Dinosaur

Příspěvky

Já, robotJá, robotIsaac Asimov

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

04.01.2016


Stopařův průvodce GalaxiíStopařův průvodce GalaxiíDouglas Adams

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."

01.07.2015


Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham (pseudonym)

(10/10) Právem klasika. Co by se stalo, kdyby svět, jak ho známe, přestal ze dne na den existovat? Přitom k tomu stačí relativně málo a aby situace byla ještě zoufalejší, k likvidaci toho, co z lidstva ještě zbylo začnou přispívat podivné chodící rostliny...
Je celkem zřejmé, odkud čerpá inspiraci třeba film 28 dní poté nebo komiks Walking dead, kde Trifidy nahrazují zombíci, ale právě ten neotřelý nápad s rostlinami se mi líbí nejvíc. K tomu kniha slouží i jako jakési varování, aby si lidstvo tolik nezahrávalo, ať už s přírodou, nebo třeba se zbrojením.

16.01.2016


451 stupňů Fahrenheita451 stupňů FahrenheitaRaymond Douglas Bradbury

(10/10) 451 stupňů Fahrenheita. Teplota, při které se vznítí papír.

Vlastně vůbec netuším, jak jsem se o téhle knize dověděl a vlastně ani proč jsem si ji chtěl přečíst, protože jsem víceméně vůbec netušil, o čem bude, ale jsem hrozně rád, že jsem se k ní dostal. Nevím proč jsem měl, dojem, že půjde o nějaký katastrofický román a... ono o něj vlastně jde. Jen tou katastrofou nejsou živelné ani jiné pohromy, ale lidstvo samo. Lidstvo, které žije a baví se bez toho, aby se obtěžovalo nad čímkoli přemýšlet a tak se z přemýšlení a všeho, co by k němu mohlo vést stane zločin.

Líbí se mi, jak je kniha napsaná a hlavně zpočátku má až jakousi "snovou" atmosféru nebo jak to říci. Nevím, zda to tak působilo jen na mě, ale měl jsem při jejím čtení pravdu zvláštní pocit. Ta kniha je zkrátka děsivá, ale zároveň krásná. A také se bojím, že i celkem aktuální...

27.02.2016


Steve JobsSteve JobsWalter Isaacson

(10/10) Ani nevím, jestli se dá nějak pořádně hodnotit životopis, ale vzhledem k tomu, že tento si dal za cíl vykreslit Jobse realisticky, bez toho aniž by na něj autor jen pěl ódy nebo ho hanil, bych řekl, že se to povedlo. Od Applu sice nic nemám a ani nevím, jestli někdy mít budu, ale Steve mi vždy přišel jako zajímavá osobnost a tohle mi přijde jako dobrá volba dovědět se něco víc. Je třeba zajímavé, že za prvním Applem stál inteligentní, ale nesmělý Wozniak, který by ho ale sám díky své povaze nikdy tak dobře neprosadil a tak se poměrně zajímavě doplňoval s podivínským, ale cílevědomým Jobsem.

Zajímavá byla třeba Jobsova posedlost různými (pro normálního člověka šílenými) dietami, zájem o budhismus a drogy jako LSD. Oceňuji jeho posedlost designem, přičemž zacházel do takových mezí, že chtěl mít "v lajně" i součástky uvnitř, které zákazník stejně neměl nikdy vidět. Toužil mít pod kontrolou vše, od hardwaru po software, což sice vedlo k tomu, že na trhu převládl Microsoft, ale i tak mi tento přístup přijde zajímavý. O to zajímavější je, že do této knihy zasahovat nechtěl, dokonce ji nechtěl ani číst. Takže se můžeme dočíst o tom, jak se mu povedlo vybudovat velkou firmu, aby z ní byl po čase díky svému chování vyhozen, jak začínal znovu, aby se po letech, kdy bez něj Apple upadal, mohl vrátit zpět, nebo jak svými požadavky a chováním lidi doháněl k šílenství, ale i špičkovým výkonům. Jako všichni měl své kladné i stinné stránky, ale je asi nadmíru jasné, že bez něj by Apple jistě nebyl tím, čím je dnes.

02.08.2016


19841984G. Orwell (pseudonym)

VÁLKA JE MÍR
NEVĚDOMOST JE SÍLA
SVOBODA JE OTROCTVÍ

(10/10, přidávám do doporučených)

Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí.

"Bylo však také jasné, že všestranný růst bohatství hrozí zničit – a v jistém smyslu opravdu zničil – hierarchickou společnost. Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti."

Samozřejmě, že žijeme v úplně jiných podmínkách, než jaké jsou v této knize, ale i tak vidím tak trochu paralelu s životem u nás, i když ne v takovém extrému. Věčně se u nás nadává na politiku, na nízké platy a životní úroveň a nikdo s tím nic nedělá. Těžko říct, zda to je leností, zbabělostí nebo právě tou otupělostí z toho, že pro některé neexistuje nic jiného než bída, práce a život a od výplaty k výplatě.

"Jak měl člověk rozeznat, co z toho byla lež? Možná že průměrná lidská bytost skutečně žije líp dnes než před Revolucí. Jediným důkazem opaku byl němý nesouhlas, který člověk cítil v kostech, podvědomý pocit, že životní podmínky jsou nesnesitelné a že kdysi musely být jiné. Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost. Když se člověk rozhlédl kolem sebe, život nejenže se nepodobá lžím, které se řinou z obrazovek, ale ani ideálům, které se Strana snažila uskutečnit. Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze, zašívání děravých ponožek, žebrání o tabletku sacharínu, šetření špačka od cigarety."

A víceméně tohle je přesně to, o čem mluvím. Ovšem zároveň kniha zachází i tak daleko, že si člověk uvědomí, že je za život u nás vlastně rád. Je děsivé si představit žít ve světě, kde vás kamery sledují na každém kroku, včetně vašeho domu, kde máte nastrčenou obrazovku, kterou nelze nikdy vypnout, jen ztlumit a kde se nedá dopátrat pravdy, protože pravdu má jen Strana. A to i v případě, že ji nemá, protože když minulost neodpovídá tomu, co zrovna potřebuje, jednoduše ji změní.

"Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení anebo smrt?"

"Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět a člověk tomu uvěří."

Příliš neuznávám něco, jako "povinnou četbu", ale tahle kniha tam zkrátka právem patří. Ač to není zrovna veselé čtení, řekl bych, že tak trochu slouží i jako varování, protože to třeba není tak dávno, co jsem se děsil schválení různých dohod (SOPA, PIPA, ACTA) proti "pirátství" znamenající omezení svobody internetu a povolení všelijakého šmírování pod záminkou porušování autorských práv. Je jen dobře, že to vzbudilo opravdu velkou vlnu nevole, protože jsem zažil i takové lidi, co nad tím mávli rukou a řekli, že "něco takového přeci neprojde". Neprošlo, ale jen díky silnému odporu. Kdyby nad tím takhle mávli rukou všichni, snadno by se mohlo stát (teď to možná trochu přeženu, ale kdo ví), že by nám pomalu mohli ze svobody ukrajovat kousek po kousku tak, až bychom skončili stejně, jako v této knize.

"Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři."

02.08.2016


Barva kouzelBarva kouzelTerry Pratchett

(8/10) Nevím proč, ale i když jsem okolo Zeměplochy chodil pravidelně v knihovně, nikdy mě nenapadlo si jí půjčit. Až s postupem času, kdy jsem zjistil, jak je tahle série oblíbená a po zhlédnutí Barvy kouzel a Zaslané pošty jsem si řekl, že bych to teda už vážně mohl zkusit... a jak mé první střetnutí se Zeměplochou dopadlo?

Styl vyprávění mi chvílemi přišel trochu chaotický a taky nemůžu říct, že by se ze mě najednou stal fanatický fanoušek, který si předsevzal, že zbytek série dočte za měsíc. K tomu, abych propadl bezmeznému nadšení, tomu přeci jen ještě něco chybělo.

Čím si mě ale Zeměplocha získala a přesvědčila mě, že v jejím čtením stojí za to pokračovat, je svérázný humor, který mi nejednou vykouzlil úsměv na tváři. Na něm kniha v podstatě stojí (a také nejspíš padá, pokud vám tento styl humoru nesedí). Právě tahle dávka správné ztřeštěnosti a lehké absurdity mě vážně bavila a vidím v ní potencionál, který by ze mě toho nadšeného fanouška mohl do budoucna udělat.

- „Zabloudili jsme do místa s vysokým magickým nábojem. Neptej se mě jak vysokým. Kdysi dávno tady muselo být uměle stvořeno neobyčejně mocné magické pole a to, co cítíme, jsou následné jevy.“
- „Přesně,“ pochválil ho kolemjdoucí keř.

P.S. Moje reakce po dočtení byla přesně taková: "To má být jako konec?" Abych to vysvětlil, konec není nijak špatný, ale... není to ani tak moc "konec" jako spíš "pokračování příště". Což vlastně ničemu nevadí, protože tím spíš mám chuť na další díl.

(22. 11. 2013)

16.11.2015


Ani sami bohovéAni sami bohovéIsaac Asimov

(8.5/10) Kniha nabízí tři pohledy na jednu a tu samou situaci, tudíž je nutné si zvyknout na výměny postav. Nejzvláštnější a nejzajímavější je prostřední část, která nás zavede na planetu para-lidí, kteří jsou ale od lidí dost odlišní. Sice mi chviličku trvalo, než jsem si na ne úplně lidské postavy zvykl, ale moc se mi líbila Dua, která se necítila jako ostatní a nelíbilo se jí, že by se měla chovat tak, jak ji k tomu "předurčuje" její "pohlaví" nebo jak jí "káže" většinová společnost. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě to možná zaujalo více, než zápletka okolo Pumpy, i když ta taky byla dobrá - docela dobře si dokážu představit, jak by si lidstvo raději nepřipustilo možnost katastrofy jen kvůli tomu, aby se nemuselo vzdávat svého pohodlí.

03.03.2016


Ocelové jeskyněOcelové jeskyněIsaac Asimov

(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)

16.11.2015


Roboti a impériumRoboti a impériumIsaac Asimov

(☆10/10) Vzhledem k tomu, že se děj Robotů a Impéria odehrává dvě staletí po Robotech úsvitu bohužel musíme oželet přítomnost Elijáše (což však neznamená, že o něm v této knize není slyšet – je, a jak!), ale zároveň se tak dostávají do popředí Daneel a Giskard, kteří tentokrát nečelí záhadné vraždě, ale stupňujícím se náladám mezi Vesmířany a Pozemšťany. A tak se společně snaží přijít na to, kam by tato situace mohla dojít a objevují, že Tři zákony možná nejsou tak úplně dostačující. Jejich rozhovory jsou jednoduše geniální a pro mě tím nejlepším z celé knihy. Jsem rád, že Asimov konečně pořádně rozvinul potenciál těchto postav, díky čemuž tuhle knihu považuji za naprosto úžasný vrchol série. Pokud někdo tvrdí, že má rád sci-fi a obzvláště roboty, tak by pro něj tato kniha měla být povinností... (12. 11. 2013)

16.11.2015


JatkaJatkaLee Child

(10/10) Nedávno jsem knihu četl podruhé a díky tomu, že už jsem většinu za ta léta zapomněl mi opět přišla napínavá a vtáhla mě do děje ještě více, než jsem čekal. Reacher je sympaťák a další díl je proto jasná volba.

16.11.2015


NadaceNadaceIsaac Asimov

(9/10) Musím se přiznat, že mi chvíli trvalo se do této knihy opravdu "ponořit", ale po chvíli jsem jí přišel na chuť a výsledný dojem je víc než kladný. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, kniha je rozdělená na více částí řešící jednotlivé krize, tudíž se tu každých pár desítek stran vyměňují postavy. Ovšem na vztahu k postavám kniha nestojí, naproti tomu stojí na poutavém stylu vyprávění a zajímavých myšlenkách (předvídání budoucnosti pomocí psychohistorie a následné (dle mého názoru chytré a originální) řešení krizí). Co se různých sociálních modelů a inteligentních point týče, tohle Asimovovi zkrátka vždycky šlo.

"K násilí se uchylují jen neschopní, kterým už nic jiného nezbylo." - Salvor Hardin

"Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!" - Hober Mallow

(20. 11. 2013)

16.11.2015


MiseryMiseryStephen King

(10/10) Tahle knížka je skvělá i hrozná zároveň. Skvělá pro to napětí, čtivost a problém se od ní odtrhnout (nevstávat do práce, tak to snad dám v kuse), hrozná kvůli těm věcem, co se tam dějí. Společně s Paulem jsem Annie opravdu nenáviděl a moc si přál, aby se jí přihodilo něco opravdu ošklivého :)
Jinak díky Paulově spisovatelskému zápalu jsem si opět všiml, že tak trochu podobně funguje i moje psaní, což mi mimochodem připomnělo Kingovu knihu O psaní, kde vyzrazuje i to, jaký konec pro toto dílo původně zamýšlel. Kdyby to takhle opravdu skončilo, tak mě asi klepne :D

24.11.2015


Na hranicích NadaceNa hranicích NadaceIsaac Asimov

(10/10) "Seldonův plán je nesmysl."

Wow. Nečekal jsem to, ale tahle kniha mě do děje vtáhla mnohem více, než předchozí díly. Za což nejspíš může to, že tentokrát obsahuje jeden souvislý příběh, má více stran a v neposlední řadě vzbuzuje zvědavost, jak to celé dopadne, která s přibývajícími stránkami jen sílí. A to natolik, že ač jsem se dnes měl věnovat něčemu úplně jinému, tak jsem to stejně MUSEL dočíst. Takže ti, Asimove, dík, že zase nic nestíhám a těším se na další díl, i když ta očekávání po tomto díle nejsou úplně malá.

"Nedělej nic, pokud nemusíš, a když už musíš jednat, neukvapuj se". - Motto Druhé Nadace

"Mám pocit, že civilizační pokrok není nic jiného než čím dál větší omezování soukromí." - Janov Pelorat
(Tuto větu jsem vypíchl proto, že mi bohužel přijde pravdivá. Technický pokrok mě sice fascinuje, ale bojím se, že nakonec bude v rámci "bezpečnosti" použit proti nám, což se už vlastně v menší míře děje.)

(12. 12. 2013)

16.11.2015


Aréna smrtiAréna smrtiSuzanne Collins

(8/10) Tak na tohle jsem se chystal už hodně dlouho. Tušil jsem, že se mi to bude líbit a nemýlil se i přesto, že se z daného tématu možná dalo vytřískat ještě o něco víc. Přijde mi, že na knize je tak trochu znát, že cílí spíše na teenagery, ať už stylem psaní, přítomností lovestory nebo tím, že to není zase až tak brutální, jak by se dalo čekat, ale na druhou stranu tam byly nakousnuty zajímavé myšlenky a hodně na mě zapůsobila jistá scéna v Aréně, kde Katniss vyjádřila určitý (ale nenásilný) vzdor vůči tomu, co jim tamní režim provedl. Další bod k dobru má u mě kniha za to, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, takže jsem ji s pár přestávkami dal prakticky na jeden zátah. (26. 5. 2015)

16.11.2015


R.U.R.R.U.R.Karel Čapek

(8/10) Tohle jsem si chtěl přečíst už jen z důvodu, že se to mému oblíbenému sci-fi autorovi (Isaac Asimov) příliš nelíbilo a zajímalo mě, jaký pohled na to budu mít já. Jsem totiž celkem fandou pokroku a představa běžného využívání robotů se mi líbí, ale rozhodně se nebráním dílům, kde se tahle představa trochu zvrtne. (Komentář obsahuje spoilery a moje další úvahy kolem, takže čtěte jen na vlastní nebezpečí.)

K většímu nadšení by u mě asi přispěl fakt, kdyby kniha byla napsána "knižněji" (je to divadelní hra) a ještě více dopodrobna (a možná i akčněji, ač chápu, že to by zase nešlo dohromady s tím divadlem), ale dojem je veskrze kladný. Překvapilo mě, že ač jde o dílo takřka století staré, je vlastně velmi aktuální a určitě ještě nějaké to desetiletí nebo možná i to století bude.

Zaujala mě i myšlenka, že se díky tomu, že lidstvo žilo v blahobytu a mělo všeho dostatek přestávaly rodit děti, protože si myslím, že se to už v malé míře děje. Ne kvůli blahobytu, ale spíš díky možnostem, které dnešní doba nabízí. Člověk se může věnovat tolika věcem a má nekonečně mnoho informací díky internetu, což dříve nebylo. Není pak divu, že se někdo rozhodne dát přednost vlastním koníčkům a pohodlí před dětmi. Na druhou stranu, tenhle pud bývá u většiny natolik silný, že pochybuji, že by zcela vymizel.

A pak tu máme klasickou myšlenku, zda si umělá bytost může uvědomit sama sebe. Ač tomu spíše v praxi nevěřím, tak mě tohle téma fascinuje a baví mě, navíc člověk nikdy neví a třeba se něco podobného opravdu někdy stane (a potom bych doufal, že to dopadne lépe než tady).

Takže - do divadla bych na to klidně rád zašel a od Čapka si v budoucnu určitě ještě něco přečtu.

(30. 6. 2015)

16.11.2015


Předehra k NadaciPředehra k NadaciIsaac Asimov

(☆10/10) Jednoznačné nadšení. Co tak (znovu)čtu Asimova, tak když si srovnám jeho povídky (nebo původní Nadaci, kde se každou chvíli mění postavy) a romány, tak si říkám, že ty kratší věci má sice zajímavé, ale jsou to většinou právě ty romány, kde propadám bezmeznému nadšení. Proto mě možná více bavila ta pozdější Nadace a teď i Předehra. Příběh jako takový v podstatě ani není moc akční a je spíše o cestování a poznávání různých kultur na Trantoru, ale je to psané neuvěřitelně chytlavě a hlavně ke konci jsem se od knihy vůbec nemohl odtrhnout. A naprosto jsem se zamiloval do Dors :)

06.01.2016


MarťanMarťanAndy Weir

(9.5/10) "Myslel jsem, že notebooku se venku nemá co stát. Je to jen elektronika, ne? Provozní teplotu si chvíli udrží a vzduch nepotřebuje.
Okamžitě mi chcípnul. Obrazovka zčernala dřív, než jsem se dostal z přechodové komory.
Ukazuje se, že LCD je displej z tekutých krystalů. Tipuju, že buď zamrzly, nebo se vypařily.
Možná napíšu na internet zákaznické hodnocení. "Tento produkt jsem v dobré víře vynesl na povrch Marsu. Pokazil se. 0/10."

Knížka se ke mě dostala díky tomu, že jí nějak bylo všude plno a rozhodně nelituju. Někteří si stěžují na technické údaje, ale mám pocit, že by to bez nich asi úplně nešlo - nějak se to, co tam hlavní hrdina provádí, vysvětlit musí, čímž i smekám před autorovými znalostmi, protože ho to muselo stát dost zjišťování a průzkumu dané problematiky... kniha je čtivá a vtipná, i když po čase trošičku sklouzává k monotónnosti typu "Mark vymyslí plán - něco se nečekaně po... - Mark to vyřeší a jede se dál". A tím i Mark působí v podstatě jako jakýsi superhrdina, co vše vyřeší a vlastně si z té hrůzné situace skoro vůbec nic nedělá, i když beru, že to je tím, že je kniha psaná stylem deníku, takže zaznamenává ty lepší chvíle a případné depky se mohly odehrát "mimo záběr", což bude nejspíš hlavně proto, aby kniha neztratila svůj humorný nádech. Konec je celkem předvídatelný (ovšem tady jsem za to byl i rád), jen jsem trošku postrádal jakýsi epilog, aneb "co bylo ještě potom". Na film se v budoucnu určitě podívám.

02.12.2015


NanečistoNanečistoSergej Lukjaněnko

"A tak se stalo, že když jsem přišel o byt, jel jsem se ožrat s kamarádem. Což je běžná ruská varianta vývoje událostí a bylo by zvláštní očekávat něco jiného."

(☆10/10) Ani nevím proč, ale od knihy jsem prostě tak nějak čekal, že bude dobrá a nic víc. Na tom by asi nebylo tak nic divného, kdybych neznal sérii Hlídek, která mě nadchla, takže jsem mohl čekat ještě mnohem víc. A i kdybych čekal víc, rozhodně bych nebyl zklamán. Tahle knížka mě prostě jednoduše chytla a nepustila, stejně jako u Hlídek mě nadchl ten svět, ve kterém se děj odehrává a postupně jsem objevoval, co se to kolem hlavního hrdiny vlastně děje a představoval si, co bych asi tak dělal na jeho místě a zda by mě takový život lákal. Prostě super a jsem vážně rád, že mi tahle kniha padla v knihovně do oka i přesto, že jsem tam původně šel pro něco úplně jiného.

11.12.2015


Mechanický pomerančMechanický pomerančAnthony Burgess

(10/10) Tohle je taková ta kniha, která je hrozná a skvělá zároveň. Hrozná proto, co se v ní děje,skvělá proto, že člověka nutí k zamyšlení - pokud se tedy dostane přes začátek plný násilí, ve kterém k tomu nemá prsty nikdo jiný než hlavní postava a vypravěč příběhu Alex.

Můj komentář obsahuje spoilery, takže pokud jste knihu nečetli, tak raději nepokračujte.

Alex si trest bezpochyby zasloužil, ale svým způsobem mi ho bylo i trochu líto. Navíc mi v knize nepřišel zkažený jen on, ale vlastně i celá společnost. Už jen třeba ta skutečnost, že si jako pokusného králíka vybrali jeho, protože byl po ruce, ale z jeho stejně "povedených" kamárádíčků se nakonec stali policajti, protože je při činu nikdo nechytil. Trest byl sice účinný, ale celá ta metoda mi je tak nějak proti srsti a pochybuji, že by skutečně mohla nějak prospěšně fungovat. Společnost by takového člověka stejně nikdy nepřijala (což se stalo i zde) a taková metoda "napravení" či trestu mi zkrátka přijde nepřirozená, zkrátka asi jako mechanický pomeranč :) A co mi přišlo ještě zvrácenější, byla ona následná Alexova "alergie" na hudbu. Možná by si za svoje činy zasloužil, ztratit něco, co měl rád, ale zničit někomu prožitek z umění mi přijde prostě naprosto nelidské. Zajímavé také bylo opětovné setkání se spisovatelem - ač by asi správný občan měl uvažovat tak, že odpykáním trestu je zločin "splacen", tak oběť se jen těžko zbavuje touhy po vlastní odplatě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, byl konec, kde bylo naznačeno, že z toho všeho Alex jaksi "vyrostl". To by bylo pochopitelné, kdyby to byl jen nějaký přidrzlý puberťák, který dělá vylomeniny, krade, sem tam něco roztříská... ale jeho činy byly přece jen o něco závažnější. I tak ale knihu velice doporučuji.

27.02.2016


Madame OktaMadame OktaD. Shan (pseudonym)

(7/10) K téhle sáze jsem se poprvé dostal, když mi bylo asi tak 12 nebo 13. Pamatuji si, že mě to šíleně nadchlo, ale asi po druhé půlce ságy jsem se nějak nedostal k dalším dílům a nikdy se nedověděl, jak to dopadlo.

Na znovučtení jsem se tedy celkem těšil, ale teď, po více než deseti letech jsem si při čtení často uvědomoval, že je kniha určena daleko mladšímu publiku. A pokud řeknu, že je chování Darrena nerozumné, je to ještě slabé slovo. Pro děti fajn, pro dospělé poněkud naivní, ale jako nostalgická oddechovka stále dobré. K těm čtyřem hvězdám jsem se tedy skutečně přiklonil spíše z té nostalgie, ale co si pamatuji, tenhle díl byl spíše seznamovací a ty další už byly zajímavější, takže rozhodně budu pokračovat.

29.02.2016


Vražedná pomstaVražedná pomstaSuzanne Collins

(9/10) Ani nevím proč, ale čekal jsem, že dvojka bude slabší a naprosto se mýlil. Z celé trilogie se mi nakonec prostřední díl líbil nejvíc i přesto, že jsem se asi v půlce pozastavil nad jistou událostí a pomyslel si, že autorka tak trochu vykrádá sama sebe. Nakonec se mi to ale líbilo od začátku (kde se dovídáme, jaký měl konec posledních her dopad a který se už nedal zastavit), přes prostředek (který mě zpočátku zarazil, ale nakonec mi vůbec nevadil) až po konec (který okamžitě navnadí na další díl). (7. 6. 2015)

16.11.2015


Nahé slunceNahé slunceIsaac Asimov

(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou…
Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)

16.11.2015


Roboti úsvituRoboti úsvituIsaac Asimov

(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)

16.11.2015


A přece nezemřešA přece nezemřešLee Child

(10/10) Napínavější a asi ještě chytlavější než první díl. Jen ti záporáci mi občas přišli tak trochu přiblblí a nevím, proč Reachera prostě nezlikvidovali dokud to šlo :) Zároveň ale onu Reacherovu schopnost dostat ze všeho beru tak nějak jako součást žánru a protože mi to dojem z knihy nijak zvlášť nezkazilo, nebudu ubírat ani na hodnocení.

19.11.2015


Síla vzdoruSíla vzdoruSuzanne Collins

(8/10) (Komentář obsahuje lehčí spoilery)

Ač jsem u prvního dílu psal, že je na knize znát, že je spíše pro teenagery, tak jsem si už ve druhém díle všiml, že série trochu "dospívá" a nutí i k zamyšlení. Líbilo se mi i to, že Katniss musela být ke své roli tak trochu "dokopána" a že si stála za tím, že si stanoví určité podmínky (na druhou stranu nechápu, proč by v případě výhry měli trestat Peetu a další, kteří jsou jen dalšími oběťmi Kapitolu i přesto, že jsou proti povstání... přičemž myslím proti jako "proti" - jen aby si zachránili krk). Zkrátka, stejně jako Katniss mi Třináctý kraj nebyl zrovna sympatický, respektive ti, co mu veleli. Konec jsem možná čekal trochu "bombastičtější" (nebo jak to říct), ale jinak spokojenost a opět přečteno během jednoho dne. (7. 6. 2015)

16.11.2015


O psaní - Memoáry o řemesleO psaní - Memoáry o řemesleStephen King

(10/10) Vzhledem k tomu, že se poslední dobou pokouším trochu psát, jsem po této knize skočil prakticky hned, co jsem se o ní dověděl a myslím, že pár rad si k srdci vezmu (hlavně asi tu o tom, nastavit si nějaký limit a k tomu psaní se prostě nějak dokopat, protože tímhle stylem skutečně nemám šanci cokoli dopsat). Bavil mě i Kingův "životopis" (zkrátka události z jeho života, které ho nejspíš k psaní dovedly) a rád jsem se dověděl, jak vypadá jeho tvůrčí proces, který částečně připomíná ten můj (až na to, že já zatím píšu maximálně ujetou fanfikci, u které rozhodně nedoufám, že bych ji snad někdy vydal, protože je beztak určená jen velice úzkému okruhu lidí). (16. 6. 2015)

16.11.2015


Nekonečný příběhNekonečný příběhMichael Ende

(10/10) Ač se mi film líbí a vzbuzuje ve mě nostalgické pocity, po přečtení knihy už tak trochu chápu, proč s ním autor nebyl spokojen. V knize některé věci vyznívají jinak a hodně se mi třeba líbilo odůvodnění, co se stane s bytostmi z Fantazie, když je pohltí nicota. První film také vypouští druhou půlku knihy zaměřenou na Bastiena, což je docela škoda, protože ač byl chvílema tak trochu na zabití, tak mi jeho proměna přišla relativně pochopitelná a líbilo se mi, jak to nakonec celé vyústilo (matně si pamatuju, že tenhle námět sice byl později zfilmován taky, ale nedosahovalo to kvalit původního filmu a ten třetí už pak byl taková slátanina, že mi přišel divný i v tom dětství, takže hádám, že dnes by už pro mě ten film byl čirým utrpením). (22. 6. 2015)

16.11.2015


Urban GamesUrban GamesA. T. Jurasek (pseudonym)

(9.5/10) Co by se stalo, kdyby někdo zkombinoval Hunger games a Saw? Pravděpodobně něco jako tahle kniha. U Hunger games jsem zmiňoval, že to nebylo až tak brutální, jak by se dalo čekat, což se ale u Urban games říct nedá, takže tu některé scénky v tomto ohledu opravdu stály za to. Postavy jsou uvěřitelné a kniha je dost čtivá, takže ač jsem si chtěl "chvíli" číst a pak jít spát, tak jsem to nakonec stejně dal na jeden zátah. Jediná věc, co mi v knize trošku chyběla, byl pohled "zvenku", tedy jak na to reagovala společnost, protože vzhledem k tomu, že i soutěžící brali to, že půjde o život, jen jako nadsázku, tak realita nejspíš musela být dost šokující i pro diváky a speciálně rodiče a blízké soutěžících, takže by to knize mohlo dát ještě další rozměr.

Celkově by asi bylo zajímavé takovou show sledovat, i když bych něco takového asi vidět ani nechtěl. Ve filmech mi násilí nevadí, protože to je "jen jako", ale doopravdy to už je něco jiného. Jenže zvědavost by mi určitě nedala a minimálně na jeden díl bych se podíval, možná i na víc a pak bych u toho trnul. Takže dobře, že se nic takového nevysílá, ale filmovou verzi Urban games bych bral všemi deseti :)

A nakonec ještě pár poznámek, ale varuji před spoilery!

- Ten začátek her, kdy byl všude všeho dostatek byl tedy pěkný podraz, ale tak nějak jsem tušil, že minimálně opít se pod obraz a mít druhý den hlavu jako střep nebude v téhle hře dobrý nápad. Samozřejmě jsem měl pravdu :) Nejde tak ani o to, jaký úkol na ně pak čekal, ale s kocovinou by se mi špatně soutěžilo naprosto v čemkoli. Ale věřím že i v reálu by to fungovalo podobně - někdo by vše hodil za hlavu a bez rozmýšlení "pařil" a jiní by zas byli rozumnější.
- Od soutěžících, kteří nečekali, že hry budou tak brutální, bych po prvním úkolu asi čekal víc nadávek a nenávisti směřujících na autory her. Zvlášť pokud to beru tak, že se hra odehrává v současnosti a našem světě a tohle by byla skutečně první reality show svého druhu, protože kdybych teď viděl reklamu na tuto show se sloganem, že půjde o život, tak bych i tak nečekal, že to bude až takhle drsné a že i ti, co přežijí, si užijí utrpení víc než dost.
- Jediná reakce na hry se nám vyjeví na konci, kdy je obrovský zájem o účast v druhé řadě. Těžko říct, zda by to tak skutečně bylo, ale asi je těžké to odhadnout. Já bych se teda do podobné show nikdy nepřihlásil a to nejen proto, že bych se svou fyzičkou umřel jako první. Ale věřím, že by mohla nalákat lidi, co opravdu chtějí nebo potřebují peníze nebo psychopaty, kterým by se líbila absence jakýchkoli zákonů :)

21.11.2015


SpektrumSpektrumSergej Lukjaněnko

(10/10) Ač mi jistá opakující událost přišla časem tak trochu ubíjející, kniha mě i tak hodně vtáhla a líbila se mi. Stejně tak se mi líbil její filozofický ráz a konec mě jako některé zde vůbec nezklamal. Určitě doporučuji.

14.01.2016


1