elenai komentáře u knih

Nedalo se očekávat, že to bude kniha o hezkých věcech. Přesto mi nepřišla tak plná zmaru jako díl první. Mohla za to především Julka, to je vlastně má úplně nejoblíbenější postava vůbec, takže děkuji autorce, že jí věnovala tolik prostoru. Další taková byla Barka, prostá žena, která se spokojila s málem, v čemž tkvěla síla její osobnosti. Jen tak něco ji nezlomilo. Bylo jasné, že velká část knihy bude věnována druhé světové válce. Tato pasáž mě ovšem zaujala o něco méně než česko-polský spor, který vyústil v otevřenou nenávist a násilný odsun. Odplata stíhá odplatu a jak už je známo, nikdy z toho nevzejde nic dobrého. Tak jako tak, myslím, že by kniha mohla být o něco kratší, autorka se občas opakovala, převyprávěla nám určitou situaci z pohledu několika postav a proč vlastně? Co potěšilo, byla zmínka o Hustopečích, pocházím z toho kraje. A jsem nesmírně zvědavá na další díl. Snad asi nejvíc ze všech. 85% - ale slabších

22 11.10.2022

Kdybych byla ve financích na začátku cesty, byla by pro mě tato kniha opravdu skvělým rádcem. Jsem ale už trošku dál, takže jsem se vlastně nedozvěděla nic moc nového. Ovšem! Myslím, že kdokoliv jiný, kdo nemá o finanční gramotnosti ani ponětí, nebo je začátečník, si z knihy může vzít opravdu hodně. Rozhodla jsem se otestovat ji na své třináctileté dceři. Přijde mi, že svou jednoduchostí a podáním informací ve formě vyprávění příběhů je pro ni stravitelná a jelikož finanční gramotnost ve škole jako předmět nemají, je to skvělá příležitost pro ni se něčemu přiučit takovou lehkou a nenásilnou formou. Bude se jí to určitě hodit. 75%

8 19.09.2022

Tak tedy, není třeba se domnívat, že by velká Agatha mohla být stoprocentní. Tohle byl za mě slabší kousek. Takový nemastný neslaný, zbytečně roztahaný, přehršel postav a ta zápletka už byla místy dost překombinovaná... Spíš než detektivku to připomínalo špionážní román, a ty já příliš nemusím. 55%

9 12.09.2022

Na knihu jsem náhodně narazila v knihovně - dívám se a vidím, že tu sestru z obálky přece znám od vidění z Brna! Takže bylo jasné, že ji beru s sebou a upřímně jsem nečekala tak krásné a čtivé příběhy, které mě opravdu pohladily po duši, i když ne vždy se jednalo o veselé čtení. Nejvíc mě zasáhl příběh Vilmy, protože s ní mám cosi společného, kvůli čemu jsem probrečela večer. Ale zaujaly mě všechny řeholnice - svou upřímností, humorem, odhodláním, ale také odhalením svých strachů, obav a nedokonalostí. Děkuji, Moniko, Bernadetto, Kristíno, Lucie, Vilmo a Vincento. Nakonec bych chtěla vyzdvihnout také samotnou autorku - její citlivý přístup a pečlivost, s jakou k tématu přistupovala, splnily svůj účel. 95%

14 27.08.2022

Píšu doznání - toto je moje první přečtená manga v životě. Není to žadná akční pecka, kruťárna nebo horor. A proto se mi to asi líbilo, ta neotřelá jednoduchost. Podívat se na svět dětskýma očima a nechat na sebe působit myšlenky malé Nanoky. Je to opravdu moudré děvče a má velmi zajímavé přátele. Skvělá byla paní Běhna. Ale také babička a talentovaná Minami. U těchto svých přatel Nanoka zjišťuje, co je to štěstí. Taky jsem se dobře pobavila, autor má prima styl humoru, který implementuje hlavně do Nanočiných hlášek. Hvězdu dolů dávám za to, že manga končí tak pitomě uprostřed rozhovoru a taky se mi to ne úplně dobře četlo. Ale to je asi o zvyku. Nicméně se těším na další díl. 75%

10 23.08.2022

Mám ráda experimenty, ale tohle se podle mě příliš nehodilo. Nehodilo se zasahovat do příběhu trilogie do takové míry, že je úplně změněn žánr. Předchozí díly se mi líbily opravdu hodně, Bolavá je dle mého velmi talentovaná spisovatelka, ovšem čeho je moc, toho je příliš. Nedokázala jsem tomu příběhu Hany, Jardy, Borské a ostatních uvěřit. A jestli to byla nějaká metafora, já ji nepochopila. Ale nemůžu jen hanět - jazyk byl vytříbený a líbila se mi personifikace vody a to mírně ekologické poselství. Ale pro příště mi budou stačit první dvě knihy. 45%

9 21.08.2022

Čtyři povídky spíše komornějšího charakteru. Čtenář je musí nechat na sebe působit nějakou dobu, aby je lépe docenil. Úplně jsem se neztotožnila s poslední povídkou, řekla bych, že se do knihy příliš nehodí, ale kdyby byla třeba ve sbírce dejme tomu o Smrti, to je jiná. Jako taková se mi líbila. Kalliopé byla skvostná a svým způsobem zvrácená, Sen tisíce koček měl pro mě zvláštní atmosféru a Sen noci svatojánské mě bohužel zaujal nejméně, byť poselství bylo jasné a mám ráda jak elfy, tak Shakespeara. 80%

5 11.08.2022

Dostala jsem na knihu tip od naší skvělé knihovnice, a byť literaturu pro ženy vyhledávám zřídkakdy, pustila jsem se do čtení. Bylo to lehké, svižné a děj pěkně plynul. Ne všechny protagonistky mi byly zcela sympatické, ale co se dá čekat, když je tolik ženských na jedné hromadě. Jak je to s Editiným manželem, mi došlo mnohem dříve, než to hlavní hrdinka sama prozradila, ale není nijak zvlášť těžké na to přijít. Taky se mi líbilo psaní blogu, ráda bych taky nějaký tvořila (až budu vědět o čem, hehe). Ve výsledku byla kniha velmi příjemná letní oddechovka a v budoucnu se poohlédnu ještě po dalších autorčiných knihách. 75%

11 10.08.2022

Mám pocit, že jsem Domeček pro panenky četla jako první. Půjčila mi ho spolužačka na střední a byť jsem skočila do rozjetého děje a občas mi něco uniklo, nedokázala jsem se odtrhnout. Gaiman má všechno tak promyšlené a i ta největší zvrácenost v jeho podání vyznívá velmi realisticky (zdravím fanoušky srazu Obilninové konference), až vám z toho běhá mráz po zádech. Zde se rovněž podíváme na zoubek dalšímu z Věčných - Touze - a zjistíme, že sourozenecké vztahy jsou v tomto podání opravdu sado maso. 100%

8 08.08.2022

Neil Gaiman, mistr imaginace. Mít tak jeho hlavu! Komiks mám ještě v černobílém vydání z roku, ehm, už se ani nepamatuju jakého. Ale pokaždé, když ho otevřu, zase se v tom příběhu pána Morfea a jeho sourozenců Věčných ztratím. Teď s příchodem seriálu bylo nutné otevřít první dva díly znovu a byla jsem opět vtažena do děje a moc jsem nevnímala okolí. A ty sny potom!

8 08.08.2022

Tak toto byl velmi silný příběh především dvou mláďat - Terezy a Dariena. Čekala jsem ledacos, ale tohle opravdu ne. Bylo to drsné, opravdu, a o to drsněji to působilo v kontrastu s hračkami. Vždyť jsou přece pro děti! Ale nenechte se mýlit, u Willinghama je všechno jinak, než se zdá. Vyřešení problému bylo pro mě šokem a trochu silnou kávou. Hrátky s osudem na konci byly skvělé a některé aspekty ohledně Sněhurky a Vlka vám začnou dávat větší smysl. Nemůžu se dočkat dalšího dílu! 100%

8 04.08.2022

Ještě po dvou letech od vydání prvního dílu to zde rezonuje mnoha příspěvky, takže se domnívám, že i to něco vypovídá o kvalitě knihy. Bože, kéž bych já uměla takhle napsat svou prvotinu! Klaním se autorce za pečlivé nastudování historických pramenů, díky nimž jsem zase o něco chytřejší a dejme tomu i moudřejší a vděčnější, že nemusím žít v té době. Protože co si budeme namlouvat, byla to zatraceně těžká doba a my jsme rozmazlení. Přesto se i zde našly špetky radosti (Barka, Julka) a drobty lásky (Fany, Žofka). A proč jsem vlastně knihu začala číst až teď? Tak za prvé, nikdy nečtu knihu hned, když je kolem ní velký humbuk, ale dám si čas. Za druhé, měla jsem možnost navštívit kostel sv. Petra z Alkantary osobně a to místo na mě zapůsobilo takovou silou, že jsem hned po příjezdu z dovolené musela knihu otevřít. Zážitek ze čtení byl totiž díky této návštěvě ještě umocněn. 100%

39 03.08.2022

Když si chci navodit pohodovou náladu, zpomalit, všechno zjednodušit, sáhnu po některé z Herriotových knih. Jsou tak kouzelné a lidské. Miluju ty zvířecí příběhy, které se tak umně proplétají s těmi člověčími. V této knize jsem objevila příběhy mně známé, což mi ovšem vůbec nevadilo, ale i dva, na které jsem snad ještě nenarazila. Ilustrace jsou velmi povedené a skvěle doplňují vyprávění. Herriot umí tak krásně přiblížit prostředí a jeho popisy jsou stručné, ale pěkně výstižné. Nudit se určitě nikdo nebude. Jen bych možná doporučila nečíst ji jako první, je to přece jen výběr a neznalým čtenářům mohou uniknout některé souvislosti. 95%

10 22.07.2022

Půvabný román plný lásky ke knihám, životu, přírodě, lidem. Musím říct, že jsem nečekala, že bude skoro celý text psaný formou dopisů, bylo to pro mě něco nového. Každopádně do sebe všechno celkem hezky zapadlo, byť mám pocit, že romantická linka nakonec hrála prim nad tou "románovou" a všechno se nakonec událo až příliš rychle. Co ale nemůžu knize upřít, je podání důkazu o tom, že i v časech hrůzy si lidé musí najít něco smysluplného, co jim dovolí důstojně žít. Je to téma aktuální i teď, není-liž pravda, a vlastně každodenní. Vždyť každý den nás opoušťí někdo z našich blízkých. Každopádně se mi moc líbí myšlenla literárního klubu, jak byl popisován v knize. Mám silnou touhu něco takového rozjet i v reálu.:-) 90%

22 21.07.2022

Na knihu jsem se byla velmi zvědavá především kvůli tématu, jaké si autor vybral. A musím říct, že na prvotinu je to výborná záležitost. Je to čtivé, zábavné a rychle si najdete vztah k malému Samovi a jeho zálibě. Ne tak k jeho tátovi, který je zpočátku totální jelito a člověk se až trochu podivuje, jaktože sakra není víc poučen. Tady mi to trochu zavánělo účelností, ale vem to čert. Chtěla jsem nějaké pohlazení po duši a toho se mi dostalo. 85%

9 09.07.2022

Za mě to bylo trošku lepší než-li předchozí díl. Asi za to mohl restart uprostřed knihy, anebo docela originálně vypečený konec, ale zase tam bylo tolik much, že jsem se rozhodla tuto sérii čtenářsky ukončit jako trilogii. Co mi vadilo, byly nekonečně komplikované a spletité intriky a plány a já si občas říkala, kde na to autor sakra přišel, protože mi to nedávalo prostě smysl. RPG prvků mohlo být opět víc a více. Takže z LitRPG titulů je tato série za mě zatím nejslabší. 60%

5 27.06.2022

Mám velký problém s touto sérií, a to ten, že ji prostě nepovažuju za LitRPG. Těch prvků, kterými se tento žánr vyznačuje, se objevilo velmi poskrovnu. Stručně napsáno - prostě mi nepřijde, že je autor ve hře a kniha se žanrově spíš přikláněla k slabší hrdinské fantasy. K tomu byl děj místy dost zmatený a dialogy postav dost povrchní a často se opakující fráze, kterými chtěl autor zvýraznit své postavy, byly spíš otravné. Do toho malý chlapec Neo, co to jako mělo znamenat? Strašně by mě zajímalo, za jakým účelem byla tato nehráčská postava autorem vytvořena. Přesto všechno jsem knihu dočetla. A ano, celkem mě stále zajímá, jak se bude děj vyvíjet, takže do dalšího dílu půjdu taky. Ale chraň Johna Doea Temná strana, jestli to nebude aspoň o chlup lepší! 50%

6 18.06.2022

Ani nevím, z koho mi bylo víc zle - z neurotické matky, která zcela očividně upřednostnila jednu dceru před druhou, z lhostejného otce s krizí středního věku, kterou si vybíjí na své mladší dceři, anebo ze starší sebestředné sestry neschopné jakékoli empatie. Zkrátka a dobře, Lundákovi jsou rodina k pohledání. Tenhle dramatický příběh jsem zhltla během dnešního rána a všechno se ve mně svíralo. Kdybych mohla, sáhla bych do knihy, podala Báře ruku a řekla jí: "Pojď se mnou." Dvořáková mě opět dostala tím, jak dokáže nahlédnout do lidské duše a lehce psát o její spletitosti tak, abyste se nedokázali od čtení odtrhnout. Motiv vran mi zpočátku unikal, ale nakonec do sebe všechno hezky zapadlo. Vlastně, ne tak hezky. Rodičové, kteří o sobě někdy pochybujete, že jste špatní rodiče, přečtěte si tuhle knihu.

29 08.06.2022

Nezasáhla mě tak jako první kniha, ale moc ráda jsem se vrátila k příběhu dvou sester - Adriany a stále neznáme Navrátilky. V druhé knize už se s nimi setkáváme jako s dospělými ženami, které ve zdání štěstí nesou těžké břímě - že by kletba jejich matky nebo je to prostě osud? Inu, to ponechám na posouzení dalším. Každopádně, čím jsem se nechala totálně strhnout, byla atmosféra. Díky autorčině sugestivnímu popisu jsem měla pocit rozpáleného chodníku italských ulic pod vlastníma nohama, v nose jsem cítila slaný vzduch přístaviště v Borga Sud. A do toho plynuly osudy nejen hlavních postav, ale i těch, které byly s jejich životy přímo spjaty. O to víc mě zamrzel konec, chtěla jsem alespoň zdání ukončenosti. Ale kdoví, třeba se k nim autorka ještě vrátí a my se konečně dozvíme jméno naší Navrátilky.

9 08.06.2022

Příběh zpočátku líbezný a sladký jako Liebeskindův cukr. Ústřední trojice má překrásné dětství. Všechno se ale změní, když jim do života vstoupí láska. A ta se snadno přetaví v nenávist. Protože ve vztahu můžou být jen dva, že ano. Holokaust byl v tomto případě jen nižší formou pekla, věřte tomu nebo ne. Z poslední části mě opravdu mrazilo. Celkově je kniha docela naturalisticky pojatá, autorka se vůbec s postavami nemazlí. Ty se přesto dokážou i v těch nejtěžších chvílích radovat. A styl vyprávění Jakuby Katalpy se mi moc líbí, hodně mi sedl, takže další knihy jsou pro mě povinností.

26 05.06.2022