Edgar komentáře u knih

Po té co jsem dočetl Osvícení, jsem si říkal, jak to asi bylo dál s Dannym a Wendy. Doktor spánek je odpověď. A je to dobrá odpověď, i když jsem si občas říkal, no tak to se dalo čekat.
Nedalo se říct, že bych se během čtení nudil. Spíš jak jsem se blížil ke konci, trochu jsem s četbou polevoval, protože jsem nechtěl aby to skončilo. Ale zároveň jsem musel číst dál, abych se dozvěděl co se stane. Hlavně jak to dopadne. No, to se mi stává u dobrých knížek často, takže je ve mně malý hlásek, který by chtěl další díl. Jenže mi je jasné, že daší díl by byl asi už jen slabej odvar, takže mi nezbývá, než si přečíst znova Osvícení a pak zase Doktora spánka.
Po dočtení jsem dal šanci filmu, který není ani soft verze knihy. A jediné co bylo celkem v pohodě byl návrat do hotelu Overlook, což je u mě jen hra na nostagickou strunu.

5 25.12.2021

Syn Nicka Twispa je oproti otci slabý odvar. A to se týče celé knihy. Nejvíc jsem se nasmál, když se oběvila postava z původních knih. Celé to na mě zapůsobilo jako uzvřevní a tečka za Twispovic klanem. Proto nemůžu uvěřit, že jsou další pokračování.

2 25.12.2021

Sheeni, Sheeni a zase Sheeni opravdu netuším, proč tě Nick tak bezmezně miloval, napříč všemi díly. Ostaní postavy jsou celkem sympatické, včetně dožínkové královny a jejíma onucema, i když Jerry byl jen jeden.

4 25.12.2021

Poprvé jsem se snažil o přečtení, když mi bylo sedmnáct. Tenkrát jsem se rozhodl smysl života v náboženství a různých divných věcech. Asi abych měl správný směr, nebo co jsem očekával. Každopádně jsem to nedočetl. Bylo to na mě v té době moc složité. Dočetl jsem to až o dost později. Ale jedno mi to v těch sedmnácti dalo, a to říct si. „Hele tohne není důležité a hlavně je to jako vše pomíjívé.“ Což bylo asi přesně to, co jsem chtěl slyšet nebo spíš k tomu dospět. Kkaždopádně tahle kniha byla jedna ztěch, které mi řekly. „Už dost! Přestaň s tím tvím ezo vnímáním světa!“ Což je docela usměvné, když vezmu v potaz, že ji napsal tibetský duchovní.

2 23.12.2021

Oproti seriálu je knížka drsnější, ale za to se člověk dozví pár věcí, který byly ze seriálu škrtnuty. Hlavně je vtipné dozvědět se jak proběhlo setkání Listera a Rimmera.

4 23.12.2021

Kolik mi mohlo být? Patnáct? Možná šestnáct? Když jsem se seznámil s Nickem Twispem. A do smrti na to nezapomenu. Tenkrát mi po ICQ poslal jeden kamarád, textový soubor, obsahující první díl Mladí v hajzlu. Přečetl jsem ho na monitoru během soboty. Když jsem pak měl narozeniny tak jsem si musel koupit zbytek knih. Ty jsem pak dočetl na internátu, a to hned několikrát. Mimochodem existuje i film. Chtěl jsem ho vážně dokoukat, ale nešlo to.

Co jsem věděl o Patti Smith? Celkem nic, a popravdě jsem netušil, že Because Night je její hit. Ano, až takový kulturní barbar, jsem do nedávna byl. Pak jsem viděl film CBGB: Kolébka punku. Tam byla Patti ztvárněna, sice jen pár scén, ale bylo to dost, na to abych se o ní zajímal více. Takže jsem si knihu v rámci čtenářské výzvy koupil a přečetl. A jak to bývá u knih muzikantů, poslechl jsem celou její diskografii.

Kniha jako taková se čte fakt dobře. Kolikrák jsem jel metrem radši delší cestu, abych mohl dočíst kapitolu. Přežívání Roberta a Patti v New Yourku je fakt dobře popsaný. Hlavně to, jak byli oba přesvědčeni o tom, že oba jsou umělci. Kolikrát jsem si říkal. „Ano to je ta fáze, kdy se na to vykašlou.“ Ale ne, oba šli do toho naplno, dokud se neprosadily. U Roberta je to ještě zajímavější, nebo spíš smutnější, tím, jak hledá sám sebe. To je taková smutněší část příběhu, protože každý ví, jak velká část homosexuálů dopadla.

O sedmdesátých letech v americe a konkrétně v New Yourku, si snad každý dokáže udělat představu, která se více či méně podobá realitě. Po přečtení Just kids, jsem zjistil, že moje fantazie se držela hodně zkrátka. Jen tak můj poznatek, pokaždé když čtu knížku, ve které se oběvuje vzpomínka na Warhola, tak tam působí jako strašný vůl. Hltal jsem každé slovo. Patti ve svém životě potkala spoustu lidí, kteří ovlivnili celé generace umělců a lidí. Což bylo pro mě něco úžasného. Hlavně setkání s Jimim a Janis bylo pro mě nejzajímavější.

Knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá život Patti a umělců v sedmdesátých letech. Po dočtení jsem si hudbu Patti Smith už nepustil, opravdu to není moje krevní skupina. Na druhou stranu Robert Mapplethorpe a jeho fotky, se pro mě stali novou součástí života. Což si myslím, že cíl knihy. Připomenou jméno Robert Mapplethorpe světu.

11 02.10.2021

V pubertě jsem se hodně stýkal s punkáčema, ale jejich muziku jsem nikdy moc nemusel. Až na pár vyjímek, které ale nebyli, dle mých tehdejších punkových kamarádů, dostatečné známky punku. Tak jsem se smířil stím, že punk opravdu není pro mě, a naše cesty se rozdělily. To ale nebránilo tomu, abych se snažil, tu hudbu a lidi kolem ní pochopit.
Zab mě prosím, funguje k tomu úplně s přehledem. Neuvěřitelné historky se střídají jedna za druhou. Díky tomu celá kniha rychle odsýpá, i když by někomu mohl vadit, ten styl, kterým je kniha psaná. Nebudu si hrát na hrdinu, první kapitola, se mi kvůli tomu nečetla zrovna nejlíp. Ale když jsem si zvykl, tak mi to přišlo jako docela super nápad. Měl jsem pocit, že sedím s aktérama u stolu, a každý mi říká svojí verzi příběhu.

5 01.10.2021

Příběh služebnice jsem si přečetl hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale i taky kvůli tomu, že jsem chtěl vidět seriál. Plán byl takový, přečtu si knížku a ta mě vtáhne do děje. To se ale moc nevyvedlo, protože jsem viděl jen půlku první serié. Dál jsem nemohl. Hlavně kvůli tomu, že to nedávalo moc smysl. V knížce mi to dávalo smysl, i přes strašný skřípění zubů, ale seriálu boužel ne.

Po hodně dlouhé době měl vyjít druhý díl. Tak jsem se na něj docela těšil, a zařadil ho do čtenářské výzvy. Hlavně jsem doufal, že Svědectví odpoví na některé otázky, které měl čtenář po dočtení prvního dílu A že jich není málo. Docela jsem se divil, že se přání splnilo. Vyprávění o vzniku Gileágu je prostě super, i když taky není odvězeno na vše. Ale to je myslím ve finále dobře. Čtenář může pak o knize víc přemýšlet.

Knížka se mi četla poměrně sama. Hltal jsem každou stránku, a na konci jsem byl skoro zklamaný, že je ta kniha tak krátká. Zkusil jsem se znova divát na seriál, ale opravdu to nešlo. Mám pocit, že znalost knih a doba do, který je seriál zasazen, mi znemožňuje se na něj dívat.

7 26.08.2021

(SPOILER) KLDR je pro spoustu lidí zajímavá země, která je neblaze prosnulá svým režimem. Myslím, že skoro každý čech jí zná, především díky seriálu M*A*S*H. I když se jednalo o sitcom, tak některé palčivější otázky se v seriálu oběvily. Často otázka rozdělení země na sever a jih. Pamatuji si jeden díl, ve kterým byly dva bratři, které otec rozdělil, aby aspoň jeden byl na straně vítězů. Jeden byl raněn, ač byl nepřítel skončil u 4077. Druhý, mám pocit byl řadový voják v řadách spojenců. I když jeden druhého poznal, tak nemohli spolu promluvit, aby si ostatní nemyslely, že se paktují s nepřítelem. Hawkeye na konec lstí dokázal, že si bratři mohli po dlouhé době promluvit. Takže v uvozovkách happyend.
Proč se zmiňuji o epizodě M*A*S*H? Je to jednuduché. Tento díl jen dával další otázky, které se týkají osudu zbytku lidí, a taky otázky, jak to asi vypadá po válce v KLDR. Lecos se člověk dozví z médií a od lidí, kteří utekli. A k tomu je dobrá kniha Svědectví o životě v KLDR.

Musím říct, že jsem si tu knihu koupil na základě čtenářské výzvy a nelitoval jsem toho. Autorka zpovídá šest lidí různého společenského postavení a různého věku. Dává tak nahlídnou do různých životů v KLDR. To čtenáře hodí do jiného světa a ůplně jiného myšlení. V každém rozhovoru jsem se přistihl jak si říkám. „No, to je Orwell.“ K této myšlence vede popis kontroly, kterou strana a vůdce má nad lidma. Tto nejen nad těmi, kteří jsou mu blíž, ale i nad těmi co jsou dole. Vlastně se není ani čemu divit, když všem jsou od narození vykládány takové lži a pokroucení dějin. Část lidí si nese sebou tu výchovu i na jih. Zase na druhou stranu, těžko se mění pohled na něco, co se člověk učí celý život. Je dost zázrak, že někteří jsou schopni říct že se Kim Čong-il a Kim Čong-un mílili. Samozřemně Kim Il-song je neomylný.

V knížce není ani jeden moment, kdy bych si sám za sebe řekl. „Hm, ten se neměl v KLDR tak špatně.“ I když je v knize paní co se měla na úrovni, tak stejně spadla, a to rovnou na pusu. Život vesničana, je asi to nejbídnější, co je v knize popsáno. I když mám dost načteno a nakoukáno dokumentů o padesátých letech v ČSR, tak tohle je jiný svět, a to o moc. Rozhodně by si rozhovor s převaděčem měl přečist každý, kdo se zajímá o KLDR. Popis jeho mládí, a pak následného života je ekvivalent pekla.

Co mě opravdu zarazilo, je to, jak tam lidi na sebe dohlíží. Jednou za čas je provedena kontrola domáctnosti. To namená, že se kontroluje, zda je tam vše, co tam má být. A jestli tam není něco navíc. Když je, dá se to vyřešit úplatkem, když ne tak smůla. Asi nejvíc z jinýho světa je povinná vojenská služba, která trvá deset let. Deset let to je něco pro mě zcela nepochopitelné. Deset let šikany a tvrdého drilu. Samozřemně i sexuálního obtěžováni proti kterému nic neuděláte ať už jste muž či žena. Další trana této služby je, že stát odvede všechny mladé lidi na deset mimo vesnici či město. Takže když je člověk propuštěn na opušťák, to se děje jednou za pět let, tak je ve vesnici sám. Jeho vrstevníci slouží, zatím co staří lidé honí nesmyslné normy na poli nebo ve fabrice.

Abych to schrnul. Kniha je opravdu čtivá, jak se člověk začte tak se nemůže odtrhnout. Rozhodně je to zajímavá knížka, veselá už moc není, ale s tím musí čtenář počítat. Chtěl bych opravdu poděkovat autorce Nině Špitálníkové za to, že rozhovory vydala. Doufám, že by mohl být i další díl.

8 23.08.2021

Rozhodně je to dobrá oddychovka, která se čte sama, skoro jako pohádka. Jen tam nevidím ty hlubší myšlenky, o který někteří píšou.

4 02.08.2021

Kniha, kterou jsem přečetl už asi šestkrát. A pořád mě na ni něco baví. Těžko říct co, jestli ta nenáročnost, nebo to že Ari je docela sypaťák, nebo prostě příběh jako takový. Každopádně pokaždé držím palce Arimu a Dantovi, aby odhalili všechny záhady vesmíru. I když tu největší záhadu odhalí pohaždý.

4 02.08.2021

Je to opravdu příběh Marilyna Mansona nebo jen fikce? Říkal jsem si celou dobu. Nebyl by první, ani poslední, kdo by upravoval svůj život, aby byl zajímavější. Na druhou stranu byl by to Marilyn, kdyby si svůj život neupravil, tak aby zapadal do příběhu Marilyna Mansona? Pak by to byla kniha o životě Briana Warnera. A ten asi moc lidí nezajímá.
Každopádně pro fanouška je to povinost. A i když člověk není fanoušek, ale má rád divné a bizardní věci, tak rozhodně stojí za přečtení. Obal a grafika knihy je dokonalá.

2 02.08.2021

Kniha, kterou jsem přečetl na dvakrát, během noční směny. Taky kniha, která mě donutila poslechnout si Rush. Četl jsem jí před tím než jsem viděl film, který mě trošku víc zklamal. Ale zase se musím uznat, že narvat veškerý obsah knihy do filmu, je nemyslitelný.
Nejvíc se mi líbilo, že autor popsal téměř dokonale svět, který jsem si vysnil, jako dvanáctiletý kluk. Chtěl jsem žít jen ve virtuálním světě, který by byl přesně podle mého gusta. Ráno škola a odpoledne epická výprava do dungeonu nebo závod futuristických aut. Prostě porádná online hra.
Určitě stojí za to si Ready Player One přečíst, už jen kvůli pop kulturním referencím. Hlavně kniha má jinou myšlenku než film.

9 02.08.2021

Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale měl jsem celou dobu pocit, že už to znám. A že jsem to četl, asi třikrát před tím. Trošku zamrzí nevyužitý potenciál u kapitoly Hoaxy a Fake news. Předpokládal jsem, že Černá sanitka by se měla v nové době zaobírat spíš internetem.

1 02.08.2021

Je to už pár let co vznikl film Šifra mistra Leonarda, který napomohl Danu Brownovi a jeho knihám k lepšímu prodeji. V té době mi bylo osmnáct a hodně jsem se zajímal o konspirační teorie, takže film mě zcela pohltil. Netrvalo dlouho a chtěl jsem přečíst i knihu. Takže jsem musel do knihovny, kde jsem si ji vypujčil. Hrozně jsem se těšil na to, co v té knize bude na víc, oproti filmu. Jenže po padesáti stránkách jsem zjistil, že mě to nezajímá.
Asi po dvanácti letech jsem čekal na tramvaj, když jsem viděl reklamu na novou knihu Dana Browna Počátek. Hned jsem si vzpoměl na Šifru, a řekl jsem si, že už to dotáhnu do konce a knihu dočtu. Samozřejmě jsem chtěl dočíst celou serii. Boužel to fakt nešlo. Takže jsem dočetl jen Da Vinciho kód.
Kniha se dá přečíst za dva dny. Je to ten typ knihy, kdy člověk čte jednu stránku za druhou a teší se na další. Jen je trošku hloupé, že kniha nemotivuje k tomu, abych dočetl zbytek knih. Prostě jsem si jen odfajfkoval, to že jsem ji přečetl a konec. Dál je pro mě Robert Langdon ukončen. Zkusím to za dalších dvanáct let.

4 24.03.2021

Tuhle knihu jsem přečetl několikrát, když jsem byl v internátu a byla to první kniha, která se zabývala okultismem a magií, kterou jsem četl. Vděčím jí hlavně za to, že jsem začal být skeptický. Což bylo pro mě jako čtenáře různých okultních blogů, na už zaniklé službě blog.cz, dost přínosné a autorovi bych rád za to podědoval. Dávám nižší hodnocení hlavně kvůli tomu, že ta kniha nebyla to, co bych z názvu očekával. Není to ta velká kniha, ze které by člověk čerpal vědění o tajných naukách. A boužel, to ani není, ten faktický průvodce magií a esoterikou jako takovou. Každopádně je to dobrá kniha, která s humorem ukazuje magií a esoteriku. Mohu jen doporučit.

1 24.03.2021

Samozřejmně jsem jako první viděl film na Netlixu, který se mi hodně líbil, a jak to tak bývá, když to má knižní přelohu, tak jí i přečtu. Skoro pokaždé lituji, že film není tak dobrý jako kniha či obráceně. Tady by se dalo říct, že kniha a film jsou dvě oddělené díla. Jedno je zajímavá gangsterka od Scorseseho. A to druhé je vhled do amerických odborů a také mafie.

2 04.03.2021

O knize jsem slyšel v jednom dokumentu z dílny ČT. Tuším že to byla sérié dokumentů Rudí prezidenti, konkrétně díl Muž z lidu, který je o Antonínovi Zápotockým. Hojně tam je z knihy citováno. Tak jsem si řekl, že si tu knihu musím přečíst. To nebyl zas tak jednoduchý úkol. Nakonec jsem si jí půjčil z knihovny, vzdal jsem svoji touhu ji vlastnit.
Kniha rozhodně stojí za to. Začíná vítězným únorem a končí po deseti letech. Je psaná jako deník autora Čestmíra Jeřábka. A díky tomu. člověk dostane celkem zajímaví pohled, na Brno a začínající léta padesátá. Ke kterým patřil hlavně nedostatek, procesy, kulturní úpadek a měnová reforma. Později i zapomínání na různé výročí, které padli v nemilost. Dobrá ukázka, propasti mezi východem a západem je popis zpráv, které se do Československa dostávali. Autor poslouchal zprávy ze zahraničního rádia. Samozřejmě čerpal i ty oficiální. Když ty informace srovnával bylo v tu chvíli jasné, jakou měl režim moc.
Pokud někdo hledá popis života, v této neslavné éře, měl by si to určitě přečíst. Ale určitě neuškodí, když si to někdo přečte jen tak. Hlavně překvapí nedostatek všeho v zemi, kde se buduje lepší společnost a spravedlivý řád. Překvapující je i ten fakt, že rodná strana mlčí, a dělá že nic nevidí, i když jen ona sama má moc to změnit.

4 19.10.2020

Mám rád Queen a tu super hudbu, kterou Freddie složil. První album, které jsem od Queen slyšel bylo paradoxně Made in Heaven. Vědel jsem tenkrát jen to, že bylo natočeno po smrti zpěváka. A to mi tenkrát přišlo tak zajímavé, že jsem se stal na několik let fanouškem Queen a Freddieho. Pak jsem víc obdivoval Briana.
To ale neměnilo nic na tom, že jsem hltal rozhovory s Queen, a zajímal se o život Freddieho. Což byla docela chyba, hlavně protože jsem začal poznávat to, že nebyl ten člověk, kterého bych si představoval. Takže postupně padal z mého piedestalu dolů. S ním ovšem nepadala muzika Queen, hlavně protože Queen, ač to bude znít skoro jako rouhání, nebyl jen Freddie. Byla to esence čtyř lidí, která funguje jen pohromadě.
Knihu jsem si chtěl přečíst už dávno, ale to už jsem byl ve stavu, kdy jsem si říkal, že to počká. Počkalo to skoro patnáct let. Přečetl jsem ji, až tom co jsem viděl film Bohemian Rhapsody. Hlavně kvůli tomu, že jsem si velkou část filmu říkal, ale takhle to nebylo. A to mě vedlo k přečtení Bohémská rapsodie. Hlavně jsem se podíval i na dokumet Queen: These Are Days Of Our Live. Ten velice doporučuji, ať už jako doplněk ke knížce nebo k filmu.
Kniha jako taková neobsahovala, teda aspoň až na Freddieho mládí a dospívání, nic nového. O jeho mládí jsem se nikdy moc nezajímal. Hlavně protože to nejzajímavější přišlo až později. Zpětně musím uznat, že to byla chyba. Hlavně protože to nebylo, tak že se rozestoupily mraky a přišel Freddie. Předním byl Farrokh Bulsara, který někde vyrůstal a měl kamarády. Kteří na nej vzpomínají nebo, a to se mi zdálo hodně zajímavé, neví že Farrokh byl Freddie.
Když jsem pak, už četl o jeho slavných letech tak, mi kniha začala říkat, tím nejsarkastičtějším tónem. Ano to je ten, kterého jsi tak obdivoval. Což ve finále nebylo tak špatné. Je fajn když člověk pozná, že ten polobůh z pódia je jen člověk, který má své chyby a démony, jako obyčejný člověk. Jen jsou umocněny slávou a penězi.
Knize jsem dal tři hvězdy, hlavně protože nemám pocit, že to je dobrý životopis, nebo spíš životopis hoden legendy, jako byl Freddie. Hlavně kvůli tomu, že styl jakým to autorka píše, je jako byla nejskalnější groupie, která vynechává, schválně, některé aspekty života svého miláčka a oblíbence. Je ale zase hezké, že v tomhle ohledu je to přiznané, už na začátku, takže s tím čtenář počítá.

1 22.08.2020