dubakm komentáře u knih

,,Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala."
Hodně silná kniha, to nejlepší, co jsem tento rok zatím četla. A krásna ukázka toho, jak jednoduché a hodně špatné je posuzovat a odsuzovat bez znalosti hloubky věcí ( obuj si moje boty, projdi si můj život a pak budeš mít právo mě soudit ).

39 08.05.2017

„Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí,“ spustí Noah.
„A co jsi napsal?“
„Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý.“
„To je velmi dobrá odpověď.“
„Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí.“
„To jsi taky napsal?“
„Jo.“
„A co učitelka?“
„Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání.“
„A co ty na to?“
„Že to ona nepochopila odpověď.“


„Když vyhasne mozek, tělu trvá dost dlouho, než to zjistí. Lidské tělo má fenomenální pracovní morálku, je to mistrovské dílo matematiky, pracuje do posledního paprsku světla. Náš mozek je nejnekonečnější rovnice; až se ji lidstvu podaří rozluštit, bude to větší úspěch, než když jsme doletěli na Měsíc. Ani ve vesmíru není větší záhada než člověk. Vzpomínáš si, co jsem ti říkal o selháních?“
„Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“
„Přesně tak, Noahnoahu, přesně tak. Velkou myšlenku při zemi neudržíš.“

Tady se opravdu jedná o knižní perlu, tedy perličku (přeci jen je to útla knížečka).

26 03.05.2018

Nádherná kniha a já osobně se hluboce skláním před autorkou, že si dala takovou práci vyhledat informace , ze kterých v románu čerpala. O jakobitských povstáních je informací celkem dost, ale většina zachovalých a volně přístupných je právě z té ,, druhé " strany ( i v této knize bylo zmíněno, že ,, dějiny " píše většinou vítěz), takže oceňuji, že autorka si dala práci a pátrala přímo ve Skotsku.
,, Protože teď věděla, že měl pravdu - pole snad leží ladem a ptáci možná na chvíli přestanou zpívat, to, co roste, třebas zahyne a v tichosti leží pod sněhem, stejně jako zimní moře nasadí tu tvář bouří, smrti a ztroskotaných nadějí... a přesto pod vlnami proudí neviditelný teplejší proud a ten, až přijde čas, s sebou přinese jaro.
Děkuji knize za možnost strávit nějaký čas s mým milovaným Skotskem.

26 12.04.2016

,,Láska dokáže mnohé, ale nikdy né vše."
Úžasná kniha plná dusivých pocitů i volnosti, plná bolestí i radostí a hlavně plná malých zázraků, bohužel bez toho jediného největšího :-(
,, Šlapu vodu pod širokým otevřeným nebem a sluncem a všechna ta modř a vůbec všechno kolem mi připomína Theodora Finche. Myslím na svůj epitaf, který ještě nebyl napsán, a na všechna místa, kam se ještě podívam. Už nejsem zakořeněná, jsem tekoucí zlato. Cítím, jak ve mně narůstají tisíce pocitů. Violet

21 11.09.2015

,,Oni by pochopili, že tenhle příběh vypráví o prchavé rovnováze věcí,o pravdě, kterou se zdráhame přijmout, kdykoli se nám dostane požehnání spatřit tyhle obří tvory, ale vlastně kdykoli, když otevřeme svá srdce-že někdy můžeme zničit něco nádherného jen tím, že jsme poblíž. A že někdy prostě nemáme na vybranou. Ne, když chceme doopravdy žít. "
Je jedna věc, která tehle knize škodí, a to je čtenářske porovnávaní s Než jsem tě poznala. Ale tohle není příběh o jedinci, stojícim před Hamletovskou otázkou- Být či nebýt. Příběh Stříbrné zátoky je příběhem dotýkajícim se mnoha postav (přímo i nepřímo) a stavějíci do popředí i otázky soužití lidí a vodní fauny. Tady musím říct, že popis toho, co vše způsobila JEDNA bludná síť byl tedy hodně autentický. A přidávam se k Baboušovi , popis Silver Bay a okolí jsem si vychutnávala, škoda, že z okna jsem nedohlédla na ty velryby a delfíny.
Kniha Stříbrná zátoka je přetkaná životními příběhy lidí, kteří rány od života neberou jako nutné zlo, ale jako něco, co je nutí jít vpřed za svými sny a činí je to silnějšími a lepšími. Samozřejmě kniha není dokonalá, nezalíbí se každému, ale za přečtení rozhodně stojí.

18 26.01.2015

Milá, čtivá, jemná POHÁDKA :-) Ano, už jsem na pohádky přeci jen starší, ale proč se na chvíli nezasnít a nevrátit se do dětských časů plných princezen a princů, do časů puberty plných smělých snů o romantických vizích, do doby prvních lásek a všech dalších věcí s tím souvisejícich? A že zrovna nezapadáme do kategorie děti a mláděž? No a co, tady se na kasty přeci nehraje :-) Tak hezké pohádkové čtení přeji :-))


,,Tvé srdce ví, jak tě udělat šťastným, tak ho poslouchej..."

18 04.09.2014

Známa mě poprosila, abych jí po dočtení převyprávěla příběh Poutníka, protože jí jeho přečtení časově nevychází. Ať jsem se opravdu snažila, nejde to. Jo, můžu ji dát kostru příběhu, ale vyjde to nastejno, jako bych ji vzala na bungee jumping a ona neskočila. Viděla to, osahala si i lano, ale ten pocit při seskoku jí navodit nemůžu. To, co dělá tuhle knihu skvělou nejsou jen popsané řádky, jsou to i emoce, které se mezi řádky schovávají. Každý z nás má svou vlastní emoční hladinu a proto má každý z nás na uvedené skutečnosti vlastní náhled, co je pro jednoho děsivé, druhý bere jako nutnost....A proto nedejte na recenze, komentáře, svůj názor si musíte udělat jen vy sami a to přečtením a prožitím části Poutnikova života.

16 12.01.2015

Knih s podobným příběhem je hodně, ale u Colleen vím, že dostanu i něco navíc. Něco, co ji pro mě dělá netuctovou. Příběh je jen kostra, důležitý základ. Dílem ho dělá ten úžasný popis pocitů, který mě vždy srazí na kolena. Spolu s knihou Maybe Someday patří k mým top od Colleen.

15 25.02.2016

Další knižní lahůdka z pera mé oblíbené spisovatelky, další životní příběhy, které se propojí v místech a předmětech zcela neočekávaných. Příběhy lásky, nenávisti, odvahy, zrady a boje za to, co z vlastního pohledu považujeme za správne a ceny, kterou jsme ochotní za svou pravdu zaplatit. Ale je opravdu pravda tak jednoduchá a vede k ní pouze ta jedna-správna-cesta? Miluji šedou zónu:-) Víc už neprozradím. Ještě se zastavím u názvu knihy, kde se mi víc zamlouvá slovenský překlad. Ono zanechat a opustit jsou více-méně synonymá, ale po přečtení knihy tam osobně vidím jeden veliký rozdíl, kde se tyhle dvě slova ve významu rozcházejí. Každopádně knihu doporučuji.
Tak koukám, že český název předělali. Již to není Dívka, kterou jsi opustil, ale Dívka, již jsi tu zanechal. A je to tak správně :-)

15 15.06.2015

,,Kniha ti dá tolik, kolik jsi schopen a ochoten si vzít "
Nádherná kniha s úžasným příběhem, podbarvená skvělou hudbou. Kdyby byla možnost dám klidně i deset hvězdiček. Děkuji p. Myrerovi za příběh, který začal tak nějak obyčejně, partou mladých a naivných vysokoškoláků, plných mladíckeho entuziazmu a s kopou růžových brýlí (ó,krásne to naivní mládí :-)). Bohužel ta pověstná studená sprcha přišla pro- pistolníky- opravdu brzy. Válka, úmrtí, stráta indentity i životních cílů a v popredí toho všeho těžce zkoušené přátelství a lásky. A k tomu všemu zelený kabriolet císařovna, jako symbol všeho dobrého i zlého, jako stmelujíci prvek party naprosto odlišných mladíků a jako poslední nemý svědek všech důležitých událostí.

14 01.06.2014

Dumbed down and numbed my time and age
You dreams to catch this world the cage
The highway sets the travelers stage
All exits look the same
Three words that became hard to say
I and love and you
I and love and you
I and love and you

The Avett Brothers (I and love and you)

Přečetla jsem si krásnou kníhu, poslechla pár písní od The Avett Brothers a užila si nádherný večer. Slammed je kniha o lidech, kteří žijí, ne přežívají, kteří zpochybňují své rozhodnutí o správnosti činů a dělá je to silnějšími a moudřejšími.

13 28.11.2014

Ná nanananananananananananá ná nananá

Já,se prostě nekontroluju a plácám a plácám
si vážně úžasná já tě nejspíš miluju
No ty mi dáváš..jééééééé

Kačko, děkuji ti za smíchem natažené břišní úpony i za roztomilý příběh Makadamky a Pekáče buchet. A jestli konec není,, odfláklý" ? Tož si ten americký Happy end dotvořte sami, pro mně byl tenhle absolutně vyhovujíci :-)))

12 23.10.2014

,, Rum do odlívky s valiem
a dojati až k pláči
jsme šťastni, když si nalijem-
a jedno, kdo nám stáčí.

Sbor ropuch zpíva rekviem:
jsme s nimi na prameni.
Ač se lží ještě nežijem,
jsme s pravdou rozvedeni ...

11 14.03.2019

,, Je v pořádku milovat na něm to dobré, Hope, protože on není jen zlej. A je v pořádku nenávidět na něm to, čím ti působí bolest. Můžeš cítit, co chceš, jen mi slib jedno: že nikdy nebudeš cítit vinu. Že se z toho nebudeš obviňovat. Ty za nic nemůžeš. Jsi jenom malá holčička, a není tvoje chyba, že život je mnohem tvrdší, než by měl být. A vím, že chceš hrozně moc zapomenout na tyhle věci a na tuhle část svého života, ale já potřebuju, aby sis to pomatovala" - jo, naše vzpomínky jsou tím ,co nás formuje pro náš další život. Bez vzpomínek to nejsme my, je to naše prázdna schránka a my tak nějak podvědomě cítime, že kus nás chybí. Holder i Sky-Hope zažili hodně zlého, ale i přesto našli v sobě sílu každé ráno vstát a kouknout životu přímo do tváře. Krásna kniha a já se těším na Holderovu část životního příběhu.
:

11 28.11.2014

Miluji autori, kteří se nebojí promíchat černobílý svět a donutí nás tím k úvahám o pochybnostech. Protože od pochybností je jen krůček k uvědomení si a o tom knihy přeci jsou :-) Vypravěčka je silná kniha, která pocuchá svědomí každého z nás, přinutí nás zpochybnit vlastní pohled na to, co je-není dobré a zlé. Všem vřele doporučuji k přečtení.

11 24.11.2014

Mailová forma knihy byla fajn, Leo zajímavý a Emmi kapku divná. Možná jsem čekala malinko víc.

10 08.12.2014

Úžasná, milá, pohlazující kniha plná bolestí a štěstí, lidského utrpení i naděje, zloby i lásky. Kniha o společenství lidí, kteří si i v nejhorších chvílech života dokázali vlít pocity lidskosti a spolupatričnosti. A přitom je celá psaná pouze dopisy. K téhle knize se určitě vrátim a rozhodně ne pouze jednou :-)

10 14.10.2014

Je smutné, když si dítě myslí, že je zodpovědné za skutky svých rodičů a rovnako smutné je, když je mu vnucen názor, jako to jediné možné a správne řešení bez ochoty vyslechnout si jeho vlastní argumenty. Beth i Ryan si projdou opravdu klikatou cestu k poznání toho SPRÁVNEHO pro ně i jejich okolí. Rozhodně doporučuji k přečtení.

10 25.09.2014

Jak já chtěla kopnout ,, bíle košile" do pr.... , pardon, do pravidel. Úžasná kniha , úžasný příběh a hlavně úžasný Ove.

10 22.09.2014

Milá, čtivá, zábavná, romantická knížka. Ale čekala jsem o malinko víc. Miluji číst o tzv. psychologické šedé zóně, kde je těžké rozlíšit ještě dobré, vhodné od toho špatného, nevhodného a kde se vnitřně i navenek zpochybňují a mění zažité představy, morální zásady a ideály ( viz třeba Slammed), Losing It je ale víc zaměřený na pocity a jejich rozbor. Přesto hodnotím celkem vysoko a přečtu si i volné pokračování Faking It a Finding It.

9 12.12.2014