Domuly komentáře u knih

Sloh je jednodušší, je vidět, že autorka není vypsaná. Námět je skvělý. Nemůžeme jíst zvířata, tak uzákoníme chov lidí. Vadilo mi, že není rozvinutý víc příběh viru, jak se to stalo, jak dlouho trvalo, než se uzákonil kanibalismus, jak se stalo, že existují PCG lidi? Kdo je porodil? Jak se stalo, že někteří idé se můžou jíst a jiní ne? Kniha by si zasloužila větší péči, všechno je pouze naťuknuté a nejde nic moc do hloubky. Konec se mi naopak líbil, dokreslilo to zvrácenost lidí a důležitost vlastního prospěchu na úkor přesvědčení.

12 15.08.2022

Komentář píšu po několika dnech od dočtení. Potřebovala jsem si od knihy udělat odstup a příběh zpracovat. Kateřina Tučková je moje nejoblíbenější česká spisovatelka. Každá její kniha mi rozšířila obzory a ukázala kus historie, o kterém jsem buď vůbec nevěděla nebo věděla velmi málo. Jinak to není ani s Bílou vodou. Utrpení, které prožívali řádové sestry a kněží, co neohnuli hřbet před soudruhy, mě až šokovalo. Nejde brát vše v knize jako fakta, ačkoliv k tomu velké množství urývků z archivu svádí. Každou chvíli jsem googlila a ověřovala infromace. Až zázračné propojení postav na mě bylo taky trochu moc. Kniha je však naprosto skvělá, jedná se o těžší čtení, ale desetiletá práce autorky je vidět na každé stránce.

14 29.07.2022

Ačkoliv musím pochválit autorčin propracovaný sloh a styl psaní, rozhodně se nejedná o jednoduché čtivo a trvalo mi dlouho se začíst. Určitě nelze věnovat knize jen částečnou pozornost. Nakonec si mě svérázné postavy Želar získaly. Jednotlivé osudy a povídky se proplétaly a nejednou jsem se vracela o několik kapitol zpět, abych rozpletla vztahové pavučiny. Ačkoliv se příběhy propojily, na konci jsem i tak měla pocit, že mi něco uniklo a nedokázala jsem to pospojovat tak, jak utorka zamýšlela.

1 29.10.2020

S knihou jsem strávila několik měsíců, nejedná se o lehké dílo a rozhodně stránky neubíhají rychlostí blesku. Dialogy se mi opravdu těžce četly, jelikož se jedná v překladu o upravené východočeské nářečí a já jsem z Moravy. Je to ale kniha, která mi dala hrozně moc. Vůbec jsem nevěděla, jaký dopad měla Velká hospodářská krize na obyvatele USA. Situace nechtěných lidí z Oklahomy, kteří dřou bídu s nouzí, aby přežili, semknutá rodina na cestě do neznáma s úpěnlivou vidinou na zlepšení situace a především jejich jednoduché myšlení a náhled na život mi svým způsobem učaroval. Ať chci nebo ne, jejich cesta do krajiny bohatší, než byla jejich rodná zem, kde jsou odmítání a vykořisťováni, připomíná situaci lidí, kteří v dnešní době proudí z chudých zemí do Evropy. Celkově mi to dalo trochu jiný náhled na věc a to je podle mě to nejlepší na knihách - když nás něco naučí či nám rozšíří obzory.

4 24.09.2018

Silný a tragický příběh jedné rodiny. Velmi se mi líbilo rozdělení knihy do tří životních úseků a vypravování příběhu dvěma hrdinkami. Hrůzy druhé světové války jsou vděčným námětem na knihu, ale zde to autorka pojala jinak a musím říct, že za mě to rozhodně fungovalo, nebylo třeba nic barvitě a detailně popisovat. V tomto dle mého tkví síla knihy, náznaky a naťuknutí hrůz války a koncentračních táborů bohatě stačilo. Až se mi svíral žaludek, když jsem postupně odkryla celý životní příběh Hany. Autorka píše opravdu skvěle. Udrží vás v pozoru, dokud nedočtete. Jde o další knihu s perfektním marketingem, což mě lehce odrazovalo, protože většinou jsem se spálila, ale za mě velké překvapení, které stojí za přečtení.

13 09.09.2018

Zápletka mě zas až tak nezaujala a kniha mě začala pořádně bavit až téměř na konci. Není to žádné psycho, spíše pohodové, lehké, místy trochu naivní čtení s občasným nádechem červené knihovny. Napínavé pasáže byly popsány výborně a čtenáře to nutí číst dál. Absolutně jsem neodhadla hlavního padoucha a na konci byla tak pořádně překvapená.

2 27.03.2018

Nelíbí se mi styl, jakým je kniha napsána, je rozhodně vidět, že autorka není žádná spisovatelka. Nejedná se o kdo ví jak hodnotnou literaturu. Pokud k tomu ale přistupujete jako k nevšednímu životnímu příběhu, tak budete spokojeni. Žena ze Švýcarska, která se všeho vzdá pro prostého Masaje, se kterým žije v chýši, špíně a bídě, téměř se nedorozumí a několikrát se octne v ohrožení života bez lékařské péče. Absolutně jsem nechápala jednání, hrdinka mě rozčilovala, nemůžu ji upřít, že je to silná a umanutá žena, ale nedokázala jsem s ní sympatizovat a litovat ji. Veškeré vypjaté situace a její pády se neustále opakovaly. Rozhodně mi stačil jeden díl.

6 24.03.2018

Takové dílo nelze jednoduše ohodnotit zlomkem/hvězdičkami/procenty. Je to kniha psaná před smrtí, dílo napsané za neskutečně těžké, beznadějné situace, jako poslední zpověď. Vypravování je to opravdu hrozné, žádný člověk si nezaslouží, aby s ním bylo jednáno takovým způsobem. Byť komunismus absolutně odsuzuji, tak svým způsobem rozumím horlivým zakládajícím členům a umělcům, kteří tomuto směru podlehli. Nečetla jsem teda necenzurované vydání, ale právě z roku 48, tedy kniha vydaná jako největší propaganda strany. Zcela jistě jsem se nedívala na Fučíka jako na zlého komunistu, ale jako na mučeného člověka, kterého do rukou gestapa dostala jistá forma odboje. Jeho poslední vyprávění z nacistického vězení a hrůz v něm čtenáře opravdu zasáhne.

Výborná kniha, Kunderův styl psaní v sobě nese lehkost a vtip. Líbí se mi jak si s textem a slovami umí hrát, ať bude popisovat sebe nudnější věc, já budu hltat každé slovo. Co se příběhu a knihy týče, tak nedokážu ani popsat, o čem to bylo - o ničem a o všem, o životě, traumatech, pocitech, vině. Rozhodně se k ní jednoho dne vrátím.

5 09.12.2017

Příběh je skvělý, ale úplně mi nesedí vypravěčský styl Remarqua. Navzdory tomu měl příběh od autora ztracené generace přesně to, co jsem čekala, že mít bude. Bohužel stigmata války nic nevymaže. Z vyprávění rodinných příslušníků vím, že ne všem přeživším se podařilo začlenit do společnosti. Ti pak svůj život ukončili, sami a nešťastní. V této knize je vyobrazeno silné pouto přátel, které my, co jsme neviděli a nezažili hrůzy ve válce, neumíme pochopit. Skvělé, depresivní a svým způsobem nadějeplné.

5 23.11.2017

Nemohu říct, že by to pro mě bylo lehké čtení, a že jsem dílo slupla jako malinu. Trávily jsme spolu dva měsíce, během kterých jsem knihu nevzala do ruky i víc jak týden. Důvodem byly rozvleklé, dlouhé a nezajímavé pasáže, neskutečné množství postav a jejich různá oslovení. Ty jsem za půlkou přestala řešit a spokojila jsem se s několika hlavními, které se v příběhu objevovaly často. Musíte být opravdu odhodlaní tuto dlouhou knihu dočíst. Na druhou stranu se mi moc líbilo Myškinovo vyprávění jeho minulosti a právě kontrast mezi nezištným dobrákem a společností, pro kterou byl prostě a jenom idiot. V podstatě se Dostojevskemu u mě povedlo to, co zamýšlel a Myškina jsem měla opravdu ráda a netrpělivě jsem očekávala, jak to všechno dopadne. V závěrečných kapitolách jsem si avšak i já řekla ,,To je ale idiot.". Bohužel mám ale stejné pocity jako u knihy Zločin a trest. Něco mi na stylu tohoto ruského velikána nesedí a nejsem z toho tak paf jako u Tolstého. Dostojevský podle mě nedokáže tak komplexně vypracovat osobnost a jeho styl je pro mě místy až nudný.

13 06.11.2017

Ze začátku jsem byla ohromená, nadšená. King je báječný vypravěč, vraždící klaun malých dětí byl geniální. Bohužel moje nadšení a dychtivost po příběhu prudce klesala, zhruba v půlce mě to začalo vyloženě nudit. Příběhu nemohu upřít komplexnost, bohužel nudných pasáží je tam až přehršel a kombinace několika hororových prvků na mě nezapůsobila gradačně, ale spíš přeplácaně a na mě to teda vůbec nefungovalo. Jak jsem se ze začátku bála klauna, se kterým se všichni vznášejí, tak další a další příšery byly již prostě moc. Posledních zhruba 150 stran jsem si říkala, že autor si s prominutím něco dal. Konec byl vyloženě slátanina, sex malých dětí ani nekomentuji, vůbec jsem nepochopila co to mělo být. Na závěrečné stránce jsem byla opravdu šťastná, že je konec a mohu tak sáhnout po něčem pro mě hodnotnějším.

6 03.09.2017

Celou dobu jsem si říkala, že se mi nelíbí vypravování příběhu malou Čiperou. Nakonec to bylo to nejlepší na knize - vidět takové nespravedlnosti nezkaženýma dětskýma očima. Odsuzování hrůz na židech a schvalování nerovnosti černochů byl pro mě nejsilnější moment knihy. I tak mě kniha bohužel nenadchla tak, jak bych si přála. Měla jsem příliš vysoká očekávaní, ale příběh dětí z jihu mě ze začátku moc nebral. Kniha mě chytla až při samotném procesu, kterému bylo věnováno velmi málo prostoru a vypravěčka se ho ani celého nezúčastnila. Kdybych TOLIK neočekávala od tak vysoko hodnocené a vychvalované klasiky, knihy, co získala Pulitzerovu cenu, tak jsem spokojená, ale bohužel u mě nebyl zážitek tak silný, jak jsem čekala, že bude.

2 17.07.2017

Kniha je nádherná graficky. Ponurá atmosféra z ní sálá již na první pohled. Celou dobu sledujeme převážně vnitřní rozkol hlavní hrdinky. Vyskytují se zde občas velice nereálné situace, ale jako celek kniha funguje. Je to sonda do duše jedné nešťastné, bohaté ženy a matky.

1 17.07.2017

Knížka se výborně čte. Jelikož pocházím kousek od místa, kde se děj odehrává, dovedla jsem si dobře představit všechny malé chaloupky v horách a nehostinné kopce a pláně Bílých Karpat. Kateřina Tučková je jako jedna z mála novodobých autorek opěvována oprávněně. Vypravěčský talent a důkladná příprava, kterou knize věnovala, je opravdu znát. Všechny záznamy z archivů, o které se příběh opírá, umocňují dojem z knihy. Možná na úkor odborných spisů utrpěly hlavní ženské charaktery. Nejsou dobře rozvinuté a staré báby z Kopanic jsou jako přes kopírák. Neautentický jazyk bohyň či pamětnic byl autorce vytýkaný oprávněně. Samozřejmě by bylo pro novodobého čtenáře obtížné číst nářečí, ale v přímé řeči pamětníků být mohlo. První část knihy mi příjde naprosto výborná a ,,vymazlená", pak za mě laťka trochu spadla. Jedna věc mi ale na knize, respektive na vydání vadila - přímá řeč. Nevím co to bylo za nápad, oddělit přímou řeč pomlčkou namísto uvozovek.

6 25.03.2017

Za mě dost slabý průměr bohužel. Možná je to tím, že jsem od knihy měla velká očekávání, když je to od Jane Austen, ale v této knize nebylo kromě romantického příběhu nic navíc. Zdlouhavé rozhovory o ničem, chyběla mi tam ironie, břitký humor, zkrátka a dobře všechno to, co mám v jejích knihách ráda. Je zde vidět, že ta kniha patří k jejím prvotinám a za mě teda neskutečně přeceňované dílo.

5 16.02.2017

Miluji Zolu, s každou další knihou víc. Naprosto výborné vykreslení destrukce psychiky člověka. Bravurně napsáno, mnohem intenzivnější a uvěřitelnější než Zločin a trest. Od čistých a nezkažených lidí k první zvrácené myšlence, až po zlomení a zhroucení člověka díky svědomí.

9 25.01.2017

Pořád vlastně nevím, zda se mi to líbilo či nikoliv. Příběh byl super, rozhodně to je něco nového a ani trochu se to nepodobá knihám Jane Austenové, či jak já jsem čekala, že to bude na styl Jane Eyrové. Není to žádný romantický příběh. Romantické tam není vůbec nic, a už vůbec ne ponuré a vlhké vřesoviště. Kniha je to plná msty, zášti a nenávisti. Neměla jsem tam ráda vůbec nikoho. Když ta postava nebyla zlá, tak byla vypočítavá nebo hloupá. U čtení mi z toho bylo akorát smutno. Na druhou stranu musím říct, že mě to bavilo číst a nevyskytují se tam nijak nudné pasáže, které byste měli tendence přeskakovat. Nejsem si ale teda jistá, jestli něco tak depresivního, kde není světlého vůbec nic, budu ještě někdy číst.

10 10.01.2017

Emma je kniha vskutku zvláštní, byly dny, kdy jsem o knihu ani okem nezavadila, kvůli naprosto nezajímavým a nudným pasážím. No a pak tu byly dny, kdy jsem přečetla 100 stran na jeden zátah. Co Jane Austenová opravdu umí, je vykreslit mužský charakter, který převažuje bystrou a emancipovanou hlavní hrdinku, že k němu nakonec vzhlíží i sám čtenář. Ať už je to pan Darcy nebo pan Knightley, oba jsou to pevné pilíře, co přinesou jakousi pokoru, moudrost a šlechetnost do ženského příběhu z pera Jane Austenové. Mně se osobně víc líbila Pýcha a předsudek, mělo to pro mě zajímavější příběh, ale tím nechci ubírat jisté kvality i Emmě, je to zase něco trochu jiného z repertoáru uznávané a nadčasové spisovatelky.

5 28.11.2016

Je to moje první dílo od Dostojevského a je opravdu neskutečné, jak dokázal vylíčit psychiku člověka. Vnitřní rozklad, který skončil až vraždou, následný boj se svědomím a Raskolnikův pocit výjimečnosti, který si myslím, je často hlavním pocitem vrahů. Geniální, až jsem si říkala, že snad autor musel taky někoho zabít. Horší než samotný akt vraždy mi přišlo ubytí kobylky. To bylo tak barvitě popsané, že mi z toho až stály chlupy na rukou. Přes všechny tyto kvality, mi ve stylu psaní něco nesedlo. Oproti Tolstému, dalšího velikána ruského realismu, do kterého jsem se zamilovala po pár stranách, mi zde něco vadilo. Nejsem schopna říct co, ale určitě zkusím ještě nějaká další jeho díla.

4 20.11.2016