-Endy-
komentáře u knih
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Jsem šťastný člověk, protože žiju ve stejném světě jako Haruki Murakami.
Občas se ráno budím s hrůzným pocitem, co budu se svým životem dělat, až dočtu všechny jeho knihy...a v tu chvíli se začnu strašně těšit na to, až budu ty knihy číst znovu.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Pokaždé, když delší dobu nečtu Murakamiho, začne mi po něm být smutno. Pak otevřu další jeho knihu a zaplaví mě radost ze shledání a zároveň melancholie, kterou jsou jeho knihy protknuty. A tak je mi smutno zas...ale tak nějak hezky :)
A ještě tohle:
Mnoho lidí tvrdí, že Murakamiho postavy jsou slaboši...ne, nejsou to slaboši. Naopak z nich čiší vnitřní klid, který však ony samy nevidí.
Zatmění
Stephenie Meyer
Pořad hodně čtivé stejně jako oba předchozí díly, ale v tomto případě mi tam Bella svou nerozhodností a (de)mentální rozpolceností otravovala zdravou atmosféru rivality. A taky už byla trochu únavná její neustálá potřeba přinášet oběti pro dobro jí blízkých lidí, upírů, vlkodlaků...a kdyby měla doma nedejbože třeba želvu, vsadím se, že by se ráda obětovala i pro ni ;)))
Stmívání
Stephenie Meyer
Uznávám, že to není bůhvíjak hlubokomyslná upířina, ale na druhou stranu dokázala autorka vymyslet velice čtivý "fenomén", který navnadil (hlavně) mladé lidi k tomu, aby místo facebookové stránky otevřeli knihu ;)
V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha první
Gó Tanabe
Po přečtení Lovecraftovy původní povídky je tato manga balzám na duši. Jeho svět mi učaroval...všude jinde, jen NE v jeho textech :-D Líbí se mi, co Lovecraftova šílená mysl vytvořila, ale jakékoliv cizí zpracování je pro mě stravitelnější než ta jeho "nuda, nuda, šeď, šeď" sáhodlouhých popisů, které téměř pokaždé spíše přetrpím. ALE pak objevím kupř. tohle a jeho monstrózní svět je zase v pořádku.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Ten King! Ten by i z vola mlíko vyždímal :)))
Úžasné (A INSPIRATIVNÍ) počtení!!!
Já, robot
Isaac Asimov
Tato kniha mě bude patrně provázet celý život. Poprvé jsem ji četla jako teenager na střední škole, poté jako dvacítka na výšce, potřetí jako pokročilý třicátník...očekávám návrat v další dekádě :-D
Nezřídka se mi stává, že autoři první poloviny 20. století a dále do historie pro mě přestávají být příjemně čitelní. Ne tak Asimov, ten chlap je nadčasový génius!
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Královská hra 5
Nobuaki Kanazawa
Je mi jasné, že ukončovat v knihách/filmech/seriálech tyhle nevysvětlitelné jevy něčím smysluplným a/nebo uspokojivým je práce těžká a nevděčná. Ráda jsem si celou sérii přečetla, ale ještě raději bych byla, kdyby to mělo klidně dalších 10 dílů, ve kterých by autor šel více do historie, do hloubky, ke zdroji, k počátku. Nedal tomu prostor.
Pro hlubší pochopení konce knihy bych asi doporučila Městečko South Park S09E08, konkrétně crab people...funguje to zhruba na stejném principu :/
Endymionův vzestup
Dan Simmons
Ach, tyhle velké ságy...mají pro mě neodolatelnou přitažlivost. Představují adrenalin jako pro horolezce zdolávání 14 osmitisícovek. Miluju je a zároveň se u nich často mentálně morduju. Po jejich dokončení se cítím jako největší knihomolský king, ale zároveň bych si pak nejraději tak na měsíc zalezla do postele a četla obrázkové skopičiny duhových poníků.
První tři díly byly skvostné, 5hvězdičkové, poslední díl bylo právě to výše zmíněné mordování. Aeneino učení mi není blízké, není pro mě zcela pochopitelné a většina toho, co říkala/učila, šla úplně mimo mě. Její postavu jsem si více oblíbila jako malou holku a Raulovu chráněnku než jako "mesiášku" a Raulovu milenku.
Ano, celý Kantos byla rozhodně jedna z nejlepších sérií, jaké jsem kdy v životě četla. Ne, nebudu ho číst znovu (možná Hyperion).
Sunstone 1
Stjepan Šejić
Úžasně plytké :-D Sama nevím, jestli mě to irituje, nebo mi to vyhovuje.
Krásná kresba a vymazlené oblečky.
Nový měsíc
Stephenie Meyer
Občas zkrátka nechcete číst zahloubané, filosofické a moralistické myšlenky-rozvíjející, patetické bichle o nesmrtelnosti chrousta...občas si prostě chcete oddechnout nad upírem opuštěnou blbkou, jejíž sexy mladší chci-být-více-než-kamarád vlkodlak jí nabízí útěchu ve velmi hřejivé náruči :)
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Velmi komorní sada příběhů odehrávající se prakticky v jedné místnosti s pár postavami (psal tu někdo, že má problém si zapamatovat postavy?...ale no tak!!!). Musím říci, že mi vadilo to věčné opakování kdečeho (pravidel, vzhledu kavárny, životních údělů postav...) - předpokládá snad autor, že napsal knihu pro hloupé a zapomnětlivé čtenáře? A ještě jedno negativum - ta pravidla vzbuzují více otázek a pochybností než chuti vyzkoušet si to taky.
Postavy však byly milé, sympatické a kavárna i bez onoho cestování místem, kde bych si ráda dala kávu.
Božská komedie
Dante Alighieri
Splněno.
Mezera ve vzdělání ucpána.
Teda skoro.
Do Itálie jezdím hodně a ráda. Dante je tam na každém kroku – vydání Božské komedie v kdejakém muzeu, kdejaké náměstí se po něm jmenuje, kdejaký kus mramoru je jeho sochou, na kdejakém domě je deska s vyrytým veršem z Božské komedie, ve Veroně si dokonce můžete dočasně projít celé město jakožto pekelné kruhy…tak jsem si říkala „není boha, že jsem to ještě nečetla!“
A tak jsem se do toho pustila.
Peklo – 5* - Rozhodně nejzajímavější interaktivní exkurze s průvodcem a komentovaným výkladem.
Očistec – 2* - Už tomu horko těžko rozumím, ale ještě to má nějaký řád. To musím dočíst!
Ráj – nějaké to teologické bla bla bla a zástupy veselících se duší italských poníků…
Je mi líto, ale Ráj jsem nedočetla. Nešlo to. Nerozuměla jsem tomu.
Odnáším si to, že v Pekle mi bylo jako v Ráji a že umíráte-li, měli byste se ještě honem rychle stihnout naučit italsky.
Orange. Kniha šestá
Ičigo Takano (p)
Nejlepší díl.
Jednoznačně.
Nejprve jsem byla skeptická k jeho obsahu - přeci jen bylo v Orange 5 avizováno, že děj tam končí. Ale tento díl je psán z pohledu mé oblíbené postavy, která je, dle mého názoru, skutečným protagonistou celé série.
Bylo to trochu bolavé, hodně emotivní, hořkosladké a vůbec ne tak naivní jako předchozí díly. Ba naopak.
Po otřesech
Haruki Murakami
To si tak čtu jednu povídku za druhou, průměr, nic zvláštního na nich není, nemají vcelku nic moc společného, Žabák je sice slušný bizár, ale známe svého autora.
A pak přijde Doslov.
PROBOHA! No vždyť jo! Vždyť přece sakra jo! Jaký jsem to hloupý čtenář!
Ještě žádný doslov ve mně nevyvolal tak znepokojivé citové pohnutí.
Všechny povídky si potřebuji přečíst znovu a pořádně je prozkoumat a procítit.
Batman / Želvy nindža (limitovaná edice)
James Tynion IV
Batman je v naší domácnosti povinnost, želvy protěžuju spíše já a zejména Leonardo je můj animální favorit. Až s touto knihou však vyplynulo na povrch, jak bude vypadat naše společná, "totálně božanská" (a jednoznačně imaginární) dovolená. Pojedeme s Leem na arkhamské safari v Batmanově káře tažené Mikeyho závodními poníky. Mám v plánu opatřit nám také Trhačovu roušku a Baneův respirátor, protože hygiena je základ zdraví.
Endymion
Dan Simmons
Není to jako Hyperion, ze kterého jsem byla úplně hotová (hlavně asi vlivem wow-efektu z objevení úchvatného universa), ale pořád je to Dan Simmons a jeho skvělé psaní, pořád je tam tajemný Štír a pořád se můžete kochat rozmanitými planetami.
Tři hlavní postavy prožívají multiplanetární sightseeing, který jim v současnosti, kdy se z nás v době lockdownové stávají hikikomori z donucení, fakt závidím :)