Edgar

Příspěvky

Farma zvířatFarma zvířatG. Orwell (pseudonym)

Farma zvířat je legenda. Jako první jsem pochopitelně viděl kreslený film a pak hranou verzi. Aby byl kruh uzavřen, tak jako puboš jsem poslouchal album Animals od Pink Floyd. Takže jsem když jsem četl knihu, byl jsem už dostatečně seznámen s dějem.
Kniha se mi četla sama. Přečetl jsem jí za velmi krátký čas. A musím uznat, že to stálo za to. Nejvíc mě bavila ta úprava dějin nebo nedávných událostí, které se na farmě děli. Hlavně to jak zvířata odevzdaně se vším souhlasila. A bylo jim, hlavně ovcím, jedno že pravda je jiná. S tím, pak souvisela i dodatečná úprava přikázání. Ke konci ze sedmi přikázání nezbylo nic, za to vzniklo jen jedno. Nejvíc mě bavil kůň Boxer, hlavně jeho životní krédo. O to těžší bylo smířit se s jeho koncem.

12.08.2020


Ready player one – Hra začínáReady player one – Hra začínáErnest Cline

Kniha, kterou jsem přečetl na dvakrát, během noční směny. Taky kniha, která mě donutila poslechnout si Rush. Četl jsem jí před tím než jsem viděl film, který mě trošku víc zklamal. Ale zase se musím uznat, že narvat veškerý obsah knihy do filmu, je nemyslitelný.
Nejvíc se mi líbilo, že autor popsal téměř dokonale svět, který jsem si vysnil, jako dvanáctiletý kluk. Chtěl jsem žít jen ve virtuálním světě, který by byl přesně podle mého gusta. Ráno škola a odpoledne epická výprava do dungeonu nebo závod futuristických aut. Prostě porádná online hra.
Určitě stojí za to si Ready Player One přečíst, už jen kvůli pop kulturním referencím. Hlavně kniha má jinou myšlenku než film.

02.08.2021


Just Kids – Jsou to jen dětiJust Kids – Jsou to jen dětiPatti Smith

Co jsem věděl o Patti Smith? Celkem nic, a popravdě jsem netušil, že Because Night je její hit. Ano, až takový kulturní barbar, jsem do nedávna byl. Pak jsem viděl film CBGB: Kolébka punku. Tam byla Patti ztvárněna, sice jen pár scén, ale bylo to dost, na to abych se o ní zajímal více. Takže jsem si knihu v rámci čtenářské výzvy koupil a přečetl. A jak to bývá u knih muzikantů, poslechl jsem celou její diskografii.

Kniha jako taková se čte fakt dobře. Kolikrák jsem jel metrem radši delší cestu, abych mohl dočíst kapitolu. Přežívání Roberta a Patti v New Yourku je fakt dobře popsaný. Hlavně to, jak byli oba přesvědčeni o tom, že oba jsou umělci. Kolikrát jsem si říkal. „Ano to je ta fáze, kdy se na to vykašlou.“ Ale ne, oba šli do toho naplno, dokud se neprosadily. U Roberta je to ještě zajímavější, nebo spíš smutnější, tím, jak hledá sám sebe. To je taková smutněší část příběhu, protože každý ví, jak velká část homosexuálů dopadla.

O sedmdesátých letech v americe a konkrétně v New Yourku, si snad každý dokáže udělat představu, která se více či méně podobá realitě. Po přečtení Just kids, jsem zjistil, že moje fantazie se držela hodně zkrátka. Jen tak můj poznatek, pokaždé když čtu knížku, ve které se oběvuje vzpomínka na Warhola, tak tam působí jako strašný vůl. Hltal jsem každé slovo. Patti ve svém životě potkala spoustu lidí, kteří ovlivnili celé generace umělců a lidí. Což bylo pro mě něco úžasného. Hlavně setkání s Jimim a Janis bylo pro mě nejzajímavější.

Knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá život Patti a umělců v sedmdesátých letech. Po dočtení jsem si hudbu Patti Smith už nepustil, opravdu to není moje krevní skupina. Na druhou stranu Robert Mapplethorpe a jeho fotky, se pro mě stali novou součástí života. Což si myslím, že cíl knihy. Připomenou jméno Robert Mapplethorpe světu.

02.10.2021


A uzřela oslice andělaA uzřela oslice andělaNick Cave

Už pár let mám slabost pro tohoto austrana a jeho muziku, která je podle mě hodně originální, hlavně co se týče textu. O tom že napsal knihy jsem věděl, ale bál jsem je přečíst, hlavně Oslici. První pokus si jí přečíst nedopadl dobře. Nakonec to trvalo skoro deset let, než jsem se odhodlal a koupil si Oslici. Nutno říct, že jsem nebyl zklamanej. Nick a jeho barvité popisy mě dostávali na každé stránce. Jasně není to čtení pro každého, o tom není pochyb. Když jsem to snažil přečíst poprvé, tak jsem se nedostal přes dvacet stránek. Pak po létech jsem hltal jednu stránku za druhou a nakonci litoval, že to není pořádná bichle. A taky jsem litoval, že neumím dost dobře anglicky, abych si to mohl přečíst v originále.

18.05.2020


Svědectví o životě v KLDRSvědectví o životě v KLDRNina Špitálníková

(+ SPOILER) KLDR je pro spoustu lidí zajímavá země, která je neblaze prosnulá svým režimem. Myslím, že skoro každý čech jí zná, především díky seriálu M*A*S*H. I když se jednalo o sitcom, tak některé palčivější otázky se v seriálu oběvily. Často otázka rozdělení země na sever a jih. Pamatuji si jeden díl, ve kterým byly dva bratři, které otec rozdělil, aby aspoň jeden byl na straně vítězů. Jeden byl raněn, ač byl nepřítel skončil u 4077. Druhý, mám pocit byl řadový voják v řadách spojenců. I když jeden druhého poznal, tak nemohli spolu promluvit, aby si ostatní nemyslely, že se paktují s nepřítelem. Hawkeye na konec lstí dokázal, že si bratři mohli po dlouhé době promluvit. Takže v uvozovkách happyend.
Proč se zmiňuji o epizodě M*A*S*H? Je to jednuduché. Tento díl jen dával další otázky, které se týkají osudu zbytku lidí, a taky otázky, jak to asi vypadá po válce v KLDR. Lecos se člověk dozví z médií a od lidí, kteří utekli. A k tomu je dobrá kniha Svědectví o životě v KLDR.

Musím říct, že jsem si tu knihu koupil na základě čtenářské výzvy a nelitoval jsem toho. Autorka zpovídá šest lidí různého společenského postavení a různého věku. Dává tak nahlídnou do různých životů v KLDR. To čtenáře hodí do jiného světa a ůplně jiného myšlení. V každém rozhovoru jsem se přistihl jak si říkám. „No, to je Orwell.“ K této myšlence vede popis kontroly, kterou strana a vůdce má nad lidma. Tto nejen nad těmi, kteří jsou mu blíž, ale i nad těmi co jsou dole. Vlastně se není ani čemu divit, když všem jsou od narození vykládány takové lži a pokroucení dějin. Část lidí si nese sebou tu výchovu i na jih. Zase na druhou stranu, těžko se mění pohled na něco, co se člověk učí celý život. Je dost zázrak, že někteří jsou schopni říct že se Kim Čong-il a Kim Čong-un mílili. Samozřemně Kim Il-song je neomylný.

V knížce není ani jeden moment, kdy bych si sám za sebe řekl. „Hm, ten se neměl v KLDR tak špatně.“ I když je v knize paní co se měla na úrovni, tak stejně spadla, a to rovnou na pusu. Život vesničana, je asi to nejbídnější, co je v knize popsáno. I když mám dost načteno a nakoukáno dokumentů o padesátých letech v ČSR, tak tohle je jiný svět, a to o moc. Rozhodně by si rozhovor s převaděčem měl přečist každý, kdo se zajímá o KLDR. Popis jeho mládí, a pak následného života je ekvivalent pekla.

Co mě opravdu zarazilo, je to, jak tam lidi na sebe dohlíží. Jednou za čas je provedena kontrola domáctnosti. To namená, že se kontroluje, zda je tam vše, co tam má být. A jestli tam není něco navíc. Když je, dá se to vyřešit úplatkem, když ne tak smůla. Asi nejvíc z jinýho světa je povinná vojenská služba, která trvá deset let. Deset let to je něco pro mě zcela nepochopitelné. Deset let šikany a tvrdého drilu. Samozřemně i sexuálního obtěžováni proti kterému nic neuděláte ať už jste muž či žena. Další trana této služby je, že stát odvede všechny mladé lidi na deset mimo vesnici či město. Takže když je člověk propuštěn na opušťák, to se děje jednou za pět let, tak je ve vesnici sám. Jeho vrstevníci slouží, zatím co staří lidé honí nesmyslné normy na poli nebo ve fabrice.

Abych to schrnul. Kniha je opravdu čtivá, jak se člověk začte tak se nemůže odtrhnout. Rozhodně je to zajímavá knížka, veselá už moc není, ale s tím musí čtenář počítat. Chtěl bych opravdu poděkovat autorce Nině Špitálníkové za to, že rozhovory vydala. Doufám, že by mohl být i další díl.

23.08.2021


MotörheadMotörheadLemmy Kilmister

Sedím takhle u Jacka s colou. Najednou příjde ten borec. Cowboyskej kloubouk, dlouhý černý vlasy, už trošku řidší, vousy má jako Franz Josef, sedá naproti mně a vypráví mi svůj příběh. Povídá o svém mládí v anglii, o tom kde vyrůstal, a jak proháněl ženský. Pak to příjde, začne mluvit o muzice a kapelách v anglii. To není možný, říkam si, on viděl Beatles když začínali. Pak mi popisuje svoje zážitky s první kapelou, nedokážu uvěřit tomu, kolik drog musel člověk v šedesátkách vydržet. Musím si dát Jacka s Colou abych uvěřil. Jeho první vystoupení s kapelou, která Ho proslavila je taky na panáka. A tak sedím s ním a popíjím. Trávíme spulu volný čas, během kterého mi vypráví svůj život v Mötorhead. Po čase se stane můj věrný společník, který mi vykládá o časech plných alkoholu, drog sexu a Rock N Rollu.

22.07.2020


SvědectvíSvědectvíMargaret Atwood

Příběh služebnice jsem si přečetl hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale i taky kvůli tomu, že jsem chtěl vidět seriál. Plán byl takový, přečtu si knížku a ta mě vtáhne do děje. To se ale moc nevyvedlo, protože jsem viděl jen půlku první serié. Dál jsem nemohl. Hlavně kvůli tomu, že to nedávalo moc smysl. V knížce mi to dávalo smysl, i přes strašný skřípění zubů, ale seriálu boužel ne.

Po hodně dlouhé době měl vyjít druhý díl. Tak jsem se na něj docela těšil, a zařadil ho do čtenářské výzvy. Hlavně jsem doufal, že Svědectví odpoví na některé otázky, které měl čtenář po dočtení prvního dílu A že jich není málo. Docela jsem se divil, že se přání splnilo. Vyprávění o vzniku Gileágu je prostě super, i když taky není odvězeno na vše. Ale to je myslím ve finále dobře. Čtenář může pak o knize víc přemýšlet.

Knížka se mi četla poměrně sama. Hltal jsem každou stránku, a na konci jsem byl skoro zklamaný, že je ta kniha tak krátká. Zkusil jsem se znova divát na seriál, ale opravdu to nešlo. Mám pocit, že znalost knih a doba do, který je seriál zasazen, mi znemožňuje se na něj dívat.

26.08.2021


Mladík v odbojiMladík v odbojiC.D. Payne

Kolik mi mohlo být? Patnáct? Možná šestnáct? Když jsem se seznámil s Nickem Twispem. A do smrti na to nezapomenu. Tenkrát mi po ICQ poslal jeden kamarád, textový soubor, obsahující první díl Mladí v hajzlu. Přečetl jsem ho na monitoru během soboty. Když jsem pak měl narozeniny tak jsem si musel koupit zbytek knih. Ty jsem pak dočetl na internátu, a to hned několikrát. Mimochodem existuje i film. Chtěl jsem ho vážně dokoukat, ale nešlo to.

23.12.2021


Da Vinciho kódDa Vinciho kódDan Brown

Je to už pár let co vznikl film Šifra mistra Leonarda, který napomohl Danu Brownovi a jeho knihám k lepšímu prodeji. V té době mi bylo osmnáct a hodně jsem se zajímal o konspirační teorie, takže film mě zcela pohltil. Netrvalo dlouho a chtěl jsem přečíst i knihu. Takže jsem musel do knihovny, kde jsem si ji vypujčil. Hrozně jsem se těšil na to, co v té knize bude na víc, oproti filmu. Jenže po padesáti stránkách jsem zjistil, že mě to nezajímá.
Asi po dvanácti letech jsem čekal na tramvaj, když jsem viděl reklamu na novou knihu Dana Browna Počátek. Hned jsem si vzpoměl na Šifru, a řekl jsem si, že už to dotáhnu do konce a knihu dočtu. Samozřejmě jsem chtěl dočíst celou serii. Boužel to fakt nešlo. Takže jsem dočetl jen Da Vinciho kód.
Kniha se dá přečíst za dva dny. Je to ten typ knihy, kdy člověk čte jednu stránku za druhou a teší se na další. Jen je trošku hloupé, že kniha nemotivuje k tomu, abych dočetl zbytek knih. Prostě jsem si jen odfajfkoval, to že jsem ji přečetl a konec. Dál je pro mě Robert Langdon ukončen. Zkusím to za dalších dvanáct let.

24.03.2021


Zab mě prosím: necenzurovaná historie punkuZab mě prosím: necenzurovaná historie punkuLegs McNeil

V pubertě jsem se hodně stýkal s punkáčema, ale jejich muziku jsem nikdy moc nemusel. Až na pár vyjímek, které ale nebyli, dle mých tehdejších punkových kamarádů, dostatečné známky punku. Tak jsem se smířil stím, že punk opravdu není pro mě, a naše cesty se rozdělily. To ale nebránilo tomu, abych se snažil, tu hudbu a lidi kolem ní pochopit.
Zab mě prosím, funguje k tomu úplně s přehledem. Neuvěřitelné historky se střídají jedna za druhou. Díky tomu celá kniha rychle odsýpá, i když by někomu mohl vadit, ten styl, kterým je kniha psaná. Nebudu si hrát na hrdinu, první kapitola, se mi kvůli tomu nečetla zrovna nejlíp. Ale když jsem si zvykl, tak mi to přišlo jako docela super nápad. Měl jsem pocit, že sedím s aktérama u stolu, a každý mi říká svojí verzi příběhu.

01.10.2021


Doktor SpánekDoktor SpánekStephen King

Po té co jsem dočetl Osvícení, jsem si říkal, jak to asi bylo dál s Dannym a Wendy. Doktor spánek je odpověď. A je to dobrá odpověď, i když jsem si občas říkal, no tak to se dalo čekat.
Nedalo se říct, že bych se během čtení nudil. Spíš jak jsem se blížil ke konci, trochu jsem s četbou polevoval, protože jsem nechtěl aby to skončilo. Ale zároveň jsem musel číst dál, abych se dozvěděl co se stane. Hlavně jak to dopadne. No, to se mi stává u dobrých knížek často, takže je ve mně malý hlásek, který by chtěl další díl. Jenže mi je jasné, že daší díl by byl asi už jen slabej odvar, takže mi nezbývá, než si přečíst znova Osvícení a pak zase Doktora spánka.
Po dočtení jsem dal šanci filmu, který není ani soft verze knihy. A jediné co bylo celkem v pohodě byl návrat do hotelu Overlook, což je u mě jen hra na nostagickou strunu.

25.12.2021


Černá sanitka a jiné děsivé příběhyČerná sanitka a jiné děsivé příběhyPetr Janeček

Musím říct, že mě to dost bavilo. Hlavně když jsem si uvědomil, že spoustu těch příběhů znám. Když jsem byl mladší, tak jsem věřil, že část z nich je pravda. Takže čtení knížky bylo, jako bych se vracel zpět do puberty, kdy jsem je slýchal.

17.04.2020


Ruce pryč od této knihy!Ruce pryč od této knihy!J. v. Helsing (pseudonym)

Jsou knihy, které se nečtou nebo se nečtou vážně. To znamená, že vím co budu číst a podle toho k tomu přistupuji. Podobných knih jsem pár přečetl, ale jen jedna mi stojí za hodnocení, a to je tato. Hlavní důvod je, že jsem měl celou dobu pocit, že autor tomu i věří. Což je hodně děsivé. Neberu lidem jejich ezo cítění, nakonec spousta lidí má imaginární kamaráda, který vše řídí. Spíš mi vadilo, že to byl mišmaš bludů. A ani ne polopravd. Všechno působí dojmem, že si něco vycucal z prstu. Dost vostrá je pasáž o žárovkáv a elektřině. Naštěstí je to typ knihy, kterou si nebudete pamatovat a když tak jen mlhavě. A kdybych mohl doporučit, tak ruce pryč od této knihy. Hvězdičku jsem dal za odvahu, něco takového vydat.

18.05.2020


Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíruAristoteles a Dante odhalují záhady vesmíruBenjamin Alire Sáenz

Kniha, kterou jsem přečetl už asi šestkrát. A pořád mě na ni něco baví. Těžko říct co, jestli ta nenáročnost, nebo to že Ari je docela sypaťák, nebo prostě příběh jako takový. Každopádně pokaždé držím palce Arimu a Dantovi, aby odhalili všechny záhady vesmíru. I když tu největší záhadu odhalí pohaždý.

02.08.2021


AlchymistaAlchymistaPaulo Coelho

Rozhodně je to dobrá oddychovka, která se čte sama, skoro jako pohádka. Jen tam nevidím ty hlubší myšlenky, o který někteří píšou.

02.08.2021


Nekonečno vítá ohleduplné řidičeNekonečno vítá ohleduplné řidičeRob Grant

Oproti seriálu je knížka drsnější, ale za to se člověk dozví pár věcí, který byly ze seriálu škrtnuty. Hlavně je vtipné dozvědět se jak proběhlo setkání Listera a Rimmera.

23.12.2021


Studie v šarlatovéStudie v šarlatovéArthur Conan Doyle

Přečetl jsem to hlavně kvůli seriálu, který mě hodně bavil. Od knihy jsem toho moc neočekával, přece jen, seriál je zasazen do nové doby. Jenže se stalo něco co bych neočekával, ta kniha mě úplně pohltila. Četl jsem jí v práci, na zastávce, v buse a dokonce i v hospodě, tam jsem jí dočetl. Tu část s mormony můžu číst pořád. Byl jsem jednoznačně spokojen. Vřele doporučuji všem, fanouškům seriálu.

18.05.2020


Černá sanitka: Druhá žeňČerná sanitka: Druhá žeňPetr Janeček

U prvního dílu mi některé ty legendy chyběly. Takže logicky musel být i druhý díl, který je stejně dobrý jako první. Snad jen se člověk víc a víc udivuje nad tím, kolik těch legend bylo převzato od ostatních států. Hlavně u těch které znám od starších kamarádů, kteří vyrůstali před revolucí. Už se teším na třetí díl. Jen tak mimochodem. Nejedná se o velkou literaturu ale odpočinek, takže to nemusí sednout všem

22.07.2020


Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých ToltékůČtyři dohody – Kniha moudrosti starých ToltékůD. M. Ruiz (pseudonym)

Jeden čas jsem pořád poslouchal, jak je tahle knížka velké stěžejní dílo, v životě mnoha lidí. Mohl, za to v našich končinách převážně herec Dušek. Tak mi to nedalo. A musel, jsem si to taky přečíst.
Jenže, to nebylo tak jednoduché. Jednak mi to ztěžovali ostatní, kteří to už četli, hlavně tím, že se dělili o stěžejní myšlenky knihy. Takže jsem tušil, jak moc hlubokomyslné dílo don Miguel Ruiz napsal.
Nezbylo mi nic jiného než počkat, zhruba devět let, během kterých zapomenu. Tenhle rok jsem si to konečně přečetl, v rámci čtenářské výzvy. Opravdu mám z toho smíšené pocity. Většinu z nich jsem měl už na začátku. Asi největší problém knihy je, že neříká nic převratného. Opravdu jsem nad tím přemýšlel a moc zajímavých myšlenek tam není. Což je u duchovní, nebo chcete-li, filozofické publikace dost podstatná chyba.
Dvě hvězdičky jsem dal jen kvůli tomu, že se autor moc nerozepisoval a nezpůsobil, tak ze čtení opravdovou fyzickou bolest. Kdybych to četl před deseti lety, dal bych pět z pěti.

20.06.2020


Satanská BibleSatanská BibleA. S. LaVey (pseudonym)

Satanská bible, musel jsem tě přečíst, protože to byla skoro povinnost. Aspoň pro člověka který poslouchal Root a Törr. Aby zjistil co to ten satanismus je, nebo by měl být. Takže jsem od své temné kamarádky sehnal výtisk tohoto skvostu. Udělal jsem si večer čas a ponořil se do čtení.
Čekal jsem, že se hned ponořím do dějin satanismu a čarodějnic. Taky jsem čekal spousty temného čtení o vnitřních démonech a nechutných částech lidské duše. Které je možno porazit pomocí pána pekel. Jenže to tak nebylo. Nezjistil jsem nic zajímavého, krom pár maličkostí, které se vztahovali k mládí a životu LaVeye. Chápu, že v sedmdesátých letech to mohlo být kontroverzní, ale dnes už ne.

12.08.2020


Irčan aneb Tak vy malujete kvartýryIrčan aneb Tak vy malujete kvartýryCharles Brandt

Samozřejmně jsem jako první viděl film na Netlixu, který se mi hodně líbil, a jak to tak bývá, když to má knižní přelohu, tak jí i přečtu. Skoro pokaždé lituji, že film není tak dobrý jako kniha či obráceně. Tady by se dalo říct, že kniha a film jsou dvě oddělené díla. Jedno je zajímavá gangsterka od Scorseseho. A to druhé je vhled do amerických odborů a také mafie.

04.03.2021


Dlouhá trnitá cesta z peklaDlouhá trnitá cesta z peklaNeil Strauss

Je to opravdu příběh Marilyna Mansona nebo jen fikce? Říkal jsem si celou dobu. Nebyl by první, ani poslední, kdo by upravoval svůj život, aby byl zajímavější. Na druhou stranu byl by to Marilyn, kdyby si svůj život neupravil, tak aby zapadal do příběhu Marilyna Mansona? Pak by to byla kniha o životě Briana Warnera. A ten asi moc lidí nezajímá.
Každopádně pro fanouška je to povinost. A i když člověk není fanoušek, ale má rád divné a bizardní věci, tak rozhodně stojí za přečtení. Obal a grafika knihy je dokonalá.

02.08.2021


V zajetí stalinismuV zajetí stalinismuČestmír Jeřábek

O knize jsem slyšel v jednom dokumentu z dílny ČT. Tuším že to byla sérié dokumentů Rudí prezidenti, konkrétně díl Muž z lidu, který je o Antonínovi Zápotockým. Hojně tam je z knihy citováno. Tak jsem si řekl, že si tu knihu musím přečíst. To nebyl zas tak jednoduchý úkol. Nakonec jsem si jí půjčil z knihovny, vzdal jsem svoji touhu ji vlastnit.
Kniha rozhodně stojí za to. Začíná vítězným únorem a končí po deseti letech. Je psaná jako deník autora Čestmíra Jeřábka. A díky tomu. člověk dostane celkem zajímaví pohled, na Brno a začínající léta padesátá. Ke kterým patřil hlavně nedostatek, procesy, kulturní úpadek a měnová reforma. Později i zapomínání na různé výročí, které padli v nemilost. Dobrá ukázka, propasti mezi východem a západem je popis zpráv, které se do Československa dostávali. Autor poslouchal zprávy ze zahraničního rádia. Samozřejmě čerpal i ty oficiální. Když ty informace srovnával bylo v tu chvíli jasné, jakou měl režim moc.
Pokud někdo hledá popis života, v této neslavné éře, měl by si to určitě přečíst. Ale určitě neuškodí, když si to někdo přečte jen tak. Hlavně překvapí nedostatek všeho v zemi, kde se buduje lepší společnost a spravedlivý řád. Překvapující je i ten fakt, že rodná strana mlčí, a dělá že nic nevidí, i když jen ona sama má moc to změnit.

19.10.2020


Mladík v okovechMladík v okovechC.D. Payne

Sheeni, Sheeni a zase Sheeni opravdu netuším, proč tě Nick tak bezmezně miloval, napříč všemi díly. Ostaní postavy jsou celkem sympatické, včetně dožínkové královny a jejíma onucema, i když Jerry byl jen jeden.

25.12.2021


Gustáv HusákGustáv HusákMichal Macháček

Není to špatné čtení, hlavně pro člověka, který jen ví, že Gustav Husák byl prezident. Jenže pro lidi, kteří znají život Gustava Husáka tam moc nového není.

17.03.2020


Do posledního okamžikuDo posledního okamžikuTraudl Junge

Už ani nevím, kolikrát jsem už četl Do posledního okamžiku. A pořád mi to příjde jako dobrá kniha, která má určitý vhled do vůdcova života. A dává tak obraz toho, jaký byl vůdce mimo kamery a masová vystoupení. Převážně v kruhu svých poddaných. Dalo by se vytknout, že popisy dní mohli být lepší. Ale jak sama autorka píše dny byly monotóní. Osobně se divím, že byla schopna dát dohromady, aspoň něco z dnů na Beghofu. Ty dny tam museli být ubíjející. Pak příjde stěhování do Vlčího doupěte a tam slavný atentát. Ke kterému autorka nemá moc co říct, pochopitelně, protože tam nebyla. Nejzajímavější jsou fáze pod Říšským kancléřstvím. Tam už opravdu člověk cítí stisněnost bunkru a hlavně smrt. Hlavní je Hitler, je úplně mimo upíná se k neexistující naději, a je schopen ještě kopat kolem sebe, když je zrazen. Knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o druhou švětovou válku. Poprvé jsem to četl jako kluk, který se zajímá o Hitlera jako historickou osobnost. Dost mi to pomohlo pochopit, proč se choval, tak jak se choval.

18.05.2020


Dům z karetDům z karetMichael Dobbs

Kniha se odehrává v pomalém tempu a nikam nespěchá, což může mnohé odradit. Když se jednou člověk pořádně začte, tak ho to už nepustí, a musí se dočíst do konce. Hlavně ke konci kniha dostane rychlý spád. Francis Urquhart je sice záporná postava, ale přesto je těžké mu nefandit. Francis jde během své cesty nahoru doslova přes mrtvoly. Neštítí se ničeho a nikoho se nebojí. Během jeho cesty se člověk dozví hodně o fungování anglického parlamentu. Nevím proč, ale knižní záporák se mi zdál víc hrozivý, než jeho americký seriálový ekvivalent.

26.07.2020


Černá sanitka: Znovu v akciČerná sanitka: Znovu v akciPetr Janeček

Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale měl jsem celou dobu pocit, že už to znám. A že jsem to četl, asi třikrát před tím. Trošku zamrzí nevyužitý potenciál u kapitoly Hoaxy a Fake news. Předpokládal jsem, že Černá sanitka by se měla v nové době zaobírat spíš internetem.

02.08.2021


Freddie Mercury: Bohémská rapsodie jednoho životaFreddie Mercury: Bohémská rapsodie jednoho životaLesley-Ann Jones

Mám rád Queen a tu super hudbu, kterou Freddie složil. První album, které jsem od Queen slyšel bylo paradoxně Made in Heaven. Vědel jsem tenkrát jen to, že bylo natočeno po smrti zpěváka. A to mi tenkrát přišlo tak zajímavé, že jsem se stal na několik let fanouškem Queen a Freddieho. Pak jsem víc obdivoval Briana.
To ale neměnilo nic na tom, že jsem hltal rozhovory s Queen, a zajímal se o život Freddieho. Což byla docela chyba, hlavně protože jsem začal poznávat to, že nebyl ten člověk, kterého bych si představoval. Takže postupně padal z mého piedestalu dolů. S ním ovšem nepadala muzika Queen, hlavně protože Queen, ač to bude znít skoro jako rouhání, nebyl jen Freddie. Byla to esence čtyř lidí, která funguje jen pohromadě.
Knihu jsem si chtěl přečíst už dávno, ale to už jsem byl ve stavu, kdy jsem si říkal, že to počká. Počkalo to skoro patnáct let. Přečetl jsem ji, až tom co jsem viděl film Bohemian Rhapsody. Hlavně kvůli tomu, že jsem si velkou část filmu říkal, ale takhle to nebylo. A to mě vedlo k přečtení Bohémská rapsodie. Hlavně jsem se podíval i na dokumet Queen: These Are Days Of Our Live. Ten velice doporučuji, ať už jako doplněk ke knížce nebo k filmu.
Kniha jako taková neobsahovala, teda aspoň až na Freddieho mládí a dospívání, nic nového. O jeho mládí jsem se nikdy moc nezajímal. Hlavně protože to nejzajímavější přišlo až později. Zpětně musím uznat, že to byla chyba. Hlavně protože to nebylo, tak že se rozestoupily mraky a přišel Freddie. Předním byl Farrokh Bulsara, který někde vyrůstal a měl kamarády. Kteří na nej vzpomínají nebo, a to se mi zdálo hodně zajímavé, neví že Farrokh byl Freddie.
Když jsem pak, už četl o jeho slavných letech tak, mi kniha začala říkat, tím nejsarkastičtějším tónem. Ano to je ten, kterého jsi tak obdivoval. Což ve finále nebylo tak špatné. Je fajn když člověk pozná, že ten polobůh z pódia je jen člověk, který má své chyby a démony, jako obyčejný člověk. Jen jsou umocněny slávou a penězi.
Knize jsem dal tři hvězdy, hlavně protože nemám pocit, že to je dobrý životopis, nebo spíš životopis hoden legendy, jako byl Freddie. Hlavně kvůli tomu, že styl jakým to autorka píše, je jako byla nejskalnější groupie, která vynechává, schválně, některé aspekty života svého miláčka a oblíbence. Je ale zase hezké, že v tomhle ohledu je to přiznané, už na začátku, takže s tím čtenář počítá.

22.08.2020


Velká kniha magie a čarováníVelká kniha magie a čarováníErvín Hrych

Tuhle knihu jsem přečetl několikrát, když jsem byl v internátu a byla to první kniha, která se zabývala okultismem a magií, kterou jsem četl. Vděčím jí hlavně za to, že jsem začal být skeptický. Což bylo pro mě jako čtenáře různých okultních blogů, na už zaniklé službě blog.cz, dost přínosné a autorovi bych rád za to podědoval. Dávám nižší hodnocení hlavně kvůli tomu, že ta kniha nebyla to, co bych z názvu očekával. Není to ta velká kniha, ze které by člověk čerpal vědění o tajných naukách. A boužel, to ani není, ten faktický průvodce magií a esoterikou jako takovou. Každopádně je to dobrá kniha, která s humorem ukazuje magií a esoteriku. Mohu jen doporučit.

24.03.2021


1