-Endy-Přečtené 328
Itóovy odporné kresbičky narušují moje sny, moje pokusy o meditaci i noční pochůzky na WC...dobře on! Příběhy jsou ovšem poněkud slabší, nedotažené, spíše jako výňatky nočních můr - byl to záměr? A nakonec - něco tak nechutného jako Tuk (a zcela konkrétně jeho vymačkávání) jsem graficky zpracováno rozhodně nikdy neviděla.
Bylo mi ctí. Zároveň jsem vyděšená z toho, že ten grafoman už má zas napsané další volné pokračování...bere mi peníze, čas i klid. Jenže já ho prostě musím číst! (už jsme si pořídili i jeho starší sérii Úsvit noci, pánbůh s námi)
Tak jsem začala číst Lovecrafta hezky od začátku... ...poté, co jsem celá zmatená dočetla Providence... ...poté, co jsem roky zamilovaně hrála Arkham a Eldritch Horror No, nic moc :-D Ty jeho úmorné popisky snových světů, ta jeho úporná snaha o doslovnou pointu, žádné ženy, skoro žádný dialog...ale prý Lovecraft zraje jako víno a já od něj hodlám přečíst všechno, takže challenge accepted.
Není to ten nejhlubokomyslnější příběh ever made. A co? Mně se líbí a myslím, že obsahuje dostatek zajímavých postav, jejichž vývoj (nebo naopak flashback) může překvapit. Hned se jdu pustit do dalšího dílu.
I přestože by kniha mohla mít méně stran (=méně celkem zbytečných popisných pasáží), já jsem se rozhodně nenudila...ale přijde mi, že překladatel ano :/ ...těch chyb, ach jo...
Krásná kniha. Vizuálně lichotivě zpracovaná. Více než na Caravaggiův život se však zaměřuje na rozbor jeho obrazů a výčet zakázek. Kdo by hledal malířův dramatický soukromý život, jeho anděly a démony, tady to nenajde. Dejte si také pozor na sled textu - občas bývá přerušen několika stránkami popisu některého z významnějších obrazů.
Vedlejší příběhy tentokrát vedou nad tím hlavním, rozsahem i obsahem. Tři myšky, tři prasátka, delikátní dikobraz - úplně zlatí :-D Taktéž i barvité zodpovězení některých palčivých otázek zvídavých čtenářů (v závěru svazku). ...ale nejvíc se nad všemi tyčí božský inkvizitor Jeníček (kresba Jeníčka se dvěma dívkami ve vodě mě bude ve snech provázet ještě hodně dlouho...)
Tento díl byl možná až moc rychlý. Tahle manga sama o sobě nemá tolik stran jako jiné, navíc stránky překotně otáčíte a hltáte hyperčtivý obsah. Je to škoda, jelikož pak není čas všimnout si pěkné kresby...takže jsem to potom vzala hezky znova s důrazem na obrázky - jeden celostránkový art s postavou Mami mě obzvláště potěšil :-D a vizuál v závěru mi připomněl psycho(pa)tickou Kakizakiho Skrýš. Nu, do března 2021, kdy má vyjít pětka, je daleko. Těsně před vydáním budu muset předchozí díly pročíst znovu.
Za mě dosud jednoznačně nejlepší re:čkový díl. Zjevení páně Cukijamovy mě vždycky potěší, navíc v tomto díle v úplně jiném světle - vždyť on je ten holomek vlastně také něčí syn! A potom Eto, po Suzujovi má druhá nejoblíbenější postava, zahalená, obvazy obalená, výmluvnější než kdy předtím, mi tím svým šitíčkem otevřela oči jako nikdo předtím.
Po téhle pratchettovce si budu muset dát od Zeměplochy na chvíli oddych, a až zase někdy znovu navážu, pustím se do Morta (vždyť přece Smrť je nejlepší zeměplošská postavička, víme!) a tuhle dějovou linku patrně nechám jednou provždy plavat. Tohle už bylo moc tlačené na sílu...stejně jako mnohá pokračování úspěšných filmů. Děj šroubovaný, útržkovitý a tak nějak celý zbytečný.
Konec byl skvělý - konverzační drama ve skladišti, to já ráda :))) Úchvatné kresby Rjúka (který zkrátka není komická postavička, i kdybychom se na hlavu stavěli) a Lighta (kterému prostě rozumíte, ať už jste na jeho straně nebo ne).
