Endy17 komentáře u knih
Michaela Klevisová a Josef Bergman opět úplně jinak. Autorka předkládá příběh, který ničím nepřipomíná předchozí případy. Vyhýbá se tak problému některých sérií, kdy hrdinové prožívají prakticky stejné příběhy stále dokola, rozlišené jen jiným prostředím.
Zmatečné, nejasné a nepřehledné pasáže střídá napětí a spád děje - občas jsem měl pocit, jako kdyby se při psaní střídali dva autoři.
Život je jen náhoda - jednou jsi dole, jednou nahoře...
Jeden z nejuniverzálnějších titulů pro Čtenářskou výzvu 2020 - vyhovuje mnoha kategoriím, ale o knihu dánského autora se vážně NEJEDNÁ!
Netradiční příběh o tom, že nic nemusí být jak se zdá...
Jednohubky ze zápisníku ředitele pražské zoo mají kolísající kvalitu, většinou ale přinášejí velmi zajímavé informace, některé i pobaví. Jako sloupky v denním tisku jsou nepochybně atraktivní, o beletrii ve stylu Herriota či Durrella však bohužel nejde.
Pohled pod pokličku, v tomto případě hodně odklopenou. V souladu s názvem knihy se jedná opravdu o pohled do nesčetných zákoutí soukromého života Jaroslava Marvana.
Poněkud iritující je opakovaně chybně uváděný název filmu Anděl na dovolené (správně Dovolená s Andělem).
Detektivní komedie, která sice nedosahuje literární úrovně jiných autorových knih, ale čte se skoro sama a zaručeně pobaví.
Nejkontroverznější kniha, kterou jsem četl, alespoň podle rozporuplných komentářů a hodnocení určitě.
Neberte ten příběh zas tak doslova, pan Vondruška chtěl nepochybně upozornit a trochu provokovat. Nebo alespoň přimět k zamyšlení.
Kniha se dobře čte, ale špatně hodnotí.... Příliš mnoho náhod, stěží uvěřitelných konspirací a situací přitažených za vlasy. Závěr nijak překvapivý (snad až na Viktora...) Naproti tomu čtivý příběh a zajímavé historické souvislosti, které autor v závěrečné poznámce uvádí na pravou míru.
Naštěstí jsem už většinu autorových knih přečetl - kdyby byl Macbeth tou první, Jo Nesbø by se určitě nestal mým oblíbeným spisovatelem.
Zdá se, že Oldřich z Chlumu, nebo alespoň jeho literární zpracování, zraje jako víno. Pokud kvalitativní vzestup bude pokračovat, brzy mi dojdou hvězdičky k hodnocení...
Už podle názvu se nejedná o klasického průvodce. Knížka je místy romantickým příběhem, občas dobrodružným vyprávěním, dílem čtenáře rozesměje a dokáže i vyloudit slzu. Přesto jsem si lepšího společníka na poznávání Korfu nemohl vybrat a pro chvíle odpočinku na pláži Astrakerí bych lepší čtení nenašel.
Je malinká, vypadá na dvanáct a je jí čtyřiadvacet - ale "tah na branku" jí i ve svých osumačtyřiceti můžu jen závidět.
Cestopis je to trochu netradiční, ve srovnání s jihoamerickým motorkářským čtením Filipa Kadlece nebo Pavla Suchého výrazně naturalistický. Přesto jde o text čtivý a zábavný, doplněný množstvím fascinujících fotek a jedinečnou grafikou.
Nezbývá než litovat, že knížku mám půjčenou z knihovny a v mé vlastní knihotéce chybí. Zatím...
Podivná kniha o podivné knihovně... Děj má spád a čte se dobře, ale na konci najednou tápu a vím jen tolik, že jsem příběh nepochopil.
Ovšem Čtenářská výzva v tomhle případě zafungovala - asijský autor mě překvapil a zaujal, pravděpodobně se k němu ještě vrátím.
Váhal jsem nad hodnocením, čtyři hvězdy nebo pět? Ale skutečnost, že jsem se na několika místech královsky bavil a celou knížku přečetl takřka na jeden zátah, zastínila drobné výhrady.
Pánové Svěrák a Smoljak se patrně tak trochu nakazili genialitou pojizerského velikána Járy Cimrmana, proto nikdy nemůžeme sáhnout vedle, ať už si vybereme jakékoli jejich dílo.
Dílo klasické a kultovní, zároveň ale přeceňované. Poloviční rozsah by nejznámější české knize stačil a prospěl.
Příběh z osmnáctého století vypráví autor v polovině století dvacátého tak poutavě a nadčasově, že je kniha aktuální i pro současného čtenáře.
Hodnocení posledního Daberta pro mě bylo hodně složité a dlouho jsem nad ním přemýšlel. Laciné rádoby vtipné glosy sráží úroveň jinak zajímavé knihy, použití vulgarismů na některých místech působí násilně (podobně jako když si podobnými výrazy puberťáci zvyšují sebevědomí).
Nakonec o čtyřech hvězdičkách rozhodlo to, že jsem Dotek zla s chutí přečetl za jeden den.