Erinien komentáře u knih
Nevím, nějak mě to nechytlo. Co mají dnešní spisovatelky s těmi zlobivými kluky co vypadají jako neandrtálci? (krásná katastrofa a hrej hráčem)
Hurá, sláva, dočkala jsem se. Uzavření série hledání a příběh Arylin a Stonea. Za mě výborné, tenhle typ romantických vztahů mi vždycky seděl a dost mě bavil.
Výborný komiks, dost jsem se u něj nasmála, příběh a postavy jaké by vypadly z nějakého Hight school muzikálu, nebo Glee, ze začátku jsem to brala jako takovou legrácku, ale postupem se postavy stávaly reálnějšími, děj propojenějším a na konci jsem si říkala: kde je pokračování?
Karel Václav Rais mě rozbrečel! Nikdy bych tomu nevěřila a možná mám jen nějaké divné období, ale od půlky knihy jsem promáčela několik kapesníků. Rozjezd má kniha pomalý, než se člověk seznámí se všemi postavami, chvíli se mu to motá. Ale pak, ti lidé, ty příběhy! A můj rodný kraj. Ještě cítím sůl v očích.
Za mě je kniha lepší než její předchůdkyně, Hrej hráčem. Rozhodně mě více bavily charaktery i zápletka. Autorka ví, že její silnou stránkou jsou vtipné a svižné dialogy a tady je uplatnila naplno. Dost jsem se bavila a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Ale další díl - Hrej férově- si už nepřečtu.
Zvláštní kniha, krásná a zároveň "o ničem". Podle mě je hodně japonská a to nemusí člověku sednout. Američané by z toho vytáhli milión emocí, vyvrcholilo by to nějakou dojímavou scénou, ale ta kniha byla jako život, trochu japonsky odtažitá, slušná ale přesto mě konec dojal.
Hrej hráčem má tu smůlu, že jsem pár dní po něm četla Krasnou katastrofu. Knihu s takřka naprosto identickou dejovou linkou ale mnohem lépe napsanou.
Měla jsem to štěstí nebo smůlu, že jsem četla tento týden dvě knihy s neuvěřitelně podobnou zápletku. Krásná katastrofa v tom porovnání vypadá úplně fantasticky. Uvěřitelné postavy, napínavý děj a i když poslední třetinu knihy máte chuť hlavní pár uškrtit, stejně jim fandíte.
Knížka mi nesedla, co hůř, nudila mě. Malý přehmat spáchaný kvůli čtenářské výzvě. Kniha, která se odehrává o Vánocích. Hlavní hrdinka žije ve světě "sexu ve městě". Řeší se boty, oblečení, milostný život a protože jde o několikátý díl série, nemá to ani pořádnou romantickou linku. Popis každé postavy většinou se skládá z toho, co má ona popisovaná na sobě a to i s značkami (existuje něco jako product placement v knihách?) Všichni zásadně používají Iphone. Dobře, to vše bych skousla, kdyby mi hlavní hrdinka nelezla na nervy naprosto hloupým chováním a neadekvátními reakcemi, které asi mohou být vtipné. Bohužel jsem se vůbec nezasmála.
Jsem nadšená! Začala jsem číst včera večer okolo osmé hodiny a knihu jsem dočetla ve tři odpoledne, četla jsem všude, ve vlaku, v posteli, v tramvaji. A to mě prvních pár kapitol úplně nechytlo ale pak...
Knihu jsem musela užívat takzvaně "po kapkách", protože u každého druhého příběhu jsem se rozbrečela. Ty příběhy jsou plné lásky, životních pravd a poučení. Děkuji panu Eduardovi, že něco takového napsal, já si to čtení užila.
Po grafické stránce úchvatné. Po obsahové stránce mimo mé chápání, druhou půlku jsem nedočetla. Netuším jak ohodnotit.
Je to super ale... toho prostoru na fantazii tam na mě bylo moc. Neřeknu vám jak vypadá pásmo, neřeknu vám jak vypadá dcera hlavního hrdiny a vůbec nevím, co byla Návštěva a co Hosti a vůbec nevím jak ta kniha vlastně skončila. Snad jen že to dopadlo šťastně pro všechny?
Jedna z těch "lepších" a to je u mě vysoké hodnocení, protože se jedná o fialovou edici, kde jsou hlavní hrdinové vzrušení už jen z toho, že se podívají jeden druhému do očí.
Za dva dny přečteno. Knížka na mě vykoukla na stránkách internetového knihkupectví a tak mě zaujal popis i přebal, že jsem si pro ní došla do knihkupectví. Nelituju.
Tři dny jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Cardova síla pro mě tkví v tom, že každá kniha je jiná. Tahle byla hodně filozofická, někdy až na hranici mé představivosti a občas jsem stěží držela krok s úvahami o světě, povaze vesmíru a věcí. Zároveň ale každá Cardova kniha je lidská, je o lidech, o dobru a zlu v nás a o obrovské úctě k životu. Tohle není kniha, která se zapomíná.
4 hvězdy pro Ozyho a Billa, Korzár, stejně jako příběhy černé lodě byl pro mě slabší.
První část je stať o Artušovi a jeho legendě a místy se čte podobně jako první stránka Silmarilionu. Je tam spousta jmen a jejich velšské, saské a další podoby, je to prostě polovědecká studie u které se asi velká čtivost nepředpokládá. Za přínosnou považuji první půlku, kde sledujeme vývoj legendy samotné. Závěrečnou část s rozbory postav jsem nedočetla. Z povídek za přečtení rozhodně stojí Muzikanti a v kráteru po bombě.
Oproti zaklínači, je to slabší.
Pro mě trochu zklamání, protože jsem se po letech co se pohybuji "v oboru" nedozvěděla nic výrazně nového, ale něco mi čtení knihy určitě přineslo. Rozhodně se teď více budu zamýšlet nad větami které používám a které jsou pro autisty moc obšírné či zavádějící. Škoda, že kniha nedává nějaké jasnější vodítko kudy do toho. Jako četba je to náročné na udržení pozornosti, občas se pohybuje v moc teoretické rovině a někdy až ve filozofických výšinách.
Zajímalo by mě, jestli se autor zajímá i o dění v oblasti autismu v Čechách a co o něm soudí. Je škoda, že zítra, kdy má vystoupení v městské knihovně, tam nemohu být.
Výborná vtipná kniha, měla jsem velké problémy jí číst v MHD protože jsem se u ní neustále smála.