Okno do času

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má fotografickou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí. Nikdy – až do chvíle, kdy v jeho životě náhle zavládne chaos, smrt se zjeví příliš blízko a v jeho paměti se objeví chyba v podobě vzpomínek někoho cizího. Jules s odvahou, důvtipem a svérázným smyslem pro humor vyvíjí teorii pro vysvětlení tohoto nepochopitelného úkazu. Při pátrání po identitě svého záhadného dvojníka se zaplétá do cizích nadějí a snů a také do smyček smrtícího plánu šílence. Skvělá novela autora bestsellerů Petera F. Hamiltona zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívající faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359183/big_okno-do-casu-vL7-359183.jpg 453
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Okno do času

RADOST
01. února

Jules je mi sympatický a uvěřitelný, znám jemu podobné chlapce. Mnohé jeho myšlenky jsou podnětné a trefné. Snaha přijít na kloub cestování časem je blízká snad všem. Ale způsob dokazování jeho teorie do mě vnášel více zmatku než poznání. Stejně jak vesmír sám.

milary
12.09.2020

Není to o narušené sebedůvěře. Fakt ne. Ale pro některé položky, vyskytující se v běžném životě, doopravdy nemám buňky. Jakože doopravdy. Dívám-li se na složitější „špiónku“, ukazovák mého muže tančí po stále stejném tlačítku klávesnice s hbitostí zručného telegrafisty, a on pozastavuje děj, aby mi zodpověděl sofistikované dotazy typu: „To je ten von, co tam před chvílí byl? Ne?? A kdo mu to teda řekl?“ a „Tenhle kamarádí s kým?“ a podobně…
Nejinak je tomu se sci-fi. Obliba veteránů bří. Strugackých a dalších zhynula lety na úbytě a po vlažných pokusech restartovat zvídavost pro tuhle kategorii (větvící se v postapo apod.), rezignovala jsem. Možná i proto, jak hrozivě se úží dříve zřetelná mezera mezi smyšleným a reálně hrozícím, očesaným o literární přitažlivost.
„Okno do času“ mě ale dlouhodobě lákalo, až nalákalo. Přestože zejména téma cestování v čase je ohledně mého racionálního vstřebání sci-fi přímo ukázková.

Nikdy neříkej nikdy. Většinu z těch pár stránek obydlel obsah běžně čtivý, uchopitelný, uvěřitelný (fakt jsem to řekla??), chytrý, lidský. Hlavního hrdinu pevně přichýlíte po prvních stránkách a do konce – překvapivě mocně napínavého – jste odhodlaní za něj dýchat. Zasmějete se. Dojmete. Občas se poznáte v otázkách. Občas to brnkne hluboko. Často na někoho myslíte. A na vlastní nepatrnost…

Občas se taky ztratíte a musíte se zorientovat. A jo, já to vážně celé dala. Jen úplný závěr už byl trochu složitě konstruovaný a ony dvě tři stránky do konce jsem drobně protápala. Ale vůbec to nevadí, knížka byla skvělá.


Metla
09.09.2020

"Když jsou chytří lidé v menšině, nedělá to z nás otroky pitomé většiny?"

Ani nevím, proč jsem tuhle útlou knížku tak dlouho ignorovala. Hamilton je dobrý spisovatel, i když mu k proniknutí mezi špičku mých oblíbených autorů něco málo chybí. Tedy spíše přebývá: jeho vesmíry jsou až moc rozkošatělé, téměř přeplácané množstvím zdánlivě nesourodých motivů a nápadů.
"Okno do času" se liší nejen rozsahem a s tím souvisejícím úsporným stylem. Pro jednou čtenář zůstává na současné Zemi a sleduje tak trochu jiného chlapce, nadaného (což je diskriminující výraz, korektně se užívá "vysoce schopný"), ovšem pro ostatní lidi kapku hůř pochopitelného. Julian je velmi inteligentní, potřebuje ve svém světě řád - např. ponožky musí nést správné označení dne v týdnu - a hlavně má dokonalou paměť. Ideální materiál pro šikanu, přesto se nepoddává stresu a s problémy i změnami ve svém životě se Julian vyrovnává nesmírně metodicky, ať už jde o události tragické či nepřirozené jevy. Kde by jiní běželi za psychiatrem, tento třináctiletý podivín přemýšlí, zjišťuje a spřádá plány.
Hověla jsem si v úsměvně lidské novelce, nadšeně ji prosprintovala... leč těsně před finišem mi mozek zakopl, ztratil orientaci a zatím marně hledá správnou cestu za cílovou čáru. Já jsem prostě na konci přestala chápat, kdo je kdo, kým se stal/nestal/může stát a proč vlastně. Holt si to přečtu znovu, až budu pořádně vyspaná, ve slušné duševní kondici a na klidném místě... jestli někdy. 85%

snimcibdim
12.12.2019

Jednohubka osvěžující asi jako klimatizace v parném létě.
Jules je neobyčejná a sympatická postava zažívající originální příběh.
Psáno svižně, s lehkostí a humorem.
Čtenáře možná nakonec zamrzí krátká stopáž, ale já i to hodnotím jako klad, neboť "dobrého pomálu" a je vždycky lepší odkládat knížku s lítostí, že není delší, než naopak s názorem, že to byla zbytečně nastavovaná kaše.

kap66
30.10.2019

Po přečtení Okna do času jsem si vzpomněla na svého známého, se kterým "to mají všichni těžké, protože on má se vším hlubokou zkušenost"; mj. "to s ním mají těžké spisovatelé, protože on má hodně načteno" :-). Pokud se s Mistrem Čtenářem porovnám, něco jsem za svůj život přečetla taky, ALE se mnou to mají spisovatelé trochu jiné. Takže když např. mně neznámý Peter F. Hamilton zkoncentruje na tak malé ploše všechno, co mám ráda, tedy příběh zvláštního, geniálního kluka, kterému dává život zabrat, vyšetřování téměř detektivní a vědeckofantastickou podstatu, a navíc všechno zpracuje vtipně a čtivě, jaká z toho vyjdu na konci já? Okouzlená, pobavená a dojatá.

Kaik
12.09.2019

Zvláštní příběh. Tak nějak nevím, jak ho v komentáři uchopit. Bylo to rychle odbyté, četlo se to hezky a některé myšlenky byly zajímavé. Nejspíš si od autora budu muset ještě něco přečíst.

work
20.08.2019

Jednoduché, dobře odvyprávěné, pekně přeložené. Každý si z toho vezme svoje, dokáži si představit, že tuto knížku zhltne babička, táta, kluk, jeho přítelkyně a dokonce i pes - publikum tu může být opravdu širokospektrální. A jak zde už bylo trefně poznamenáno, skončí to moc rychle. Je to asi dnešní trend, ale mám pocit, že stále častěji narážím na literaturu, která je psána jakoby scénář k filmu. Možná si autor říká "co kdyby, alespoň jim to nenápadně podsunu". A u Okna do času, které je skoro celé takovým chytrým introvertním přemítáním hlavního hrdiny, na tento model dojde v závěru, kdy jsou situace popsány zkratkovitě, jinak než ve zbytku knihy, a změní se i tempo. Možná proto dobrý pocit na konci částečně vyprchá a vyvolá otazník, jestli si tohle povedené minidílo nezasloužilo konec ještě malinko přepracovat.

P1tr
03.06.2019

Velmi kvalitní a zároveň frustrující čtení. Celá kniha je totiž povedená a čte se jedna báseň. Ústřední motiv šlape jako hodinky a je vyprávěn s lehkostí, jasností a všudypřítomnou osudovostí a občasnou vážností. Je obdivuhodné, na jak malém prostoru dokáže autor rozehrát velikou hru a s naprostou lehkostí míchat několik tónů, aniž by to působilo nepatřičně. Hlavní postava je sympatická a její pátrání prožíváte naplno s každým slovem. Čtete, čtete, bavíte se, jste zvědavi, co přijde dál a pak přijde....konec. Ačkoliv kniha nabízí kompletní, uzavřený příběh, který sám o sobě baví, nelze se při zkrácené délce zbavit dojmu, že jsem přecijenom nečetl zcela plnohodnotnou knihu, ale pouze její půlku, nebo jen první, rozpracovaný souhrn děje. V tomto záleží na úhlu pohledu, neboť závěr vše potřebné uzavře, ale zároveň nabízí spoustu podnětů a potenciálu k pokračování vyprávění a tak jsem i přes finalitu zakončení cítil jistou prázdnotu, neboť prezentovaný svět a jeho principy byly tak zajímavé, že mi jejich hrubé načrtnutí přišlo neuspokojivé a chtěl jsem se do nich ponořit ještě více a na delší dobu. Jde o dílo plné paradoxů, kdy mnoho jeho pozitiv lze brát také jako negativa. Čtením rozhodně neprohloupíte, neboť jde o dojemné, zábavné a chytré dílo, jen se připravte na to, že na konci budete chtít ještě víc a nebudete i přes kvality díla cítit plné uspokojení.

1