EmmaEmma komentáře u knih

Stará duše Země sevřená do útlé poetické knihy z drsného severu, kam se Bůhví proč, vydala;...”aby se jí v hrudi rozbušil kus zemského jádra...”
Ale mysl při těžké práci u severského tesaře je “...jako včelstvo náhle přemístěné včelařem na jiné stanoviště. “ a následkem toho “... se myšlenky nedovedly srovnat s přemístěním těla. Zalétaly zpátky na původní stanoviště, kde už nenacházely svůj úl. Klamala je vlastní paměť. Znaly souřadnice dané postavením slunce. Zároveň jim docházelo, že bez těla nepřežijí. Poddávaly se jedna po druhé novým souřadnicím, které určoval sever slunce. Ne všechny ale našly cestu zpět. Některé uvízly v bludném kruhu paměti.”
Příběh o pochopení sebe sama, hledání místa ve světě a místě světa ve vesmíru...
Krásně náročné čtení plné obraznosti...

3 24.11.2019

Krásná kniha. Haiku, které mistr Bašó vysypal z jehliček borovice... lepší pochvala mě nenapadá—
S. 152 Stál u okna, oběma rukama držel hrnek, na okamžik se v něm zachytil měsíc.
S. 94 Borovice, jako konstanty stály mezi lidmi, co jsou neustále v pohybu, póly klidu, starobylé, prověřené stovkami let... Borovice v třpytivém odpoledním světle, jen volné místo, vágní temnota v ustavičném mžikání...
S. 154 Macušimakaigan. Zatažená obloha, hedvábná šeď , po níž táhnou mračna, štíhlé a rovné mraky jako z japonských paravanů, mraky tvořené ze zaoblených pásů a blyštících se čtverců lístkového zlata....
S. 146
Tisíce jehlic,
Tisíce kilometrů
Přede mnou, za mnou....

2 30.10.2019

Kníha je tak předvidatelná, tak americká; i když napsaná se zjevně dobrým úmyslem, že
Jsem z ní v rozpacích. Možná proto; že nemám; ani nikdy nebudu mír ferrari a můj život se neodehrával, neodehrává a nikdy nebude odehrávat v americkém snu; na bublince sebezničujícího blahobytu a honbě za penězi. Hodnoty, jež jsou mi po kouscích odhalovány na stránkách knížky, jsou ty; na nichž jsem vyrostla, jimiž jsem se už dávno pročetla a prožila. Možná u nás předběhla dobu., ještě na tom nejsme tak “špatně” nebo spíše dobře......

3 28.10.2019

Příjemný začátek, zajímavá první třetina. Říkám si: křehký příběh plný fantazie. Potom už však jen tápání, přešlapování a potácení se na hranici literatury. Splácaný a nesoudržný příběh ani ne pohádka, ani ne fantazy , podivná mytologie. I fantazy příběh musí mít svou vnitřní logiku soudržnosti. Ze všeho nejvíce zde najdete všechno, co jste už někde četli, slyšeli, viděli.... ozvěny cizích příběhů a děl.
Někdy velmi zvučných jmen. Škoda.
Zajímavé ilustrace-

5 06.09.2019

Finsko, ne- Finsko, mrzout je náš člověk! Potkáváme se s ním na ulici, v lékárně, v čekárnách u lékaře, na poště, všude. Úsměvná knížka o človíčkovi, kterého známe, rozumíme mu... Je to ale taky trošku zvednutý prst... jak bychom mohli i my, ve stáří, ne vypadat, ale myslet....

2 09.08.2019

Krásná knížka!
Malého prince považuji za jednu z nejkrásnějších knížek vůbec, proto jsem se trochu bála toho... na motivy známého příběhu... ale podařilo se! Nádherné ilustrace přiblíží knížku dětem, ale ani zjednodušená dějová linie textu neochudí dospělé. Pan Exupéry by se určitě nezlobil.

3 25.07.2019

Letní romantické čtení k vodě, na deku, do parku... k vyvětrání hlavy, lehký závan červené knihovny není na škodu.

2 18.07.2019

Autentické vypravování dvou neslyšících, Evy a Honzy je pro slyšícího zpočátku naprosto fascinující. Otevírá svět ticha, který si neumíme dost dobře představit. Každý pochází z jiného sociálního zázemí, rodiče obou se s hendikepem dítěte vyrovnávají jinak, po svém. Sledujeme je téměř od batolecího věku, ve škole, na studiích a co náhoda nechce, životy obou “hluchavek” se nakonec propletou a spojí. Hlavní hrdinku opouštíme těsně před porodem. Nabízí se pokračování kníhy....
Kniha mi byla velmi blízká, i když nejsem neslyšící. Byla mi blízká nepochopením rodičů, vrátila mě hodně zpátky, samu k sobě.
Velmi čtivá, hlavně v první polovině.

6 22.06.2019

Subjektivní idealismus dotažen na maximum. Knihu jsem přečetla s přestávkami během 24 vánočních hodin, jedním dechem. S údivem, vytřeštěnýma očima, s fantazií na plný plyn. Miluju finské podivno, přečetla jsem všechno, co u nás vyšlo a Den falešné kočky se suverénně vyhoupl na první místo.
Pochybuji o všem, o dni , o nocích, o přítomnosti, minulosti, budoucnosti ,o vzpomínkách, realitě i snu. Dostala jsem se přesně tam, kam autor svého čtenáře chtěl mít. Potkávám se se spoustou koček...
Knížka je sen, realita i varování. Před autorem smekám, bude to úžasně chytrý chlapík, těším se na jeho další finská podivna.

3 28.12.2018

Doppler se ve své třetí knize dostává do nezáviděníhodné situace. Nemůže žít ve společnosti; ani bez ní. Pokusí se vrátit ke své ženě a dětem; jako otec i manžel selže, protože už neumí být jako ostatní. Neumí být pilný a vše podřídit ceně peněz. Jako čtenáři jen smutně a bezmocně přihlížíme jeho depresivnímu příběhu -pádu až na absolutní dno, mezi bezdomovce a pokusu o práci pornohvězdy. Přichází i absolutní tělesné vyčerpání, psychofarmaka, ztráta jakékoliv sebeúcty. Ale naštëstí je tady Bongo, přítel, který umí chápat víc, než lidé, na nic se neptá a Dopplera bezmezně miluje. Závěr příběhu je trochu mystický a apokalyptický zároveň. Naskočila mi podobnost s závěrečným monologem v RUR . Kniha přes všechen smutek a beznaděj nekončí tragicky, spíše nevyřčenými otázkami a drobnou vizí budoucnosti.
Poslední ( zatím...) díl Dopplerovskou trilogii staví do zcela jiného světla, humorný příběh kdysi úspěšného muže, který odchází žít do lesa, se mění v závažné zamyšlení nad moderní civilizací. Zklamání budou čtenáři hledající humor prvního dílu; ale Doppler se třetí částí ,myslím , posunul mezi neopomenutelná díla současnosti, možná i budoucnostii, ale přesto zůstává hravým, přístupným, čtivým, řekla bych až lehce vulgárním, ovšem v kontextu dneška.

Finské podivno je přesně moje parketa. Povídky jsem si vychutnávala hezky pomalu, každý den jedna, aby mi dlouho vydržely. Našla jsem v nich krásnou melancholii všedních severských dnů. Přiznám se ,že mě nejvích oslovily, ty, v jejichž pozadí stojí jakási laskavost, úsměv, efekt "aha", severská mytologie, což je zhruba třičtvrtina knihy. Scifi naturalismus v závěru už nemusím. Velmi talentovaná autorka, určitě stojí za to číst.

2 29.05.2018

Začátek slibný, pak hůře a hůře. Skvělý námět, škoda že se ho nezmocnil nějaký opravdový spisovatel, byl by to bestseller. Literární hodnotu dílo nemá, přiznávám, že je napínavé, až psychedelické, vadil mi vulgární jazyk .

5 12.05.2018

Kniha k přečtení jedním dechem, film psaný písmeny.Mistrovsky napsaná, znepokojující, ale krásná.Jakoby ji tvořily obrázky korejské zenové malířky że současnosti. Nalėhavé a smutně krásné čtení.

3 21.04.2018

Balzám na duši pro každého, kdo má rád pejsky.
S.42 - Dokud jsou lidé malí, mají rodiče. Z malých lidí se ale časem stanou velcí lidé.Najednou nikoho nemají.
S.78 -O minulost se přou jenom lidé bez budoucnosti.
Malí lidé se k prohrám a faulům nevracejí...Zítřek slibuje zázraky. A létat lze jen bez zátěže.
S. 92 - Domov lidí je většinou v místě, kde mají uložené věci, které jim patří. Domov psů je tam, kde je jejich pán. My psi, na rozdíl od lidí víme, že přítomnosr pána je nad všechny krásné věci.

3 31.03.2018

Přesně tak šílené, jak jsem si přála... Miluju finské podivno!!!
Autorova hra se čtenářem tentokrát nekončí ani posledním listem knihy.
Moje filmové částice jsou rozkmitány na maximum, asi si koupím deštník s hvězdnou oblohou...

5 29.03.2018

Už párkrát jsem se setkala s knížkou, u níž mi nebylo jasné, komu je vlastně určena. Jestli dospělým, nebo dětem. A to je případ i této knížky. Hlavní hrdina je třináctiletý chlapec s geniální pamětí. Cestuje časem, věnuje se vysoce intelektuálním problémům, přitom má nevyřřízené účty s kluky ve škole. Lehce infantilní podtext mi trochu vadil ve čtení, s postavou jsem se smířila až tehdy, když jsem si ji sama pro sebe definovala jako geniálního autistu. Našla jsem pár hezkých myšlenek...vědomí je okno do času....,ale celkově trošku vypravěčsky zmatené. Už bych se k této knížce nevrátila.

4 09.03.2018

Podtext knihy je poněkud zavádějící. Nejde o příběh celoživotní příbėh lásky L.Cohena k jisté jedné ženě, ale o celoživotní příběh Marianny-ženy, jejimż żivotem i Cohen vcelku nezávazně prošel (vedle jejího manžela a ještě několika jiných mužů) Letní románek na řecké Hydře, bezstarostný život ve stylu hippies, drogy, opakovaná pozdějšî setkání. Smutek a bezradnost ženy , jíž muži opouštějí. Pro mě málo autencitity , spíše nuda...

1 05.03.2018

Pořád skvělá, jako v dėtství!!!

2 02.03.2018

Moje milovaná, už rozpadající se knížka z dětství.Nemá chybu. Když jsem se k ní teď po letech vrátila, znovu vyletěla na mém pomyslném žebříćku oblíbenosti až do oblak. Dokoce jsem si koupila její novou verzi , která se jmenuje jen Pohádky. A nelituju, je krásná , netradičně ilustrovaná, vtipná, tolik krásného jazyka, fantazie a nádherné hry se slovy....

4 10.02.2018

Nevím proč, ale nejpozději v polovině každé Svěrákovy povídky už vím, jak dopadne. Opravdu se mi líbila snad jen jedna. Takové nějaké moc retro. Stylem psaní i popisem vztahů ženy a muže takové spíše televizně- bakalářské.

3 10.02.2018