou autorky je, že její postavy jsou vtipné a sympatické, těžko je nemilovat.
Knížka se mi do ruky dostala úplnou náhodou a když jsem jí četla, tak jsem si neustále říkala, ano, takhle to taky vidím, pod to se klidně i podepíšu. Škoda jen, že jsem to nečetla dřív:)
Super čtení, výborně napsané dialogy, vtipné. Postavy uvěřitelné, minimálně uvěřitelnější než obvykle. Hlavní hrdinka je sympatická a hlavně nikdo nepodléhá hloupým doměnkám, dokud si o tom s druhým nepromluví, super, chci ještě! Dávám autorce druhou šanci:)
Nemohu si pomoci ale druhý díl musím přirovnat k telenovele, vleklé, dlouhé telenovele. Třetí díl ani nemám chuť číst.
Překvapivě dlouhé a na konci to překvapivě neskončí. Jsem ráda že pointa nejsou nějaké ilegální záležitosti, protože pár takových knížek jsem už četla. Že začátku mi trvalo než jsem se začetla. Hlavní hrdinové se hádali neustále, občas dost zbytečně. Jsem moc zvědavá na film, jestli zkrácení příběhu prospěje. Jinak lechtivé scény má autorka zmåklē výborné.
Číslování na starším vydání může pěkně zmást, druhá kniha v pořadí má totiž jedničku a tak jsem si znovu přečetla zbraně avalonu dřív než devět princů amberu.
Merlin je vtipnější, než jeho otec, nechává si méně informací pro sebe ale přesto to všechno zvládne pěkně zamotat svými rozhodnutimi.
Typická žánrová záležitost. Oceňuji vývoj hlavního hrdiny. Konec se trochu táhl. U každé kapitoly jsem myslela, že bude už tou poslední a ono stále nic.
Trochu mě mrzí, že konec je takový useknutý, ne všechny otázky jsou zodpovezeny.
Velké zklamání. Mám teorii, že všechno, v čem se autoři inspirují Jane Austinovou,nemůže dopadnout špatně. U této knihy to bohužel asi neplatí. Hlavní hrdinka si nezískala mé sympatie a celá linie s panem Darcym mi přišla hodně přitažená za vlasy. Kniha se mi četla velmi ztěžka, možná je na vině drobnější písmo a nebo překladatel.
Ne náhodou je můj nick zde totožný s jménem hlavní hrdinky. V pubertě jsem tu knihu přečetla několikrát:)
Výborně napsané. Řekla bych, že myšlení chlapce s Aspergerovým syndromem se pan Haddon přiblížil jak nejvíce mohl, výborná práce. Při čtení mi to tak nepřišlo, ale pak při zpětném přemýšlení, jsem si říkala, že hlavní hrdina je mnohem více uvěřitelnější a hlavně dospělejší než vedlejší postavy, jejichž jednání mi vlastně nedávalo úplně smysl.
Jana Rečková napsala knihu, kterou jsem v pubertě četla snad šestkrát. Vydala jí tenkrát pod pseudonymem. Až někdy na vysoké škole jsem se dozvěděla, že má zbožňovana Joanna Railly je Jana Rečková a od té doby jsem jí měla ve velké úctě. Když jsem úplnou náhodou (existují vůbec?) narazila na tento titul, věděla jsem, že si ho musím přečíst. A kniha mi potvrdila, jak byla Jana geniální.
U první povídky mě bavily víc ty části z Janina života ale u druhá povídka mě lapala do osidel a u třetí jsem, přiznám se, přeskakovala deníkovou část, abych se dozvěděla, jak to dopadne na Haťi. Psát uměla výborně a při čtení děníku mě moc mrzelo, to trápení se tloušťkou, vzhledem.
Četla jsem jí už aspoň desetkrát, je potřeba k tomu něco dodat?
Přešlap. Knížka vystihuje asi veškeré klišé, které si muži představují pod pojmem dívčí román. Hlavní hrdinka má naprosto nereálnou podobu světice. Hlavní hrdina má naprosto nezajímavou minulost, se kterou se ale bohužel musíme seznámit hned na začátku, takže kniha nejprve trochu nudí. Zábavné to začne být až v polovině, kde se zjeví hlavní hrdinka, které se naprosto vše daří, třetinu knihy čekáme, než markýz sejde ze svého pokoje dolů, aby zahlédl svého anděla a ta nejzajímavější část se odbude na posledních třiceti stránkách. Bohužel. Potenciál, který příběh má, je naprosto nenaplněný a děj jakoby useknutý. Škoda.